Žánr

Tady je další díl, doufám, že se vám bude líbit!

Kapitola 5: Den pokračuje- já to nevzdám

Čeká mě trest. Trest za všechny mé hříchy. A on tu není. Opustil mě v poslední minutě. K čemu to všechno bylo? K čemu jsem riskovala všechno pro záchranu vesnice? Není tady. Utekl. Srab. Neměla jsme tolik snít a doufat že překoná svůj strach. Byla jsem bláhová a teď? Co bude teď, když tu není?

„Hej. Děvče, pojď sem“ zavolal na mě někdo ode dveří. Šla jsem k němu. Ten pohled…
[i]

„Takže opět tě tu vítám, do dnešního dílu jsem si hlavně kvůli začátku pozval Kibu s Akamarem. Takže vás dva zdravím.“
„Nazdar.“
„Haf!“
„Není to mým zvykem, dávat hostu dárek, ale něco tady pro tebe mám Akamaru.“ Podal sem psíkovi kost.
„Hej, a co já?“ Utrhl se na mě Kiba.
„No, nečekal jsem že bys chtěl taky, ale 2. kost tu mám. Tak si posluž a teď k příběhu.

Toto je pokračování mý předešlý FF Sama proti všem. Jestli si to nečetl(a) nevadí, během příběhu se bude často mluvit o minulosti, takže se nemusíš bát že by ses ztratil(a) . Příběh se odehrává 3 roky po tom co Yoshino zemřela, tzn. Narutovi je 19 atd. atd. A ještě něco: Kakashi, všichni 3 Sanninové, Orochimarovo podřízení a Akatsuki sou MRTVÝ!!! (viz předchozí FF ) Tak přeju příjemný čtení!

Bylo 7 hodin ráno a já jsem se probudila za zvuku svého budíku. Nechtěla jsem vylézt, ale pak za mnou přišla Kimi a stáhla mi peřinu. Začala jsem na ní řvát. Jinkou na mě hodila polštář a já jsem si v duchu myslela, že je Jinkou moje sestra, ale nejraději bych jí zabila. Zlatá mladší ségra Sakura. Vstala jsem, vynadala jsem Kimi a Jinkou a potom jsme se začli prát. Vyhrála jsem díky mé hypnotické flétně.

Po ranní hygieně jsem se vydala za Denym MC: ,,Hey, vrať mi můj rap!“ křikla jsem.

Mladý chlapec v dešťové právě trénoval na blížící se chunninskou zkoušku. Dokáže to,dokáže! Když v tom uslyšel hvizd. Asi to bude jeho sensei. Ale ne! Rychle se otočil a spatřil pět ninjů,kteří si to přes něj skákali hlava nehlava. „Jste snad pomatenci,vy troubové?!?“ Zaječel na ně. Až teď si všiml,že jsou z listové .Co tu ksakru chtějí?

Z lesa před Konohou vyšli dvě postavy a zamířili k bráně.
Prošlí jí a postupovali do centra vesnice.
Kotetsu s Izumem se přestali znuděně opírat za stolem hlídky a zaujatě a překvapeně se na oba příchozí zadívali.
„Hej, byl to…??“ usmál se Kotetsu.
„Jo, o tom není pochyb!!“ kývl Izumo.

Sakura šla městem, když na ní někdo zavolal : „Sakuro!!“
Sakura se otočila a k ní přiběhl Konohamaru s Udonem a Moegi.
„Konohamaru?“ podívala se na něj Sakura.
„Kam jdeš?“ zeptal se jí vesele Konohamaru.

Putují dnem i nocí....jsou zlí....jsou velice drsní....Je to Debaťák na kolečkách! Ovšem i Debaťák musí odpočívat, tudíž se naši konverzační maniaci usídlili uprostřed temného lesa...
Naruto: Hinato! Zachráním tě! Už tě cítím! Jsi blízko!
Neji: Naruto...Hinata se fakt koupe, takže by neměla takhle smrdět...*nejistý pohled*
Tenten: Cítí její chakru ty pako!
Neji: To jde?
Peiňátko: A ty jsi jako jonnin?
Sasori: Je to CVOK CVOK CVOK CVOK *klapání dřevěnými ručičkami*

Táááák... To jsem jednou tak v noci seděla u počítače a zastesklo se mi po Takako... A tak jsem ze zebe vysypala něco jako flashback, který by se dal ale zařadit až po "Květině"... No, prostě totálně zmatené a nic nepřinášející, každopádně jsem se vytesknila a vyplodila další povídku Doufám, že se vám bude aspoň trochu zamlouvat XD

***

Pozdě. Zase jdu pozdě. Poslední dobou chodím vždycky pozdě.
Kakashi mě zabije.

lidi je tu 6 díl .... je sice trochu krátký ale nenapadlo mě jak pokračovat!

Gaara se přemístil za Rin a zezadu ji objal. Rin se uvolnila.
"Gaaro ...?" zašeptala překvapeně Rin. Gaara se usmál a oba dva zmizeli z cvičiště do Gaarova pokoje. Tam Gaara přimáčkl Rin ke zdi a začal ji líbat. Rin se nebránila. Právě na opak. Polibky mu něžně vracela a přitom měla své ruce zabořené do jeho vlasů. Letmo se dotkla znaku na jeho čele. Odtrhla se od něj a dala mu na něj pusu.

"Sasuke!" zakřičel z plných plic mladý, žlutovlasý kluk. Byl připoután na jakémsi podivném stroji, takže mohl hýbat pouze hlavou.
"Vidím, že už jsi se vzbudil, Naruto," promluvil Sasuke a vykročil z jednoho kouta místnosti.
"Rozvaž mě, nebo...!" Sasuke se ušklíbl.
"Nebo co? Nemůžeš mi nic udělat, přerušil ho. Naruto se soustřědil. Chtěl získat trochu chakry od devíti ocasé lišky, ale nikde v sobě jí nemohl najít.

„To říkám, že jdeme poslední, už jsou tu snad všichni.“ Vztekala se Sakura
„Všichni ne.“ Odpověděl jí ledový hlas
Sakura se pomalu otočila a spatřila Uchihu Itachiho. Stál tam proti slunci, jenom v černých plavkách vzorem podobajícímu se jejich plášti, ale na ten bylo moc horko a díval se na ní svým sharinganem.
„Nezdržujte tu!“ Ozvalo se za Itachim a byl to Kisame se svým úšklebkem a žábry na tváři. "Takhle nám všichni rozeberou nejlepší místa na kemp!"

Tak jo, tohle je něco jako pokračování Naruto vs Rasekatogan, takže ten kdo tu povídku nečetl, se možná chvilku za začátku nebude orientovat, ale to stejně nevadi

"Uvědomuješ si, co jsi provedl, Miku?!" zařvala už po několikáté Tsunade. Chlapcovi jménem Mike to bylo vcelku lhostejné. Svou babičku nenáviděl, ikdyž k ní z části choval respekt. Konec konců ona mu pomáhala zvládat jeho záchvaty šílenství.
"Stalo se toho tolik?" zeptal se znuděný Mike a ohryzoval si při tom nehty na rukou.

Jaden, Sakura a Tsunade byly v nemocničním pokoji.
Jaden měl sice pár zranění…konkrétně dvě zlomená žebra a pár pohmožděnin…, ale jinak byl v pořádku.
Seděl na židli na straně u okna, vedle postele. Na pravé straně byl nějaký přístroj a z něj vedla hadička do postele.
V posteli ležela Nami a hadička jí vedla do ruky.
Měla na mnoha místech těla obvazy. I kolem dlaně, za kterou jí Jaden držel.
Ležela přikrytá pod dekou a měla zavřené oči. Na stole vedle přístroje měla složenou svojí Konožskou čelenku.

Takže po delší době (ne zas tak dlouhé) tu mám pro nadšence mé povídky další dílek ;-D tak doufám že se bude líbit.
Shikamaru se podíval na Temari ,,Pro tuhle misi udělám všechno. I kdybych měl zemřít. Bude to sice otrava, ale zjistil jsem že tenhle kámen má ohromnou moc. V konoze jsem četl že v té zemi kde je kámen je naprostý klid a všichni lidé jsou hodní. Nikdo na ně neútočí a jsou v naprosté harmonii. A navíc..“ Temari vykulila oči…,, Dokáže vyléčit rakovinu.“

„Opět v Písečné.“ Podíval se Sasori na velký nápis „Vítejte v Písečné.“, jenž byl před vchodem do města.
„Pojďme.“ Přehodila si Sakura kapuci přes hlavu.

„Tady zahni.“ Promluvil po chvíli chůze Sasori. „Měl by tu být malý zapadlý hotel.“
A měl pravdu byl tu. Starý rozpadající se, ale stále nabízel své služby. Dostali pokoj s jednou postelí nic víc v něm ani nebylo.
„Doufám, že naši misi splníme rychle.“ Rozhlížela se Sakura po špinavých stěnách.

NO TAK A JE TU DALŠÍ DÍLEK MYSLÍM ŽE BY SE VÁM MOHL LÍBIT VÍC NEŽ TEN VČEREJŠÍ, ALE POSUDTE RADŠI SAMI. TŘEBA TO BUDE HRŮZA

30. díl

Za Siriou se náhle objevila její smečka hladových vlků, kteří se na její pokývnutí rozestoupili kolem všech členů Akatsuki.
„Nechci, aby se někomu něco stalo, proto jdu. A vy mi v tom nezabráníte. Nechci vám ublížit, jen mne nechte jít“ pronesla rozhodným, až zničeným hlasem.

Je to moja prvá poviedka, ciže ju berte trochu s odstupom a je dosť krátka. Keď sa Vám bude páčiť tak, sa posnažím napísať ďalšie diely.

Naruto sa zobudil. Pozrel na hodinky. Bolo 8 hodín ráno. Obliekol sa a vyšiel von. Išiel do Tsunadinej kancalérie. Mal dostať novú misiu. Už dávno nebol genin. Bol už veľmi silný jounin. Dokonca prevýšil Kakashiho. Skúšku jouninov spravil tesne po tom ako sa naučil Fuuton: Rasen shuriken. Bolo mu vtedy 15.

„Tak tě vítám u třetího dílu, jelikož tohle čteš tak tě asi zajímá co se mi zase na záchodě prohnalo hlavou , mým dnešním hostem je… Konohamaru. Tak tě tu vítám.“
„Ahoj, ahoj, ahoj!“ Přišel Kony na scénu. (TeleTele ? )
„Proč mě zdravíš 3x?“
„Proč ne?“
„Proč jo?“
„No já nevím!“
„Ježiši…tak radši pojďme k dnešnímu dílu!“

Naruto se svojí bandou triumfálně napochodoval do své a Sakuřiny kanceláře.

[b]Tak... tohle je už poslední část... Pokud jste se na tohle těšili (nehlaste se všichni), tak poděkujte Lartenovi, který mě tak trochu do toho natlačil.
Jelikož ne každý byl z té druhé části nadšený, původně jsem chtěla udělat kompromis a udělat cenzurovanou verzi a necenzurovanou. Nakonec jsem se rozhodla pro jiný kompromis, tak snad mi to vyšlo tak, jak jsem zamýšlela (tedy, že bude spokojený každý... ale pochybuju).