Typ

"Máte prianie na Tanabatu?" hlesla Tenten lebediac v teplej vode. Vlastne áno, dnes je Tanabata. Ino obrátila zrak k stropu, Hinata k hladine a Karin si so Sakurou vymenili ostré pohľady, no ani jedna neodpovedala.
Od pánskeho bazéna ozval huriavk. Z Narutovho kriku rozumeli len slová Tanabata, Sai, pipík a Sasuke. Posledné dve zapôsobili na väčšinu dievčat v bazéne. Sakura sa zdvihla, siahla po uteráku, vyšla z vody a nenútené si to zamierila k stene, k miestam, kde sa dala v dreve tušiť štrbinka. Karin ju, nestrácajúc čas s uterákom, sledovala.

„Mami,“ osloví mě až moc dospěle ten milovaný hlas. „Mami, posloucháš mě vůbec?“ ozve se znovu a já se konečně obrátím tím směrem tak prudce, že mi vzápětí lupne za krkem. Nakloním hlavu trochu do strany, pravou ruku natáhnu a sáhnu přes levé rameno dozadu, kde zmáčknu silně prsty aktuálně nejvíc namožené svaly. Trochu to pomůže, ale ne na dlouho, což vím. Fyzicky mi bude úplně dobře až pozítří, ale to nevadí.Ten mizivý okamžik, kdy budeme zase spolu, za tohle vše stojí. Nevyměnila bych to za nic na světě.

„Musíš!“
„Ale nemusím!“
„Ale jo!“
„Ale i ne!!“
„Nebuď takovej sobec Kuramo!“ zavřeštěl blonďák na zrzavou lišku.
„O to mi nejde! Nejsem nějakej pejsek, abych nosil větev s papírky!“ rozkřikl se Kurama a vzdorovitě hleděl Narutovi do očí.

Značnou část noci jsem strávila zíráním do tmy mého pokoje, v hlavě jsem si přehrávala vše, co mi Tsunade-sama řekla. Měla pravdu. V tomto případě slova nestačila. Možná ani činy nebyly dostačující, pokud byly provedeny špatným způsobem.

Tentoraz svoje zvyčajné miesto na hlavách sôch vymenil za rozpálené miestečko na streche skromného príbytku. Jednak mu na hlavu tak nepražilo slnko a mal z tadeto omnoho lepší výhľad na dianie v Konohe, ktorej ulice boli dnes mimoriadne plné a hlučné. Očami sledoval nezbedné deti behajúce všade, kam dovidel. Pousmial sa, ešte stále si pamätal na tie iskričky nezbednosti hrajúce v jeho očiach, keď predvádzal šibalstvá, koniec koncov, nebolo to tak dávno.

Čiernovlasý mladík ráno vstal z postele a rukou si prešiel po vlasoch, ktoré ako vždy stáli na všetky strany. Zašiel do kúpeľne kde vykonal hygienu a obliekol na seba čierne nohavice, čierne tielko a ANBU vestu. Na ruky si pripevnil chrániče a nohy si ofašoval červenou látkou, ktorá ho mala chrániť.
Zastavil sa v kuchyni, kde sa narýchlo naraňajkoval, nevnímajúc chuť toho čo jedol. Keď zaplnil svoj žalúdok, tvár si zahalil krvavou látkou a nasadil si masku pantera. Tetovanie ANBU sa mu vynímalo na svalnatom pleci.

Hinatin splněný sen

„Tak znovu po roce je Svátek hvězd zpět,“ řekla si pro sebe Hinata a tváře jí lehce zrůžověly. „Zajímalo by mě, co plánuje na dnešek Naruto. Třeba by si se mnou vyšel, kdybych mu řekla.“ Posadila se na posteli a podívala se na obrázek, který si sama nakreslila před několika lety. Byla na ně spolu s Narutem a drželi se za ruce. Byl její tajnou láskou už od Akademie, ale neměla odvahu mu cokoli říci. Ale dnes byla odhodlaná, to vše změnit a říci mu, co k němu cítí.

Ráno mě vzbudili sluneční paprsky, které se přes zaprášené okno probojovaly až do místnosti a ozářily moji tvář. Pořádně semknu víčka před oslnivým světlem, které mě chce vytáhnou z postele, ale nakonec se přeci jen poddám. Stejně bych se bála, že opět usnu.
V noci mě provázelo několik děsivých snů. Všechno, čeho jsem se bála se stalo skutečností a já s tím nic nemohla udělat. Yahiko mrtev, rozsápán šíleným Nagatem, kterého jsem ze svého popudu zachránila.

Prší, nebe je zamračené, oblohu občas protne silueta blesku. Osoba na rozcestí bez mrknutí oka sleduje, jak se po nebi prohání elektrický výboj a v uších ji hučí. Po tváři jí stékají kapky vody, její modré vlasy jsou smáčené deštěm, který tahá oblečení, které má na sobě k zemi.
Přemýšlí nad nastávajícími událostmi. Dostala náročný úkol od svého otce – Mizukageho, přísného vůdce Mlžné vesnice.
Miko mrkla, rukou si otřela z očí vodu a ohlédla se. Po pravé ruce čekala její ochranka, urostlý a svalnatý muž s hnědými vlasy.

Tentokrát jsme celý den běželi bez přestávky, tu jsme si udělali až večer, asi hodinu před západem slunce. Itachi s Kisamem se rozhodli, že postaví stan, na mě s Deidarou tedy zbylo dojít pro jídlo.

"Saiko...," podíval se Deidara směrem ke mě.
"Hm?" oplatila jsem mu pohled.
"Promiň za to ráno. Nechal jsem se unýst-" než stačil říct něco dalšího, vrhla jsem se mu kolem krku, abych mu ukázala, že i já ho mám ráda. Jen vytřeštil oči a nepřítomně se na mě díval. Usmála jsem se a objala jsem ho ještě o něco pevněji.

„Takže ASN nakoniec vyhralo?“ spýtal sa chlapec s bielymi vlasmi a hnedými očami, ktorý mohol mať asi tak sedemnásť, Hidana, ktorý naňho hodil vražedný pohľad. Ležali na lúke neďaleko opusteného domu, v ktorom nikto nebýval. Teda, až doteraz. Usadili sa v ňom a povedali si, že keď ich odtiaľ nikto nevyženie, tak tam pobudnú.
„Koľkokrát ti to budem, ku*va, hovoriť?!“ skríkol Hidan.
„Tak mi to dopovedz a budeš mať pokoj,“ dohováral mu.
„Pokoj budem mať vtedy, keď si ty nájdeš Nasledovníka, Atsushi“ precedil pomedzi zuby.

„Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životech druhých lidí.“
(Autor citátu: Robert Fulghum)

„Pozor!“
Ozval sa zvuk cinknutia, ako sa od seba odrazili kunaie.
Muž odskočil a ocitol sa vedľa dievčaťa. Odrazila ďalšieho ninju a následne ho odkopla. Vedeli, že prehrajú, lebo ich nepriatelia boli v presile. On musel utiecť, ona nemusela, ale nechcela ho nechať, nemohla.

Ninjovia sa na nich vrhli a obidvaja sa museli znovu rozdeliť a bojovať.

Po třech dnech běhu jsme konečně dorazili do Suny. Ani jsme se moc nevyspali. V Suně nás přivítal Gaara.
„Naruto, Sakuro, a tohle je… Hinata!“
„Jo, jsem to já.“ Usmála jsem se.
„Sluší ti to,“ složil mi kompliment. Naruto mě vzal kolem pasu. Gaarovi v očích blýsklo poznání.
„Aha,“ řekl.
„Ahoj všichni,“ pozdravila Temari, která zrovna šla kolem
„Jak se daří Shikamaru?“
„Tem je do něj úplně zblázněná,“ oznámil nám kazekage. Temari mu vlepila facku, ale smála se.

ĎAKUJEM VŠETKÝM! Tento diel je venovaný každému, kto vydržal do konca, každému, kto mi tu zanechal komentár, ohodnotil to, či očkom zavadil o jediné slovíčko! Vyzerá to tak, že DE a Reset mi tu zožali najväčšie úspechy v mojej spisovateľskej zbierke a teší ma, že ste sa rozhodli čítať moje bláboly Veľmi si vás cením, ľudkovia

Na druhý deň ráno do Tanaris niekto strká: „Hm...hm... čo je?!“
Odtlačovala ruku, ktorá ju vyrušovala zo spánku: „Tanaris, vstávaj.“
„Veď idem, Naku,“ lepšie otvorila oči, „Kankurou?“
„Je od teba milé, že vieš rozoznať hlas mojej priateľky od toho môjho,“ schmatol jej perinu a odkryl ju.
Celým Tanarisiným telom prešla zima, striaslo ju a skrčila sa: „Ty blázon! Zakry ma!“
„Nie, vstávaj! Naku ťa už s deťmi čaká pri raňajkách,“ začal jej odostierať žalúzie.

„Senseii, jsme obklíčeni!“ řekl potichu Minato
„Kolik jich je?‘‘ zeptal se Jiraiya znepokojeně. Minato položil prst na zem a začal počítat: 12…16…23…26!
„Je jich dohromady 26!“
„Co budeme dělat?“ zeptala se Kushina.
„Zkusíme s nimi promluvit, senseii?“ zeptal se Katsuro.
„Ne, určitě to je banda nukeninů a ti nikdy nesmlouvají!“ odpověděl mu.
„Takže, budeme bojovat?“ Kushina se snažila neznít nervózně.
„Nic jiného nám nezbývá, pokud se odsud chceme dostat!“ odpověděl jí ustaraně Jiraiya

"Tak zmlkneš už konečně?!" ptám se toho hlasu, co přád dokola opakuje: 'Sasuke, Sasuke...' Tentokrát to ale není Sakura, to vím jistě. Je to totiž klučičí hlas. Je to 'ten' hlas.
"Sasuke, Sasuke..." ten hlas se mi očividně nehodlá podřizovat. Zacpu si uši, ale pak mi jen začne dunět hlava. Zatraceně! Kéž bych se už probudil...
"Crrr, crrr!" ozve se můj budík. Moment! Já si nařídil budík?!
"Itachi, ty jsi dělal něco s mým budíkem?!" zařvu na bratra ze schodů.