Akatsuki Chronicles Chapter 1 - Jak to všechno začalo

Takže tohle dílko jsem napsala spolu s Noriko Kawashi.
Nejsme moc známé, ale obě doufáme, že se touto povídkou na Konoze aspoň trochu proslavíme...

Na Konohu padla noc. Postava zahalená v plášti utíkala k hlavní bráně. Po celé vesnici byl slyšet jenom žalostný křik. A tato osoba moc dobře věděla proč.
"Proč to udělal a mě nechal naživu? Co mu rodiče udělali, proč je zavraždil?"
Po tváři jí stekla slza. Setřela ji a běžela dál, pryč z Konohy.

O kousek dál v Konoze...
"Kdyby mně nebránili, mohli by žít!" s těmito myšlenkami se odpoutala od své
zemřelé rodiny i ode všech pocitů.
Utíkala. Byla zahloubána do svých myšlenek natolik, že si nevšimla postavy,
běžící proti ní. Obě dvě se srazily a s hlasitým křikem dopadly na zem. Když se vzpamatovaly, začaly na sebe řvát a nadávat si.
"Co si myslíš, že děláš?"
"Do toho ti nic není!" drze odpověděla druhá osoba.
"Když ti povím, co tu dělám, ty mi povíš, co tu děláš ty, OK?" řekla a začala
vyprávět.
"Dnes v noci byl vyvražděn můj klan. Skutečný důvod, proč se to stalo, si nechám pro sebe.
"To chápu. Mně se stalo něco podobného. Můj klan byl vyvražděn mým starším bratrem. Mé jméno je Kimi Uchiha. Jak se jmenuješ ty?"
"Já jsem Kaori, z klanu Tokurama. Jestli ho tedy znáš."
"Jo, něco málo vím. Od mého bratra. Patřil k ANBU. Snad ho znáš."
"Ano, Uchiha Itachi. Nechtěla jsi náhodou utéct?"
"Jo, ale kam?"
"Nevím, ale co nejdál odtud."
"Co třeba do Suny?"
"Ano, můj klan tam nikdo nezná. Rychle tam zapadnu, ale dělám si starost o tebe. Ty jsi ze známého klanu Uchiha. Tebe budou znát."
"O mě se nestarej, můžu si změnit podobu i jméno. Mezi lidmi mi říkej Narigato, Kimi Narigato."
Obě dívky se vydaly na cestu do Skryté Písečné vesnice.

O šest let později v Písečné...
"Héj, Kimi, počkej na mě!" ozvalo se zezadu.
"Tak pohni kostrou, na nikoho se nečeká!" otočila se Kimi na svou kamarádku a dodala: "Yuura-sensei nás zase sprdne, že jdeme pozdě. A to všechno kvůli tobě!"
"No jo, už jdu, už jdu, už se ženu!" křikla Kaori a přidala do kroku.

Na místě tréninku...
"Už zase jdete pozdě, to mi snad děláte naschvál!" rozzlobil se Yuura hned, jak dívky dorazily na místo.
"Jo, tak trochu." ušklíbla se Kimi a obě se rozesmály. Yuura zrudnul vzteky a plných deset minut jim vykládal o dochvilnosti.
"Kdy už konečně začneme trénovat?!" ozvala se podrážděně Kaori.
"Kdybyste neprovokovaly, mohli jsme trénovat už dávno!" odpověděl Yuura a začal s úmorným tréninkem. Po třech hodinách Kimi a Kaori vyčerpaně padly na zem.

V Yuurově mysli...
"Obě dvě mají ohromný talent. Nechtěl bych si to rozházet ani s jednou."
Pomalu se začínalo stmívat. Kimi s Kaori tedy odešly domů. Za soumraku do vesnice přicházely dvě zahalené postavy.
"Zdravím, Sasori-sama."
"Jak si vedou?"
"Čím dál tím líp."
"Takže zítra je přiveď, ale ať nic netuší."
"Jak si přejete Sasori-sama."