Žánr
Já nevím proč, ale mám chuť pořád psát tyhle slaďáky 
i když vim, že jsou stejně na houby
„Sakuro, chtěl bych s tebou mluvit někde o samotě“ pošeptal Kakashi Sakuře do ucha a vydali se spolu na procházku.
Tak jsem sem přišla s další povídkou, sice nic moc, ale když už sem to napsala 
Na vrcholku hory probíhal zrovna krvelačný souboj. Blonďatá dívka střední postavy už byla na pokraji svých sil, nemohla dál bojovat. Protivník vytáhl hrstku shurikenů, které se velkou rychlostí rozletěly přímo na dívenku, neměla sílu se jim vyhnout. Byl slyšet hlasitý výkřik, výkřik neskutečné bolesti.
Protivník se jejímu křiku jenom škodolibě smál a pohled na krev mu dělal zřejmě dobře.
No tohle je moje první povídka z prostředí Naruta a jak už sám název vypovídá bude se týkat Gaary a jednoho hlasování v Radě Písečné vesnice...
„Takže začneme s hlasováním,“ ozvalo se velkou místností. Překvapený Gaara odtrhl oči od smítka písku ležícího pod stolem a pohlédl na ostatní členy Rady. Ti mu jeho pohled opětovali (ovšem ne s tak zabijáckým výrazem jako měl on). Gaara, jak bylo jeho zvykem nepromluvil.
"Splnil jsi ůkol ?" Ptala se žena a koukala na Ruida.
"Ne, nepustili mě tam! A co ty, jsi v pořádku Atami?"Zeptal se Ruido a zarazil se. Před němi se objevil velmi velký černý oblak který bzučel, byly totiž stále nad konohou.
Uprostřed hejna stál muž celý zahalený v oblečení. Byl to Shino.
Doufám že se vám to bude líbit,sice to není dlouhé jako minule,ale myslím že vám to bude stačit,a ještě prosím posílejte komentáře.
7.kapitola-Poslední fáze,aneb krvavá bitva začíná
Už je to měsíc,co Akaro společně z deseti muži unesly Hinatu Hyuugo a Anku Mitaraschi.Kyuubi stál v místnosti,kde byly provedení tři fáze rituálu probuzení,které ho stále víc osvobozují od jeho vězení, ve kterém je už 16let a velice se těšil na poslední fázi toho rituálu.
Nitashi Uchiha
-
Tak toto je už posledná časť tejto série...
-
Ako to všetko „skončilo“...
Ták... takto „skončilo“ tento príbeh.
Nitashi odišla aby ochránila svoju sestru.
Zang tak isto odišiel, rozhodnutý stoj čo stoj nájsť Nitashi.
Iba Kimo ostal v Konohe.
Ich trio sa rozpadlo. Po toľkých rokoch ich priateľstva, čo strávili spolu, sa všetci rozišli. Každý svojou cestou, vedúcou iným smerom a bolo len otázne, či sa raz ich cesty niekedy stretnú...
Takže, len aby ste vedeli, Naruto a jeho ostatní rovesníci majú teraz asi okolo 19 rokov, tak si domyslite.
Sedel tam s obálkou v ruke... Čiernou s červeným oblakom... Vedel, čo to znamená... Ale nemohol prísť na to, čo by od neho mohli chcieť... A prečo mu niekto z Akatsuki vlastne píše?? Rozmýšľal, či by s tým nemal ísť za Tsunade. Ale veď ten list bol pre neho, nie?? Otvoril obálku.
Tak,tohle je závěrečnej díl Prosím neumírej!!! a tahle povídkabude navazovat(pokračovat) na "Další kapitola" (nic lepšího mě faktis nenapadlo a Prosím neumírej!! už je trošku divný xDxDxD Gomen.) Taky se omlouvám za to veliké zpoždění(všechny sladkosti mi byli odebrány 
) ale teď to (snad) bue lepší, konec už je hotovej a jenom to spojit, a je to! Tak, dost keců, tady to je:
Orochimarův ůkryt:
Všechno bylo připraveno. Orochimara a Kuba doprovázelo ještě pět zvučných ninjů.
Vydali se na cestu. Přes 5 hodin běželi mlčky k vesnici.
Tak a je tu další smutňoučká nálada
Už se pomalu stmívalo a Jiraya seděl u baru se sakém. Pomalu si usrknul a praštil pěstí do stolu.
„Blbej Orochimaru“ pomyslel si Jiraya a v očích se mu začaly objevovat slzy. Přeci jen to byla teprve chvilka, co byl pohřeb 5. Hokage, Tsunade. Byla to jeho láska, jeho tajná věčná láska.
Slunce pomalu zapadá a nad vesnicí se tyčí osoba zahalená v černém plášti s kapucí zahalující skoro celou tvář.
/Konoha …. Už moc dlouho jsem tu nebyla,/ pomyslí si zahalená osoba. Po těchto slovech míří do vesnice k budově Hokageho. Lidé pomalu zavírají své obchody a chystají se domů za svou rodinou nebo přáteli. Prochází kolem Ichiraku ramen, kde je stále otevřeno.
Už to byl týden, co se viděli. Co se znovu viděli po 2 a půl letech…Sakura seděla u sebe na posteli a přemýšlela. Najednou se zvedla a přešla na druhou stranu svého pokoje. Do rukou vzala tu známou fotografii na které byl tým 7 a zahleděla se na ní, což teď poslední dobou dělala několikrát denně a zase se i s ní vrátila na postel.
V myšlenkách se neustále vracela do toho kráteru.
TAK JO NO A JE TU DALŠÍ DÍLEK TAK MNĚ HLAVNĚ NEPŘIŠKRŤTE
28. díl
„Proč jsi najednou tak jiná???“ zeptal se jí, aniž by reagoval na její předešlou větu.
„Copak jsi mi nerozuměl!? Říkám ti nech mě být!!! A už za mnou prosím nechoď!!“
„ Ne dokud mi neodpovíš“ trval stále na svém.
Tak jestli toto budete číst, tak se buď balím , jedu nebo sluním na dovči v Chorvatsku. Proto teď tu bu off line a nic nenapíšu. Jinak snad se bude líbit díleček:
Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 7.Díl!
16:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Nemocnice-knihovna.
„Kde to jsem?“ Začal Kiba přicházet k vědomí. Snažil se vzpomenout co se s ním stalo.
„Šel jsem si pro věci a někdo mě přepadnul. Potom mi někdo přišel na pomoc a odvedl mě k Hinatě, a pak jsem s sebou praštil o zem.
„Ta vůně.“ Začal vnímat i ostatními smysly. „Čisté, svěží, sterilizované. To musím být.“ Pomalu otevřel oči. Chvíli trvalo než se rozkoukal a zvykl si na ostré světlo slunce, jenž dopadalo přes okno na jeho postel.
„Nemocnice. Už zase!“ Pomyslel si a opět zavřel oči.
Takže tohle je pokračování příběhu „Hodina Matematiky“.Tentokrát se to jmenuje „Hodina Přírodopisu“.Bavte se
Díl 2. - Hodina Přírodopisu
„Uf…To bylo vo fous!“ lekla se Sakura,a teprve teď si uvědomila,že nemá svoje věci.
„Sakra!Musím se tam vrátit!“ řekla si,a letěla zpátky do třídy.Cestou vrazila do Sasukeho,který jí ty věci nesl,a při pádu se to všechno vysypalo.
„Au!“ sykla Sakura.
„Promiň,seš v pohodě?“ vyptával se Sasuke.
„Jo,dobrý.“,odpověděla Sakura, a začala si sbírat svoje věci.
„Je to on, Tobi.“
Deidara s Tobim na jílových ptácích se vznášeli nad týmem Hebi.
Deidara neskrýval svojí radost: „Plán se zdařil!“
Zabořil ruce do pytlíků s jílem. Vytáhl dlaně, které se ještě olízly a začaly žvýkat. Po chvíli práce se zrodilo několik malých pavoučků.
„Chytej, Tobi!“ hodil je svému společníkovi.
Ten je neohrabaně chytil a držel si je dál od těla.
„Pěkně je otestujeme.“
Deidarovy dlaně opět přežvykovaly.
„C1?“ Zeptal se Tobi.
„Zatím.“
[acidfree:28640]
Takže malým úvodem, tato povídka nepřímo navazuje na mou předešlou povídku Do pekla a zpět, jako 3. série s názvem Nitsuki. Pokud jsi předešlé 2 povídky (série) nečetl(a), nevadí ale přesto doporučuji si je přečíst 
.
Povídka se odehrává když je Narutovi se Sakurou 32 a jejich dceři Nitsuki ( často zkrucuji na Niki) 12.
[i] „Takže rád bych tě přivítal u dnešního pokračování , pozvání k dnešnímu dílu přijala …
Tsunade!“
...kráľovná moja, zachráň ma, cítim sa dosť mizerne, chlapec a jeho obľúbená hračka ničia svet,
prosím, postaraj sa o mňa...
Kroky doznievali v diaľke po chladnej dlažbe zámku. Všade sa rozliehal nepríjemný pach čierneho ohňa.
Ozval sa prvý hrom, ktorý bol hlasom blesku.
Okná v jeho izbe boli otvorené. Prudký vietor, ktorý nahnal búrku vlieval do izby veľké chladné kvapky a neciteľne sa pohrával s dlhými šarlatovými závesmi.
Je krásný den a jako vždy Naruto vstane z postele...
ÁÁÁÁÁÁ...zase další den treninku...
Naruto si vezme k snídani Ramen...
Mnam,mnam...tak..jo ještě čelenku..doufám,že jsem nic nezapomněl..
Naruto-kun??!
He??Hinato??Co tady děláš??!
J-Já,j-já,jen tak du kolem a...
Aha..heled já musím jít trénovat..tak zatím..
P-Počkej prosím..půjdu stebou..
Jak chceš,ale já du trénovat.
Vždyt já vím apson se podívám..jak ti to de
Tak to moc děkuju :)
Nemáš zač.
NO A TADY MÁME DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ TAK SE DOBŘE BAVTE
27. díl
Nečekaně se však stala jedna událost, na kterou nebyl nikdo připravený.
Siria se za zády Itachiho, jdoucí za ním, znenadání zhroutila k zemi. Tvrdě dopadla na bok, oddechujíc jen s velkou těžkostí.
Ani Itachi ji tentokrát nestihl chytit, bylo to tak rychlé a nečekané, že to nikdo nechápal. Vždyť ještě ve dveřích byla absolutně v pořádku.
Konan, když ji viděla upadnout, hned k ní přišla, sklonila se a začala ji ihned prohlížet.
