Počítač v Konoze 004

Neji už byl opět pod stolem. Svíjel se smíchy, už tak dost vyvalené oči mu lezly z důlků a neměl daleko k udušení.
Dokonalý zabiják, ten humor, pomyslel si, když roztřeseně usedal na židli. Otřel si čelo už lehce zašedlou halenkou a omylem si přitom přičuchl k podpaží.
„Panebože,“ ujelo mu a pokusil se zastavit zvracecí reflex. To oblečení už má na sobě dlouho.... a co je sprcha, to už málem zapomněl. Rychle zaklapl notebook a rázně vstal.
„Není dobré být na čemkoliv závislý!“ opakoval si stále dokola, když kráčel do koupelny. Vždyť už smrděl jak hroch, co si dává v bahně bublinkovou koupel!
Na chodbě potkal Hinatu.
„N-Neji-san?“
„Hm?“
„Jsi v pořádku?“
„No... snad.“
„Pod očima máš kruhy, jsi rozcuchaný a promiň, N-Neji-san, ale jsi trochu, no cítit... tím-“
„Dost, to stačí!“ vřískl Neji, vyběhl jak nejrychleji uměl, zabouchl se v koupelně, ale protože nerozsvítil, ztratil orientační smysl, uklouzl po mokré podlaze a skončil hlavou v něčem, co mohla být záchodová mísa. Teda, záchod to byl zcela určitě, ale mladý Hyuuga si to radši nepřipouštěl.
Zatímco na sebe nechal dopadat vodu, sliboval si stále dokola: dnes se k tomu pekelnému stroji už ani nepřiblížím!
Poté, co si na sebe vzal relativně čisté oblečení, už zase seděl ve svém pokoji a najížděl na Konohu.cz.
Odhodlal se k dalšímu kroku: dnes se na Konoze zaregistruje. Prý tam jsou nějaké výhody a dají se sbírat body. Ale co za ně? Možná se to dá použít v obchodě? Třeba na nákup kunaiů... Naťukal do kolonky PŘEZDÍVKA své jméno. Ono se to nezblázní, usmyslel si. Ale potom, co klikl na pole REGISTROVAT, vyskočil a zabijáckým pohledem přejížděl červený nápis.
„Jaký obsazený?!“ vřískal pominutě.
„Neji Hyuuga je jen jeden!!!“

..................................................

Iruka zhrouceně seděl v Ichiraku Ramen a civěl do monitoru TOHO stroje. On byl jeden z mála, kdo ještě neměli vlastní počítač. Nechtěl si ten „výdobytek moderní techniky“ pouštět moc blízko k tělu. Takže seděl zde, v internetové kavárně, a přemýšlel. Musí něco vymyslet! Posledně mu přišla na hodinu jen polovina žáků. A vůbec všichni ninjové lenivěli. Mohli vydělávat přes internet, tak proč skákat po lese jako opice, že? Ano, někteří aktivní jedinci se ještě dali najít, ale Rock Lee a Maito Gai se s jistotou nedali pokládat za průměrné lidi. Což ovšem neznamenalo, že počítač nevyužívali. Gai si na Googlu založil účet a vedl si tam kalendář všech tréninků, a Lee svému senseii vytvořil na počest blog, kde o něm psal víceméně všechno.
Iruka se tedy prohlásil za muže činu. Nenechá vesnici shnít! Počítač je tu teprve pár dní a téměř ze všech jsou závisláci!
Mladý jounin na tom už pracoval. Pokaždé zasedl ke stejnému přístroji a přiváděl k životu dosti drastický plán. Rozpráší ty hloupé mašiny, a TO mu v tom pomůže.
Virus.

..................................................

Orochimaru si unaveně promnul zarudlé oči. Nespal už dlouho. Vymýšlel plán.
Konoha. Jméno té vesnice ho pálilo na jazyku. Ano, sice ji před dlouhou dobou poničil, ale nezničil, a s tím se nehodlal smířit. Věděl jednu věc - v Konohagakure no Sato už mají také počítače. Kabuto je jako špeh docela šikovný...
Přestal to rozebírat a soustředil se na jednu věc: na to, jak se nahackovat alespoň do jednoho konožského PC...

..................................................

„Hej, Haku, potřebuju poradit!“ křikl Kimimaro a chytil se tak poslední naděje. Volaný vzápětí přiběhl do místnosti.
„Co se děje?“
„Podívej se sám,“ řekl Kaguya a zároveň zápasil s papírem zaseklým v kopírce.
„Neříkej, že chceš opravdu vytisknout ten dopis, co jsi psal včera...“
„Přesně o to jsem se pokoušel, ale před chvílí se to.. za něco...“
„Ukaž,“ zareagoval Haku a střelhbitě mu sebral tiskárnu z rukou. Za chvíli už byl papír venku a tiskárna se rozjela nanovo.
„Teď už to snad bude v pořádku,“ povzdechl si Haku a dosedl na volnou židli.
„Haku... proč se z té kopírky kouří...?!“