Říkali mi jinchuuriki 003- On... se vrátil

„Co, jestli to bylo?“ zeptal se Naruto Kankura po Gaarově a Temariině odchodu.
„Plášť.“ Odpověděl Kankurou.
„Jaký plášť?“ chtěla vědět Sakura.
„Černej s červenejma mrakama…“ zavrčel Kankurou.
„Počkej! Akatsuki? Co má s nima společnýho?“
„Řekne ti to sama. Kdybych ti to řek, na místě mě zabije. Támhle jde.“
„Počkej slečinko!“ zařvala Sakura. Myslím, že tímhle oslovením ji moc nezaujme. Měla jsem pravdu.
„Přestaň mi tak říkat!“ zavrčela.
„Klid, vánku, klid,“ snažil se ji uklidnit Kankurou.
„Od tebe to zrovna moc nezabírá, víš?!“
„Kua!“ zaječela Sakura, „vždyť Gaara a Temari tě hledaj po celý Suně!!!“
„A proč jako?! Kdy vyrážíme?“
„Za dvacet minut. Tihle shinobi by ale rádi věděli, kdo jsi, víš?!“
„Jo, a je mi to celkem ukradený!“ zakřičela na něj.
„Promiňte,“ otočila se k nám, „jmenuju se Xina. Je mi 15 let, takže jsem mladší než vy všichni. Moje nejlepší kámoška je Temari a…“
„A chodíš s Gaarou. To už víme,“ dořekl za Xinu Naruto.
„Jo, tak to je.“ Teprve teď jsem si uvědomila, že nás nezná.
„Jo a já jsem Hinata, tohle je Sakura a to je Naruto.“
„A chodíš s Narutem.“ usmála se Xina.„já vím.“
„Věděla to ještě dřív, než jste prošli bránou.“ zasmál se Kankurou.
„Bavil se tady s tebou někdo?!“ zaječela.
„NE!!! ALE CHCI TI ŠETŘIT HLASIVKY!!!“ zařval na oplátku Kankurou.
„To nemusíš!“
„Nechcete toho nechat, vy dva?“ pípl Naruto.
„Aaa, tak tady jsi.“ ozval se Gaarův hlas za mnou. Zaječela jsem, hrozně jsem se lekla. Naruto mě chytil dřív, než jsem si mohla sednout na zem.
„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Jsi v pohodě?“ zeptal se Gaara, ale díval se pořád na Xinu.
„Jo, je mi fajn.“ řekla jsem. „Bylo,“ zašeptala jsem Narutovi do ucha, když se na mě podíval Kankurou. Naruto vyprskl smíchy.
„Co je? Proč jste mě hledali?“ odbočila Xina od tématu. Ne, že by mi to vadilo.
„Kvůli včerejšku. Kankurou tě viděl. Byl to plášť?“ zeptala se Temari, která celá zadýchaná dohnala Gaaru.
„Pardon, když jde o Xinu, je hrozně rychlej. Dokonce se párkrát i vyměnil s pískem o půl vesnice před náma!“
„Promiň,“ řekl jen Gaara.
„No,“ Xina se zarazila. Vypadala, jako že přemýšlí, jestli má říct pravdu, nebo ne. „Jo byl,“ řekla na konec.
„Je zpátky,“ pípla a rozbrečela se. Gaara ji objal.
„Musíme vyrazit. Hned!“ zavelel.