Návrat Naruta Namikazeho 12

"Co se děje, Sakuro," Sakura ale nereagovala. Když vešla do svého pokoje, uviděla odšoupnutou skříň a otevřený poklop.
"Aki, pamatuješ na TU věc?"
"Eh...ano,"
"No tak ať je to kdekoliv, tady už není. Někdo to chtěl. To je moc špatný, to je moc špatný," Její obavy se naplnily. Aki jako jedna z mála věděla, co to je, takže chápala Sakuru. Taky se strachovala.
"Sakuro, nevíš, kdo by to chtěl?" zeptala se.
"Ne, což je na tom to nejhorší," odpověděla a přemýšlela co udělá. Neměla tušení, kdo by to mohl být a ani neměly žádnou stopu, která by je mohla navést. Cítila a i to věděla, že v tuto chvíli je bezmocná.
"Asi bychom měly zajít za Narutem. Ten už nám pomůže," navrhla Aki. Sakura jen kývla, ještě rychle přelétla očima pokoj a potom vyrazily. Do kanceláře vtrhly, aniž by je zajímalo, jestli tam můžou nebo ne.
"Co to má..." Nedořekl větu Naruto, protože Sakura jej přerušila.
"Naruto, tohle je velkej problém!"
"Co se děje?" Zeptal se v klidu. Přece jen je Hokage, musí mít klidnou hlavu.
"Měla bych začít od začátku..." řekla Sakura, když se uklidnila a začala vyprávět. "Když jsme se s Aki toulaly po světě, dostaly jsme se do jednoho problému. To není důležité. Důležité je, že jsme se díky tomu dostaly k jednomu svitku. Svitku Hvězdy," dokončila své vyprávění a slova se ujala Aki.
"Myslím, že víš, co to je za svitek. Určitě jsi o něm už slyšel," řekla a Naruto zakýval na souhlas. Ale to jen lhal, aby nevypadal blbě, kdyby to bylo něco, co by měl znát. Popravdě neměl páru, o čem ty dvě mluví.
"Nikdy nikdo nezjistil, co přesně ukrývá, ale ví se, že má neuvěřitelnou moc. Alespoň podle různých legend. Je jich víc, ale všechny jsou si podobné, ale určitě je znáš. Jenže dnes se svitek dostal někomu do rukou, kdo musel vědět, co hledat. A to je špatné, Naruto! Moc špatné!" Naruto si unaveně protřel oči.
"Naruto, já a Aki tě žádáme o měsíční propustku z vesnice. Pokud neuspějeme, vrátíme se," požádala ho Sakura. Naruto chvíli přemýšlel. Pustit je? To by znamenalo, že už se nemusí nikdy vrátit. Nepustit je? To by mu neodpustily. Naruto, i když šel proti sobě, nakonec souhlasil.
"Dobrá. Máte na to měsíc! Víc ne. A dostanete ještě pár lidí do týmu," rozhodl.
"Ale..."
"Ne, Sakuro...buď půjdou i oni, nebo nepůjde nikdo," odporoval jí.
"Dobře," souhlasila. Nechtěla, aby si to případně rozmyslel.
"Potom tedy běžte domů, sbalte si a prospěte se. Vyrazíte už před setměním. V šest se sem stavte, setkáte se s týmem a vysvětlím podrobnosti," řekl jim.
"Děkuju," Poděkovala Sakura, že to dovolil. Potom se rozloučili a dívky odešly.

V šest hodin se v kanceláři hokageho ozvalo jemné zaťukání.
"Dále!" Zařval Hokage. Dovnitř vešla Sakura s Aki.
"Už jste tady. Zatím jste první, zbytek ale za chvíli dorazí. Měly byste vědět, že se to bude brát jako S mise. Hlavně se proboha živého vraťte živé," poslední větu neslyšně zašeptal, ale obě ho zřetelně slyšely. Potom se ozvalo zaťukání.
"Dále!" Do místnosti vešel Sasuke, Kiba, Kakashi a nějaká neznámá, pohledná, ale od prvního pohledu zkušená kunoichi. Měla jemně stříbrné vlasy do půlky zad, které měla stažené do slušivého copu. Měla modré tričko, které jí sahalo těsně pod velmi vnadný hrudník, kraťase do půlky stehen a kolem zápěstí měla uvázaný šátek. Na zádech měla dvě katany.
"Tsuki, Sasuke Kibo, Kakashi-sensei. Zavolal jsem si vás, protože dostanete S misi. Bude trvat měsíc, vyrazíte ještě dnes, na čase se domluvíte. Jde o to, že byl ukradnut jeden důležitý svitek, který je velmi mocný a ve špatných rukách nebezpečný. Vašim úkolem je ho získat zpět. Pokud to do měsíce nestihnete, nic se nestane, prostě se vraťte. Velet bude Kakashi-sensei. Otázky?"
"Hokage-sama, co to je za svitek?" Zeptala se Tsuki. Sakuře přejel mráz po zádech. Ten hlas byl až nadpozemský.
"Možná jste o něm slyšeli. Je to Svitek Hvězdy. Nikdo přesné neví, co v něm je. Je ale mocný a dnes byl ukradnut," odpověděl. "Jestli nemáte už žádné další otázky, můžete jít," řekl, čímž se rozloučil. Sakura s Aki tam ještě chvilku zůstaly. Aki se s Narutem jen objala a potom taky odešla, aby jim nechala nějaké to soukromí a zjistila, kde a kdy je sraz. Sakura zatím došla k Narutovi políbila ho a silně ho objala.
"Bude se mi stýskat, Sakuro. Miluju tě," řekl a políbil jí do vlasů. Sakuře stekla slza, nechtěla nikam jít. Zatracený svitek, zatracený zloděj, ztěžuje jí to život.
"Já tebe taky, Naruto," hlesla, potom se pomalu otočila odešla ke dveřím. Ještě se na něj podívala a potom odešla najít Aki. Potkala jí hned před budovou Hokage.
"Tak co?" Zeptala se Sakura.
"Za hodinu u severní brány. Pojď se ještě najíst, máme čas," řekla Aki, tak i učinily.

ZA HODINU

"Jsme tu všichni?" Zeptal se Kakashi. Když zjistil, že ano, vyrazily. Běželi několik hodin, potom usoudili, že už dál nepůjdou. Ne že by nemohli, ale když se jistému člověku dařilo každých pět minut zakopávat, či neskočit na větev, ale na společníka či pro jistotu si chtěl jen tak zaletět, vzdali to a utábořili se.
"Takže...vy se asi znáte, ale já vás ne, takže..." Začala rozpačité Tsuki."Chtěla bych vás poznat. Já jsem Tsuki a jsem v Konoze nová. Mým snem je, víte, já mám v sobě, a prosím, neodsuzujte mě, mám v sobě zapečetěného šestiocassého démona...já...bych si přála, aby...aby se mě nesnažil ovládat, abych mohla žít beze strachu, že se projeví a aby mě všichni kvůli tomu neodsuzovali, já...neměla jsem to říkat, já..."
"My tě neodsuzujeme. Speciálně já, Sasuke a Kakashi-sensei máme jistou zkušenost s jinchuurikim," usmála se Sakura.
"J-jakto?" Podivila se.
"Naruto, Hokage byl v našem týmu. Když jsme byli ještě děti, teprve čerství ninjové z akademie, byli jsme já, Sasuke a on v týmu pod vedením tady Kakashiho-sensei. A Naruto, on je jinchuuriki Kyuubiho, takže..." Tsuki překvapením otevřela pusu. Jejich Hokage je jinchuuriki, navíc devítiocasého!
"Aha...a-a co vy? Jaký je váš příběh?" Zeptala se, aby změnila téma. Všichni jí tedy povyprávěli, kdo jsou a tak dále. Potom šli spát.