Hlasování! Gaarovo rozhodnutí

No tohle je moje první povídka z prostředí Naruta a jak už sám název vypovídá bude se týkat Gaary a jednoho hlasování v Radě Písečné vesnice...

„Takže začneme s hlasováním,“ ozvalo se velkou místností. Překvapený Gaara odtrhl oči od smítka písku ležícího pod stolem a pohlédl na ostatní členy Rady. Ti mu jeho pohled opětovali (ovšem ne s tak zabijáckým výrazem jako měl on). Gaara, jak bylo jeho zvykem nepromluvil.
Zjistit kdo je v Písečné Kazakagem bylo opravdu velice těžké. Gaara se totiž do diskuzí Rady nijak nehrnul a většinou jen pozoroval ostatní členy. Pokud vůbec to. Teď to však bylo zlé, hodně zlé. Rada totiž začala hlasovat. Bohužel Gaara zabraný do přemýšlení netušil o čem. Samozřejmě mohl se zeptat, ale jako Kazakage Písečné by to nebylo to nejlepší řešení. Přeci jen, ne všichni členové Rady byli šťastni, že zrovna On má vést vesnici a tak každá známka slabosti jim nahrávala. Přesto tu byla ještě šance. Mohlo dojít k převaze hlasů, což by znamenalo, že ani jeho by nic nezměnil. Pomalu sledoval odpovědi ostatních členů Rady. Bylo to vyrovnané. Přesto před ním byli ještě dva hlasující.
‚Kdyby hlasovali pro Ano‘ říkal si v duchu ‚Nebo Ne, rozhodnutí bych měl z krku‘.
„Ano,“ ozval se hluboký hlas.
‚Prosím, prosím…‘ přál si v duchu Gaara, což ovšem na jeho výrazu nešlo poznat. Byl stále chladný a nepřítomný.
„Ne,“ zněla odpověď posledního hlasujícího. Gaara byl v koncích. Snažil se vzpomenout. Kdyby si jen před Radou přečetl rozpis hlasování, který mu neustále vnucoval Baki.
Opět se dostavila trapná situace. Oči ostatních členů rady shlíželi na jeho odpověď. Snažil se v nich vyčíst cokoliv co by mu pomohlo, ale marně. Rychle se tedy snažil zapřemýšlet. Přece něco mu v hlavě muselo uvíznout. Ovšem jeho mysl byla jakoby prázdná. Když náhle v jednom nejspodnějším zákoutím mysli se mu vynořilo jedno slovo - List.
‚List, list… ‘ zopakoval si několikrát v hlavě ‚Listová. Má to něco společného s Listovou? Válku? Ne…ne to není důvod a ještě k tomu jsme spojenci, ačkoliv jednou už se něco podobného stalo.‘
Hodiny v rohu místnosti hlasitě oznamovaly příchod další minuty. Gaara stále přemýšlel o svém rozhodnutí. Někteří členové rady byly už docela nervózní.
‚Opravdu to je tak závažné rozhodnutí nebo…‘ uvažoval a podíval se směrem k hodinám ‚…je to tím, že se blíží pauza na oběd?‘ Věděl, že s odpovědí si musí pospíšit, jelikož zpoždění oběda by mu členové Rady (i ti co s ním sympatizují) nikdy neprominuly.
Zbývalo pět minut. Samozřejmě, mohl něco plácnout a bylo po problému, jenže taky mohl odsouhlasit vypuknutí války. Zkoušel se tedy soustředit na to, co ví.
‚List‘ zopakoval si opět. ‚ a co bylo dál?‘ Chvíli přemýšlel. Náhle vyplulo další slovo – Dřevo. ‚Takže list a dřevo. To musí mít něco společného s listovou, ačkoliv dřevo a listí najdeme všude.‘ spekuloval. Bohužel ho to obralo o další minutu a půl z drahocenného času.
Náhle někdo promluvil, „Kazakage omlouvám se, jestli jsem neomalený, ale mohl by jste prosím odpovědět?“ Tou osobou byl Baki jeho bývalý sensei a dlouholetý člen Rady.
Gaara na něj beze slova pohlédl. Musel se rozhodnout. Ano či Ne.
Cvak! Ozvalo se místností. Další minuta je pryč. ‚List a Dřevo. Určitě to má něco společného Listovou. A i kdyby ne. Musím to risknout…Sakra jen ať to není válka‘ přál si v duchu Gaara.
Bakiho by však při pohledu na něj ani nenapadlo, že to si myslí zrovna tohle. Strnulý, temný výraz který Gaaru charakterizoval již od dětství (ačkoliv v té době se ještě někdy i usmál) nevydal sebemenší náznak jakékoliv emoce. Přesto se jeho hlava mírně naklonila nalevo. Další cvaknutí hodin.
Zbývala poslední minuta do oběda. Gaara se nadechl a tichou místností se ozval jeho hlas (pro některé členy Rady tento den poprvé): „ANO.“
„Děkuji,“ řekl Baki a následně konstatoval „takže rozhodnutí bylo o jeden hlas – odsouhlaseno. Takže…“
Gaara věděl, že teď uslyší důvod hlasování. Pozorně poslouchal.
„…toaletní papíry budeme odedneška kupovat v Listové,“ oznámil Baki a pak dodal „A teď pauza na oběd.“
Všichni členové Rady opustili místnost. Zůstala v ní jen jediná postava. Gaara. Ten seděl za obrovským kulatým stolem a pozoroval smítko pod stolem. To prokleté smítko. Rozhlédl se kolem sebe. Pak se opřel do křesla a začal se smát. V duchu….