Ať chceš nebo ne! Kapitola 1

Už to byl týden, co se viděli. Co se znovu viděli po 2 a půl letech…Sakura seděla u sebe na posteli a přemýšlela. Najednou se zvedla a přešla na druhou stranu svého pokoje. Do rukou vzala tu známou fotografii na které byl tým 7 a zahleděla se na ní, což teď poslední dobou dělala několikrát denně a zase se i s ní vrátila na postel.
V myšlenkách se neustále vracela do toho kráteru.
„Nechal jsem tě žít jenom ze svého rozmaru a teď z mého rozmaru svůj život ztratíš…“ Skutečně by to dokázal? Skutečně by byl Naruta zabil, kdyby ho Sai nezastavil?? V duchu se jí znovu vybavil. Tolik se změnil…Z jeho očí čišila nenávist a zášť…a taky lhostejnost vůči všemu a všem na kom mu dřív záleželo. Tohle vědomí Sakuře způsobovalo nesnesitelnou bolest.
Ty oči jí děsily. Neměla strach z jeho samotného, ale děsila jí ta zvláštní smířenost, kterou v nich viděla. Smířenost s tím, co dělá. Jako by to všechno mělo tak být ! Smířenost a souhlas s tím, na jakou stranu se přidal. Na stranu, proti které vždy bojoval…„A jak zesílil…Chidori proudilo celým jeho tělem! Je tak silný!“
Sakura zaťala pěst takovou silou, až jí začala téct krev. Ona si toho ale ani nevšimla…Dokážou se vůbec Sasukemu postavit?!

A ještě něco jí trápilo…Pocit méněcennosti, nepotřebnosti a nedůležitosti. Naruto, Sai, Kakashi-sensei, kapitán Yamato – nikdo jí nepotřebuje…Jen překáží a ostatní jí musí zachraňovat…Všichni ji vždycky brání a ona nikdy nikomu nedokáže pomoct…
V myšlenkách se opět asi po 10. toho dopoledne vrátila k tomu, co se odehrálo před týdnem…Zase nedokázala pomoct Narutovi. Viděla Sasukeho jak tasí katanu, viděla jak se Naruta chystá probodnout a nic, vůbec NIC neudělala!! Kdyby tam nebyl Sai a nezastavil ho, tak by Naruto byl už možná mrtvý! A ona by tam jen tak stála!!!
A potom Yamato. Chránil jí před Sasukem a kvůli tomu ho Sasuke zasáhl místo ní...
A stejné to bylo i tenkrát. Sasuke a Naruto jí vždycky chránili a ona už šla jen za nimi v jejich stopách..a jejich stínu…Ale ona ani nedokázala zastavit Sasukeho, ani nikdy nedokáže pomoct Narutovi…
Ale to se teď změní..Už nebude stát vzadu a překážet! Bude bojovat. Bojovat za své přátele za každou cenu, i kdyby jí to mělo stát život!! Shannaro!!!

Z jejích myšlenek jí vytrhl náraz kamínku do okenního skla. Ještě trochu mimo vrátila roztržitě fotografii zpět na své místo a přistoupila k oknu. Když ho otevřela, tak pod ním uviděla stát blonďatého kluka v oranžovo-černé teplákovce, jak na ní zuřivě jako o život mává.
„Ahoj Naruto!“ pozdravila Sakura Naruta.
„Sakura-chaaan!!! Pojď ven!“zakřičel na ní.
„Hned jsem tam!“ křikla nazpátek.
Zavřela okno, přičemž si všimla krve na své pravé ruce. Rychle si dlaň zahojila a vyběhla ven. Naruto už v té chvíli netrpělivě přešlapoval sem a tam a něco si pro sebe mumlal.

Mlčky se procházeli ulicemi Konohy. Byl krásný den. Obloha byla bez mráčku a slunce příjemně hřálo. Ptáci zpívali svoje veselé melodie v korunách krásných zelených stromů, jejichž listy jemně šuměly v lehkém vánku.
Oba se věnovali svým myšlenkám, i když si byli jistí, že ten druhý myslí na to samé.
Ticho prolomil až Naruto.
„Sakuro-chan?“
Sakura ho ale nevnímala.
„Sakuro-chan, posloucháš mě?“
„Eh…promiň Naruto…já…já jsem o něčem přemýšlela…“
„Přemýšlela jsi o Sasukem, že jo?“
Sakura jen mlčky přikývla a zarytě sledovala zem před svýma nohama.Naruto si povzdechl.
„Taky na to musím pořád myslet…“ na malou chvíli se opět rozhostilo ticho.
„Už jsme byli tak blízko, konečně jsme ho našli a on nám zmizel před nosem! Nikdy to nevzdám, ale je děsný, že už jsme byli tak daleko a teď musíme začít zase od nuly…“
„Naruto! Co to plácáš? To přece není pravda! Začít od nuly!? Naruto, copak to nevidíš? My jsme ho našli! Po dvou a půl letech jsme ho znovu viděli! Nechápeš, že i to je obrovský úspěch? Viděli jsme, jak je silný, takže se na něj můžeme pořádně připravit a víme co dokáže, tudíž na něj nepůjdeme zlehka a budeme dřít, jako ještě nikdy předtím! Zdolali jsme obrovský kus cesty, ale samozřejmě nám ještě větší kus zbývá! Shannaro! Máme zatraceně už jenom půl roku, takže se musíme ihned sebrat a přivedeme Sasukeho zpátky ať chce nebo ne!!!!!“
Naruto se nezmohl na nic víc, než že na ní užasle zíral s otevřenou pusou..Z očí jí šlehaly blesky.Měla v nich takovou zuřivost, sílu a odhodlání, které v nich ještě nikdy neviděl. Měl pocit, že by teď dokázal cokoli na světě, a že kdyby se jí teď do ruky dostal Orochimaru, tak by ho vlastnoručně umlátila.
„Sakura-chan, jsi to vůbec ty? Tolik jsi vyrostla…“ pomyslel si.
Její slova mu znovu vrátila neskutečné odhodlání a víru. Teď si byl díky ní jistý, že to dokážou. Společně.
„Arigato.“ řekl najednou,
„Hmm!?“ zarazila se teď zase pro změnu Sakura.
„Sakuro-chan, máš pravdu. Musíme s sebou hodit a začít něco dělat! Už takhle nemáme čas a nemůžeme si dovolit ho ještě víc jen tak ztrácet!! Zajdeme za bábi Tsunade a domluvíme se na dalším postupu! Sakra už musíme začít jednat! Dattebayo!!!!! Vysypal ze sebe jako obvykle Naruto. Ona mu teď dodala neskutečnou sílu.
„Sakuro-chan, ty jsi ta nejstatečnější a nejsilnější kunoichi, jakou jsem kdy poznal! Jsi úžasná!“
Sakura byla z toho co řekl úplně mimo. Byla neuvěřitelně zaskočená, ale potěšilo jí to…Její obličej získal pěkně červenou barvu a objevil se na něm nesmělý, stydlivý úsměv…
„A jsi mistr brutální síly!“dodal ještě Naruto.
Sakuřin úsměv okamžitě zamrzl. Zrudla ještě víc, ale tentokrát vzteky. V očích jí zas jiskřilo. Byla pěkně naštvaná…
„Naruto, ty idiote! Říkala jsem ti, abys tam přestal přidávat toho mistra brutální síly!!!!!“
„Sa-sa-sa-sakura-chan! Omlouvám se! Sakura-chan! Prosím! Já-já-já…já jsem…už se to nebude opakovat…!!“ vykoktal ze sebe se zděšením v očích zoufale Naruto, když mu došlo, co právě řekl, ale už bylo pozdě…………XD