Rozhodnout se Kap. 23.

Stoupala po betonových schodech, jaksi poraženě, přitom ale šťastně, že je zde. Dostala naprosto jasnou nabídku. Pobýt, nebo se vrátit. Nerozmýšlela se moc dlouho. Zůstala a byla neskutečně vděčná.
Čekala, že bude mít datum na ohlášení pro přiřazení nějaké mise, avšak když se dozvěděl, s kým prohrála, musel ji ušetřit. Nějaké plus a minus celé situace.
Od kolemjdoucího si koupila program a usedla na kraji celého pásu hlediště. Hodila si vlasy ze svých ramen dozadu a nabubřeně se začetla. Bude tu dlouho, než se dočká jejího pravého zájmu, ale až to začne, hodlala sledovat, vždy se dá něco okopírovat, přiučit.
Měla dostudováno, podívala se na ošuměle vyhlížející hodiny. Hlásily ještě půl hodiny jejího volného času. Neměla jinou možnost, vrátila se ke své tradiční činnosti, přemýšlení a dumání. Nejvíce zajímavá kapitola jejího života stejně byla celý tenhle ‚výlet‘.

Poté, co se dozvěděla, že se Bora nechá radši příšerně zmlátit, než aby něco prozradil na toho blonďatého hlupáka, musela změnit své budoucí počínání. Nezabije ho. Ztratila by přítele, kterého si až moc vážila.
Nenáviděla ho, ale tento ústupek z její strany byl jakýsi pokrok. I když to, že skončila na kost promáčená v nemocnici, si s ním hodlala náležitě vyřídit, hned jakmile se naskytne vhodná příležitost. Ten zmetek se totiž vypařil na celý měsíc někam pryč, prý mise, ale nevěděla, jestli tomu má věřit. Který blázen by mu dal misi, místo příprav na zkoušky? Zmizela i jejich sensei a vzkaz od ní byl velmi výmluvný.
Místo nic nedělání, přijala prosbu o pomoc u tréninku Bory, dalo by se říci, že byla kopací panák pro jeho techniky. Bylo to zvláštní, nejvíce informací získávala o neznámém, když byl pryč. Potvrdil se fakt, že musí mít nějaký vztah s jejich sensei. V záznamech z Konohy, které prošmejdila celkem důkladně, zjistila, že není ani odtud. Kamennou a Mlžnou vyloučila, to by byla blbost. Proto se dopracovala k názoru, že musí někde žít ilegálně, nebo je to přísně střežená osoba. To první se jí zamlouvalo víc, ale vyvrátit nemohla nic. Probádala opravdu všechno a výsledek byl k ničemu.
V paměti měla dobře zarytý znak, co má na svých kunaiích, avšak žádné stopy po jeho původu. Všechno vypadalo, že si to vymýšlel sám, ale stvořit techniku trvá roky. Prostě zvláštní.
Po celé vesnici se šuškalo, jak je situace mezi národy napjatá a soupeření o post chuunina tomu moc nenahrávalo. Další měsíc by měly být zkoušky jouninů, to bude ještě krvelačnější, předpokládala.
Co takhle novorozenecké záznamy? Někde se narodit musel… To už bych se ale vážně pustila jen do Oblačných… Nad svým nově získaným nápadem se zlověstně zaradovala.

Její zamyšlenost přerušila holka stojící na úrovni, kde seděla a rozhlížela se po volných místech i pro své kamarádky. Uno se mohla šoupnout, čekala však na pobídnutí, proto hrála nezapojenou.
Pohled dívky spadl na ni a šel vidět menší záchvěv. Teprve teď si Uno vzpomněla. To je ta holka, co jsem ji porazila v Lese smrti. To se mě bojí i po takové době? A já si myslela, že Konožani jsou rozemletý huby. Posunula se.
„Neboj, teď nabízím mír. Stejně nemáš jinou možnost, jinde volno už není…“ měla pravdu, proto tu strašila už tak brzo.
TenTen se na ni usmála a pobídla dívky, co stály za ní. I tak si však od Uno držely dostatečnou vzdálenost, její zuby se již za celý měsíc staly více než pověstné.
Uno byla ráda, holky jsou všeobecné drbny, třeba se trochu něco dozví a zasměje, když bude špicovat uši. Vedle holky s drdoly seděla růžovláska a blondýna. Něco horečně probíraly, ale jak Uno zjistila podle kontextu, těšily se na úplně poslední souboj. Všechnu víru vkládaly v Saskeho Uchihu a nepřipouštěly jeho porážku. V duchu se jim příšerně smála, zjistila si, že tým, kde tenhle týpek byl, prolezl jen díky blonďákovi. Naprosto nepřipouštěla, že by mohl prohrát, byla by to totální blbost, maximálně to bude mít těžší.
Začala si kousat nehty, zato vůbec nevěděla, jak dopadne Bora. Jeho soupeř byl nějaký Shikamaru, zlepšil se, ale nevěděla, jestli to bude na stratéga stačit. Ucítila možnost vydělat si.
„Dámy, nechcete si vsadit na poslední souboj? Volím zakuklence, co vy? Částka?“ usmála se. Jak naivní byly a ona bude mít prachy na další podplácení.

***

Teď k němu došla zpráva, že jeho kolega prohrál. To něco znamenalo, je poslední účastník ze Skryté Oblačné. Prostě musel vyhrát, štvalo ho, že neměl jinou možnost než odejít na misi a ne si zmonitorovat Uchihovy schopnosti, bude donucen improvizovat.
Popošel ze stínu zdi a podíval se na speciální tribunu. Ano, seděl tam Raikage. Sám se vrátil teprve před pár minutami, proto ani nestihl zahájení a jinou podívanou, nyní na místě byl jeho boj. Pomalou chůzí po schodech dolů na plac, jako by chtěl zdržováním dohnat ztracený čas.
Nechtělo se mu, navíc s takovým omezením, neměl páru, jak ho porazí, asi vytáhne meče. Podruhé slyšel, jak sudí volá jeho nepravé jméno, stále si na něj moc nezvykl, přece jen své měl nejradši, začínal si myslet, že je to svátek, když ho tak někdo osloví.
Nechtěně své tělo popohnal kupředu. Ze šedého prostoru, odkud vyšel, stanul na prašném povrchu a slunce mu prudce svítilo do tváře. Mohl si připsat první nevýhodu, protože přišel pozdě, schytal horší stranu. Pár metrů naproti už stál jeho soupeř, celý napjatý a nedočkavý. Naruto si povzdechl, už zase Kekkei Genkai. Odškrtnut v jeho mysli byl další řádek. Vedle sebe uslyšel jen, poslední souboj může začít a přebývající ninja se vzdálil.
Uchiha se bez dalších okolků rozběhl proti němu s kunaiem v ruce. Naruto sáhl rukama za svou hlavu a vytáhl dvě katany. Bílé stuhy, které byly ovázané okolo rukojetí, se rozpustily a dopadly lehounce na zem. Už jsem si říkal, kdy je chudáky vytáhnu, vypadaly, že je tam mám na okrasu. Museli trošku nepoužíváním zrezivět…
Okamžitě se ozvalo střetnutí zbraní. Naruto nastavil jednu katanu jeho útoku a uhnul. Uchiha proletěl a pokračoval dál v běhu. Zapnul Sharingan. Takže to bláboly nejsou, je vážně dobrej…

Otočil se k němu a všiml si jeho očí, čekal to, ale ne tak brzy, nejspíš nechtěl nic ponechat v náhodě. Chtěl tento souboj mít stejně rychle za sebou, jako jeho protivník, aspoň v něčem se shodli.
Zavřel oči a soustředil se, jeho meče se postupně začaly obalovat průzračně modrou barvou. Byla to chakra z jeho vodního elementu, to technika nebyla, jen vylepšení, proto doufal, že mu to támhle nahoře projde.
Chvíli počkal a poznal, Raikage neměl nic proti, teď byl na řadě s útokem on. Zbraň, co měl v pravé ruce, dal před sebe a odrazil se s pomocí chakry. I bez problesknutí získal ohromnou rychlost, trochu polekal Uchihu, ale díky svému zraku se stačil vyhýbat oběma katanám. Naruto dělal jeden výpad za druhým, intervaly mezi tím byly neskutečné, u toho ještě kontroloval svou chakru. Zdálo se to být jako nemožné, avšak pro toho, kdo žil jen tréninkem, nebylo.
Šlo vidět, kdo má navrch, ale ani jeden zatím nepoužili svou plnou sílu.

Sasuke ustoupil o pár metrů a udělal pečetě pro ohnivou techniku.
„Katon: Ohnivá Koule.“ Roztáhl ústa a z nich vyletěl obrovský žhnoucí plamen v podobě koule.
Věc letěla přímo proti zahalenému, nehodlal to odrážet, odskočil a začal znovu útočit.
Pochopil, že bude muset vytáhnout kunaie, aby stačil jeho mečům. Naruto vytočil zápěstí a jeden meč dal jako obranu dozadu. Udělal před Sasukem otočku a pokračoval v několika dalších střetech. Uchiha si začal uvědomovat, že něco s jeho kunaii nebylo v pořádku. Když jejich ostří jezdila po sobě, zadrhávala se a už ve svých rukách neměl takovou jistotu zmařeného útoku. Podíval se na ně blíž. Byly na nich hluboké díry, jako od řezů. Normální kunai by vydržel, musela to dělat chakra, kterou měl meče obalené. Náhle se ozvalo hlasité křupání, železo, co držel v ruce, puklo vedví. Špička soupeřova ostří zasáhla vnitřní stranu jeho ruky. Kdyby nebyl pohotový, bylo by to vážnější.

Nyní si Sasuke nemohl brát žádné servítky a nechávat reservy, stál před ním druhý největší favorit na chuunina. Rozhodl se zkopírovat všechny jeho pohyby. Vyměnil si kunaie.
Naruto se postavil do bojového postoje před něj. Podle reakcí, které za tu chvíli vykonal, dokázal předpovědět, co bude následovat. Fajn, bude kopírovat, ale to, co je pro jeho tělo nezvladatelné, nebo techniky, u nichž nechápe princip, zkopírovat nemůže.
Byl čas na to odložit meče, teď už se nehodily, nyní budou jeho zbraně rychlost a ruce.
Potřeboval ho nejdříve zmást, začal s přemisťováním. Zvolil jednoduchou úroveň, nevěděl, jestli mu bude k něčemu použít všechny kouty bojiště. Když ale v setinkách sekund zjišťoval, že Uchiha drží krok a nezaostává, změnil původní domněnku. Vytvořil jednoduchou iluzi, kterou nechal v korunách stromů. Sice chabé, ale svůj účel to mělo. Uchiha ke stromoví poslal stejnou techniku, jakou před chvílí na něj. Sežehlo to přesně místo, kde byla past, která tím pádem zmizela. Doběhl až tam a sledoval okolí, myslicí si, že zde může být úkryt pravého shinobi.
Z nezničených stromů začaly padat ochablé listy, to Narutovi moc nenahrávalo, mohl sledovat jeho pohyb, pro další postup si na něj potřeboval udělat značku.
Postavil se do místa, kde bylo zeleného listí nejvíce, jako by to pochopil, Naruto tomu však nevěřil, nemohl předvídat jeho útok. Provedl manévr, na který tak čekal. Problesknul za něj a v otočce se jej snažil dotknout. Havraní vlasy si toho však všiml. Svou rukou se pokusil zachytit pohybující se nohu nad jeho hlavou. Naruto stěží ve vzduchu uhnul, byl sotva pár centimetrů od jeho nohavice, avšak úhyb který musel provést, jej vzdálil.
Uchiha si stihl pohlídat jeho stranu, kterou předtím na něj zaútočil a s předem připravenými pečetěmi poslal svou ohnivou techniku, přímo na vzdalujícího se Naruta.
On zkřížil ruce a připravil obranu. Nemohl použít přemístění po přemístění do vzduchu, to nejde. Objevila se před ním vodní stěna, která naprosto vynulovala ohnivou techniku. Byl to reflex na zmařený výpad, co udělal, následky si uvědomil až potom, netrvalo to moc dlouho. Své ruce spustil a voda se poroučela k zemi.
Sklopil hlavu, kolik bude mít vteřin teď? Okamžitě se přemístil ke stěně arény, aspoň něco udělal dobře.

Na pohodlném sedadle se zaujetím pozoroval dění před ním nynější Hokage, hlavní osoba celé této vesnice. Nemohl se divit, tento zvláštní chlapec měl naprosto stejné reflexy, jako nižší jounin. Mohl by se teď v této chvíli popasovat s jeho zkušeným synem a byl by to souboj ke koukání.
Pozoroval na něm, jakou má zvláštní tendenci dávat ruce k sobě a poté je znovu oddělovat. Jako by si něco zakazoval a snažil se to dodržet za každou cenu. Nejvíce však bylo zvláštní, prozatím bojoval jen zbraněmi a rychlostí, to neuměl žádné jutsu, nebo to bylo to, co si nesměl připustit.
Mohlo to být také tím, že podceňoval svého soupeře, avšak teď se před jeho tělem objevila krásná čirá voda a on sám se nestačil divit provedení celé obrany. Hned vycítil reakci zahaleného, byl to úděs, co se stane dál.
Podíval se na Raikageho vedle sebe, chtěl se podívat, jakou bude mít reakci, na svého spoluobčana vesnice. Už dříve si všiml ještě zkoumavějšího pohledu, než měl on sám, kontroval ho. Teď zpod svých rukávů dokončil jakési znaky. Zrak muže v bílém klobouku se znakem jeho vesnice spadl na něj a on nestačil zareagovat jinak než úsměvem. Opřel svou hlavu o křeslo a svou mimikou jej ujišťoval, že nic neviděl. Přetvářku ukončil, jakmile uslyšel chraptivé zakašlání a následnou krev vyplivnutou z úst.

Nevěděl, co má dělat dřív. Posílat sílu do padajících nohou nebo chytat krev ze své pusy. Úsměv, ano, úsměv to bylo jediné, co zdobilo jeho tvář, ta nostalgie, kterou si znovu musel uvědomit, jeho život prostě nenáleží jemu, ale muži, který si nechá říkat Raikage. Nakonec nezvládl ani jedno.
Uslyšel potlesk, již sesouvající se k zemi. Nemohl tomu uvěřit, oni tleskají, když někdo trpí?! Styděl se za to, že je člověk, jejich druh. Jde vidět, komu fandí… Jejich miláčkovi s narozeným předpokladem být nejlepší…
Podíval se na něj jedním okem, druhé nemohl udržet otevřené. Celá půlka jeho obličeje zažívala, to co druhá ne. Oko mu slzelo a v puse cítil zvláštní pachuť, z nosu mu jak jinak než tekla krev. Nemluvě o bolesti na břiše, kterou cítil v přesném umístění té prokleté pečetě. Podíval se na Uchihu, v jeho očích poznal i na takovou dálku nepochopení. Přímo vyslovoval větu, ale já mu nic neudělal, tak co blbne?!
Byl by hloupý, kdyby nevyužil příležitosti nedorazit ho a tak lehce vyhrát. Znovu na něj seslal tu stejnou techniku, v tomto souboji již potřetí. Naruto se nehodlal vzdát. Bylo to strašné, nemohl se pohnout, avšak, chakru stále měl. Těsně před tím, než by jej uvařil plamen, probleskl na jiné místo. Všechno se samozřejmě zhoršilo, ale prostě nemohl prohrát, to radši zemře.

Uno toto celé sledovala s rukou u úst, nevěděla proč, jak. Už zase ty stejné otázky, na které si nedokázala odpovědět jak ona sama, tak jí přístupní lidé. Znovu překvapil, znovu udělal něco nepředvídatelného, to byl celý on, pomalu si začala chystat peněženku. Celý průběh viděla, tak proč, když použil vodu, dostal takové bolesti? Před ní dokázal udělat cokoli kdykoli, tak proč teď, při takové důležité chvíli.
Už něco měla nastudováno a moc dobře věděla, že takové kolapsy nejsou u normálně fungujícího ninji možné. Srovnávala okolnosti jeho předešlých bojů, soupeře, ale nic nenasvědčovalo tomu, co chtěla tolik znát. Neustále ji ponoukala mysl k tomu, že je v tom nějaká osoba, nevědě proč. Diváci byli přece už v prvním kole, tak jak to že ji tahle myšlenka nechtěla opustit? Její zrak padl na muže v kloboucích. Neříkal náhodou, že Raikageho nemám už nikdy zmiňovat?! … Je to kvůli němu? Pevně se chytla o kraj betonu a snažila se do něj vrýt své nehty, odporný škrabavý zvuk se linul k jejím uším. Proč mi všechno najednou dává větší smysl?!

Už potřetí se musel přemístit jinam, štvalo ho to, že před ním musí utíkat, ale jiná možnost se mu nenabízela, nemohl se ani postavit, natož bojovat. Když se před ním znovu objevily ty rudé prokleté oči, nevěděl co dál, určitě vypadal jako zbabělec.
Kdyby tak jen věděli a viděli, ti usmívající se lidé na tribunách.
Na Uchihu být naštvaný nemohl, chápal to, sám by nevěděl, jestli to trápení ukončit, nebo čekat.
Vyrazil k němu s pěstí vysoko vztyčenou.
Nyní již vážně očekával tvrdý úder. Avšak, na poslední chvíli ucítil odstupující bolest a jak se pečeť postupně uzavírá. Nohy ztrácely svou ztuhlost a krev z jeho úst začala pomalu zasychat, protože žádné nové přívaly nepřicházely.
Raikage se nad ním slitoval, kvůli takové blbosti byl znovu přinucen vzpomenout si, že život, který by měl vlastnit, není jeho. Jak toužil odpoutat se od toho všeho, nevěděl o ničem, za co by si tento osud zasloužil. Tahle myšlenka mu dala sílu bránit se, dřív než by toho byl vůbec schopen.
Mrštně se vyšvihl na nohy a tím naprosto rozhodil rozběhlého Uchihu. Tak dlouho byl bezvládný, že už nebral v úvahu jeho možný návrat. S obranou otevřenou nemohl zastavit běh včas, aby dokázal odporovat rychlosti zahaleného. On se mu vydal vstříc, zachytil jeho ruku a nepříjemně ji obrátil. Kluk s havraními vlasy se poroučel z otočky ve vzduchu k zemi. Nenávratný a bolestný pád.
Nenávidím, když mě podceňují. Vždycky na to doplatí.Naruto se vzdálil.
Uchiha měl ale tuhý kořínek, tohle rozhodně nebyl konec, bez toho aby spotřeboval všechnu svou chakru. Šlo vidět, jak se nepříčetně naštval. Začal na něj posílat jednu techniku za druhou. Naruto jen uhýbal, nenaskytla se mu žádná příležitost, jak mu odpovědět.
Jakmile zde bylo už dostatek kouře z kráterů, které vytvořily jutsu a nešlo vidět ani na dva metry před sebe, Naruto vycítil, že už mu narůstají intervaly a poznal, že tohle musela být konečná, jen teď nevěděl, kde přesně stojí, proto nemohl zaútočit.
Tolik děr, těch ohnivých koulí muselo být nejmíň deset a víc. Uchihova chakra rozhodně nebyla malá.
Mlha vytvořená z kouře ustupovala a znovu stáli tváří v tvář. Trhavě dýchal, nemile se to na něm podepsalo, a jakmile uviděl, že se zahaleným to neudělalo naprosto nic, jeho motivace se v malé míře vypařila.

Stále bylo o co hrát, o co bojovat, ještě aby ne. To by byla jejich snaha zbytečná. Oba dva se cítili zvláštně, už dávno měl jeden z nich vyhrát, nebo aspoň měl být znám ten, kdo je favorit. Když ale tito dva pokaždé zkřížili zbraně, měli v sobě protichůdné pocity, naprosto se neznali a přitom… V boji se nepřítel od přítele pozná líp, než při výslechu. Je to fakt a ani jeden z nich nevěděl, kdo má větší chtíč zvítězit.
Naruto se zamračil, už to vážně trvalo moc dlouho, přišel čas celou roztržku ukončit. Nehodlal ho šetřit, byla to teprve chvíle, co se mu to vymstilo. Nyní mu již bylo celkem jedno, s jak moc vážnými zdravotními problémy jej odsud budou muset odvážet.
Zvolil nejdrsnější taktiku, kterou mohl použít se svými možnostmi. Znovu použije chakru a tak zákeřnou věc jako je dotek. Potřeboval se chvíli soustředit a zdálo se, že nebude rušen, Uchiha stále rozdýchával svou lehkovážnost.
Ucítil, jak jeho konečky prstů ochladly, ano, to znamenalo jediné. Tohle bude konec boje.

Nečekal, až bude jeho nepřítel připravený, proč by. Ruce nechal volně plát za svými zády, rychle se rozběhl. Zem se pod ním jen nepatrně mihala. Před Uchihou se objevil téměř okamžitě.
Měl poslední nápad a to použít nějaké své oční Genjutsu, avšak nemohl si vybavit dost silné, které by bylo na protivníkově úrovni. Nechtěl si to však připustit, poslední nástupce svého věhlasného klanu a prohraje s nějakým zakuklencem? Nepřípustné!
Naruto jej chtěl rozptýlit kopem směrovaným na hlavu. Uhnul však. Přimhouřil oči a pokračoval v Taijutsu. Dopadl na zem a nachystal své vlastní pěsti. Znovu jeho cíl byla hlava, protože ze skrčení se nejhůř vracelo do stálé pozice a proto, že to většinou byla nejvíce chráněná část těla u všech ninjů. Jeho účelem nebylo zasáhnout, jen ho co nejvíce rozpohybovat, to je nejpravděpodobnější, že ztratí stoprocentní kontrolu nad svým tělem.
Stejně zranitelný, však teď byl i on, ale nechtěl Uchihu přeceňovat, nevěděl, jestli měl gennin takové znalosti.
Ruce použil těsně po sobě, teď byl čas na nohy. Sám se snížil, svou nohu táhlým pohybem narovnal do vodorovné polohy a podkopl mu ty jeho. Na pár sekund bylo jeho tělo mimo dosažení země, to byla šance, kterou si mohl přát. Napjal prsty na rukou, až se začaly jemně třást tou silou. Natáhl se k němu a bokem se ho dotkl. Odmrštilo jej to ještě dál a Naruto čekal na výsledek.
Stejně by bylo úplně nejlepší zasáhnout jej do rukou… Povzdechl si, až takhle jeho soupeř neschopný nebyl.
Dál od něj už stál, chytal se za místo, kde se ho dotkl.
„Co to s*kra je?!“ nevěřil.
„Vážně to chceš vysvětlovat?!“ ujišťoval se. Objasňování nikdy nebyla jeho silná stránka, navíc nechápal, co je to mezi Shinobi za zvyk, že když se zeptají, co to je, musí jim to dotyčný řádně vysvětlit. Uviděl mírné kývnutí.
„Moje technika, to ti myslím stačí,“ usmál se.
Procvičil si levou ruku a zkoumavě se na ni podíval, tuhle ještě nevyužil. To by byla škoda. Miluju Hiraishin no Jutsu…
Probleskl tam, kde stál a dal mu úplně stejným stylem ránu do břicha, nemířil na žádné důležité orgány, až tak sadistický nebyl. Dokázal se přemístit až k němu jen díky tomu, že si na něm předtím udělal značku. Začal padat a Naruto ho ještě k té zemi přimáčkl, aby už zbytečně nevstával.
Proč jsem s*kra nepoužil Raikiri? Nenapadlo mě to... Možná by stejně byl schopný uhnout. Teď není vhodná chvíle přemýšlet o chybách, které jsem za celou dobu napáchal... Kdybych ho tak jen nepodcenil...

Ani potlesk, skandování, nic, jen čistý údiv, ale na to byl blonďák zvyklý, neuměl nic jiného než udivovat lidi kolem sebe. Všichni seděli a mlčeli, jejich miláček, celé vesnice, právě ležel na zemi rozplácnutý jako moucha a neměl se k pohybu.
Když Naruto spadl pohledem na Raikageho nemohl se divit, jediné, co viděl, byla naštvaná reakce. Věděl, že tohle celé bude mít dlouhotrvající dozvuky.
Poté se podíval na Hokageho, on stál v úctě k němu, také nevěřil svým očím.
Musel se tomu všemu usmát. Teď to bylo naopak, nechtělo se mu z tohoto prašného plácku pryč, tušil totiž, co jej čeká. Tolik vyptávání… Neměl na to náladu, vlastně nikdy. Z dlouhotrvajícího přemýšlení jej vyrušil Uchiha.
Nabídl mu ruku jako znamení smíru, on však chtěl něco jiného.
„Tak prozradíš, co to teda s*kra bylo?!“
„No… Do konečků prstů jsem si poslal svou chakru, ve které jsem posílil element vody. Jsi pro mě super soupeř, víš, moje sekundární nad tvou převažuje. Proto, když jsem se tě dotkl, předal jsem ti svou chakru a protože se tyhle dva živly navzájem nesnášejí, bojovala chakra proti chakře uvnitř tebe. No a která asi vyhrává? Boj chakry je něco, co tělo nedokáže vydržet moc dlouho, jedna prostě musí být potlačena. Nesměl bych se tě dotknout, jinak se proti tomu bránit nedá…“ nechal to doznít a pomalu odcházel.
Sudí, který se někde zapomněl, vyhlašoval jako vítěze Kanji Radageho, kdyby tak jen věděli, že tohle všechno dělal, trpěl, rozhodoval a vyhrával Naruto Nii. Zaslechl také jméno svého budoucího soupeře.

„Gechi Haru z Mlžné? Hmm… Těším se,“ řekl si pro sebe trošku nepřítomně a s hlavou skloněnou a rukama v kapsách kráčel zpět do stínu.

„Ha!! Takže, dámy prosím peníze!“ nastavovala dlaně. Ale vyděsil jsi mě, to jest pravda…

Hokage odešel do chodeb, kde bude sám a nechal si zavolat Kairu. Měl neblahé tušení. Když přišla, zvláštně se tvářila.
„Jsem jediný, kdo si myslí, že je ten kluk nějakým způsobem týraný?!“ řekl vše na rovinu. Jako odpověď se mu dostalo slabé pokývání.

Poznámky: 

Vůbec nevím, kolikrát jsem použila slovo Uchiha, ale jinak se to slohově napsat nedalo. Když to bylo z pohledu Naruta a on nemá pomalu páru, jak se Havraní vlasy jmenuje
Ten můj rekord mi teda moc dlouho nevydržel, dneska je to přes 3500 .
Chápu a omlouvám se, že je ten souboj celkem nepřehledný a divně spletený, ale stále se mám, co učit.
Sasuke prostě musel dostat na p*del, celkem jsem si teď na něm užila to, jak moc ho nemám ráda

Skrytý obsah

Blbec jeden!!