Akatsuki a kámen osudu-07 konec dobrý, všechno dobré

„To si dělá pr*del!” křičel rozzuřeně Hidan/Deidara.
„Zřejmě ne,“ odvětil již smutný Pein/Tobi.
„Tak na něj zaútočíme a ten svitek si vezmeme násilím,“ prohlásil odhodlaně Itachi/Pein.
„V tomhle stavu?“ řekla zoufale Konan/Kisame.
„Konan má pravdu, takhle by nás porazil,“ souhlasil Sasori/Kakuzu.
„Ale něco udělat musíme!“ křičel dál Hidan/Deidara.
„To sice jo, ale útočit na Orochimara nepřipadá v úvahu,“ vysvětlil Sasori/Kakuzu.
„Tak co teda uděláme?“ zeptal se Kakuzu/Konan a v místnosti zavládlo ticho, které po chvíli přerušila velká rána.
„Ku*va co to bylo?” zeptal se Hidan/Deidara, který se rozhlížel po místnosti.
„Peine!“ vykřikla Konan a běžela ke svému milému, který omdlel.
„Polijeme ho studenou vodu!“ vykřikl nadšeně Kisame/Hidan a běžel pro ní.
„Sundejte mu tu masku!“ přikázal Kisame/Hidan, který se stihl vrátit.
„Ne! Masku mu nikdo sundávat nebude!“ křičel Tobi/Zetsu a zalehl Peinovu hlavu.
„Ale skrz tu díru na oko ho neprobudíme,“ odporoval Kisame/Hidan.
„Tak odejděte a já ho vzkřísím,“ navrhl Tobi/Zetsu a i přes nesouhlas ostatních nakonec odešli.

„Zdá se to jenom mě, nebo Tobi nechce, aby někdo viděl, co má pod maskou?“ zeptal se Deidara/Sasori.
„Asi jo. Co kdybychom mu ji strhli násilím?“ navrhl s úšklebkem Hidan/Deidara.
„Jasně, teď rozrazíme dveře a zjistíme co pod ní má,“ přidal se k nim Kisame/Hidan.
„Tak dost!“ okřikla je Konan/Kisame, když byli všichni u dveří.
„Co máš za problém?“ zeptal se naštvaně Deidara/Sasori.
„Sice je to jen Tobi, ale má nárok na své soukromí, takže ho nechte na pokoji,“ vysvětlila jim a propalovala je pohledem.
„Tak fajn,“ přikývli pomalu ostatní.

V jedné jeskyni, kde se nyní nacházelo sídlo hadího krále, se náhle objevil fialový had.
„Konečně jsi tady,“ usmál se Orochimaru a vzal si od hada svitek.
„Orochimaru-sama, co je v tom svitku?“ otázal se Kabuto.
„Záchrana pro Akatsuki,“ ušklíbl se.
„A na co vám teda bude?“
„Vyměním ho s nimi za všechny ocasé démony,“
„Myslíte si, že to přijmou?“
„To nevím, ale budou o tom určitě uvažovat. Pošli jim vzkaz, že je navštívím,“
„Hai,“ odpověděl Kabuto a odešel.

Pein/Tobi vyšel po dlouhé době ze dveří a hned za ním kráčel usmívající se Tobi/Zetsu.
„Jsi v pořádku?“ vrhla se mu Konan/Kisame kolem krku.
„Nic mi není, jenom se mi zatočila hlava z toho všeho,“ uklidňoval jí.
„Šéfe, nerad vás ruším zrovna, když jste se probral, ale přišel vzkaz od Orochimara,“ oznámil mu Sasori/Kakuzu, který nesl svitek.
„Ukaž mi, co ten had zase chce!“ vytrhl mu ho.
„To už nemyslí vážně!“ křičel naštvaně.
„Co se děje?“ zeptal se Itachi/Pein.
„Orochimaru nám nabízí, že nám ten svitek vrátí výměnou za ocasé démony,“ přečetl jim.
„Tak to vyměníme,“ pronesl po chvíli Zetsu/Itachi.
„Já jsem zásadně proti. Ty démony jsme sháněli hodně dlouho,“ odporoval Hidan/Deidara.
„Hidan má pravdu,“ potvrdil Sasori/Kakuzu.
„To je jedno, protože se Orochimaru staví za hodinu,“ oznámil šéf a odešel.

Orochimaru, Kabuto a Sasuke šli po cestě k sídlu Akatsuki.
„Orochimaru, proč musím jít taky?“ zeptal se znuděně Sasuke, který se loudal za nimi.
„Já myslel, že se chceš pokochat Itachim, který je v jiném těle,“ odvětil Orochimaru s úšklebkem.
„To mě nezajímá. Když ho nemůžu zabít, tak je mi to úplně jedno,“ protočil oči a šel dál.
„Nechovej se jako malý dítě!“ okřikl ho Pán hadů a pokračoval zvesela dál.
„Orochimaru-sama, co když Akatsuki vaši nabídku nepřijmou?“ přehlušil ticho Kabuto.
„Tak ten svitek zničím, a to před jejich očima. Aby věděli, že zničili svoji jedinou naději na záchranu,“ odvětil Orochimaru a začal se smát.
„A pak budu moct Itachiho zabít?“ zazářili oči Sasukemu.
„Ne! Až jindy!“ okřikl ho a Sasuke se urazil.
„A jste si jistý, že jiná možnost na záchranu neexistuje?“ ptal se dál Kabuto.
„Ne, ale i kdyby jo, tak nebude snadné ji získat,“ odvětil a před nimi se objevilo sídlo Akatsuki.
„Vzhůru na vyjednávání,“ zavelel Orochimaru a vyrazil.

„Peine! Král slizu je tady!“ křičel přes celé sídlo Itachi/Pein.
„Už běžím!“ odvětil šéf a vyšel z pracovny. Když sešel dolů, tak se ozvalo klepání na dveře.
„Jděte někdo otevřít!“ přikázal a odešel do zasedací místnosti a většina členů Akatsuki ho následovala.
„Pein už tě čeká, pojď za mnou,“ řekl Sasori/Kakuzu, když otevřel dveře.
„Uvítání by nebylo, Kakuzu teda ehm… Kdo vlastně jsi?“ usmál se posměšně Orochimaru.
„Jsem Sasori a uvítání je pro tebe škoda,“ odsekl a zašel do zasedací místnosti.
„Peine, tak rád tě vidím,“ pronesl Orochimaru, když vešel do místnosti a čekal, kdo ho uvítá.
„Kéž bych to samý mohl říct i já,“ odvětil naštvaně Pein/Tobi a vybídl ho, ať se posadí.
„Proč tak nepřátelsky, vždyť vám nesu lék na vaše prokletí,“ usmíval se dál.
„Výměnou za ocacé démony, to si uhodl,“ ušklíbl se, ale přes jeho masku to nikdo neviděl.
„Správně, tak jak se rozhodneš?“ zajímal se dál a vyndal svitek a všem Akatsuki blýsklo v oku.
„V ruce držím vaši záchranu a chci za ní pouze ocasé démony. Řekni mi odpověď a já ti jí buď dám, nebo odcházíme,“ pokračoval.
„Na jednu stranu bychom ten svitek potřebovali, ale nemůžu ti odevzdat ocasé démony, protože by naše úsilí přišlo na zmar,“ vysvětlil šéf a všichni přikývli.
„Děláte jako by šlo o něco extra závažného. Prostě řekněte buď ano anebo ne, ať můžu jít pryč,“ pronesl naštvaně Sasuke a trucoval dál.
„Itachi, co kdybys řekl svému bráškovi, ať se zklidní, protože mi leze na nervy,“ nadhodil Orochimaru a Sasuke se naštval ještě víc.
„Neměň téma,“ upozornil Pein/Tobi.
„No jo, ale Sasuke má pravdu. Řekni mi jasnou odpověď,“ přikývl.
„I když to je lákavé, tak moje odpověď je ne. My si najdeme jiný způsob,“ vyjádřil se Pein/Tobi a naznačil Orochimarovi, že může jít.
„Jsi si jistý? Dávám ti poslední možnost,“ mluvil dál.
„Jsem si jistý moje odpověď je ne,“ pronesl sebejistě.
„Tvoje volba,“ usmál se škodolibě Orochimaru a zapálil svitek.
„Ne!“ vykřikli všichni Akatsuki sborově.
„Jejda,“ ušklíbl se a rozešel se k odchodu, ale najednou všichni Akatsuki omdleli a začali zářit modře.
„Co se to děje?“ zeptal se Sasuke.
„Nevím, ale myslím si, že nejlepší bude utéct. Co kdyby se vrátili do svých těl,“ zavelel Orochimaru a dal se na útěk.

Když se Akatsuki probudili, tak se sídlem ozvalo sborově:
„Mám zpátky své tělo!“