Uč se dcero...07

Tak jestli toto budete číst, tak se buď balím , jedu nebo sluním na dovči v Chorvatsku. Proto teď tu bu off line a nic nenapíšu. Jinak snad se bude líbit díleček:

Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 7.Díl!

16:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Nemocnice-knihovna.

Slunce pomalu opouštěli síly, stejně, jako Hamano sedící uprostřed kruhu. Za celou dobu neotevřela ani na kousek očko. Čelo se jí rosilo kapičkami potu. Jediné co vnímala byla její chakra a vůně starých knih. Jako by se na tu chvíli ocitla středem vesmíru. Dělala vše, co jí Tsunade řekla. Našla svou chakru a nyní ji celou ovládala a posílala ze svého těla pryč. Do rukou se jí už dostávaly křeče a záda ji bolela. Začínala se potichu modlit, ať už tohle skončí.

„Pro dnešek můžeš skončit.“ Ozvala se po půl hodině Tsunade. Hamano vysíleně sebou šlahla na podlahu a rychle oddychovala. Otočila hlavu a podívala se po místnosti, kde by se tak mohla Hokage nacházet. Tsunad seděla za stolem v jednom čalouněném křesle a listovala nějakou starou, tlustou, zaprášenou knihou. Pomalu otočila stránku a opět se začetla.

Když už Hamano převážně rozdýchala ten „trénink“ tak se posadila a nakonec se vyhrabala na nohy.

Tsunade zaregistrovala zvuky, jak vstávala.
„Hamano?“
„Ano?“ Řekla a kroky ustaly.
„Ještě než půjdeš sedni si sem na chvíli.“ Řekla a ukázala na čalouněné křeslo vedle ní, aniž by koutkem oka o Hamano zavadila. Ta nic nenamítala a svalila se do křesla vedle Tsunade a podívala se, co že se to Tsunade, tak pilně šrotí. Na jedné z dvoustránek byla kostra člověka. Nic víc. Jen samé kosti. Na druhé stránce byla tatáž kostra, ale byl tam chakrový systém, nervový a srdce s mozkem. Hamano se zašklebila a Tsunade to neuniklo.
„Copak, nemáš ráda kosti?“ Zeptala se Pátá.
„Ne tak docela.“ Odpověděla Hamano a Tsunade se na ni zvědavě podívala, čímž jí donutila to trochu rozvést.
„Na kostru, vnitřnosti, krev jsem si celkem zvykla, teda myslím, že jo, ale nesnáším doktory.“ A v jejím hlase byla znát hořkost a nádech opovrhovanosti. Tsunade tohle zvědavě poslouchala.
„A pročpak? Doktoři a léčitelé jsou tu od toho, aby lidem pomáhali, nedělají nic špatného.“
„No jo, já zapomněla, že patříte k nim.“ A Hamano se opřela v křesle a dál se na stránky knihy nedívala. Směřovala svůj pohled jinam, pryč. Zaujatě se dívala ven, přes barevné sklo, které vrhalo na podlahu knihovny červený stín.
„A proč je nemáš ráda?“ Zeptala se Tsunade a otočila na další stranu.
„Proč? Teď vám já řeknu jedno proč. Proč se mě na to vůbec ptáte?!“ Vyjela na ni Hamano trochu nepřiměřeně a v očích měla vztek. Tsunade konečně vzhlédla od knihy.
„Není důvod, abys lékaře neměla ráda. Proto se ptám proč. Zachraňují životy a dělají vše….“
„…potřebné aby člověka UZDRAVILI!!!TAK TO LŽETE!!“ Vztekala se Hamano a ani si neuvědomila, že se prudce vymrštila s křesla. Tsunade si to samozřejmě nenechala líbit. Její přísný pohled sjel Hamano a doslova se z něj dalo číst : „Sedni si na p***l a uklidni se, nebo bude použita hrubá síla!!“ Hamano si jel pohrdavě odfrkla a štrásovala si to přes místnost ke dveřím, které za sebou hlasitě zabouchla. Tsunade se opět otočila ke knize.
„Ksó! S tou holkou to bude horší než jsem si myslela.“

21:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Tam kde proud řeky syčí a kde ční červený…dobře stačí, vím, že se ta faleš nedá vydržet

„Naruto nech mě!!“
„No tak Hamano.“
„Dej sakra pokoj! Chci být sama!!“ Hamano seděla za vodopádem řeky, který s kraválem stékal do řeky a pěnil. Přes narážející proud vody nebylo skoro nic jiného slyšet.
„Jestli okamžitě nevylezeš dobrovolně, tak si tam pro tebe dojdu a budem oba dva mokří, tak si vyber!!“
„Nejdu!!!“
„Já tě s odtamtud dostanu, jako že se Uzumaki Naruto jmenuju!! Dattebayo!!!“ Hamano se ani nehla. Sklesle seděla a hleděla do vpádu před ní. Myslela si, že Naruto toho nechá a odejde. Ale to ho podcenila. Najednou trčela z vodopádu ruka a pak se objevil kousek těla a hlava blonďatého Uzumakiho. Okamžitě, jak Hamano uviděl, drapl ji za ruku a silou ji táhl na druhou stranu vodopádu. Ta se nestačila divit a v tom údivu otevřela pusu. Takže když vylezla z té padající masy vody vyplivla Narutovi do obličeje vodotrysk vody.
„Ty idiote!“
„Ksó!! Přestaň mě bít! Jau Hamano to bolí!!“
„Kvůli tobě jsem mokrá jak herinek!!!“
„Já ti dal na výběr, ale tys….AU!!! Ne!!! Přestaň už mě kousat do toho zápěstí a vyndej ty nehty!!!“
Hamano ač nerada vytáhla své drápky s Narutovi kůže a přestala ho kousat do pravého zápěstí.
„Konečně..a teď se jde na rámen!!!“
„Já nemám hlad!!“ Zaprotestovala Hamano, ale to už ji Naruto chytil a skákal s ní po větvích stromů pryč.
„Okamžitě mě pusť!!!“ Řvala, jak vzteklinou nakažená kočka a bušila pěstí do Narutovi hrudi. Ten ji pustil a Hamano se řítila volným pádem dolů. Když si už chytala pohřeb, Naruto ji zase chytil.
„Co sakra děláš!!!! Drž mě!!!!“
„Ach jo s váma ženskýma je to tak těžký!“ A na důkaz svých slov pohodil Hamano v náručí, že je těžká i váhově. Ta se na něj podívala pohledem Sakury *jsem zlostná ježibaba a jestli mě budeš dál s**t, neprokleju tě, ale rovnou tě umlátím svým koštětem!!!*

Naruto nakonec na protesty Hamano donesl bezpečně domů, kde se převlékla do suchého. Sám se taky letěl rychle převléct, ale za pět minut stepoval Hamano před barákem. O pět minut později už klepal Hamano na dveře.
„Hamano co tam sakra tak dlouho vyvádíš!!!“
„Převlíkám se!!!“
„Dělej!! Trvá ti to jak psovi….teda ovci pastva..!!“
„Já vím cos chtěl říct!!“ Zakřičela ještě Hamano ze svého bytu a k Narutovi se tlumený křik dostal jen v trochu méně hlasitém znění. Konečně klika cvakla , dveře se otevřeli a v nich…hádejte kdo, že by Santa?....Hamano.
„Platíš…“ Řekla a oba dva už braly schody po dvou.

23:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Ichiraku ramen.

Hamno něco příjemně tížilo v břiše, ale příjemně. Bylo to pět extra-mega-hafo-super porcí, které uměli jen v Ichiraku.
„Cc a pak že „Já nemám hlad! Pusť mě!“ A Naruto se začal pitvořit Hamaniným hláskem. Té to kupodivu ani nevadilo. Hlavně, že ten rámen zacáloval on. Najedno prudce zívla, až jí málem vyletěla huba s pantů.
„Asi už půjdu….“
„Počky, jen to zaplácnu a půjdu s tebou.“ A Naruto právě vytahoval své celoživotní úspory.
„Tak jo.“ Hamano se rozloučila s Teuchim a Ayame, vyšla před Ichiraku, kde čekala na Naruta.
„Můžem jít?“ Zeptal se a Hamano jen přikývla. Šli chladnou nocí a lehce prosvětlenými uličkami Konohy, když se noční ticho přerušil Naruto.
„Trochu mi připomínáš Sasukeho.“ Řekl a sklopil hlavu. Hamano jen na něj vytřeštila oči.
„No v chování. Jseš trucovitá, moc nemluvíš a vůbec ne o sobě a navíc mi příjdeš, jak typ samotáře.“ Hamano se nad tím zamyslela a kráčeli tiše dál.
„Nebývala jsem taková.“ Řekla najednou Hamano. „Nebo aspoň ne tak moc taková, jako teď. Ale má to svoje výhody. Sice se moc nepřátelím s lidmi, nevím proč, ale když potkám někoho nového, tak prostě….ale věřím svým starým kamarádům. No chce to moc času, než začnu někomu důvěřovat.“ Naruto jen tiše naslouchal.

„Myslíš, že mi stále ještě Sasuke věří?“
„Počkej, počkej..neříkal jsi tehdy náhodou, že jsi byl za Sasukem, protože se vaše země spojili?“
„Jo, byl jsem tam, ale to je téměř vše. Pořád se chová odměřeně a chladně. Zatracenej Orochimaru!!“
„No já nemyslím, že je to Orochimarem.“ Řekla Hamano a teď to byl Naruto, kdo kulil oči.
„A čím teda?“
„No já myslím, že na něj jdeš možná moc rychle. Víš co jsem ti říkala. Jestli je Sasuke apoň trochu v tomhle ohledu, jako já,tak musíš na něj postupně, žádný hrr.“
„Ale to jsi říkala v případě, že se někdo nový pokouší získat voji náklonnost a důvěru…“
„Jo to jo, ale tady je to skoro stejné. Možná se mezi vámi ta pouta nepřetrhla, ale jsou v hodně bídným stavu c se důvěry týče.“
„A jak mám začít?“ Hamano se zamyslela. Zahleděla se do hvězd a zkoušela si to převést na sebe. Co by měl udělat někdo, kdo se pokouší získat její přátelství.
„No stačí, když mu jen v něčem málo pomůžeš…třeba při hledání peněženky…teda za předpokladu, že se mu ztratí…“ A usmála se.
„Hamano tohle není sranda!!! Zkus něco vymyslet! Prosím…Dattebayo…“ Šli mlčky asi pět minut, oba zahloubaní každý v sobě.
„Já už vím!!!!“ Vypískla najedno u Hamano a přerušila tak noční klid.