Dívka, která řekla: "Miluji tě..." 09

Takže lidičky- To psané o Nami bude modře, aby jste se v tom snáze vyznali ^.^ Přeju příjemné čtění

Okny mu do kanceláře proudil ještě nerozpálený vzduch od slunce, které začínalo neúprosně pražit. Rozcuchával mu vlasy. Koukal se na svou vesnici. Odvrátil se, aby mohl usednout ke stolu, kde na něj jako každý den, čekala hromada papírů. Něco ho ale donutilo se otočit zpět. Hnalo se to přímo k němu do kanceláře. Letělo to poháněné vzdušnými proudy. Natáhl ruku a chytil papír roztržený v půl. Otočil ho. Vytřeštil oči. Na tom papíru byla nakreslená Nami, jak se směje na osobu, která byla na té chybějící polovině papíru. To, co ho na tom ale vyděsilo, bylo, že okraje zdobila karmínová červeň. Na nic nečekal, protože v tom poznal její krev a složil pár pečetí. Změnil se na písek, který ve větru zběsilou rychlostí mířil do domu, kde ji zanechal.
Vrátil se do své původní podoby a rozrazil dveře.
„Nami?!“ zakřičel.
Žádná odpověď.
Vrhl se po schodech nahoru.
Vtrhl do jejího pokoje. V té vteřině se mu zastavila krev v žilách a srdce vynechalo jeden nebo dva údery. Všude byly rozházené věci, stůl byl odhozený na protější stěnu, záclony vlály jako o život a na zdích se pyšnily krvavé otisky drobných rukou. Pohled mu ztvrdl. Došlo mu, že ji unesli. Vyskočil z otevřeného okna. Najdu je dřív, než opustí Sunu. Nikdy jste na ni neměli jenom sáhnout!

Po třech hodinách usilovného hledání, je ale ani tak, čtveřice ninjů, nenašla. Gaara se unaveně sesunul do křesla ve své kanceláři. Měl na sebe vztek.
„Nemáš nějaký návrh, kdo by to mohl být? Co budeme dělat?“ zeptal se ho jeho bratr.
„Ne, nemám. Kdybych ho měl, myslíš, že bych seděl tady?! Musíme to napsat Hokage,“ řekl s pohledem upřeným na místo, kde spala, když mu tu pomáhala.
„Naruto se zblázní…,“ zašeptala Temari.
„A co jiného mám podle tebe dělat?!“ vyjel na ni zostra Gaara.
Temari se jen smutně podívala na svého brášku. Věděla to, co on se snažil ze všech sil potlačovat.
Přešla k němu a objala ho. Gaara jí objetí neopětoval a znovu vstal.
„Kam jdeš?“ zeptal se ho Kankurou starostlivě.
Neotočil se na něj, pouze k němu natočil hlavu.
„Jdu ji hledat,“ řekl prostě a vyrazil ven.
„Gaaro…“ zašeptala Temari a nechala se obejmout svým druhým bratrem. Kei se jen ustaraně přitiskla ke Kankurouovi.
Kankurou svolal většinu ninjů, aby šli prohledávat poušť. Tuhle noc nehrozila žádná písečná bouře, tím pádem byli bez ohrožení. Potom šel s radostí vzburcovat spící Radu a oznámil jim tuhle víc jak nepříjemnou událost. Dělal si starosti o Gaaru.

Hlavu měla jako střep, bolest ji ostře vystřelovala v hlavě. Zasténala. Cítila, že leží na studené, vlhké, kamenné zemi a slyšela odkapávat kapky od stropu. Nevěděla, jestli je to voda a upřímně v to doufala. Pomalu rozevřela víčka. Dokonalá tma…

Kolem třetí hodiny ráno se konečně vrátil domů. Musel se přesvědčit o tom, že to nebyl sen, nebo v jeho případě nějaká halucinace. Pomalu otevřel dveře od jejího pokoje. Zatnul ruce v pěsti. Nebyla to halucinace, byla to pravda. Krutá pravda. Unesli ji… Bál se toho nejhoršího, co by jí mohli udělat, ale pokud by ji chtěli zabít, tak by se neobtěžovali ji odnášet. Zabouchl za sebou dveře a odešel do svého pokoje, kde přešel k oknu. Nejhorší na tom všem bylo, že po fyzické, ale hlavně i psychické stránce na tom nebyla ani špatně. Byla na tom mnohem hůř. Za těch posledních pár nocí bylo celkem vidět, že zhubla a to hodně. Prakticky nejedla, protože věděla, že by to z ní zase rychle odešlo. Sakra!

Bolelo ji celé tělo a navíc nefungovalo tak, jak mělo. Tušila, že do ní naládovali nějakou drogu. Zkusila zaostřit a po chvíli se jí to i povedlo, ale stejně jí to bylo k ničemu. Pokusila se pohnout. Šlo to ztuha, ale šlo to. Kde to sakra jsem?! Co se stalo?!
Stěží se posadila a doplazila k protější stěně. Opřela se o ni zády a snažila se prohlédnout si své vězení. Opravdu to vypadalo jako nějaká věznice. Mihotavé světlo z chodby lehce ozařovalo mříže. Zjistila, že cela byla do tvaru L, a že ona byla v tom tmavém koutu. Zatřásla se chladem, jaká tam byla zima. Něco se ve tmě za mřížemi mihlo. Bylo to červené? Ne, tmavě modré? Ale houby, byla to fialová, ne?
Upřeně se na to místo zadívala, ale už to bylo asi pryč.

Byl unavený, unavený strachem o ni. K ránu ji šel znovu hledat a znovu bezvýsledně. Ničilo ho to. Dostal zprávu od hokage, že Naruto byl ihned vyslán do Suny a že by na něj měl dát pozor. Měl by dorazit, tak za tři dny, když vezmu v úvahu, že mu unesli sestru. Praštil pěstí do stolu. Proč tomu nemohl zabránit?! Proč tam nezůstal o chvilku dýl?!

Zjistila, že měla pořezanou ruku. Už jí to naštěstí zaschlo, ale pořád to trochu bolelo. Dostala nápad, jak se zbavit bolesti hlavy, ale nepatřil mezi ty nejmírnější… Praštila poraněnou rukou o zem. Ze všech sil potlačila bolestný výkřik, ale měla pravdu… Když se teď soustředila na bolest v ruce, nevnímala tu ostrou bolest hlavy, která jí nedovolovala racionálně uvažovat. Pozvedla hlavu ke stropu, nebo k místu, kde by měl být. Ukápla jí slza při vzpomínce na svého brášku… Naruto a na něho… Gaaro. Nesmí plakat. Nesmí ukázat, že je slabá. Nesmí na ně myslet a už vůbec doufat, že se odsud dostane. Tušila, proč tu je. Chtěli Kyuubi no Jinchuuriki, ale zatím nepoznala, kdo…

Kruhy pod očima prozrazovaly, jak byl unavený. Dokonce se tentokrát shodl se Shukakuem, že až najde jejího únosce, zabije ho a to bolestivě. Unaveně zavřel oči, ale hned byl donucen je zase otevřít. Když je totiž zavřel, viděl ji… Musel něco dělat, ale bez Naruta to nemělo smysl. Mohl vědět víc než on a tím pádem by mohl mít tušení, kdo to byl. Práce pro něj teď neměla význam. Udělal ji, ale ať se snažil sebevíc, nemohl se na ni soustředit. V noci ji šel hledat a nenašel ji. Další den a noc to probíhalo stejně.
„Nami, kde jsi?“ zeptal se sám sebe a protřel si oči, když na chodbě uslyšel pořádný rámus.
„Tam nemůžete jen tak vtrhnout!“ slyšel vykřikovat z chodby.
„Já mám sakra právo tam vtrhnout!“
Do kanceláře vpadla oranžovočerná skvrna a přistála na jeho stole.
„Gaaro!“ zakřičel Naruto.
„Naruto! No tak, uklidni se, prosím!“ vběhla za ním Sakura.
Stáhla ho ze stolu.
Naruto se sesunul na zem. Byl na dně. Jeho… jeho sestřička… Bál se o ni. Tak moc. Hnali se sem nepříčetnou rychlostí, takže všichni čtyři byli značně vyčerpaní.
„Máš po ní nějaké stopy?“ zeptal se Gaary Kakashi.
Zničeně zavrtěl hlavou.
„Napadlo nás, že jsou tu ještě skutečnosti, které neznáme a které mohly vést k tomu, že byla unesena,“ řekl Gaara.
Kakashi přikývl.
„Je tu pár věcí,“ začal.
Naruto se znovu postavil. Pohled mu potemněl.
„Je tu možnost, že chtěli sílu Kyuubiho,“ řekl Naruto.
„Chtěli tě vylákat?“ nechápal Gaara.
Zavrtěl hlavou.
„Ona… ona je také Kyuubi no Jinchuuriki. Má v sobě půlku Kyuubiho,“ chytl se Naruto za břicho.
Gaara se na něj nechápavě podíval.
„Ona a Jinchuuriki?“ ujistil se a Naruto přikývl.
„Táta věděl, že pokud by dal Kyuubiho jenom do jednoho z nás, snadno by nás přemohl při jediné slabé chvilce. Proto se rozhodl ho dát do nás obou, aby se síly trochu vyvážily,“ vysvětlil Naruto.
Gaara zkoprněl. Ona… ONA je Jinchuuriki?
„To je jedna možnost, potom je tu také druhá… Naruto, prosím, nezlob se na svou sestru, myslela na tebe jenom v dobrém a chtěla tě toho ušetřit,“ řekl Kakashi.
„Kakashi…“ upozornil ho opatrně Sai.
Sakura zalapala po dechu. Nechce mu to snad říct, že ne?!
Jenom Sai a ona to věděla, protože ji jednou zahlédla s ANBU maskou v ošetřovně a Sai proto, že s ní v minulosti pracoval.
„Nami pracovala dva roky v elitní elitě ANBU. Je za ni víc než vysoká odměna. Určitě si vzpomínáš, že když jsi byl pryč s ní a Jiraiyou po roce odešla. Byla povolána na ochranu vesnice, protože je nejlepší. Vím jistě, že jsi někde musel zaslechnout pověsti o Červené Lišce, to jsou pověsti o tvé sestře. Potom, když ses vrátil, pořád se trochu chovala… divně. Nechtěla ti to říct, protože tuhle svoji část života nenávidí a díky ní se jí, jak sis asi všimnul, zhoršily noční můry,“ říkal Kakashi ustaraně.
Naruto jen vyvalil oči z toho, co tu slyšel. Nami byla… Zůstal stát jako přikovaný.
Na tuhle možnost Gaara zapomněl. Srdce mu sevřela ledová ruka, když si uvědomil, že ji možná již zabili. Byla tu totiž celkem pravděpodobnost, že za ni chtěli pouze odměnu a na černém trhu potřebovali její tělo, aby dokázali její totožnost…

Ztěžka dýchala. Bylo jí mdlo. Podívala se na svoje ruce a až teď si uvědomila, že levou ruku křečovitě svírá. Musela si pomoct pravačkou, aby ji otevřela. Vypadla z ní zmuchlaná kulička papíru. Vzala ji zpět do rukou a rozbalila ji. Oči se jí zaleskly slzami, když ho spatřila. Přitiskla si obrázek k hrudi. Uslyšela tiché kroky, a tak rychle schovala papír do kapsy.
„Už ses probrala. Asi tě uhodil trochu tvrději, než měl. Prospala jsi celé dny hodiny,“ řekla osoba ukrytá ve tmě.
„Co po mně chcete?!“ zavrčela.
„Jsi nějaká divoká, ne? Stejná, jako Naruto,“ řekl, jak podle hlasu zjistila, muž.
Nami sebou cukla, protože zmínku o svém bratrovi nečekala. Bylo vidět, že se její oči začervenaly a zorničky zúžily.
„Nerozčiluj se. Stejně ti to bude k ničemu,“ řekl.
Znovu uslyšela kroky, protože se neznámý odhodlal vyjít na světlo. Blýskl po ní brýlemi.
„KABUTO!“ zakřičela, když ho poznala.
„Poznala jsi mě.“
Začaly se jí tvořit tesáky.

„Ne, teď ne, Kuramo,“ zavolala na lišku v kleci Nami a mávala přitom rukama, aby na sebe upozornila.
„Tentokrát sis za to, ale mohla ty sama,“ ohradil se nevrle Kurama.
„Já vím, promiň,“ omluvila se mu.
„Dobře. Do jaký bryndy ses to zase dostala?“ zeptal se jí se zájmem.
„Do docela velký, ale já se ozvu pokud budu potřebovat pomoc,“ usmála se na něj.
Liška se jen převalila na druhý bok. Měl tu malou panovačnou holku rád, ale že by to přiznal, ne. Aspoň byl klidnější, když věděl, že si řekne, až bude potřebovat píchnout.

Vlasy se jí přestaly ježit a všechny známky Kuramy zmizely. Vešel do její cely, ale ona se rozhodně nehodlala postavit, jako zdvořilost.
„Měla bys být uctivější,“ zašeptal jí radu a píchl jí do krku injekci s uspávacím sérem. Odpadla jako hadrová panenka.

„Takže nemáte tušení, kdo by to mohl být?“ zeptal se směrem k nim zamyšlený Gaara.
Kakashi se zamyslel a řekl, že nad tím bude uvažovat. Až teď si Naruto všiml, v jakém je Gaara stavu.
„Co se ti stalo?“ zeptal se.
Gaara se na něho překvapeně podíval. Naruto prstem obkreslil výraz svého obličeje a Gaara pochopil. No… ale nemůže mu tady jen tak vykládat, že ho užírá každičká setina sekundy, když ji tady nemá… Ne, bojí se o ni jen pro to, že na ni měl dávat pozor a je to sestra Naruta, žádný jiný důvod v tom nebyl… Ale…, ne žádné ale! Nic s ní nechceš mít, ještě by se jí něco stalo, kdyby byla se mnou…
„Gaaro?“ zeptal se ho znovu Naruto.
„Mám toho opravdu hodně a ještě tohle,“ odbyl tím jeho vyptávání a vstal od stolu.
„Co mám říkat já?“ zašeptal Naruto a šel za ním.

Probrala se a do očí jí udeřilo silné bílé světlo. Ležela na kovovém stole?
„Kabuto, podej mi prosím skalpel,“ slyšela slizký hlas.
Orochimaru... Naklonila hlavu na stranu, od které se to ozývalo. Spatřila ho tam. Dlouhé černé vlasy, bledý obličej, hadí oči… Lidé z něho měli strach a to oprávněně. Na rtech se mu roztáhl slizký úsměv a moc nechybělo, aby se pozvracela z jeho jazyka, který vyplázl ven.
„Nami-chan, ty ses nám probrala právě včas,“ přijmul od Kabuta skalpel a znovu se na ni zahleděl.
„sv**ě,“ zachrchlala.
Přitáhl její pravou ruku k sobě a silně ji přirazil na stůl. Kabuto jí zatím připoutal ostatní končetiny.

Vešli k ní do pokoje. Naruto tam začal prohrabávat věci a vždycky, když našel něco, co mu něco připomnělo, přitiskl si to k hrudi. Pod polštářem našel jeho čepici na spaní.
„Měla poslední dobou noční můry?“ zeptal se Gaary sklesle.
Přikývl.
„To kvůli těm nukeninům?“
Zase přikývl. Nami to sice nevěděla, ale Gaara pravidelně posílal dopisy Narutovi.
„Měli bychom se najíst. Když máme hlad, nic nevymyslíme,“ navrhl Kakashi a všichni sborovně přikývli.
Ovšem, co se nestává, že?

„Bude to bolet jenom chviličku,“ ujistil ji Orochimaru.
Mlčela a jen zatnula zuby. Orochimaru začal a operačním sálem se začal rozléhat její křik. Křik plný bolesti, zoufalství a smutku ze ztráty dvou nejmilovanějších osob. Ustal ve chvíli, kdy z milosti Jashina, upadla do bezvědomí.

Kdo nešel náhodou ulicí, jako by se nechumelilo? Kurage šel právě z mise, když ho potkala naše pětice. Gaara a Naruto, který věděl, co je ten kluk zač, ho doprovázeli pohledem a potom se něco vykukujícího z jeho kapsy u kalhot zablýsklo. Gaara s Narutem se zarazili uprostřed kroků. Znali ten předmět až moc dobře.

Probrala se a bolestně vykřikla, teda myslela si to. Ležela zase v cele. Z očí se jí začali valit slzy. Ta… bolest. Takovou v životě nezažila. Cítila, jak jí obě ruce hoří, přímo planou žhavými plameny. Křičela by bolestí, kdyby mohla, ale hlasivky jí už nefungovaly. Řinuly se pouze slzy, které žadonily o trochu útěchy…
Uslyšela šramot, ale nevnímala nic, kromě bolesti.
„Ššššš, klid uklidni se. No tak, klid bude zase líp,“ nějaká osoba si ji přitáhla k tělu a hladila ji po ohnivých vlasech.
Ucítila jen letmé píchnutí do krku a bolest trošku ustoupila. Co s tím všichni mají? Ihned usnula a osoba po chvíli pohupování s jejím tělem, musela odejít.

Písek z jeho tykve se vyhrnul rychlostí blesku. V jeho očích byla pouze nenávist, zuřivost a touha po jeho smrti. Kurage udělal tu nejhorší chybu. Nosit její medailonek jako kořist rozhodně dělat neměl. Pro jeho život byl jistě víc jak nebezpečný už jeden Jinchuuriki, ale poštvat proti sobě dva, to je jistá smrt!

Vzbudila se, ale nevěděla, kolik je hodin ani to, jestli je tma, nebo světlo. Ruce pořád nehorázně bolely, ale nebylo to tak hrozné jako včera. Zdálo se jí, že za ní někdo včera večer přišel a snažil se ji uklidnit. Vzpomněla si na slabé píchnutí jehly. Obvázanou rukou si sáhla na místo, kde to včera cítila. Bolelo to tam. Takže to nebyl sen? Uslyšela uši rvoucí řev. Vyděšeně se nadzvedla, aby se když tak mohla krýt vůči případnému útoku. Potom uviděla, jak Kabuto vede nějaké cosi, co dřív asi byl člověk. Bránilo se to a vzpíralo, ale pak mu Kabuto zasadil tvrdý úder zeleně obalenou rukou. Zakymácelo se to, ale už ho to následovalo pokojně. Zakručelo jí v žaludku. Ani si neuvědomovala, že víc, jak pět dní nejedla.

Písek proti němu vystartoval, stejně tak oni dva. Než stačil Kurage zareagovat, byl přimáčklý ke stěně protějšího domu a písek mu lámal žebra. Oba dva Jinchuuriki se přestali ovládat. Oba dva je obalila démoní chakra a oba dva démoni v nich zapečetění ho chtěli mrtvého.
„Ty parchante, co jsi s ní udělal?!!!“ Naruto ho vytrhl z písku a zasadil mu tvrdý kopanec do břicha, ovšem nepouštěl ho. Jednou rukou ho držel za triko a druhou mu zasadil pořádnou ránu pěstí.
„Tak odpověz!“ křičel na něj Naruto.
Gaara z instinktu ohraničil tuto scénu pískovou krychlí, aby nebylo vidět co se tu děje. Naruto mu vytrhl medailonek za kapsy a zamával jím Kuragovi před očima. Tomu už se od jeho chakry začalo propalovat triko.
„Kde je?! Kde je Nami?!!!“ řval dál.
„Naruto!“ zakřičela na něj Sakura, ale on si jí nevšímal.
Kurage… Proč jsem nic neudělal, když jsem to stejně věděl? To on ji… Gaaru popadl ho neuvěřitelný vztek.

Přišla za ní nějaká dívka. Teda spíš ji cítila, ještě nebyla úplně u ní. Slyšela klapnout zámek a potom lehké kroky, co mířily k ní. Dívka před ní měla jasně červené střapaté vlasy, brýle a červené oči.
„Něco jako senzibil a lékařský ninja,“ konstatovala Nami.
Karin na ni překvapeně pohlédla.
„Jsem tu proto, abych ti pomohla od bolesti a mám zkontrolovat běh tvojí chakry,“ pokrčila rameny.
„Jsem Karin,“ vyhrnula si rukáv a svou obnaženou ruku jí vsunula před ústa.
„Já vím. Jmenuji se Nami,“ zakousla se jí do ruky a ucítila, že bolest ustupuje.
„Jak víš, že se jmenuju Karin?“ zeptala se jí nechápavě, co léčba skončila.
„Ty si ta holka, co ležela se mnou na pokoji, když tě zřídili na chuninských zkouškách. Pořád jsi něco mlela o tom, že si viděla anděla v podobě kluka s havraními vlasy. Sasuke tě tenkrát zachránil,“ připomněla jí a utřela si rty od krve.
„To jsi byla ty?“
Nami jenom přikývla.
Karin složila pečeť a kontrolovala její oběh chakry. Byla teplá a hřejivá, nezdálo by se být něco v nepořádku.
„Už musím jít, ale zase se stavím,“ rozloučila se s ní a odešla.
Nezapomněla však zamknout. Nami až teď našla odvahu sundat si obvazy. Sem tam zaklela, ale když to bylo dole, bolest opadla úplně. Zamračila se. Předloktí jí zdobilo dvojí černé tetování. Skvěle! To mi tam nemohli dát něco bez trvalých následků?!
Lehla si na záda na kamennou podlahu a zapřemýšlela se. Jak se asi mají? Uvidím je ještě někdy? Snad nemá Gaara problémy… Až teď jí to došlo. Naruto! Za posledních pár let, kdy se Naruto dostával do stavu, kdy jej ovládal Kyuubi, byla vždy při něm. Kdykoliv to nastalo, musela se k němu dostat, to byl její úkol, uklidnit ho. Vždy ho obejmula a nikdy si nevšímala, jak jí jeho chakra pálí na kůži. Proto měla z vnitřní strany paží jizvy. Byli od něj. Hlavně ať je v pořádku.

Písek ho vyrval z Narutova sevření a Kurage si na chvilku oddechl, ale to nevěděl, že Gaara ho hodlá zmlátit ještě víc.
„Kde je Nami, když ji člověk potřebuje?!“ naštvala se Sakura.
Přešla k Narutovi a jednu mu ubalila. Byla menší než ostatní, ale pořád to byla solidní rána. Potom přešla ke Gaarovi, který právě vymýšlet, jak mu hlavu prorazí zdí. Vyškubla mu Kurageho, jako by to byla nějaká hračka pro psy a tomu nasadila takovou, že se trochu zabořil do pískem pokryté země. Vykašlal krev.
„Tak a ty mi jasně řekneš, co jsi s ní udělal!“ zakřičela na něj Sakura jako smyslů zbavená.
Sai zatím svými hady svázal Naruta s Gaarou, aby nezabili jedinou stopu, kterou našli. Bylo to velice obtížné a musel neustále kreslit nové hady, aby je od něj udržel.
„Nami…naše malá chudinka Nami,“ zasmál se.
„Tak tedy jinak,“ zavrčel Kakashi, nadzvedl svou čelenku a dostal ho do genjutsu.

Jak Karin řekla, tak i udělala, ale vůbec s ní nepromluvila. Jenom jí pod mřížemi podstrčila tác s jídlem a odešla. Nami věděla, že je to jídlo naplněné léky, ale i tak to snědla. Musela do těla dostat aspoň nějaké živiny. Chutnalo to po prášcích, takže si to vyloženě „užívala“. Zvedl se jí žaludek, ale udržela to v sobě. Nic nedělání jí užíralo a k tomu všemu ji to nutilo myslet na ty, které už neuvidí. Rozklepaně vytáhla z kapsy zmuchlaný papírek. Gaara Popotáhla nosem a obrázek se jí rozostřil.

„Co tě tak zranilo, že jsi přestala být ANBU?“ zeptal se jí Gaara, když seděla vedle něho v její koupelně.
Povzdechla si. Došlo mu, že o tomhle se nerada baví, ale po chvilce začala.
„Byla to moje třicátá devátá mise. Najít úkryt Orochimara, protože se k nám doneslo, že se vrátil do země Ohně,“ pronesla zastřeným hlasem.
„Vybrali mě jako velitele elitní jednotky 3. Nechápala jsem jejich počínání, ale mně bylo určeno pouze poslouchat rozkazy. Dostali jsme se na místo, kdy se byl jeho úkryt. Věděl o nás a stejně tak velitel první jednotky, který měl být naše záloha. Nebyl. Oni byli hlavní jednotka a my byli návnada,“ zavrtěla hlavou jako by si chtěla vzpomínky vytřást z hlavy.
Gaara tomu nemohl uvěřit, ale možná proto našel i pochopení. Věděl, že aby našel Orochimara, i on by obětoval jednu jednotku ANBU. Pokud by totiž promarnili šanci toho slizáka zabít, on by zabil další a další nevinné.
„Na nás tam čekali jeho zmutovaní pěšáci. Všechny jsme je pozabíjeli bez vážnějších zranění. Dostali jsme se až ke vchodu, ale potom se tam objevily tři postavy,“ pokračovala roztřeseným hlasem.
Gaara poslouchal a ani se nehnul.
„Byl to Orochimaru , Kabuto a Sasuke. Orochimaru chtěl vidět, jak Sasuke pozabíjí svoje kolegy z Konohy, jestli je na to dost silný, ale mi byli elitní jednotka a on jenom… on a přesto... Jako velitelka jsem měla rozhodovat o životech svých podřízených. No a potom se to stalo. Byl to už víc jak rok, kdy Sasuke odešel z Konohy a zesílil, hodně. Když jsem viděla, jak chladnokrevně zabil dva ninji, vrhla jsem se na něj já,“ odmlčela se a rozmýšlela, jestli pokračovat.
„Bojovali jsme celkem dlouho a potom jsem si toho všimla. Zbyla jsem tam jediná, všichni ostatní byli mrtvý. Nevěděla jsem, jak to. Přestala jsem vnímat a Sasukemu se podařilo obejít mou obranu, čímž mě probodl katanou obalenou chidori. Stěží jsem unikla, a potom už jsem jenom sledovala, jak se první jednotka vrhá do boje. Všichni obětovali svoje životy pro nic,“ po tvářích jí stékali osamělé slzy.
Rukou si zakryla oči, aby ty podvodnice nespatřil. Pozdě. Přitáhl si ji blíž a jemně ji pohladil po vlasech v uklidňujícím gestu. Už několikrát to spatřil, když někdo plakal, tak se to rozhodl kopírovat. Asi to pomohlo, protože se po chvilce odtáhla zase s úsměvem vepsaným ve tváři.

Kurage vyplivl krev a Kakashi ho vypustil z genjutsu.
„Ji už nikdy neuvidíte a ona už vás nikdy nepozná. Až s ní skončí, bude z ní jen nemyslící zbraň.“
„Kakashi-sensei, ti hadi už je moc dlouho neudrží!“ upozornil ho Kakashi.
„Sakuro rychle jim to dej na čelo, mělo by je to celkem zklidnit. Já jdu předat Kurageho jejich policii,“ řekl Kakashi a zmizel i s Kuragem.
Sakura na nic nečekala a rychle jim ten kus papírku připlácla na čelo. Oči těch dvou už nevymáhali krev. Známky démonů postupně opadaly a oba dva se sesuli na zem a zhluboka dýchali.

V tom obrázku ho pohladila po vlasech. Vždycky chtěla vědět, jaké by to bylo zabořit mu ruce do těch jeho ohnivých vlasů. Škoda, už to nikdy nezjistí. Když tak přemítala nad vším spojeným s ním, uvědomila si to a to nebylo dobře. No, tak to snad ne! Ne nemůžu, nemůžu být… Sakra, proč?! To její zpropadený srdce! Bolelo ji při pomyšlení, že už nikdy neuvidí jeho oči, vytetovaný znak lásky na čele, jeho někdy dost rozčilující neutrální výraz, prostě jeho samého. Ale nemohla to být pravda! Nemůže být zamilovaná do… do… do Gaary! Vždyť je to Kazekage! A navíc zapomněla na jeden malý háček, ale je to jenom malinký detail, takže může být v klidu, teda možná. Tím háčkem je totiž to, že je unesená a asi tisíc kilometrů od něj.
Pravda, kde to vlastně jsem?
Vstala a položila ruce na stěnu. Byla chladná a vlhká. To mohlo znamenat bud, že jsou hluboko v podzemí, kdyby byli pořád v zemi Větru a druhá, že jsou v nějaké jiné zemi. Bylo by to logické už jen z toho důvodu, že pod pískem je celkem málo nalezišť vody a tady byly stěny skoro mokré a navíc, Naruto a možná Gaara ji budou hledat a je jasné, že začnou poblíž vesnice.

„Musíte se uklidnit! Já vás plně chápu, ale tím, že zabijete Kuragaho, jenom zabijete stopu, která by nám ji pomohla najít!“ rozčilovala se Sakura spíš na Naruta, protože přeci jenom, Gaara je hodně nebezpečný, když chce.
„Ne, Sakuro-chan, nemůžeš pochopit,“ zakryl si rukama oči Naruto.

Ruce už ji ani tak moc nebolely, ale začalo jí být špatně od žaludku. Jídlo… Drogy asi začínaly působit. Udělalo se jí mdlo a zhroutila se znovu na zem. Jen tak tak obsah svého žaludku nevyvrátila ven. Už né… Zhluboka dýchala a snažila se narůstající pocit nevolnosti zmírnit, ale nepomáhalo to. Podívala se ke dveřím a tam zahlédla kýbl. Byli asi připraveni na všechno. Tsss zmetci! Doplazila se k němu a no, asi víte, co se tam dělo.
„Zatracenej Orochimaru a ten jeho jazyk!“ sykla uraženě, ale než se stihla vrátit na své původní místo, přišel člověk, kterého by teď s radostí popichovala, že má čtyři oči, ale nějak jí to nepřišlo vhodné, když viděla blýskající se injekci.
„Orochimaru-sama by si přál pokračovat v tvém zdokonalování. Půjdeš sama?“ zeptala se mě.
No tak to si snad dělá legraci, ne?! Dobrovolně? To se o nás s Narutem přestalo říkat, že se nikdy nevzdáváme, nebo co?!
Její pohled mu jasně vzkázal, co si myslí.
„V tom případě,“ natáhl k ní ruku s jehlou.
Nami se měla v plánu odrazit od rukou a dopadnout dál od něj, ale ruce jí zradily. Místo toho vykřikla bolestí, když se jí ruce dotkly země a potom už jenom ucítila, jak se Kabutovi podařilo jí píchnout sérum.
Vzal ji do náruče. Nebylo to takové, jak s Gaarou. Tam by si lebedila do konce svých dnů. Tady by se drala jako šelma, kdyby se mohla hýbat, aby se z něj dostala. Oči měla otevřené, čímž zjistila, že jí píchl nějakou umrtvovací látku, protože se nemohla pohnout, ale pořád byla při vědomí. Nešlo ani pohnout víčky, takže když přišli do doběla osvětlené místnosti, na pár minut oslepla. Někam ji položil, a když se jí vrátil zrak poznala tu místnost. Další operace? Ne…
„Kabuto, obrať ji na břicho, dneska uděláme záda,“ ozval se ten hlas.
Nami se rozhodla, že až se jí někdy poštěstí a bude klidně jen na pár vteřin volná, vytrhne mu ten jazyk, spálí ho, až se rozpadne v prach a tím pádem už ten hlas nikdy neuslyší. Kabuto ji převrátil a potom radši směřovala pohled na stůl u oceli. Necítila bolest, ale byla si vědoma toho, jak jí Orochimaru řeže do masa. Z očí jí stekly slzy.
Nemohla ani za Kuramou, protože ji Orochimaru nějak upravil pečeť, takže už byla ale úplně sama. Proč? Tohle byla otázka, která nikdy nebude nikomu zodpovězena.

„Naruto…,“ odvrátila hlavu Sakura.
Nakonec všichni vstanou a písková krychle se rozpadne. Gaara jde vpředu s Narutem, který ho zkoumá pohledem. Necítil se zrovna nejlíp, ani když do toho nepřipočítával Shukakua, který nehorázně nadával.
„Gaaro?“ zašeptal.
Naklonil k němu hlavu.
„Proč jsi tak vyjel?“ zeptal se ho.
Gaara se zase narovnal. Nemůže na něj vybalit, že… že… že MILUJE jeho sestru. To nejde. Hlavně, ona k němu cítí pouze přátelství. A navíc ne, on ji nemiluje, ne ne ne nE Ne NE! Sakra, co je to za pocit?!
„Gaaro?“ slyší Narutův hlas.
„Prosím?“ zamrká.
„Proč jsi tak vyjel?“ zeptá se znovu.
„No, já… je to tvoje sestra a navíc to… to já můžu za to, že ji unesli,“ pronesl tiše Gaara.
„Nemluv nesmysly! Ona by to zaprvé nechtěla a navíc… nech to plavat,“ pousmál se Naruto.
Gaara se na něj se zájmem podíval.
„Říkám nech to plavat!“ zasměje se Naruto.
„Nenechám. Co jsi chtěl říct,“ zeptal Gaara neutrálním tónem.
„Co k ní cítíš?“ zeptal se náhle už zcela vážný Naruto.
Na Gaarovi bylo vidět, že ho to překvapilo. Mírně sebou škubl a zbrzdil se o jeden krok.
„O čem to mluvíš?“ zeptal se ho s pohledem zabodnutým do země.
„No tak třeba o tom, že prý celé noci prohledáváš pouště, skoro nes… počkat ty nespíš nikdy, a třeba před chvílí jsi na toho zmetka vyjel, jako jsem tě neviděl na žádného z tvých protivníků,“ poznamenal Naruto.
Něco jaksi pochytil od Shikamara, potom dopisy od jeho sestry naznačovaly, nebo spíš tam pořád něco omílala Gaara támhle, Gaara tady a skoro se nezmiňovala o tom, co se tady děje a potom mu to naznačovalo Gaarovo nezvyklé chování. Nebyl tak nad věcí, jak ho znal, nebyl tak rozvážný, jak ho znal a už vůbec ho neznal, aby mu na někom takhle záleželo…

Měla strach, ne z Orochimara, nebo nějakých jeho stvůr, které tu chodily čím dál častěji. Pro jednou měla strach z bolesti. Věděla moc dobře, že jakmile odezní léky, čeká to na ni… Jako noční můry, které dokázaly zahnat jenom dva lidi na světě. Co by dala za jeho náruč, když ji držel a tak nějak se jí snažil podpořit. Někdy to bylo tak zvláštní, že se tomu musela smát a potom ho musela uklidňovat, že neřekl nic špatně. Zacukaly jí koutky a nálada jí hned povadla. To slabounké zacukání znamenalo, že se to blíží…
Ležela ve své cele a cítila, jak jí z ran na zádech vytéká krev a vsakuje se do obvazů, které byly už teď zbarveny do ruda. Nikdy by neřekla, že skončí jako zbraň, čekala by spíš smrt v nějaké válce, třeba za ochranu vesnice, nebo jí už pravděpodobnější přišlo uhynutí na nedostatek tekutin, ale tohle?

„Já nevím,“ zašeptal a radši zrychlil krok.
„Gaaro, je to vidět! Nikdy, nikdy ses takhle nechoval! Ani když unesli Temari, kterou jsme potom osvobodili! Ty ji miluješ!“ konstatoval Naruto s úsměvem.
Bylo to celkem zajímavé a on věděl, že jeho sestra k Jinchuurikimu, co stál před ním se zamyšleným výrazem, cítí něco víc, než jen přátelství.
„Ne, nemůžu. Nemůže být se mnou,“ zašeptal zničeně.
„A proč by nemohla?“ zeptal se ho Naruto.
„Protože jsem jenom démon, který touží po krvi a ještě jí ublíží!“ vysvětlil mu to tvrdě Gaara.
„Jestli ti to ještě nedošlo, moje sestřička není z cukru a navíc je naprosto stejná jako ty a já! Ona tě má ráda,“ přešel k němu Naruto a zahleděl se mu do očí.
Gaara si to nechtěl přiznat, ale byl donucen. Poprvé se mu v nitru rozlil jiný pocit než chuť zabíjet, jak odhadl, byl to ten pocit, co měl vytetovaný na čele. Miloval ji a zabije každého, kdo jí jenom zkřiví vlásek na hlavě. No, moc dlouho bez tužby zabíjet nevydržel, ale ten druhý, hezčí pocit s tím bojoval.

Uslyšela cvaknutí zámku. Nenamáhala se otevřít oči do té doby, kdy uslyšela ten hlas.
„Dlouho jsme se neviděli, tak tři roky, že? Teď jsi tady… Jak se jim povedlo tě chytit, vždyť jsi byla jedna z nejlepších v našem ročníku?“ zeptal se mužský hlas.
Prudce rozevřela oči. Seděl tam opřený o stěnu. Modré tříčtvťáky s látkou okolo pasu, fialový provaz uvázaný okolo té látky, bílá rozepnutá košile, co odhalovala jeho silné vypracované tělo a havraní vlasy. Černé oči jako uhel se na ni upíraly a jeho rty se prohnuly do úsměvu.
„SASUKE?!“

Poznámky: 

Pro toho, kdo nemá rád čtení... Moc děkuju za to, že to ještě pořád čtete Budu vděčná za komentáře a kritiku

Něco málo k dílu... ^.^"

Takžééé, uff ani nevíte, jak jsem šťastná, že jsem to konečně napsala!!! Ono to na výsledku moc nebylo poznat, ale bylo to hrozně těžký a Gaara... no, ty jeho pocity a tak dále- ale ono to je hrozný, když máte napsat jak by se choval, když o něm prakticky víte jenom to, že rád zabíjel a že mu Naruto ukázal cestu a bla, bla, bla... Když se vám to bude zdát hodně divný, tak si to trochu přeupravte, aby byl lepší (tím se ovšem v žádném případě nechci vymlouvat, protože jsem na svoje dílko pyšná! ) Jop, Orouš je sv**ě a na Nami budu ještě zlá... Kurage... no, toho se ještě dočkáte, pokud ho Gaara nezabije ještě dřív, než vám o něm napíšu... A áno bude tam i Sasukééé, alias nebude tam jenom ten blb bez mozku (tím nechci nikoho urazit!) Ale bude tam místo něj ta druhá polovička, která má i mozek, takže vlasně dobrej kámoš do cely =^.^= Budu ráda za komentíky, hodnocení a kritiku... ^.^