Typ

Boj o Most

Uvnitř domu čekal Naruto na zprávu od svého dvojníka, převlečeného klona. Když tým z Iwy odešel, klon se zrušil a Naruto se otočil na své týmové kolegy a senseie.

„Chikako!“ Někdo mě volá.
„Dělej, vstávej! Máš misi!“ Vtrhne do mého pokoje zástupce, Tsuchikageho-sama. Rozespale se posadím na posteli.
„Jakou zase?“ Řeknu mrzutě.
„Je to velmi důležité, mise typu S.“ Říká vážně.
„Co? Proč já?“ Vyprsknu na něj.
„Spoléháme na tebe. Jsi jedna z našich nejlepších kunoichi a shinobi.“
„No tak fajn. Nech mě, alespoň převlíknout se.“ Odsekla jsem.

„Tak dost!“ zakřičel jsem a rychle se přesunul před Hinatu. Tohle jí nemůžou udělat! Ona nic neprovedla. To určitě jen já, jen netuším co…
„Sasuke? Co ksakru děláš?“ divila se Sakura, která na mě koukala s otevřenou pusou.

Říkali mi jinchuuriki 001- Mise v Suně

„Uzumaki Naruto, Haruno Sakura,“ ozvalo se z kanceláře hokage. Sakura vešla dovnitř a pozdravila. Naruto ji následoval. Nevěděla jsem, o co jde. Když jsme s Narutem dopoledne seděli u jeho oblíbeného rámenu, přispěchala Shizune a Naruto musel jít hned k Tsunade-sama. S Shizune byla i Sakura. „Pojď taky, Hinato,“ oslovila mne Shizune.
„Dobře,“ začervenala jsem se. Naruto mě objal a vyrazili jsme.

"Co se děje, Sakuro," Sakura ale nereagovala. Když vešla do svého pokoje, uviděla odšoupnutou skříň a otevřený poklop.
"Aki, pamatuješ na TU věc?"
"Eh...ano,"
"No tak ať je to kdekoliv, tady už není. Někdo to chtěl. To je moc špatný, to je moc špatný," Její obavy se naplnily. Aki jako jedna z mála věděla, co to je, takže chápala Sakuru. Taky se strachovala.
"Sakuro, nevíš, kdo by to chtěl?" zeptala se.

Pomalu jsem otevřela oči. Dívala jsem se do modré ranní oblohy bez mraků, jenom se zářivým sluncem. Posadila jsem se. Deidara, Itachi i Kisame seděli v trávě kousek ode mě.
"Tak fajn, konečně můžeme vyrazit," zvedl se Itachi ze země.
"Už?" promnula jsem si oči.
"Jo, už," odbyl mě.
Otráveně jsem se postavila.
"Jdeme?" zeptal se.
Nezbylo mi nic jiného než přikývnout a tak jsme se vydali směrem k Písečné, prozkoumat další úkryt, kde by se mohli ukrývat nukeninové.

"Itachi?" oslovila jsem ho asi po půlhodině cesty.
"Hm?" ozval se.

Zdravím vás, čitatelia pri ďalšej časti tohto fanka. Tak ako aj pri predošlom diely, aj dnes vám venujem OSTčko, ktoré ako dúfam vystihne atmosféru tejto časti.
Takže už vás nebudem ďalej zdržiavať a prajem vám príjemné čítanie

„Zradca!“ skríkol jeden zo Zetsuov a pravé zápästie sa mu transformovalo na ostrie a zabodol ho do Hidana. Ten sa len trochu zapotácal, ale inak bol v poriadku. Iba sa uškrnul, schytil Zetsua za deformovanú ruku, ktorú mal ešte stále v jeho hrudi a druhou rukou vytiahol z puzdra kunai. Keď si Zetsu uvedomil, čo chce Hidan urobiť, snažil sa vyslobodiť z jeho zovretia, no Hidan ho držal prisilno.

Rozhodnut

,,Jestli je tato informace pravdivá, jedná se o akt války! Měli bychom přejít z obrany na útok!" Zvolal jeden z generálů Senninovích armád.
Sennin seděl u kulatého stolu a sledoval mapu před ním se zamyšleným pohledem. Už to bylo dlouho co se mudrc zapojoval do věci války. Tuto zodpovědnost už dávno převzal jeho nejstarší syn, který byl teď prohlášen za mrtvého.

Cítím teplo rozlévající se mi pozvolna po obličeji. Vím, že mi z koutků úst vytéká krev a barví mi okolní kůži do karmínova, zatímco rty mi začínají modrat a vytrácí se z nich život. Lehce špičkou jazyka olíznu koutek, ale hned ji stáhnu zpět odporem. Moje krev totiž chutná moc kovově a já to nesnáším. Dodnes nechápu, jak to dokázal, že ji přijímal tak často. Sasuke pokaždé, když si ode mne bral mojí chakru, musel pozřít také tuhle odpornou tekutinu, která mi koluje žilami.

Kapitola 12.

„To je taky dost, že vstáváš,“ uslyšela Kushina Takashiho vyčítavý hlas, sotva vystrčila hlavu zpod přikrývky.

Rozespale něco zabručela. V pokoji panoval nepříjemný chlad, zatímco pod její dekou bylo krásně teplo. Rozhlédla se po pokoji a zpola slepenýma očima zamžourala po místnosti. Takashi seděl u stolu a snídal. Jiraiya-sensei si něco zapisoval a snídani jedl trochu nepřítomně.

„Nepřeháněj, mladíku,“ zasmál se. „Vždyť jsi z postele vylezl taky před chvílí.“

„Kdo prolije krev člověka, toho krev člověkem bude prolita.“ (Genesis - 1. kniha Mojžíšova)

Jeho stuhnuté telo sa konečne uvoľnilo a pohlo. Cítila som, ako ma jeho ruky chytili zozadu a zovreli látku na mojom krku. V tom mi zmizol spod rúk. Necítila som jeho pery, jeho telo, jeho dych ani vôňu. Počula som pišťať zvuk okolo mojich uší a silný náraz do niečoho mi vyrazil dych. Zaskučala som, keď som ucítila, že moje telo je vo vzduchu a on ma držal za krk. Na tvári mal kamenný výraz a oči tikali na všetky strany po mojom tele, ktoré bolo celé od krvi a skla. Ani som tú bolesť necítila, taká som bola ochromená všetkým, čo sa dialo.

1.KAPITOLA – Jiný svět

Před několika lety v Konoze:
Jiraiya seděl ve stínu stromu a přemýšlel kam asi půjde. Mohl by třeba navštívit skrytou mlžnou nebo písečnou. Chvíli přemýšlel a pak si řekl, že by mohl zkusit mezi-dimenzionální přesun, před pár lety mu zvláštní chlápek dal nějaké pečetě pro přesun, ale Jiariya tomu nikdy nevěřil. Tak teda zkusil pár pečetí od onoho muže a najednou po něm zůstal jen obláček kouře.

„Ďalej,“ otrávene sa ozvalo spoza dverí.
„Ahoj Gaara.“
„Temari? Čo ty tu teraz?“ Kazekage udivene zablúdil očami na sestru.
„Zas polievaš kytičky?...Prišla som sem s tým listom pre Tsunade,“ pristúpila k stolu a položila ho naň.
Gaara prstom prešiel po dlhom liste aloe vera, odložil krhlu na zem a sadol si za stôl. Prstami jemne zovrel list a Temari sledovala jeho oči horizontálne behajúce po zvitku.

:)

Tak a máme tu posledný diel, s ktorým som neni spokojná. Neviem si pomôcť ale príde mi to tam zvláštne, no keď som to začala prepisovať, bolo to ešte horšie.. Gomen...
Ale každopádne by som sa veľmi chcela poďakovať všetkým, ktorý si ju prečítali Arigato. Teší ma to!

Jeho pery sa stretli s jej perami. Hinata sa nesmelo pritisla k Narutovi. Potom sa od seba odtiahli a ona sa jemne a šťastne zachichotala. Zvyšok večera strávili prechádzkou po vyzdobenej predvianočnej Konohe...

Gaara sa išiel osprchovať a ja som sa prezliekla do modrého pyžama, zhasla som svetlá a zaľahla som do postele. Počúvala som tok vody, ktorý šiel smerom z kúpeľne. Mala som privreté oči a usmievala som sa. Prišla som chvalabohu na iné myšlienky...

Zrazu počujem otvorenie dverí a tichučké kroky.
„Som hore,“ upozornila som ho, aby sa nemusel zbytočne plížiť.
„Prepáč. Nevedel som,“ akosi zaseknuto znel.
„V poriadku,“ mala som stále zavreté oči, takže som nevedela kde presne je, no zacítila som deformáciu postele.

Takže túto ff píšeme s Yamako a som rada, že som sa s ňou pustila do tohto je to pecka a pre mňa niečo úplne nové, naše spojenie je fakt kruté, vzhľadom k tomu, že ja takéto veci nepíšem, tak myslím, že Yamako to poväčšine zachráni . Každá z nás píše jeden diel a dnes začínam prvá, takže dúfam, že si to užijete. Upozorňujem, že Nagato ani Yahiko tu spomenutí nebudú, išlo mi práve o Peina ako takého, tak ma neukameňujte! Pekné čítanie praje spoluautorská dvojica mestekova a Yamako!

Vyšli jsme z té velké budovy. Naruto se zastavil a začal se rozhlížet, jako by nevěděl, kam máme jít, čekala jsem od něj, že bude aspoň trochu rozumný a nebude to zdržovat. Chvíli přemýšlel, ale pak z něj konečně něco vylezlo.
"Katsumi-chan! Ukážu ti něco, co se ti bude líbit i chutnat!" Ukázal kamsi do daleka, už mě chtěl chytit za ruku a vléct mě jako minule, já už ale ucukla.