Naruto Shippuuden - 1.Kapitola : Mise : "Doprovod"

„Hochu, ještě jeden Ramen a myslím že budeš vypadat jako ten kluk Akimichi. Chouji se jmenuje, že?“
„S pravdou ven, Staříku. Beze mne by jsi musel zavřít. Největší kšefty máš ode mne.“ Usmál se Naruto a vesele si přitáhl k sobě další plnou misku Rámenu.
„To je pravda. Kdyby jsi se odstěhoval, vyplatilo by jse mi jít za tebou.“ Usmál se stařík a Naruto se tiše uchechtl a pokračoval v jídle.
„A jak jdou mise? Vidím tě teď skoro denně.“
„To je pravda. Dlouho jsme nebyli na misi. Kakashi-sensei byl vyslán se speciálním jednorázovým týmem na speciální misi.“ Naruto zašmátral hůlkami na dno misky a vylovil poslední sousto. „Když nad tím tak přemýšlím, musím být naštvaný že v takové speciální misi chybý opravdový zkušený ninja jako já…Mise bezemne je odsouzená předem ke zkáze. Já jsem totiž hlavní článek k úspěšnosti.“ Naparoval se Naruto a stařík se uchechtával.
„Myslel jsem to vážně.“ Prohlásil naštvaně Naruto, který viděl jak se stařík usmívá. Zřejmně mu nevěřil, že mise kde není Naruto nemůže být….
„Mise úspěšně hotová.“ Zavolala Sakura běžící k Narutovi. Naruto zaplatil svůj oběd staříkovi, zatvářil se přitom důležitě, velice vážně a snažil se sám zapomenout na to co před chviličkou vyprávěl.
„Kakashi-sensei, Gai-sensei a Yamato-sensei se již vrátily z mise.“ Oznámila Sakura. „Přejí si abychom se dostavili za Tsunade-sama a tam nám řeknou více ohledně naší nové mise.“
„Nová mise? Juchů…“ Zaradoval se Naruto a rozeběhl se za pátou Hokage. Sakura se rozeběhla za ním.
„Kakashi, jak probíhala mise?“ Zeptala se Tsunade tradičně sedící za stolkem s Shizune po svém boku.
„Heh… splněno. Vše probíhalo hladce.“ Oznámil Kakashi. Přesně ve chvíli, kdy chtěla Tsunade speciální tým pochválit, ozvalo se zaklepání na dveře. Po krátké odmlce a hlasitém „vstupte“ které křikla Tsunade vešel Naruto a Sakura.
„Kakashi-sensei…“ Zavolal na Kakashiho Naruto, ihned ve dveřích když ho spatřil. „Slyšel jsem že jste byl na speciální misi… předpokládám, že jste měli plno potíží.“
„Naopak.“ Usmál se Kakashi. „Mise probíhala tak úspěšně, jak nikdy předtím. Nevím čim to bylo.“
„Vtipné…“ Zamračil se Naruto a přistoupil blíže k Tsunade. „Báby, řekni, že probíhala ta mise špatně a bez mé asistence to není ono…že ano.“
„Naruto, není čas na vtípky.“ Zamračila se Tsunade.
„Správně. Teď vtipkovat je hloupé.“ Vložil se do rozhovoru Gai a vystoupil z řady. „Jde o velice vážnou věc, kvůli které jsme my tři…“ Gai ukázal ještě na Kakashiho a Yamata stojící za ním „..riskovaly své životy na velice nebezpečné misi A. Proto žádáme tvou pozornost Uzumaki Naruto v tuto velice těžkou chvíly kvůli které jsme málem přišli o život. Není to tak, Kakashi?“
„Co jsi říkal?“ Zaptal se Kakashi a Gai jen sklesle svěsil hlavu. „Ale nic.“ Špitl a zařadil se do řady speciálního týmu se skleslým povzdechem.
„Vysvětlím situaci“ Řekla Tsunade a vstala ze židle. Na stole rozložila srolovaný kus papíru se vzkazem pro Hokage. „Skrytá písečná, která je naším spojencem, nemůže samozřejmně ohlídat všechny své obyvatele a tak před několika měsíci vznikla v této zemi organizace „Ente“. Před dvěma týdny jsem dostala tento dopis od Kazekageho, který tvrdil, že organizaci zníčil.“
„To je celý Gaara.“ Usmál se Naruto ale Tsunade pokračovala.
„Minulý týden jsme ale dostali znovu zprávu, že organizace „Ente“ byla spatřená na území Skryté listové. To mě znepokojilo a vyslala jsem speciální tým, který měl zajistit zničení této organizace na místech, kde byly naposledy spatřeni.“
„Přesně tak. Vůdce „Ente“ byl po krátkém boji poražen, stejně jako zbytek organizace…jen jeden muž utekl.“ Naznačil danou situaci Yamato a Tsunade si připravila kus papíru. „Stručný popis pro několik můžů, který pověřím úkolem najít muže.“
„Byl to starý muž, šedovlasý, knírek, asi metr osmdesát…“
„To už je pořádný knír…“ Poznamenal vtipně Naruto, však jediný kdo se vtipu zasmál byl on sám.
„…vyhublý a měl vytetovaný znak podobný siuletě ducha na pravé ruce.“ Ukončil popis Kakashi.
„Tým Gai se dá ihned do hledání tohoto muže.“ Rozkázala Tsunade. Gai přitakal, křikl „rozkaz“ a zmizel ve dveřích místnosti.
„Bábi, a co já? Co mám dělat já?“ Zeptal se Naruto.
„Kakashi.“ Tsunade se podívala na Kakashiho a ten ihned pochopil, že má Narutovi vysvětlit jeho úkol.
„Když jsme dorazily do tábora a zabili v boji vůdce organizace, prohledali jsme okolí. V jednom ze stanů jsme narazily na malého hocha. Nekladl odpor a strach v jeho očích nám dokazoval, že je neškodný. Vzaly jsme ho do Konohy a tady zjistily co je zač a zda nemá v úmyslu infiltraci do této země. Po kladných výsledcích jsme zjistily že je to nevinný hoch.“ Prozradil Kakashi.
„Hiro, jak se chlapec jmenuje, nás poprosil o pomoc na cestě domů do chrámu v horách.“ Dokončila Tsunade přesný výklad mise.
„Budu bodyguard malého kluka?“ Poznamenal naštvaně Naruto. „ Zatímco gai-sensei bude lovit uprchlíka nebezpečné organizace Ente?“
„Přesně tak.“ Potvrdila Tsunade.
„Ale to potom…“ Snažil se namítnout Naruto, marně,protože byl uzeměn ranou Sakury, doteď stojící v pozadí. „Mlč, troubo.“
„Naruto, k vaší misi bude určen speciální tým.“
„Speciální?“ Opakoval Naruto (stále přejíždějící rukou po bouli od Sakury), Tsunade přikývla.
„V týmu bude Sakura, Yamato, Shikamaru a ty.“
„Shikamaru nahradí Saie? Proč?“ Tázal se Naruto.
„Sai má misi společně s Kakashim a týmem Asuma.“ Prozradila Tsunade a dál se o přidělených misích nehodlala bavit. „Rozchod“ Zavelela.

„To bude opruz.“ Stěžoval si Shikamaru. Naruto přitakal.
„Ano, mě se taky nelíbí dělat obyčejného bodyguarda, ale…“
„Ne…nechápeš mě, Naruto, vadí mi mise s tebou, né že budu bodyguard.“ Zašklebil se Shikamaru a Naruto naštvaně přidal do kroku aby se vzdálil od party. Parta již byla celá a skládala se z Sakury, Shikamarua, Naruta a kapitána Yamata.
„Počkej, nemyslím to špatně, jen že jsi často natvrdlý a spolupracovat s tebou je opruz a taky…“ Shikamarova ústa zakryla ruka Sakury, která se na něj zamračila. „Nesnaž se to zachránit, nebo to jen zhoršíš.“
„Hiro Nasage.“ Představil se kluk stojící uprostěd náměstí Konohy. S napřaženou rukou se usmíval na přicházející skupinku lidí. „Vy budete mouji ochránci, že?“ Zeptal se. Yamato přikývl a podal mu ruku.
„Ano, dostaly jsme misi, ochraňovat tě. Mé jméno je Yamato, toto je Sakura Haruno“ Yamato ukázal na jedinou dívku ve skupině, která mu kamarádsky zamávala. „…Sahikamaru Naara…“ Shikamaru se pravou rukou chytil za krk a ušklíbl se. „…a toto je Uzumaki Naruto.“ Naruto si prohlédl Hira a usmál se na něj. I Hiro si prohlížel Naruta stejně důkladně jako on jeho, na rozdíl od Naruta mu ale úsměv neopětoval.
„Máme za úkol tě dopravit do chrámu “Sedmi hvězd“ v horách za tvým otcem.“ Řekl Yamato a podíval se na svou skupinu. „Všichni máte dvacet minut na to, aby jste si zabalili pár důležitých věcí na misi a sejdemem se u hlavní brány.“ Oznámil Yamato a zmizel. Ihned po něm zmizela i Sakura a Shikamaru.
Hiro Nasage. Desetiletý malý kluk, s černými dlouhými vlasy a škrábancem na pravé tváři. Hiro byl velice hubený a vysoký přibližně metr dvacet. Ústa měl stále v jediné poloze. Žádný úšklebek, žádný smích. Měl na sobě černý dlouhý plášť z něhož mu koukala jen dlaň s pěti prsty. Plášť mu byl na první pohled veliký, zřejmně mu ho dlo Anbu při vyslíchání. Měl černé kalhoty, neméně vetší velikost jako plášť.
„Nevypadáš jako ninja.“ Řekl slabý hlas chlapce.
„Ale jsem. Jsem dílek k celemu celku týmu.“ Usmál se Naruto. „Proč stojíš zde?“ Zeptal se chlapce, který se nehl z místa.
„Sleduji tu dívku.“ Odpověděl Hiro a očima směřoval za obchod. „Je tam dívka, která nás delší dobu pozoruje.“
„Heh?“ Zarazil se Naruto a otočil se.
Dívka zmizela za obchodem.
„Hinata.“ Šeptl a pousmál se. „To je Hinata Hyuuga. Je to milá dívka, lehce se v ní nevyznám, ale jinak je to pohodová holka.“ Řekl s úsměvem Naruto a podíval se na Hira. Ten však nedal znát jakékoliv emoce. Jen špitl, „Myslím, že se jí líbíš.“
„Heh? Hinatě?“ Naruto se zasmál a poté zamyslel. „Ne, myslím, že nejsem její typ. Taková holka prahne po jiných klucích.“
„Opravdu? Myslíš?“ Zeptal se Hiro a Naruto přikývl. „Jasně. Je vidět, že se v ženách moc nevyznáš.“
„Možná.“ Pronesl Hiro a dal se do kroku. Naruto ho následoval.
„Jak jsi se dostal k organizaci Ente?“ Zeptal se.
„Ente vznikla na území Skryté písečné, odkud byly vyhnáni Kazekagem. Pak hledali útočiště ve Skryté vlnkové. Jednou jsem se pohádal s otcem, který tvrdil, že můj osud je daný a že se nedá změnit. Nesouhlasil jsem a utekl z našeho chrámu.“ Vyprávěl, stále zcela bez emocí Hiro. „Pod horami, na kterých chrám Sedmi hvězd stojí se ukrývala TA organizace, která ihnedjak mě spatřila tak mě unesli, abych neprozradil jejich polohu. Přesto se nakonec vydaly sem, do Skryté listové, pro jistotu, kdyby se mě někdo snažil hledat.“ Dokončil svůj přiběh Hiro. Nyní se on i Naruto nacházeli u hlavní brány.
„Musím naskok domů.“ Ohlásil Naruto a Hiro svolně přikývl. „Jasně.“ Dodal a Naruto ihned poté zmizel.
„Hmmm…. Pár důležitých věcí na misi?“ Vzpomínal naruto doma na slova senseie Yamata. „Obyčejná mise, jako je ta doprovodná nepotřebuje ni jiného než instantní ramen.“ Usmál se Naruto a zašátral rukou na poličce, po chvíli chytl malý kelímek instatních nudlí. „To by mohlo stačit.“
„Nepodceňuješ tu misi?“ Ozval se známý hlas směrem od otevřeného okna. Naruto se otočil a ihned poznal…
„Zvrhlý poustevník.“ Zaradoval se.
„Je zbytečně tě teď učit, abys mě oslovoval “Jiraiya-sensei, že?“ Usmál se lehce legendární ninja sedící na okně Narutova příbytku. „Naruto, nikdy nepodceňuj misi, ať vypadá sebevíc lehká….“
„Ééé… jistě. V lesích může být trn…musím ho prostě za každou cenu ochránit.“ Zasmál se Naruto ale Jiraiya nikoliv, spíše naopak vypadal znepokojen. „Naruto, v těch lesích může být kdokoliv.“ Zamračil se a upřel pohled na svého žáka.
„Ó ano, v lesech můžou být i divoké veverky…“ Naruto se podíval do očí svého mistra, „…nebojte se. Mise proběhne dobře.“
„Hlupáku.“ Zařval Jiraiya. „V lesích je mnoho víc věcí než trní a veverky. Jsou zde třeba organizace Akatsuki, nebo Ente, o které se zatím moc neví.“
„Organizace Ente je zníčená, ne?“ Ptal se Naruto ale Jiraiya jen pokrčil rameny. „Možná.“ Pronesl a uculil se na Naruta.
„Až se vrátíš z mise, chystám cestu do Kameného údolí. Rád bych, abys se připojil.“ Mrkl Jiraiya po Narutovi a ten radostně přikývl. „Samozřejmně.“
„Dobře, nebudu tě zdržovat, jen nezapomínej dávat pozor i na pohled nejlehčí misi kterou dostaneš.“ Řekl Jiraiya a po tom co Naruto přikývl seskočil z okna a zmizel z pohledu Naruto.
„Děkuji za radu, Jiraiya-sensei.“ Řekl potichu Naruto a do svého baťohu přihodil několik protijedů, obvazu a jiné lékařské věci, včetně několika shurikenů. Poté baťoh uzavřel a váhavě pohlédl na rozestlanou postel zda jí ještě ustele , nebo jestli uklidí až se vrátí.
„Udělám to hned..!“ Řekl si Naruto v duchu a dodal , „...hned jak se vrátím.“ Zachechtal se, vykročil pravou nohou z domu a zamkl. Poté se otočil a vykročil k hlavní bráně.
„Hééj. Uzumaki Naruto, k vašim službám.“ Křikl radostně Naruto ze střechy, kam vyběhl pro vizuální efekt všech přihlížejících z týmu a taky Hira.
„Dělej, Naruto, vyrážíme.“ Křikla Sakura a káravě se na kamaráda podívala.
„Už jdu.“ Křikl Naruto a seskočil ze střechy na zem. Rozeběhl se a když zatáčel za roh ulice, narazil na …
„Hinato?“ Lekl se Naruto. „Co tu děláš?“ Zeptal se.
„J-já jsem slyšela že vyrážíš na misi.“ Špitla slabým hláskem Hinata a Naruto přikývl. „J-já jsem ti připravila bylinný lék.“ Řekla a podala Narutovi krabičku s lékem. „Aby se ti nic nestalo.“
„Ó bože…“ Pomyslil si Naruto , „…Zvrhlý poustevník a teď i Hinata. Copak nechápou že je to jen doprovodná mise?“ Po laskavém výrazu Hinaty si ovšem lék vzal s výrazným : „Díky, Hinato.“
Hinata se začervenala.
„Checheche…víš co je vtipný?“ Zachechtal se Naruto. „Hiro, náš zakazník, ten malej klučina si myslel, že jsi má holka.“ Usmíval se Naruto.
„C-co?“ Hekla Hinata a nevěřícně, celá červená se na Naruta podívala.
„Neboj, řekl jsem mu že taková hezká dívka jako jsi ty má jiný vkus na muže… je prostě ve věku kdy nerozumí ženám…ale on jednoho dne prozře a bude chápat ženské city.“ Řekl Naruto.
„A-ale, co když…“ Hinata byla tak nervózní že nemohla v hlavě seskládat celou souvislou větu.
„Hinato, povíš mi to až příjdu. Yamato-sensei na mě čeká.“ Naruto na Hinatu šibalsky mrkl a rozeběhl se za svým týmem. Hinata si jen povzdechla.
„Kapitáne Yamato…“ Volal na Yamata Naruto, protože tým na něj nečekal. „Héj, čekejte. Kapitáne Yamato.“
Yamato se zastavil, stejně jako zbytek týmu a pomalu se otáčel. Jeho oči byly v temném světle a on nasadil svůj strašidelný výraz a tón hlasu : „Dvacet minut, Naruto. Měl jsi čas dvacet minut.“ Řekl strašidelným tónem Yamato.
„Zase ty oči…“ Povzdechl si vystašeně Naruto. Poté ukázal na bránu Konohy. „Zdržel mě Zvrhlý poustevník a Hinata…“ Argumentoval.
„Dochvilnost, Naruto, je základem dobré spolupráce.“ Řekl opět Yamato v záři temného světla, obrátil se a opět se dal do pochodu, stejně jako zbytek týmu.
„Hiro?“ Zavolal Naruto na chlapce.
„Hmmm?“ Otočil se chlapec, stále v plášti od Anbu.
„Proč jsi se hádal s otcem o osudu. Proč ti říkal že osud je daný?“ Zeptal se Naruto a pozoroval obličej Hira. Snažil se vycítil jakoukoliv grymasu nebo náznak tiku v ústech po úsměvu nebo zášklebku. Ovšem bezvýznamně.
„Jsem jeden článek v rodu Nasage. Otec je fanatik do tvrzení, že osud nejde změnit.“ Svěřil se Hiro.
Naruto se ušklíbl. „Znal jsem jednoho ninju, který tvrdil totéž.“ Řekl, čímž si vysloužil Hirovu pozornost. „Vždy tvrdil, že osud nejde změnit ale to jsem mu sám dokázal toto tvrzení vyvrátit v zápase.“
„V zápase?“ Opakoval Hiro. Naruto přikývl. „V zápase.“ Potvrdil.
„Ten ninja, když se semnou utkal natolik věřil že osud nedopustí aby prohrál. Věřil v jeho výhru a táke v to, že je přesně dané vítězství nademnou, nad out-siderem jako jsem byl já. Jenže on v tom zápase prohrál.“ Zavzpomínal Naruto. „Ukázal jsem mu, že osud není daný.“
„Přesně to říkám mému otci.“ Povzdechl si Hiro. Jejich rozhovor přerušil až Yamato.
„Tamtím směrem dojdeme k polní cestě a odtud tři kilometry dále na východ.“ Řekl kapitán Yamato a ukázal ukazováčkem na lehce vyšlapanou cestičku směrem do temnoty lesa. Po těchto slovech přidal na tempu kroku. Hiro se vydal po jeho levici. Shikamaru šel sám kousek od skupinky.
„Neji Hyuuga. Pěkný zápas to byl.“ Usmála se Sakura na Naruta, neboť slyšala o čem chlapci hovoří. Naruto přikýl.
„To ano. Docela už začínám být alergický na řeči o tom, jak je osud daný.“ Pronesl Naruto a pak s lehkým úsměvem pokračoval po cestě kterou ukázal kapitán Yamato.

Poznámky: 

Ahoj / Hajimemashite.
Nevím mno, je to moje první FF... Sami napište (a jako že si budu komentářů vážit)jak to moje první dílo dopadlo
Děkuji / Arigatou