Typ

„Tsunade- sama!“ vbehla hnedovlasá žena s krátkymi vlasmi do jej kancelárie okolo obeda a Tsunade sa trhla jej náhlym príchodom. Zavrela dvere a podišla až k jej stolu.
„Čo sa deje, Shizune?“ spýtala sa ihneď Tsunade a podľa toho, ako vyľakane sa Shizune tvárila, usúdila, že to nie je nič príjemné.
„Sú späť!“ vyhŕkla a Tsunade sa prudko postavila až zvalila stoličku.
„Kto? Akatsuki?“ hneď myslela na najhoršiu možnosť.
Pokrútila hlavou. „Oni,“ veľavýznamne sa na ňu pozrela.

Tento diel je venovaný Nellynuske, za každý preplakaný večer od smiechu naše trhlé nápady a fakt neuveriteľné písanie, ktoré ma totálne dostáva až na kolená, takže - slečna Nelly, dúfam, že to nevymeníš za Wowko! Lebo... ON ťa vidí!

„Dobre Orochimaru, k veci,“ vyzval som ho, keď som sa opieral o stenu, zatiaľ čo on si sadol do kresla a jazykom si prešiel po perách. Nabehla mi husia koža. Tak podobný hadom... až to je nemožné.

Sakura!

Nemůžu tomu uvěřit! A ona očividně taky ne. Rychle od sebe se Sasukem odskočíme. Sakura se podívá z jednoho na druhého a jí začnou slzet oči. Rukou si je přikryje a běží pryč. Nejdřív se se Sasukem koukneme na sebe a potom na dveře.
„Sakra!“ Zaklejeme oba.
„Sme v rejži.“ Pronesu. Normálně bych se za ní rozběhla, ale teď na to fakt nemám sílu. A začíná se to projevovat. Nejprve se mi podlomí kolena, tak sjedu na zem. Sasuke mi hned běží pomoct.
„Hej, si v pořádku? Je ti něco?“ Ptá se mě vyděšeně.

„Je čas.“

Takže lidičky- To psané o Nami bude modře, aby jste se v tom snáze vyznali ^.^ Přeju příjemné čtění

Odskočili od seba a tvárili sa, že nič.
„Sa-Sayuri?“ skúsila Anaya. „My...Len...“

Čitateľom

Dúfam, že ma nezaškrtíte za to, že som to usekla v takom tom... ako sa povie najlepšom Nekillujte ma, prosííím a chcem Vás upozorniť, aby ste si začali držať klobúky Potom v ďalšom dieli pochopíte prečo

Príjemné čítanie Vám praje dvojica mestekova & Sabaku no Tanaris

„Skutočne ti to nevadí?“ nebola som si vôbec istá.
Doľahol na mňa jeho úsmev a po ňom letmý bozk. Okej... beriem to ako nie.
„Najeme sa?“

"Tys pro mě něco udělal? Ještě před tím, než jsem našla Tsuchigorou? Ale to jsme se neznali..." nechápala Akarui. Deidara se kousl do rtu a zaklel.
"Zapomeň, co jsem řekl. Jdeme pryč..." Odbyl jí rezolutně.
"Čekej! Co se stalo?! Ty mě znáš? Ale já si tě nepamatuju! Bylo to, když jsem byla malá? Udělal jsi pro mě něco tak dávno, že si to nepamatuju?" Domáhala se Akarui pravdy. Přirozeně to v ní zažehlo zvědavost. Nikdo jí nikdy nic nevyprávěl o její minulosti. Neměla tušení, kdo byli její rodiče.

„To si dělá pr*del!” křičel rozzuřeně Hidan/Deidara.
„Zřejmě ne,“ odvětil již smutný Pein/Tobi.
„Tak na něj zaútočíme a ten svitek si vezmeme násilím,“ prohlásil odhodlaně Itachi/Pein.
„V tomhle stavu?“ řekla zoufale Konan/Kisame.
„Konan má pravdu, takhle by nás porazil,“ souhlasil Sasori/Kakuzu.
„Ale něco udělat musíme!“ křičel dál Hidan/Deidara.
„To sice jo, ale útočit na Orochimara nepřipadá v úvahu,“ vysvětlil Sasori/Kakuzu.

U Naruta (Toruna)

Jsem z toho pořádně zblblej, šrotovalo mu v hlavě, ale došel ke stejnému názoru jako předtím. Chlap, který se prý umí přemístit do minulosti. Ale toto není minulost. Tady Čtvrtý není Čtvrtý, je tu klan, který byl vyvražděn a navíc máma ani táta nejsou mrtví.
Výsledek: JÁ TO NECHÁPU.
Šel, kam ho nohy nesly. Po chvíli zvedl hlavu a zjistil, že zašel ke knihovně.
Za pokus to stojí, ale pochybuji, že něco najdu, pomyslel si.

Stoupala po betonových schodech, jaksi poraženě, přitom ale šťastně, že je zde. Dostala naprosto jasnou nabídku. Pobýt, nebo se vrátit. Nerozmýšlela se moc dlouho. Zůstala a byla neskutečně vděčná.
Čekala, že bude mít datum na ohlášení pro přiřazení nějaké mise, avšak když se dozvěděl, s kým prohrála, musel ji ušetřit. Nějaké plus a minus celé situace.

Návrat do Konohy

Zpět v Konoze byl Tým 7 ihned přiveden do Hokageho kanceláře. Mise byla nakonec příliš vysokého zařazení, než aby stačila krátká zpráva předána chuuninovi. Kakashi stále musel předat psanou zprávu spolu s jeho studenty, jelikož všichni měli alespoň část mise B-rank obtížnosti. Kakashi šel jako první a podal hlavní zprávu. Následoval Naruto, který doplnil zprávu o svůj podíl na assassinaci v táboře a základně. Poslední šli Sasuke a Sakura, kteří podali hlášení o průběhu bojů ve vesnici.

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“ (Autor citátu: Seneca)

Šli pomalu, byl to přeci jen výlet…
„Sasuke?!“ zeptal se nově jmenovaného vůdce Konohamaru.
„Hmm?!“ zamumlal Sasuke.
„Kdy už tam budem?“
„To nevím, jak dlouho jsme šli sem?“
„Jak to mám asi tak vědět?“ rozčílil se Konohamaru, „a na co to chceš zjistit?“
„Jak dlouho jsme šli sem, tak dlouho půjdem zpátky, ťunťo!“
„Nejsem tunta!“ rozbrečel se Konohamaru.
„To taky neříkám, říkám, že jsi ťunťa!“ opravil ho Sasuke.

„Co, jestli to bylo?“ zeptal se Naruto Kankura po Gaarově a Temariině odchodu.
„Plášť.“ Odpověděl Kankurou.
„Jaký plášť?“ chtěla vědět Sakura.
„Černej s červenejma mrakama…“ zavrčel Kankurou.
„Počkej! Akatsuki? Co má s nima společnýho?“
„Řekne ti to sama. Kdybych ti to řek, na místě mě zabije. Támhle jde.“
„Počkej slečinko!“ zařvala Sakura. Myslím, že tímhle oslovením ji moc nezaujme. Měla jsem pravdu.
„Přestaň mi tak říkat!“ zavrčela.
„Klid, vánku, klid,“ snažil se ji uklidnit Kankurou.

[hide=Ešte než sa pustíte do čítania:]Mali by ste vedieť, že táto sériovka je voľným pokračovaním série Forever or never. A keďže FoN má 83 dielov a ja si veľmi dobre uvedomujem, že kvôli tomu, aby ste si prečítali toto tu si asi nebudete čítať FoN, je to napísané tak, že si vôbec nemusíte čítať FoN Všetko, čo budete potrebovať vedieť z FoN bude vysvetlené v deji Najsamprv som uvažovala, že niektoré veci budem dávať do spoilerov pred dielom, ale takto v poviedke mi to príde lepšie

Kumiko,Samari i dvojčata se podívaly na nebe kde zářila červená světlice, pomalu klesala k zemi, když zaslechly bojový pokřik, který se k nim přibližoval. Opět se podívaly směrem k armádě Kamenné.
Kumiko se vzpamatovala jako první a začala udílet rozkazy: „Holky, nemějte s nimi slitování, oni ho mít taky nebudou, přišli sem aby nás zničili."