Saiken no Dōhō (Sourozenecké Pouto) 05

Rozhodnut

,,Jestli je tato informace pravdivá, jedná se o akt války! Měli bychom přejít z obrany na útok!" Zvolal jeden z generálů Senninovích armád.
Sennin seděl u kulatého stolu a sledoval mapu před ním se zamyšleným pohledem. Už to bylo dlouho co se mudrc zapojoval do věci války. Tuto zodpovědnost už dávno převzal jeho nejstarší syn, který byl teď prohlášen za mrtvého.
,,Naše počty nejsou tak velké, aby jsem byli schopni porazit nepřítele, ale rychlé přepadení by ho mohlo dosti zranit." Pronesl další a ukázal na tábor, ve kterém podle informací teď armády generála Qwona sídlí.
,,Nesmysl! Smrt Kurotsuki-sama musí být oplacena krví!" Zvolal první generál a Sennin upřel svůj pohled na něj.
,,To by stačilo..." Řekl klidně, ale aura kolem něho rázně přitvrdila. ,,Informace, které jsme dostali mohou a nemusí být pravda." Pronesl a podíval se zpátky na mapu.
,,Můj syn by jen tak nepadl..." Skoro zašeptal a pak se podíval na dvě vlaječky, které představovali prapory jeho syna a generála Hyūgi.
,,Pošlete zprávu generálu Hyūgovi. Ať jsem dorazí se svými muži. Chci slyšet, co se stalo od něho..." Řekne Sennin a otočí se mapě záda. Pak se bezeslov rozejde z místnosti ven.

Kurotsuki znovu nabyl vědomí a porozhlédl se po místnosti. Všiml si dívky, které právě odkrývala obvazy z jeho hrudi.
Ucítil tupou bolest
,,Kde... To jsem?" Optal se a dívka se na něj podívala. Poznával ji. Byla to ta samá žena, která ho začala ošetřovat na bojišti. Měla modré pronikavé oči a blonďaté vlasy.
Její tváře byli stvořeny k úsměvu, ale na jejím obličeji byl ponurý výraz.
,,Ležte klidně..." pronesla a chytla vrtícího se Kurotsukiho za ramena.
,,Všechno je v mlze... Nemůžu pořádně... Co se to děje? Kmital sebou Kurostuki a snažil si poskládat chaotické myšlenky. Jeho smysli se pomalu zaostřovali.
,,Udržujeme vás na omamných látkách. I vaše mysl je nebezpečná zbraň." Pronesla žena a podívala se na ránu. Vypadala, že se hojí velmi dobře.
,,Vypadá to dobře." Řekne neutrálním hlasem a Kurotsuki se na ní poprvé podívá.
Jejich oči se střetnou. Po chvíli dívka odtrhne zrak položí na ránu novou látku.
,,Měl jste štěstí. Rána netrefila žádný důležitý orgán..." Řekla a Kurotsukimu se zkřivil obličej bolestí.
,,To nebylo štěstí..." Pronesl a jeho mysl zabloudila na vzpomínku toho, jak v poslední chvíli použil Shinra tensei, aby změnil trajektorii bodavé zbraně.
Dívka se na chvíli zarazila a pohlédla na Kurotsukiho bolestí zkřivený obličej.
,,To se dalo čekat od "Sennin no Ken""
Sennin no Ken byla Kurotsukiho nechvalná přezdívka mezi jeho nepřáteli. Úplný překlad tohoto slova byl "Sennínův Meč". Tato přezdívka nesla krev stovek nepřítel, které nejstarší syn Rikudō Sennina poslal na druhou stranu.
,,Mám jméno..." Řekl Kurostuki a pohlédl na dívku uraženým pohledem. Dívka chvíli Kurotsukiho pozorovala a pak se zvedla s krabicí, špinavých obvazů.
,,Musíte odpočívat... Generál Qwon vás chce živého..." Oznámila mu a rozešla se ven z místnosti.

Nia šla temnou kamennou chodbou. Její oči byly rudé a celá její tvář nesla následky dlouhého pláče. Její výraz byl smutný.
Na konci chodby uslyšela zvuky cinkání. Vydala se za nimi a po otevření dveří spatřila Zarakiho, jak si navléká brnění, které bylo na jeho dětské tělo příliš velké.
,,Co to děláš?" Zeptala se nechápavě, sledující svého bratra.
,,Jdu pro Kurotsukiho..." Řekl a dále se oblíkal do zbroje. Niiny oči začali znovu vydávat velké slzy
,,Ale Zaraki... On je..."
,,Neříkej to!" Zvolal její bratr a tím ji zarazil.
,,On není mrtvý! Vím to!" Zvolal a bylo vidět, že jeho oči také slzely. ,,Kuro by to jen tak nevzdal!" Dodal a zasunul si do pochvy meč. Nia popotáhla a sklonila hlavu.
,,I kdyby byl živí. Jak ho chceš zachránit?" Niina hlava se zvedla a jejích očích bylo vidět rozčílení.
,,Ani nevíš kde je. A bude kolem něho spousta vojáků!" Zakřičela.
,,No a co! To ho mám nechat v zajetí? To nemám nic dělat!" Zvolal Zaraki stejně naštvaně, jako jeho sestra.
,,To mám sedět na zadku a nechat ty páprdy rozhodovat, jestli se vůbec vydají Kurotsukiho hledat!?"
,,A co jako uděláš? Přijdeš tam, a jen tak si ho vezmeš? A co já? Mě tady necháš!" pronesla Nia a utřela si obličej do rukávu.
,,Slíbil jsi mu, že se o mě postaráš! A teď chceš odejí,t a taky se nechat zabít!" Pomalu se k němu rozutekla a pěstmi praštila do jeho hrudního krunýře.
,,To porušíš slib, který jsi dal svému bratrovi?" Po chvíli bouchání ustalo a malá dívenka se rozbrečela na Zarakiho hrudi.
,,Prosím! Prosím nenech mě se dívat na to, jak mi odchází další bráška! Prosím zůstaň tady!" Procedila Nia skrze pláč a vzlykání. Zaraki překvapeně svou sestru sledoval. Pak ji silně objal a zatnul zuby.

Generál Hyūga pozoroval své muže, jak sedí pod kopcem a čekají na příkazy. Sám ale dobře nevěděl co dělat. Léta výcviku mu říkala, aby počkal na zprávy z velení a pak splnil příkazy, které mu budou dány. Sám se chtěl vydat za muži, kteří odnesli Kurotsukiho a vybojovat si jeho pána, nebo aspoň jeho tělo.
Po chvíli k němu došlo 5 jeho nejvěrnějších mužů a přinášeli sebou havrana s novými rozkazy.
,,Generále... Zpráva z vesnice." Pronesl nestarší z nich a předal Hyūgovi malý svázaný svitek. Generál si přečetl nove rozkazy ale sympatie k ním tedy dvakrát nesdílel.
,,Sennin-sama rozkázal se neprodleně vrátit do vesnice." Pronesl generál ke svým mužům a všem na tváři naskočil ustaraný výraz.
,,Ale co Generál Kurostuki?" Optal se další ze skupinky.
Tato otázka tížila i samotného Hyūgu. Chvíli na malý kousek papíru zíral a přemýšlel. Pak se podíval na své muže.
,,Gonoku... Jak jsi se dostal do našich armád?" Optal se nejstaršího shinobiho a ten s úsměvem odpověděl.
,,Kurostuki-sama mě zachránil před naším feudálním pánem, který chtěl spálit celý můj statek..." Pronesl muž a při tom se hrdě postavil.
,,Jakuro... Co ty?" Optal se dalšího shinobi.
,,Kurotsuki mě našel jako sirotka války. Dal mi jídlo, domov a smysl života..." Hyūga pokynul hlavou a pohlédl na zbytek.
,,Každý z nás tady dluží Kurotsukimu život... Byl zde, když jsme ho potřebovali a díky němu jsem pořád naživu...
Bojoval za nás stejně, jako my bojovali za něho..." Generálovi vyrostli na obličeji úsměv.
,,Rozhodnutí, které se chystám udělat... Je hrubé porušení rozkazu... Nikoho z vás do toho nebudu nutit... Ale ti co půjdou se semnou, se vydají klidně i před brány pekel a vyrvou Kurotsukiho duši z tesáků samého ďábla, když to bude třeba." Pronesl a všem shinobi vyrostli na tváři úsměv.
,,Takže jak zní rozkazy pane?" Optal se jeden z mužů. Hyūga roztrhal malý papírek a pronesl.
,,Jdeme si pro našeho velitele..."