Pouhá oběť?

Když tak vidíme ty oběti bojů v Narutovi, napadlo vás někdy něco jiného než: „Byla to nutná oběť,“ nebo, „chudáci, hlavně že se hlavním hrdinům nic nestalo.“ Ano, hrdinům. Strachujeme se jen o ty hlavní postavy, a o vedlejší se nezajímáme, ani netušíme. Pomysleli jste někdy na to, jak zajímavý život tyhle náhlé oběti žili ve stínu našim „milovaných“ hrdinů?

Budu vám vyprávět příběh o jedné z těchto obětí, která se bohužel nikdy nezačlenila mezi ty známější ninjy a zpečetila svůj osud ve jménu vesnice ukryté v listí.
~~~
Vzdálíme se tedy o několik kilometrů dále od Konohy k malé farmě obklopené skromným sadem moruší. Celý pozemek patřil staršímu výrobci hedvábí, který krom sebe a své ženy zaměstnával pouze další dva pomocníky, takže zde práce bylo vždy mnoho.

Poslední půlrok se jim žilo velmi špatně, vezmu- li v potaz to, že poslední dodávka kimon a surového hedvábí nedorazila na podzimní trhy. To znamenalo velké potíže jak pro celou firmu tak i jejího majitele. V Konoze bylo mnoho klanů, kteří jejich levně prodávané látky hojně zkupovalo. Když dodávka spolu s jedním ze zaměstnanců sadu nedorazila, pobouřilo to veškeré zákazníky, ti pak zpřetrhali veškeré kontakty a smlouvy, jež podepsali, a tak celá skrovná továrna přišla o většinu výdělku.

Majitel továrny, bývalý ninja třídy chunnin, který už několik desítek let žil usazeně, nesl jméno Kekkou Sasuga. O svém bývalém povolání však své ženě nikdy neřekl. Byl tak průměrně vysoký, plavovlasý a pomalu se už věkem přibližoval čtyřicítce. Zpod neupravených, košatých vlasů na svou ženu koukal tmavě hnědýma očima tvaru roztáhlé, vodorovné kapky a věčně se usmíval. Svou manželku poznal tehdy, když se usadil a založil firmu. Tehdy přijal tři pracovníky, z nichž jedna byla jeho budoucí žena.

Tsuya byla o dva roky mladší než její muž. Měla nízkou postavu, takže Sasugovi byla pod ramena. Za mlada patřila k nejkrásnějším kunoichi z vesnice skryté v listí a když ji vyhodili z původní práce, vděčně přijala nabídku pracovat v továrně na hedvábí. Měla tmavě fialové vlasy, které nádherně zdobily nezkrotné lokny. Kdysi patřila do jednoho z nejvýznamnějších a nejsilnějších klanů ve vesnici. Ninjou se však nestala a spolu s oznámením, že si chce vzít Sasugu, ji klan přestal považovat za člena rodiny. Světle modré až šedé oči byly olemovány hustými černými řasami a obočí bylo rostlé do přísně roztomilého tvaru.

Celý podnik postupně upadal. Sasuga musel propustit své dva spolupracovníky, protože jim neměl z čeho platit. I malé světlo se rozzáří v temnotě. Právě tohle malé světlo přinesla Tsuya, která Sasugemu jednoho večera pověděla jistou milou zprávu.

Po půl roce, uprostřed zimy, se Tsuye narodila holčička. Naneštěstí byl sad moruší spolu s jejich skromným domkem daleko od Konohy a Tsuya posléze zemřela na vykrvácení. To Sasugu zlomilo.

Svou dcerku pojmenoval podle její matky. Tsuya Kekkou. Byla talentovaná na veškeré manuální práce. Posléze začala otcovi pomáhat v továrničce a celá situace se začala obracet k lepšímu. Tedy až do chvíle, než Sasuge zemřel. Bylo to po Tsuyiných šestnáctých narozeninách. Z posledních zásob mladičká Tsuya přežila zimu, která náhle udeřila a nakonec se přestěhovala ze staré chalupy do vesnice.

Tsuya mladší zdědila po své matce ladnost a zručnost. Zároveň po otci zdědila jeho zvláštní oči a povahu. Vlasy měla tmavě fialové a stejně kučeravé jako její matka. Na rozdíl od ní však měla vlasy dlouhé až k bokům. Na sobě měla jedno z moderních střihů kimona, které patřilo její matce a pod ním síťované punčochy.

I přes její poměrně vysoký věk ji přijali do akademie. Byl to ideální způsob, jak si získat postavení a navíc práci. Stačilo přeci jen udělat zkoušky a už byla gennin. Děti a vlastně její spolužáci se jí posmívali, že je na akademii příliš stará, a že určitě už nesčíslněkrát opakovala ročník. Ta jim to všem s úsměvem odkývala a v duchu si říkala, jaký to jsou mrňaví parchanti.

Rok utekl stejně rychle jako celý pobyt v akademii. Před dovršením jejích sedmnáctých narozenin se stala novopečeným geninem a posléze byla přiřazena k jednomu týmu sice o hodně zkušenějších a o něco starších ninjů, jejichž členka se už stala dávno chunninem a dočasně se k nim připojila.
Z počátku ji příliš nebrali. Jeden z těch dvou, vlastně ten slabší, si z ní neustále utahoval. Docela ji to štvalo, obzvlášť proto, že se jí docela zamlouval.

Jak se dozvěděla, jmenoval se Yakedo, ale jejich sensei spolu s druhým členem týmu mu říkali Yake. Měl krátké trčící hnědé vlasy a na tvářích červené trojúhelníky. Všude s ním chodila jeho světle zbarvená vlčice, které říkal Urufu. Patřil do jednoho z větších klanů a měl starší sestru, která už měla 12tiletého syna a o čtyři roky starší dceru. Co ho asi štvalo ve svém nitru nejvíc, byla skutečnost, že jeho synovec už dávno stal chunninem o své neteři radši ani nemluvil, byla jen o něco starší než on sám.

Druhý z týmu byl zamlklý ovšem geniální ninja. Sensei mu říkal Kurai. Krom toho, že byl výjimečně dobrý se o něm ovšem Tsuya nic nedozvěděla. Spíše ho nesnášela, protože se k ní choval odměřeně a odmítal s ní spolupracovat.

Jak už jsem napsala, Tsuya k onomu týmu 4 byla připojena jen dočasně. A to jen po dobu chuninských zkoušek. Díky její strategii se do věže ve středu „lesa smrti“ dostali až zázračně rychle. Jako skoro všichni ti zkušení, i oni nalíčili past na ty, co se budou přibližovat ke věži a pak prvnímu týmu, který přepadli, vzali onen svitek.

Tím si vybudovala značnou autoritu a ani Yake už si z ní neutahoval a spíše se stáhl za hradby. Jeho vlčice si však Tsuyu značně oblíbila, což také přimělo oba dva k vzájemnému kontaktu. Brzy se spřátelili a neustále pomlouvali pana „dokonalého“ neboli Kuraie.

Druhá část zkoušky už proběhla mimo les. Účast byla malá, takže se semifinálové kolo nemuselo konat. Všichni si měli vylosovat číslo s tím, že je pod ním skryt někdo jiný. Naneštěstí osud naší Tsuye nepřipravil zrovna lehkou cestu ke slávě. Vytáhla si číslo 7 – Yakedo. To byla pro ni rána přes pás, vlastně i pro něj, o čemž ovšem nevěděla.

O měsíc později přišel onen den D. Dva zápasy už byly ukončeny. V prvním se utkal Kurai s jedním malým ninjou z oblačné vesnice a během minuty nad ním zvítězil. Vcelku nudná podívaná, jak popsala situaci i přes svou nervozitu Tsuya. Na řadě byl souboj číslo 3 – Tsuya vs. Yakedo.

Tsuyného soupeře přišla povzbudit celá jeho rodina. Poznala je hlavně podle totožných trojúhelníků na tvářích, podle čehož se jejich klan odlišoval od ostatních. Tribuny byly narvané k prasknutí. Nervozita v ní stoupla. Zápas však uběhl velice rychle a po chvíli už byl takřka jasný výsledek. Ačkoliv bylo už od začátku jasné, že vyhraje Yake, nikdo netušil, že to vzdá. Respektive nahrál srážku tak, bay to vypadalo, že už není schopen bojovat a tím nechal Tsuyu vyhrát.

Tsuya byla velmi překvapená a ačkoliv to nevěděla jistě, tušila, že to pouze vzdal a předstíral zranění.

Poslední zkouška chuninů proběhla v pořádku. Konec zkoušek ovšem znamenal i konec pobytu Tsuye v týmu 4. Když se Yake zázračně rychle „uzdravil“, společně šli k hokage pro výsledky. Bylo jasné, že arogantní Kurai bude jedním, z těch třech chuninů. Tsuya a Yake šli spíš jako doprovod.

Dostali očekávanou zprávu. Kurai je chunin. Zároveň však na post chunin vesnice skryté v listí nastoupí i Yakedo a co je ještě víc udivilo i Tsuya. Ta z toho byla tak vedle, že ani nebyla schopna slova.

Jak už jsem vyprávěla, zkouška byla už definitivně u konce a to znamenalo, že teď bude Tsuya opět sólo. Proti své vůli se vyměnila opět s původní členkou týmu 4 a rozloučila se. Spolu s původní kunoichi se vzájemně vraždily pohledem a přitom spolu nikdy nemluvily. Jen si hlesly pozdrav a Yake je představil. Kurai nejevil žádné známky toho, že se pro něj tím něco změní. Vždy totiž myslel pouze na sebe.

Seme, jak se jmenoval původní dívčí člen týmu 4, byla menší postavy. Měla čokoládové oči a blonďaté vlasy, sepnuté do úhledného drdolu. Vypadala velice křehce a každý v její blízkosti, kromě Tsuye, měl potřebu ji chránit. Na tváři se jí při pohledu na Tsuyu zračilo opovržení. Ačkoliv byla o hodně nižší než vysoká Tsuya, měla o mnoho větší autoritu. Tvářila se velice mile, ale to jen do chvíle, kdy okolo ní byl někdo z jejího týmu. Už tímhle chováním si ji naše mladá kunoichi zprotivila. Celou dobu třímala Yakedovu paži a celkově se k němu tiskla. I naprosto hloupý člověk by viděl, že spolu zřejmě něco mají.

Tsuya raději odešla dřív, než by se na Seme vrhla. Už při jejím odchodu si dala předsevzetí, že bude lepší než její nová oponentka.

Roky utekly jako voda. Mladá kunoichi stále žila ve svém skromném bytečku a jen stěží stačila platit nájem se svého skromného platu. Za dobu pobytu ve vesnici si zdokonalovala své techniky a trochu využila zkušeností, které získala prací v otcově továrně. Byla velice schopná, a protože neměla navíc již žádné příbuzné, dokonale se hodila pro členku ANBU.

S týmem 4 někdy spolupracovala, ty mise pro ni byly jak krásnými chvílemi, tak naprostým utrpením. Krásnými proto, že byla se svým prvním týmem a utrpením, protože byla v přítomnosti Yakeda spolu se Seme. Ti dva už spolu víc jak dva roky chodili, což ji štvalo asi nejvíc.

Ačkoliv byla dobrá shinobi, všichni z týmu 4, mimo ní, už dávno dospěli hodnosti ANBU. Kurai se stal dokonce jouninem. To jí srazilo sebevědomí ještě víc. Tak moc se snažila vyrovnat Seme a stále se jí to nedařilo. Sice byla dobrá, Seme ji vždy převyšovala.

Yakedo se posléze stal velitelem ANBU. Sám nechápal proč, ale jistá možnost tu byla. Seme byla totiž dcerou Hokage. Poslední dobou se pak začal k Tsuye chovat odměřeně. Zajímavé ovšem bylo, že jen v přítomnosti Seme. Když s ním mluvila o samotě, byl milý, vtipný.

ANBU nemají mít city, mají se soustředit jen na práci, na boj. Mají to být vraždící stroje. To se ovšem Tsuye nikdy nepodařilo. Nedokázala se zbavit citů, ne, když se jeden z nich stále prohluboval. Postupně nemyslela na nic jiného než na svého velitele. Byl pro ni jako rodina. S chutí by zaujala místo po jeho boku a vystřídala tak Seme.

To ovšem zůstalo jen v jejích představách...

Život šel dál, brzy oslavila svých devatenáct let. Yakedo se zasnoubil se Seme, což jí naprosto rvalo srdce, ale nikdy o tom nikomu neřekla. Tsuya kromě misí zůstávala neustále u sebe v bytě a prakticky nevycházela.

Jednoho dne přišla zpráva od jednoho jounina. Šlo o poměrně lehkou ANBU misi. Pět členů policie mělo zaujmout pozice pokoje v nemocnici. Údajně tam ležel v bezvědomí jeden z posledních členů Uchiha klanu. Měli ho pouze hlídat.

Většinu dne proseděli na chodbě bez jediného vědomí, že by mohlo přijít nebezpečí. Kdyby si úžasná Seme místo lísání k Yakedovi raději všimla, že k nim jde zahalená osoba, mohlo být vše jinak. Nikdo z pěti ANBU nečekal žádné nebezpečí. Naprosto nepřipravění náhlému útočníkovi rychle podlehli. Dva z pěti odpadli jako první. Ostatní tři se rychle vzpamatovali a snažili se útočníkovi v kápi zabránit v cestě do pokoje.

Protivník byl ovšem až příliš silný a tak byli naši ANBU téměř okamžitě vysílení. Yakedo už několikrát použil tajné techniky svého klanu, které mu brali až příliš mnoho energie. Seme použila už několikrát své silné pěsti. Protivník jí však už několikrát rozřízl svou technikou vazy v obou rukách a tak se jen v bolestných křečích, neschopna pohnout zhroutila na zem. Tsuya na tom také nebyla nijak zvlášť dobře. Všechny techniky, kombinace chvatů, které uměla, už vyzkoušela, bezúspěšně. Protivník nejevil ovšem ani známky vyčerpání.

Bylo zjevné, že se začal připravovat k poslednímu úderu. Jen si chvíli vybíral, kdo z těch tří bude první na řadě. Vybral si jediného živého mužského ANBU. Ten vyčerpáním už ani nevnímal. Chakrový skalpel by mu projel jeho tělem jako břitva, nebýt Tsuye.

Ta z posledních sil skočila ke svému veliteli a snažila se ho srazit na zem. Yakemu se nic nestalo. Ovšem Tsuya na tom nebyla dobře. Při pádu se připletla do cesty protivníkově zbrani a ta ji zasáhla plnou rychlostí do břicha. Bolestně dopadla na zem a lapala po dechu.

Proč to udělala? To je jasné. Raději obětovala sebe, než někoho, kdo se stal jejím prvním přítelem. Než někoho, komu bezmezně věřila. Než někoho, koho nekonečně milovala.

Poslední co ucítila na své tváři, byl jazyk vlčice Urufu. A pak se okolí ztmavilo, jako když náhle přijde večer. Vše utichlo…
~~~
To je celý příběh. Pořád si myslíte, že každá oběť je nutná? Že si ti, co ochraňují své blízké, zaslouží zemřít? Možná to pro Tsuyu bylo nejlepší. Zemřít v boji. Nikdy se o ní krom pár přátel nikdo nedověděl, takže ani její smrt s nikým nepohnula.

Nejhorší na tom byl fakt, že vlastně zemřela pro nic. Útočník jen hodlal přesvědčit Uchihu, aby se přidal na stranu zla, co po té Sasuke udělal dokonce dobrovolně, protože viděl jen sílu potřebnou ke zničení svého bratra.

Jaké to celé tedy mělo smysl? Tsuya a další ANBU i jiní zemřeli pro nic.
Nikdy se o jejich smrti nemluvilo. Jen na ně těch pár lidí, kteří je znali, vzpomíná jako na dobré ninjy, kteří zemřeli ve jménu své vlastní vesnice.