Statečný boj skryté Vírové - 3. část

Kumiko,Samari i dvojčata se podívaly na nebe kde zářila červená světlice, pomalu klesala k zemi, když zaslechly bojový pokřik, který se k nim přibližoval. Opět se podívaly směrem k armádě Kamenné.
Kumiko se vzpamatovala jako první a začala udílet rozkazy: „Holky, nemějte s nimi slitování, oni ho mít taky nebudou, přišli sem aby nás zničili."
Shira, která měla ohnivý element dostala za ukol odrážet na jihu shinoby Mlžné, se podívala matce do očí takovým pohledem, říkající jako by jí za vše děkovala, protože dobře věděla, že už se nemusí nikdy schledat, koukla poté na svou sestru a plácli si.
„Tak jdeme nato!" a odeběhla na jižní stranu vesnice, aby tam i přez své mládí řídila prozatimní obranu.
Samari se otočila na Kumiko, „už jste poslaly žádost o posily do Listové?"
„Sama nevím, pojď, najdeme mého otce, on bude vědět, jestli je Listová informována. Shino, máš to tady na povel!" Křikla ještě na Zorii: „Prosím dohlídni mi na ní" a spolu se Samari odešli.

„Kumiko, jste si jistá, že tu necháte velet tak mladá děvčata?" „Nebojte se, jsou zkušená a navíc bariéra by měla vydržet dost dlouho než dorazí pomoc z listové, pak bude výhoda na naší straně a utočníci budou nuceni se stáhnout". Pronesla Kumiko.
Podívala se na Samari a dodala. „Holky mají teď za úkol odpalovat elementární pasti, co jsou nastražené venku, navíc samotná bariéra je životu nebezpečná. Pokud se jí někdo dotkne dostane zásah silným elektrickým výbojem, málokdo by takový uder dokázal přežít."

Dorazili do trůního sálu, nikdo nikde nebyl, Kumiko šla blíže k trůnu, něco totiž nebylo vpořádku, její otec by nikdy neodešel, pokud je Vírová v nebezpečí, ale nikde nic podezřelého neviděla. Kousek od ní však Samari o něco zakopla, koukla pod sebe, ale žádnou překážku neviděla. Měla divné tušení, aktivovala sharingan, odskočila a potichým hlasem oslovila Kumiko.
„Je zde genjutsu," udělala pečet, řekla: "Kai."
Genjutsu zmizelo, Kumiko vykřikla a vrhla se na zem k mrtvému otci.
„Je mi to moc líto, ale nemáme teď čas. Ten, kdo ho usmrtil, musí být stále zde ve vesnici, sama si řekla že se bariéry nemůže nikdo dotknout."
„Kumiko, posloucháš mě? Truchlit můžeš pak, teď je vesnice ve velkém nebespečí." stále žádná reakce. Kumiko objímala tělo mrtvého otce.
Samari přišla blíže.
„Nedáváš mi jinou možnost," a dala Kumiko facku, „vzchop se, ještě není po všem. Tvůj lid a tvé děti tě potřebují!"
Kumiko se slzami v očích pohlédla na Samari.
„Pojď se mnou." Po chvíli došly do velké místnosti, skromě vybavené ale čisté.
Stolek byl u menšího okna, v rohu dubová skřín a hned vedle velká postel.
„Kde to jsme?"
„Otcova ložnice," otevřela skřín a vytáhla svitek.
„Toto je přivolávací svitek na žabího posla zanechaný Minatem Namikaze pro případ nouze. Bohužel, já ho neumím použít."
„Takže to znamená, že Listová o ničem stále neví!?"
„Bohužel je to tak a my nemáme jak je kontaktovat."
Samari se pousmála. „Máme štěstí". Kousla se do prstu, udělala serii pečetí a udeřila o podlahu.
Ukázala se vrána, Samari v rychlosti napsala vzkaz na malý kousek papíru a přivázala k nožičce vrány.
„Najdi mého bratra, on bude vědět, co dělat," odvolala vránu.
Zvenčí byli slyšet výbuchy, koukli na sebe a rychle se vydali k bojišti.
-----------------------------

Shina se ohlédla, aby zahlédla, jak matka se Samari odchází, ale Zorii jí upozornila na situaci před bariérou, opět tedy vrátila pohled k shinobim Kamenné.
Zatím strach nepociťovala, přece jen byla za ochranou barierou, byla ale velmi nervozní.
Přece jen to bylo poprvé, co měla zabíjet ve velkém.
Sice už měla něčí smrt na svém kontě stejně jako její sestra, ale tady to bude uplně jiná liga.
Zorii si povšimla, že trochu váhá, tak jí položila ruku na rameno a pošeptala jí: „Hlavně neztrať odvahu, my, Vírová, ve vás věříme, my jsme nepřišli bojovat, my se budeme muset bránit, oni si zvolili tento osud. Výčitky si mužeme dělat až bude po všem."
Zaslechla výbuch, otočila se. „Vidíš, tvá sestra už také začala, tak se do toho pusť taky."
Shina kývla a začala se soustředit.
Pohledem skoukla jak se knim blíží první vlna, složila pečetě a pronesla: „Jdu na věc."
---------------------------------------

Sung už netrpělivě postával před svojím velitelským stanem, vedle něho Asuki, oba čekali na signál.
Sledoval, jak jejich genini byli ve předu připravení zautočit, byla vidět jejich nervozita, ale rozkaz je rozkaz.
Navíc se Sunga báli, to radši zkusí štěstí v bitvě než čelit jeho hněvu.
Konečně se na neby ukázala červená světlice, poodběhl kousek dopředu a rozkázal genínům aby vyrazili na zteč. Bylo jich kolem dvou set, chvíly po nich vyslal několik chuninu, aby se dostali blíže k bariéře a výbušnými lístky společně s jejich doton technikami vyzkoušely pevnost bariery.
Sung spolu s Asuki se postavili na menší kopeček, odkud měli na situaci dobrý výhled.

Zatímco Sung sledoval sebevražedný utok geninů s mírným usměvem, Asuki ho upozornila na dvě ženy stojící kousek za barierou.
Mladší rudovlasá žena skládala pečetě, vtom okamžiku se otřásla zem a celý jeho uvodní útok byl zničen.
Sung vybouchl vzteky. „Asuki, najdi mi ihned toho shinobiho se smlouvou s obry!"
Po chvíli se dostavil starší muž s hnědými vlasy a plnovousem.
„Pane, dorazil jsem na váš rozkaz."
„Před chvílí jsme ztratili celý uvodní útok a od tebe potřebuji, aby tví obři byli součástí dalšího útoku."
„Ano, pane, provedu."
Řízl se do prstu, složil pečetě a přivolal deset velkých monster. Udělil jim rozkazy, obři uposlechli a společně s druhou vlnou čítajících až kolem tisíce kamených shinoby se vydali znova do utoku proti skryté Vírové.