Lepší svět?1.Začátek

V celé Konoze vládl mír. Už dlouhou dobu se nic zlého nestalo, a to dělalo našemu týmu velké starosti. Sai neustále říkal, že Akatsuki plánují určitě něco velkého..
Jinak tomu nebylo ani dnes, při odpočívání po dlouhém tréninku.
„Určitě se brzy něco stane.“ začal po chvíli ticha Sai
„Ále, to si jenom namlouváš, Akatsuki nic“velkýho“ neplánujou..“ řekl otráveně Naruto
„No, myslím že je to možné..“ řekla potichu Sakura
„Heh?“ udivil se Naruto a otočil se na ni
„ Jen si to vezmi....Předtím, nám nedali Akatsuki ani chvilku klidu. Pořád útočili a pokoušeli se tě dostat, ale najednou, nic. Už takovou dobu se nic nestalo...A když jsme je viděli naposledy, byli všichni spolu. Na to nezapomínej. Ano, může to být náhoda, ale taky nemusí.“ pokračovala Sakura zamyšleně
„ Hm, asi máte pravdu. Ale třeba si vážně dávají jenom pauzu.“ sklopil hlavu Naruto
„Snad máš pravdu.“ vzdychl Sai.
Den se vlekl pomalu, byla hrozná nuda, ale byli natolik vyčerpaní, aby šli znovu trénovat.
Brzy se mělo začít smrákat, když najednou se objevil celý udýchaný Konohamaru se zprávou:
„Naruto! Kakashi sen-sensei mě po-poslal, abych vám vyřídil, že máte okamžitě přijít k lesu!
Prý tam někde je Itachi s Ki-Kisamem!“ vykoktal celý uřícený Konohamaru.
Sai okamžitě zbystřil, ale nestihl vyrazit, protože se Sakura zeptala Konohamaru:
„A proč tam posílají nás? Vždyť ostatní ninjové jsou silnější než mi!“ řekla vystrašeně

„On tam ale nikdo jiný ne-není! Je tam jen Kakashi! A chce vás! Rychle!“ vyjekl Konohamaru
Naše trojice tedy neztrácela už ani minutu. Všichni se blížili k lesu a přemýšleli nad stejnou věcí. Proč chce Kakashi zrovna je? Proč chce tři chuuniny, když je nedokázali porazit ani tři jounini? Nejvíc ze všech, o tom přemýšlela asi Sakura.
„proč já? Vždyť nejsem nijak zvlášť silná, ani výjmečná, tak proč si vybral zrovna mě?“ prolétalo Sakuřinou hlavou celou cestu k lesu

Netrvalo dlouho a našli Kakashiho, jak bojuje s Kisamem.
„Ale, kde je Itachi?! Kisame bez něj neudělá ani krok!“ udivil se Sai
„Dobře, Ty jdi na pomoc Kakashimu, a já s Narutem půjdeme hledat Itachiho!“ zavelela rozhodně Sakura
Nikdo nic nenamítal, a tak se Sai připojil k boji a Sakura s Narutem zaběhli do lesa.
Už nějakou chvíli hledali, když v tom Sakura zaslechla nějaký divný zvuk.
Zastavila se a Naruto udělal totéž. Když se ho však zeptala, jestli to slyšel, odpověděl, že ne.
Sakuře to ale nedalo, a tak řekla, že to půjde pro jistotu prozkoumat. Naruto dostal za úkol prohledat druhou stranu.
„Připadá mi zbytečné běžet dál, zas tak daleko by od sebe nebyli!“ vysvětlila Sakura
„Ok, ale co když se něco stane? Jak si pak pomůžeme?“ váhal Naruto
Sakura se zarazila, ale potom odpověděla:
„Není to tak daleko. Kdyby se něco semlelo, uslyšeli bychom se. Neměj strach.“ řekla Sakura a mile se na Naruta usmála
Narutovi se to sice moc nelíbilo, ale nakonec se tedy rozeběhli každý na opačnou stranu.
Sakuřina mysl byla ale slabší, než její slova. Věděla moc dobře, že kdyby Itachiho opravdu našla a byla nucena s ním bojovat, byla by šance, že je Naruto uslyší a přijde jí na pomoc, minimální a vysoce nepravděpodobná. Přesto se však vydala směrem, ze kterého zvuk slyšela, ikdyž věděla, že jde možná na smrt. Opakovala si, že možná je jen na ní, zda se má stát něco hrozného a nebo ne.
Také jí tížil fakt, že možná slyšela jen slabou ozvěnu, a že poslala tím správným směrem Naruta. Kdyby Naruta dostali, nikdy by si to neodpustila. Už nikdy nechtěla ztratit žádného přítele. Už nikdy!
Jak ale postupovala dál a dál, slyšela ten podivný zvuk několikrát za sebou a stále sílil.
Na jednu stranu se jí ulevilo že poslala Naruta tam, kde by mu nic nemělo ublížit. Ale na druhou stranu jí svírala žaludek skutečnost, že ten zvuk na sto procent vydávala nějaká osoba.
Konečně dorazila na místo, odkud ten hluk vycházel. Schovala se do křoví a hned uviděla to, co hledala. Itachi tam stál na nevelikém placu, pokrytém jen krátkou zelenou trávou.
Čím dělal ten hluk, už Sakura nezjistila. Připadalo jí, jako by si něco schovával do pláště a už už se chystal k odchodu.
„To ne! Nemůžu tě nechat odejít!“ blesklo hlavou Sakuře
Sakura už na nic nečekala. Zavřela na chvíli oči, zaťala zuby, a vyběhla ven ze svého úkrytu................................................................