Žánr
26. kapitola: Snowboard
To, co bylo divné je, že se pokoje zase pomíchaly…
Naštěstí měli izolepu a tak Kibu a Choujiho slepili. Naruto – světe div se – dokonce přestal chrápat! (Takže ho Hinata za to, že ji nechal vyspat, probudila polibkem.)
Na svahu se prokazovalo, kdo jak umí spadnout do čerstvě napadaného sněhu.
,,Shikamaru, BACHA!!!“ řvali všichni, když se předváděly prověřovací jízdy. V příštím okamžiku Shikamaru zapíchl lyže do hromady bílého prachu a přepadl dopředu.
Tamiko už byla rozhodnutá: ,,Jedné noci v Tarině pokoji proběhne smrt. Zabiju Tari a Kaze bude můj!" a doufala, že jí nikdo neuslyší. To Tari zase plánovala odchod z Akatsuki, protože jí Tsunade chtěla u sebe. Tsukiko a Kaza vyrůstaly a Itachi vymýšlel design pokoje pro jeho a Inino dítě, ale to ještě netušil, co ho čeká za lež. Aka vymýšlela pomstu pro Ino, protože zjistila, že Ino není těhotná a nechtěla Itachiho utápět v jedné velké lži: ,,Itachi, Ino není těhotná!
Po dlouhé době zase jdu něco napsat (navíc se nudim a spát se mi nechce 
) tak snad se to bude líbit 
... Myslim že v minulém díle se naši dva poutníci zbalili a jsou připraveni na cestu.
Pondělní odpoledne. Začíná se zatahovat. Je temno, šero, mlha. Někdo by si řek "skvělý počasí pro nějakou akci", ale ne všichni jsme nesmrtelní jako Chuck Norris.
Část sedmá - Tady
Část osmá - Pláč duše
Konečně dorazili na místo. Tady to mělo být? Sasuke si odhrnul vlasy z čela a rozhlédl se kolem. Prázdný les, nic víc … Sem odešel Naruto? A potom najednou někam zmizel. Sledovali ho, ale víc nestihli vidět.
Studená priam mrazivá noc sa chýlila ku koncu. Nad Konohou za chvíľu vyjde slnko, ale asi ho nebude vidno cez toľké mračná. Naruto ležal na posteli a rozmýšľal nad životom. Spomínal na všetky chvíle, ktoré mu darovali ľudia v detstve, všetku tú nenávisť, pohľady. Bolo mu smutno, nikto ho nemal rád, každému bol príťažou. Nenávideli ho, nevedel prečo. Mali zakázané sa s ním hrať či rozprávať, boli krutý. No on si neprestával veriť, neprestával dúfať v dobro. Stále tvrdil, že sa stane Hokage. Ale teraz pochyboval, spoznal realitu.
"Podle mě má ta panenka pro Akatsuki něco udělat, proto má tak....ehm....působivou reklamu" přemýšlel Shikamaru.
Sakura se při vzpomínce na polonahého Deidaru pózujícího ve výloze hračkářství mírně pousmála.
"A proto je nejlepší nápad aby ji někdo z nás měl a zjistil k čemu ta panenka je" pokračoval Shikamaru.
"No jenže to musí být někdo důvěřivý aby si jí vzal" zamračila se Sakura.
Oba se zamysleli a po chvíli se na sebe šibalsky usmáli.
"Věř mi je úplně super, dokonce ti bude dělat společnost ve sprše" přesvědčovala Sakura.
Vzpomínky...
V jediný nestřežený okamžik se zaryjí do srdce, přitom jejich zacelení může trvat celý život a stejně zůstane jizva. Ale někdy...
Někdy je šrám tak hluboký, že jeho naprosté vyléčení je úplně nemožné. Právě takovou ránu utržilo jeho srdce, když odešla.
Vzpomínal, že kdykoli se cítil na dně, vždy přišla a pomohla mu odrazit se a jít ještě rychleji vpřed. Přišla jako záhadné světlo a rozzářila se v temnotě jeho pochybností, strachu a smutku. Odehnala od něho stíny a bolest...
Zacelila každou ránu...
Klečela tam, vedle mrtvého kamaráda, v kaluži krve. Byla naprosto zoufalá. Slzy jí tekly bez přestání. Sakura se snažila zvednout, ale hned po prvním pokusu se zhroutila. Zkoušela to ještě několikrát, dokud se jí to nepovedlo. Nechtěla odejít a nechat při tom Shikamaruovo tělo jen tak na zemi, v kaluži krve. Věděla však, že nemá na výběr. Vykročila ke dveřím a zanedlouho byla v další místonsti.
„Môj najdrahší synček,
ak toto čítaš, znamená to, že sa vyplnili moje obavy a ja už nie som s tebou. Je mi to veľmi ľúto. Celý život som niekoho chránil, ale nakoniec som zlyhal. Pri tebe. Nedokázal som sa o teba postarať. Tým, že si ma smrť zavolala k sebe, prišiel som o radosť byť s tebou, pomáhať ti...
Shikamaru se celé dva dny válel doma a částečně se snažil vyspat z opice a částečně prostě nechtěl potkat Temari. Takle se v životě jetě neztřískal. Jelikož Shikamaru byl dočasně nedostupný a Kakashi byl stále v nemocnici ujal se vedení H.N.U.S.u Asuma.
Asuma sám také špehoval Akatsuki a snažil se odhalit nějakou nekalou činnost, ale nic nevyšpionil. Možná to bylo i tím, že místo špionění zaměstnával Kurenai u sebe doma.
Tak a je tu další dílek, dneska jsem vynechal hosta v kurzívě vám dneska představím, nebo se o to alespoň pokusím představit, neznámé členy týmu 13 
„Nitsuki…Nitsuki…Nitsuki.“ Ozýval se kolem Niki něčí hlasité volání, ale co, byla nevyspalá po oslavě úspěšného odmaturování a zvolení Naruta a Sakuru hokágy.
„Abych se představila, jmenuji se Uzumaki Nano .............................“
Teď už nejen, že Kakashi vyvalý oči, ale i sama Hokage má výraz velice velkého překvapení. Dlouhou dobu je ticho a nikdo se skoro ani nehne.
„Ehm, Ehm …“ odkašle si Jiraiya, aby přerušil tuto dlouhou chvíli. Tsunade jen dosedne zpět na svou židli a stále je beze slov z té novinky. Ozve se Kakashio mumlání :
„Myslel jsem, že Naruto je poslední ze svého klanu ….“
/To si asi nebyl jediný … / pomyslí si Tsunade.
Sasuke dobelhal zpátky ke svému týmu. Všichni čekali, co se teď bude dít. Nikdo se neměl k tomu zaútočit jeden na druhého.
„Sasuke, zradil jsi svojí vesnici a je naší povinností dostat tě zpět za jakoukoliv cenu. Jsi hledaný ninja úrovně S. Půjdeš s námi,“ nakonec promluvil Yamato.
Sasuke si konečně sedl a nechal Sakuru, aby mu vyléčila nejtěžší zranění.
NO, JE TU DALŠÍ POKRAČOVÁN, TAK SI MŮŽETE POČÍST 
29. díl
Siria se však nečekaně odtáhla, a stoupla si.
Itachi na ní pohlédl až by se dalo říct, že překvapeně.
Siria však nečekala na nic dalšího, a něžně ho pohladila po tváři svou dlaní, sjíždějíc pomalu až k jeho hrudi.Dívala se na něj s něhou v očích, kde jí zářili malé plamínky vášně. Hned na to ho pomalu dotlačila až ke stěně pokoje.
Tak a je tu další část, tentokrát zase trochu krvavá . Tak si hezky počtěte, okomnetujte a ohodnoťte to.
Dny na lodi ubíhaly jeden za druhým, všichni trávili čas, jak nejlépe uměli, ale najednou tu byl den desátý a všichni byli plní očekávání, jak bude Rivandol vypadat, nikdo neměl představu, snad až na Kakashiho, ten byl tajemnější než hrad v Karpatech a tak se nikdo nic nedozvěděl.
„Dneska by měli poslat toho novináře do domácí péče tak se mu musíme trochu připomenout. Budou tam na tebe čekat ještě dva chlapci, které jsem vybral, ale tebe jistě rád uvidí Tayuyo.“ Namířil Kabuto prstem.
„Něco mu dlužím parchantovi.“ Plácla pěstí do dlaně.
„Tak už jdi. Za chvíli bude svítat.“
„Nebuzeruj mě pořád jenom proto, že si mazlík Orochimarua ty hajzle.“
Kabuto se jenom usmál a ukázal jí směr ke dveřím.
Tato část obsahuje materiál spoilerů!
Náhle Haruna uslyšela kroky…. To už nadešel čas? Opravdu právě provzpomínala hodiny? Zřejmě ano, protože když kroky ustaly a otevřely se dveře, stála v nich Tsunade.
Bez okolků šla rovnou k věci: “Tak jsem tady, začneme, abychom to měli rychle za sebou. Nejdřív ti vysvětlím, co a jak budu dělat a… budu potřebovat pomoc tvých léčitelských schopností…“
Orochimaru spadl na kolena a koukal na své ruce a začal se ďábelský smát.
takže tu je druhý diel.....no dufam, že sa bude páčiť...a este niečo....v tejto poviedke majú postavy zmenený vek...a to dosť....takže tu su tie ich veky:
Hatake Kakashi: 18 jounin
Uzumaki Naruto:16
Haruno Sakura:16
Uchiha Sasuke:16
Sabaku no Gaara: Kazekage 16
Kamizuki Izumo:17
Hagane Kotetsu:17
Uchiha Obito:19 jounin
Rin:19 jounin
Rika: 17
Shinary: 16
Mina: 16
poznamky: myšlienky su písané kurzívou a to čo je v zátvorkách sú moje poznamky...ako autora...
„Ide o.....môjho otca“ povedala Mina a všetci sa na ňu udivene pozreli.
Byl to znak Království Stínů.
