Říkali mi jinchuuriki 001- Mise v Suně

Říkali mi jinchuuriki 001- Mise v Suně

„Uzumaki Naruto, Haruno Sakura,“ ozvalo se z kanceláře hokage. Sakura vešla dovnitř a pozdravila. Naruto ji následoval. Nevěděla jsem, o co jde. Když jsme s Narutem dopoledne seděli u jeho oblíbeného rámenu, přispěchala Shizune a Naruto musel jít hned k Tsunade-sama. S Shizune byla i Sakura. „Pojď taky, Hinato,“ oslovila mne Shizune.
„Dobře,“ začervenala jsem se. Naruto mě objal a vyrazili jsme.
„Tak co, jak se vede?“ zeptala se Sakura. Sakura byla podle mého mínění fajn holka. Když jsem byla mladší, trochu jsem na ni žárlila kvůli Narutovi, ale Sak ho nemilovala a když si nakonec Naruto vybral mě, začala jsem ji mít i docela ráda. Teď jsme byly kámošky až za hrob.
„Fajn, jako vždy,“ odrecitovala jsem svou zpaměti naučenou odpověď. Sakura se rozesmála. „A jak tobě?“ pokračovala jsem v našem rituálu.
„Když se ty máš dobře, mé srdce se raduje!“ dokončila náš obvyklý pozdrav Sak. Tenhle rituál jsme zachovávali už dva roky, to jsme byly obě blázni do historie a tak jsme četly staré knížky. V jedné se dvě kamarádky zdravily přesně takto, tak jsme si to od nich půjčily. Ale kdo nás neznal, koukal na nás při našem zdravení jako blázen, stejně jako teď Shizune.
„Jsme v pohodě.“ odpověděla na nevyřčenou otázku sebevědomě Sakura.
„To doufám,“ odvětila Shizune, pro kterou byla Sakura něco jako sestra

V sídle hokage…

Když Naruto a Sakura vyšli z kanceláře, zavolala Tsunade mě.
„Počkám tady, lásko,“ řekl Naruto.
„Dobře,“ odvětila jsem.
„Hyuuga Hinata!“ řekla Shizune, když mě přivedla do kanceláře. Na Tsunadině stole se válely prázdné láhve od saké a jedna ještě neotevřená, ale tu Tsunade hned vzala a otevřela.
„Hinato,“ začala „Teď jsi dlouho neměla žádné mise, stejně jako Naruto a Sakura. V Suně se zrovna chystá výprava proti Akatsuki, vyhlásil ji Baki. Kazekage, který se možná sám zúčastní, nás požádal o pomoc, speciálně si vyžádal Naruta a Sakuru. Tebe jsem jako třetího člena výpravy vybrala, protože možná budete potřebovat Byakugan. A navíc s ostatními členy výpravy si skvěle rozumíš a jsi rozumná, takže s tebou nebudou žádné potíže. I když s šestnáctiletými ninji už potíže nejsou… To je jedno. Přijímáš?“
„Haj,“ odpověděla jsem. V posledních větách jsem jí už moc nerozuměla, ale to asi jen zabralo to saké.
„Sraz je dnes odpoledne ve tři hodiny. Zapomněla ti to říct,“ zašeptala mi do ucha Shizune, když mě doprovázela z kanceláře ven. Naruto se k nám připojil, když jsme kolem něj procházely.
„Jdeš s náma?“ zeptal se Naruto.
„Jasně!“ přisvědčila jsem. Najednou jsem se přistihla, že přemýšlím nad tím, jestli zabralo to saké, nebo je Tsunade senilní. Co když je senilní? Šeptal mi v hlavě vnitřní hlas. Sklapni! Utnula jsem ho.
S Narutem jsme se rozdělili před bránou do sídla klanu Hyuuga. Na rozloučenou nám stačil jeden polibek, jako vždy. Všechno bylo normální a tak to taky ještě čtyři hodiny mělo zůstat. Pak jsme měli jít na naši misi typu S. Sice to hokage vyloženě neřekla, ale teď všechny ‚Akatsuki‘ mise byly typu S.
„Konnichiwa,“ pozdravila jsem Hanabi, kterou jsem potkala ještě před domovními dveřmi, a šla jsem se připravit na misi.
„Hinato?“ zaklepala mi na dveře moje mladší sestra o hodinu později. Bylo přesně poledne.
„Jo, dám si oběd,“ odsekla jsem.
„Je ti něco?“ zajímala se Hanabi, která mezitím vklouza do pokoje a usadila se mi na posteli.
„Ne, jen mám misi S, dlouho jsem nebyla ani na misi D, takže jsem nervní,“ otočila jsem se k ní a mile se na ní usmála.
„Tý jo, ty musíš být fakt dobrá kunoichi,“ pokývala uznale hlavou Hanabi. „Slyšte všichni, moje sestra má misi S!!!“ zařvala z okna.
„Až do teď to byla tajná mise S,“ poznamenala jsem.
„Pojď už radši na oběd,“ pobídla mě.

Odpoledne ve tři…

„Ahoj,“ pozdravila mě Sakura. „Představ si, potkala jsem strašně hezkýho kluka, ale není z Konohy, znak země na jeho čelence neznám a…“ No jo celá Sakura. Je hezkej, je můj! Touhle zásadou se řídila. Ale člověk si zvykne a tak jsem ji začala prostě ignorovat, jen jsem občas vykulila oči, nebo přikývla, aby se neurazila.
Najednou mě někdo chytil zezadu za pas a zvedl do výšky. Sakura si toho zřejmě nevšimla a dál mlela svou. „Chyběla si mi,“ ozval se mi u ucha Narutův hlas. Začali jsme se líbat. Sakura dál mluvila a mluvila a mě přepadla touha strhnout Narutovi triko. Naruta zřejmě taky, protože za chvíli jsem měla pod trikem rozepnutou podprsenku.
„Tak hele vy dva,“ řekla Sakura. Poslouchla jsem ji jen na půl ucha. „Nechci vám tu kazit zásnuby, ale Gaara čeká!“ Mě to bylo fuk, Narutovi ale ne. Gaaru jsem vlastně viděla jen jednou, asi před čtyřmi lety, na chuuninské zkoušce. Porazil Leeho a málem i Sasukeho, ale jinak jsem o něm nevěděla nic. Tedy kromě toho, že je kazekage.
Zapnul mi tedy podprsenku a vyrazili jsme do Suny.