Naruto Shippuuden - 2.Kapitola : Jako lovci...

„Dám si ještě jeden Rámen.“ Zavolal Naruto a usmál se na staříka, který mu úsměv opětoval.
„Hochu, ještě jeden Ramen a myslím že budeš vypadat jako ten kluk Chouji Akimichi.“ Zasmál se.
„S pravdou ven, Staříku, díky mne máš největší tržby.“ Pronesl Naruto a s očekáváním a chutí vyhlížel svou další porci.
„Naruto, pravda je ovšem jiná, zavírám kvůli malým tržbám.“ Zesmutněl stařík a ukázal dozadu na kuchaře, kteří měli zabaleno. „Odjíždíme ještě dnes, takže už bohužel žádný Rámen.“
„Éééé“ Křikl Naruto.
„Co se děje?“ Zeptala se Sakura ležící vedle něho u plápolajícího ohně.
„Mívám teď špatné sny.“ Svěřil se Naruto a posadil se. Rozhlédl se a připomněl si, že stanuje v lese na misi, kde musí chránit chlapce Hira Nasageho.
Naruto seděl a pozoroval plápolající plamen ohně. Lesem foukal lehký větřík a pohrával si tak s listy stromů a také s plamenem ohně, který se lehce pohyboval ve směru foukání větru. Sakura ještě chvíli pozorovala Naruta ale po chvilce, kdy se ujistila že měl jen hloupý sen opět usnula. Poklidně spal i Shikamaru, který v jeden okamžik vypadal jako spokojené dítě na táboře, chlapec Hiro, který na okamžik zapomněl na všechny trable které měl a také kapitán Yamato, který když se v jeden okamžik ztratily v lese tak poslouchal od všech jak nemá smysl pro orientaci, což ho naštvalo a tak jako jediný spal v dřevěné chýši, kterou si díky svému Jutsu postavil. Naruto Uzumaki, jediný bdící v týmu, vstal a vydal se do temného lesa. Ačkoliv byla noc poklidná, za žádnou cenu nemohl usnout, což ho neuvěřitelně vytáčelo. Hlavou musel myslet na údálosti posledních dnů. Kromně kravin, jako třeba že bude muset ihned až příjde zajít na Ramen a ujistit se že se Stařík nikam nechystá, hlavou mu probíhalo i to, jestli je organizace Ente tak nebezpečná, že i Jiraiya-san měl starosti. Nakonec ale když došel až na konec lesa k mýtince si řel, že všechny starosti pro dnešní den hodí za hlavu. Posadil se na uřízlý kmen stromu a zadíval se dlouhou dobu na měsíc.
„Nemáš ponocovat.“ Napomenul Yamato Naruta, který se coural vzadu za skupinou a mnul si oči.
„Nemohl jsem vůbec usnout.“ Zakňoural Naruto.
„Alespoň jsi byl vzhůru a držel jsi stráž, takže nás nikdo nemohl napadnout.“ Pronesl Shikamaru a Yamato přikývl „To je pravda.“
„Je dobře že jsi nás hlídal.“ Pronesla i Sakura a Naruto se usmál. „Ó, ano. Vlastně to byl můj plán… Držet stráž a zařídit aby vy jste mohli poklidně spát.“ Zavtipkoval a podíval se na kapitána Yamata.
„Mimochodem, jak jste se vyspal vy? V nóbl chatě?“
„Dobře že se ptáš…“ Zamyslel se Yamato a s úsměvem hleděl na Naruta. „…venku byla docela zima, takže sláva mé chatrči.“
„Doufám, že jste přestal býti uražen a že příští noc budeme přenocovat všichni v pohodlí dřevěných domků.“ Zamračil se Naruto.
„Záleží, jestli mě budeš stále připomínat mou chybu v navigaci.“ Rozčílil se Yamato.
„Jste kapitán, rozhodně by se takové chyby stávat něměly.“ Křičel nyní již i Naruto a oba muži stáli naproti sobě rozčílení a hleděli si do očí.
„Dobře.“ Pronesl Yamato klidnýám hlasem a zachechtal se, ustoupil. „I tuto noc žádné pohodlí. Budete všichni znovu za Narutovu tlučhubovost spát pod širákem.“
„Ty idiote.“ Křikla Sakura a praštila Naruta velkou ranou po hlavě a nevšímající si jeho bolestivých křiků pokračovala v cestě.
Shikamaru také překročil Naruta, válejícího se v bolesti na zemi s šeptem : „Jsi opravdu šikula“ a Hiro si Naruta vůbec nevšímal.
„Most Rimruru.“ Ukázal nadšeně Hiro po několika hodinách chůze.
„Jsme blízko?“ Zeptal se Yamato a Hiro přitakal. „Ano, nyní půjdeme maximálně hodinu po této kamené cestě a dojdeme domů.“ Řekl a ukázal na malou cestičku dlážděnou kameny.
„Proč se neusměje?“ Pomyslel si Naruto „Je hodinu cesty od domova a nemá zájem vykazovat jakýkoliv druh emocí.“ Přemýšlel dále. Po stále větších přemítání o Hirovi si uvědomil, že neviděl za celou dobu cesty žádný náznak emocí, smíchu, pláče či jakékoliv jiné emoce. To bylo více než divné na dítě, které unesli a nyní se po hrůzostašných dnech vrací domů. Buď je to divný hoch s divnými emocemi, nebo je to ….
„Past.“ Špitl Yamato a zastavil sebe i zbytek týmu gestem zdvihlou rukou.
„Co? Jak jste na to přišel?“ Zeptal se Naruto tiše. Shikamaru se prodral do popředí týmu a pousmál se. „Jistě.“ Pronesl. „Zem je připravená pomocí vláken dát signál o cizých osobách, co se tu budou potulovat.“
Yamato se otočil na Hira. „Jsou okolo chrámu Sedmi hvězd nějaké nástrahy?“ Zeptal se a Hiro zavrtěl hlavou.
„Otec nikdy žádnou past nedával.“ Hito se ovšem zamračil. „Může to ale být mým únosem. Mohl nastražit nějaké pasti kvůli probíhajícím událostem.“
Yamato přitakal. „Dobře.“
„Musíme brát v potaz, že pasti nastražili lidé z organizace Ente..“ Přidal se do rozhovoru Shikamaru. Yamato toto tvzení kývnutím hlavy potvrdil.
„Lanka dají pouze signál, nevidím žádné výbušné nástrahy.“ Zkoumal Shikamaru pasti. „Znamená to, že osoba co pasti nastražila si přeje být pouze informována o přítomnosti někoho cizýho.“ Spekuloval.
„Je hnedle několik možností co se tu děje.“ Vzal si opět slovo Yamato. „Možnost první je, že past nastražil tvůj otec Kazuki Nasage, který opatruje chrám a bojí se vlivem dějících se událostí.“ Yamato se rozhlédl na všecny v blízkém okolí jak na tuto první možnost reágují. „Druhá možnost je, že z organizace Ente jsou tu lidé, kteří chtějí Hira zpět a vrhnou se na nás až se lanko pohne a zjistí že jsme tu.“
Naruto se při této možnosti otočil na Hira. Ani nejmenší náznak strachu. Sakra, není to divné? Rozhostilo se ticho.
„Yamato-sensei?“ Špitl na kapitána Yamata Shikamaru. „Obávám se, že je tu i možnost třetí.“
Všichni naslouchaly, Hiro obzvláště pozorně.
„Třetí možnost?“ Opakoval Yamato a Shikamaru přitakal. „Ano, třetí možnost je, že se nám do hry zapojuje i další lidé.“
„Další lidé?“ Nechápal Naruto.
„Přesně tak. Rod Nasage z chrámu Sedmi hvězd je velice mocný a vážený. Nedivil bych se, kdyby po zjištění že je chlapec pryč začal hon na jeho chycení.“ Pronesl Shikamaru. Yamato se zamyslel a tuto možnost přijal také. „Ano, i to je možné.“
„Kvůli bezpečnosti a hladkému průběhu naší mise nezbývá než doufat v možnost nejlepší, možnost první.“ Řekla Sakura a chytla Hira za ruku a pevně ho stiskla. „Neboj, ať to bude jakkoliv, my tě nedáme.“

„Přesně šestnáct lidí“ Oznámil ninja při příchodu ke své skupince. Byl zahalen do černého obleku a na krku se mu blištila čelenka ninjy, kde byly vyzobrazeny čtyři zářivé hvězdy různých velikostí. U zahaleného ninjy byla vidět pouze tvář. Ninja měl trniště vousů a poznávací znak ninjy byla dlouhá jizva přes obličej. Tato jizva byla důkazem udatnosti ninji a také toho že měl již nějaké zkušenosti s bojem. Jeho jméno bylo Sogetsu Karukuchi a byl velitelem týmu ninjů, které lovili lidi pro peníze.
„Pro nás čtyři je to hračka.“ Zasmál se jiný ninja ze skupiny. Měl štíhlou atletickou postavu a čelenku na hlavě. Na zádech měl připravený k soubojům luk. Pro boje zblízka měl jeden dlouhý meč. Jeho jméno bylo Hanzo Kazama.
„Souhlasím. Každý z nás si vezme na starost čtyři.“ Přidla se do rozhovoru Genguro Kazama, mladší bratr Hanza Kazami. On ale štíhlou postavu neměl, naopak byl třikrát větší než jeho bratr. Vždy byl líný a to šlo po tolika letech vidět na jeho váze. Byl zázrak že mohl takto tlustý muž nosit čelenku ninjy, v této skupince sloužil jako položka síly. Kolem ruky měl obmotaný dlouhý řetěz, který používal k boji.
„Navíc máme ve tři hodiny ještě jednu zakázku.“ Usmála se jediná žena ve skupině. Její jméno bylo Yumeji Jubei.
„Pravda. Tohle je setina odměny, kterou dostaneme za tu akci ve tři hodiny.“ Usmál se Sogetsu a mrkl na tým. „Za pět minut se sejdeme tady.“ Zasmál se a tým, ihned poté co mu přikývli, se rozprchli.
„Čtyři vystrašení lidé chodící po lese….“ Zasmál se hlasitě Hanzo a seskočil dolů ke svým obětem „…to je přece sebevražda.“. Dva začali prchat, jeden si klekl a prosil o milost a ten poslední muž se rozeběhl s nožem na Hanza. Ten se ušklíbl a počkal, až se útočník přiblíží více. Deset metrů. Útočník se přibližuje. Hanzo nehybně stojí a čeká. S dlouhým širokým úsměvem na tváři. Pět metrů, čtyři, tři… Během jedné sekundy se Hanzova ruka mihla neuvěřitelnou rychlostí pro meč a poté jeho tělo vytvořilo rotující otočku, která sekla do útočníka a ten se skácel k zemi. Než dopadl na zem, byl mrtev. A to jen kvůli neuvěřitelnému ostří Hanzova meče, smíchaným s trochou čakry, která proudila po břitu a zvyšovala tak ostrost u již tak ostrého meče.
Křik muže prosícího o život byl větší a větší, stejně jako úsměv na Hanzově tváři. „Tebe si nechám nakonec“ Špitl na muže a sáhl po svém luku.
„Je to jako lovit divokou zvěř.“ Zachechtal se a natáhl luk. Žádné šípy ovšem vkládat nemusel, protože se mu šíp objevil sám pomocí čakry. Šíp byl tenký a měl zářivě modrou barvu. „Oni jsou zvěř a já lovec.“ Špitl a pustil tětivu. Šíp vystartoval svůj závod na cíl.
Ticho. Ticho. Řev muže, který se snažil před lovcem útéct a jeho pád na zem. Řev byl hlasitý a Hanzo neztratil svůj úsměvek, ba naopak se mu úsměv prodloužil.
„Druhá zvěř ulovena.“ Špitl a podruhé natáhl tětivu. „Tadá-da-da-dá….“ Prozpěvoval si Hanzo. Poslední tok koncentrace, poté pustil tětivu a tím i čakrový šíp. Opět vystřil neuvěřitelnou rychlostí do temnoty lesa. V tom tichu, kdy šel slyšet jen zrychlený tep stále klečícího muže se ozval náhlý křik. Třetí trofej ulovena. Z tohoto děje co probíhal před zrakem posledního žijícího muže šlo vše pochopit. Ninja, který stál před ním a ulovil všechny jeho kamarády byl nájemný zabiják, kterého někdo zaplatil. Jeho schopnosti? Je to rozený lovec slyšící vše v dosahu několika kilometrů. Ten muž, s lukem, slyšel jak jeho oběti běží lesem a podle toho vystřelil svůj šíp. Obět na dálku nemá takřka šanci.
„A teď ty.“ Usmál se Hanzo. Pomalu začal odkládat svůj luk a sahal po svém věrném meči.
„Né, prosím.“ Škemrala oběť.
„Bohužel, dostaneme neuvěřitelnou odměnu za vaše životy.“ Informoval Hanzo pláčícího muže. „Měli jste být rozumnější. Ten kdo si vás najal tvrdil, že jste mu neplatily dluhy a tak si nás zaplatil na vaše zneškodnění.“
„T-to není pravda…“ Křikl muž a otřel si oči. Stále se třásl po celém těle. „Snad nebudete takovým věcem věřit. Lže! Dluhy si platím.“
Hanzo se zasmál. „Heh… znáš to, náš zákazník, náš pán.“ Řekl a nelítostně sekl svým měčem do oběti.
„Lethal injection Jutsu.“ Křikl vystrašeně jiný muž na úplně jiné místě. Na soukromém poli nedaleko lesa probíhala úplně jiná bitva s Yumeji Jubei. Tmavovlasá dívka tam zrovna bojovala s čtyřmi dalšími oběťmi, kteří měli zemřít. Tito muži ovšem nesázeli na útěk, naopak se rozhodli ženu porazit. Shodou okolností v této skupince byl jeden staší muž, který kdysi trénoval pod zkušeným ninjou. Věděl tak základy lehčích jutsu. Jedno z naučených Jutsu bylo „Lethal injection jutsu“, kdy se mu jediným zásahem rukou do nepřítele podařilo soupeře nenávratně nakazit čakrovou chorobou. Jenže dívka Yumeji, které mimochodem mohlo být přibližně osmnáct let, všem útokům vyhýbala.
„Nenecháš mi ty prachy zadarmo, co?“ Zasmála se a odskočila kousek dále. Rychle udělala ruční pečeť se slovy : „Fiend mode Jutsu.“
Všem přihlížejícím zaskočila všechny slova a nehybně sledovali Yumeji jak mizí. Stávala se neviditelnou, když už byla jen těžce poznat siuleta Yumeji, stádium neviditelnosti se zastavilo a z dívky začal jít lehký černý kouř. Dým za ní plápolal a chvílemi to vypadalo že dívka hoří malým černým plamenem.
„Co to je?“ Zajíkl se muž při pohledu na siuletu dívky z které šel kouř. Dívka se hlasitě rozchechtala. „To je Fiend mode Jutsu, diký kterému se mě nikdo nemůže dotknout.“ Řekla a pomalým krokem zamířila ke starému muži. Ten chvíli váhala poté se vrhl na dívku se svým jutsu. „Lethla injection jutsu“ Řekl a pěstí se rozmáchl po siuletě. Ovšem pěst siuletou pouze prolétla. Dívka se rozhihňala.
„Co je tu k smíchu?“ Zařval na ní jiný muž ale dívka nereágovala, stále se pohihňávala. Pak sáhla svou,pro ostatní těžce viditelnou, rukou na útočníka a škubla. Ze starého muže, učně zkušeného ninji vylétl oblak černého dýmu, podobného tomu, který obklopoval Yumeji. Stařík padl k zemi mrtvý. Zbylí tři muži opodál zasténali strachem. Yumeji jim šla naproti. Oni pochopili že odpor je marný. Jeden na siuletu obklopenou dýmem házel ještě shurikeny, které patřily staříkovi, samozřejmně že všechny skrz dívku prolétli. Dívka se rozeběhla.
„Táhni, mrcho.“ Křikl jeden z mužů, když ho Yumeji dohnala a sáhla rukou na záda. Ze zad mu vytrhla stejný oblak kouře, jako staříkovi a stejně jako on i tento muž byl okamžitě mrtvý.
„Co sakra chceš?“ Řval zoufale mladík, který byl ze skupiny obětí nejmladší. Mohlo mu být přibližně šestnáct let.
„Je to jen moje práce.“ Usmála se vesele Yumeji, stejně jako kdyby mladíka prosila o tanec. Mladik, když se dívka přiblížila nekladl již žádný odpor. Nchal si sáhnout na tělo a nechal Yumeji škoubnout. Padl k zemi.
„Néé…“ Zařval poslední muž a s dýkou v ruce se vrhl po dívce. „Vrahu.“ Řval a dýkou sekal po siuletě. Yumeji schválně nic nedělala a užívala si záchvat vzteku muže, který stejně nic proti ní nezmohl. Chvíli se bavila jeho chováním a nadávkami a když jí to po chvíli přestalo bavit, sáhla mu na tělo a trhla.
Další boj hromotluka Gengura Kazamy se odehrával na mostě, kde zastihl dnedle sedm lidí, kteří se snažilo po mostě prchnout na druhý břeh a tím se dostat do bezpečí.
„Děláš chybu, frajere.“ Řvala oběť s shurikenem v ruce. Genguro se zaškelbil. „Drž hubu,…“ Napomenul ho , „…nepřišel jsem si povídat, nýbrž vydělat si prachy.“
„Prachy? Pro tebe jsme jen blbá práce?“ Zeptal se muž. Genguro se rozchechtal. „Práce? Vy pro mě nejste práce.“ Řekl a mezitím co se snažila skupinka sedmi obětí vymyslet náhradní plán, Genguro si odmotával dlouhý řetěz z ruky.
„Kdo si tě najal?“ Zařval z rohu jiný muž, který vypadal smířen již se smrtí. „Vím že jsi elita mezi vrahy. Chci vědět kdo dal obrovské množství peněz na to, aby VÁS najal a zneškodnil nás kvůli několika málo dluhům.“
„Kdo si mě najal?“ Zamyslel se Genguro. „Nemusím vědět kdo to byl, stačí že příjde obálka s penězi a seznamem lidí.“ Odpověděl.
„Ty hajzle. Ani nevíš proč nás máš zabít, jenom to uděláš kvůli prachům.“ Rozčílil se muž s shurikenem který vystoupil z řady. Genguro po něm vrhl zlý a vyčítavý pohled. „Řekl jsem ti drž hubu nebo tě zabiju.“ Zařval.
„Jen si to zkus, ty sádlo.“ Zařval na protivníka muž. Genguro již neztrácel ani vteřinu a s rozkmytaným řetězem nad hlavou se rozeběhl proti svým soupeřům. Začal se neohrabaně s řetěžem rozmachovat. Jeden úder. Muž schytal těžkou ránu řetězem a padl. Stejně tak i druhý, třetí, čtvtý a pátý, který nestíhali uhybat rotaci roztočeného řetězu. Zbývali dva muži. Nutno podotknout, že dva hbití muži, protože uhýbali každé ráné kterou se pokusil Genguro zasadit. Genguro začal být unaven, muž s shurikenem vycítil svou šanci.
„Teď“ Zařval a druhý muž se rozeběhl na Gengura. Ten uskočil a zavrávoral. Nachvíli přestal točit s řetězem. Muž s shurikenem se na něj vrhl a snažil se využít svou šanci. Hodil shuriken přímo na Gengura, který se snažil získat správnou orientaci.
„Árgh.“ Zakřičel Genguro , když se mu shuriken zabodl mezi rameno a krk. Celý rozčílený si zbraň z těla vytáhl a vytvořil ruční pečeť.
„Armagedon.“ Zvolal a na konci řetězu se mu objevila koule z čakry. Genguro vyskočil a řetězem mrskl o zem tak, že vytvořil destruktivní vlnu. Oba zbylí muži se svalily na zem. Genguro si odkašlal, složil si řetěz zpět na ruku a odešel od dobře vykonané práce.
Zpět do hlubokého lesa. Tam, kde Sogetsu Karukuchi právě sváděl boj s bývalým ninjou ze skryté vodopádové. Ninjou, který učil jednoho z napadených lidí. Byl učitelem již padlého staříka. Jméno ninji ze Skryté vodopádové bylo Kibagami.
„Hmmm… moudrý Kibagami. Učitel nejednoho ninji.“ Usmál se Sogetsu. „Jsi velmi zkušený. Náš boj trvá již dlouho a ty stále nejsi unaven.“
„Tak, jak se na ninju sluší a patří. Nemohu přeci podlehnout někomu, jako jsi ty.“ Pokusil se o úsměv Kibagami, jenže do smíchu mu nebylo. „A ty Kurukuchi? Jsi nakonec lovec lidí. Nájemný vrah.“
Sogetsu přikývl. „Ano, a hlavně velitel mého týmu.“
„Dlouho nebude tvůj tým existovat, lidé se nadají tak snadno ukořistit.“ Argumentoval Kibagami. „Moji lidé se nedají…“
„Tvoji lidé?“ Opakoval pobaveně Sogetsu. „Tvoji lidé jsou již touto dobou dávno mrtví.“ Zachechtal se.
„Dost.“ Křikl Kibagami „Shadow clone jutsu.“ Zvolal ninja a před Sogetsu nyní stálo hnedle pět soupeřů. Všichni čtyři kloni i hlavní originál zvolali : „Lethal injection Jutsu.“
Na Sogetsu se teď vrhlo několik ninjů, kteří se po něm rozmachovaly rukou. Sogetsu pochopil, že jediný zásah by ho stál život a tak se vyhýbal všem. „Dávno si prohrál“ Zasmál se Sogetsu.
„Dělej…“ Křikl Kibagami. „Ukaž své jutsu. Ukaž co umíš.“
„Chcehce…kvůli smetí jako jsi ty? Mé jutsu je trumf… nebudu ho ukazovat někomu jako jsi ty… použiji jutsu na rovnoceného soupeře.“
„Tak co hodláš dělat?“ Zasýpal Kibagami. Sogetsu se usmál. „Hodlám spoléhat na svůj tým.“ Řekl a ukázal na koruny stromů, kde již stál Genguro, něžná dívka Yumeji a Hanzo s nataženou tětivou svého luku a pět přichystaných šípů.
Kibagami se naposledy rozhlédl po okolí, stejně jako tomu udělalo pět klonů. Všichni věděli že je konec.
„Sogetsu, dal jsi se na špatnou cestu.“ Zasmutněl Kibagami a po chvili ticha se ozval hvizd letících čakrových šípů od Hanza. Čtyři klony zmizely, originál se skácel k zemi.
„Sbohem mistře, Kibagami.“ Rozloučil se Sogetsu. Při slovech “mistře“ zpozorněl zbytek týmu, nikdo se ale na nic neptal. Byl to přeci jen kšeft za prachy. A Sogetsu by zabyl za balík peněz i vlastní rodinu, natož svého bývalého mistra.
„Tým Alfa je kompletní“ Oznamil přicházející Hanzo a uklidil si opět luk na svá záda.
„Nějaké potíže?“ Zeptal se Sogetsu, nikdo neodpovídal jen Yumeji se pousmála při vzpomínkách jak lehký boj vedla na mýtině za lesem.
„Dobře tedy, práce hotová.“ Usmál se Sogetsu. „Příští cíl : Hiro Nasage“