Dvojčata 6-Teď už nikam nepůjdeš!!!

Itachi se otočil odešel pryč, nechal ji tam samotnou. Rain se rozetřásla strachy, nevěděla co s ní mají v plánu nebo proč se k ní zničeho nic začal Itachi tak pěkně chovat. Přála si být doma, vycítila, že ji pak určitě oddělají. Zadíval se ven z okna, usoudila že je ještě noc.
Byla zvědavá pro co šel. Schoulela se do rohu postele a přitiskla se ke zdi. Stále se třásla strachy. Pomalu se rozhlédla po pokoji kde se nacházela, nebylo na něm nic zajímavého, kromě postele, dvou skříních tu nebylo nic zajímavého.
„Kdo v tom pokoji asi bydlel?‘‘ Pomyslela a pohledla ke dveřím, za kterými se začali ozývat hlasy.
„Okamžitě vypadni, jsou i jiní lide co se chtějí vy...vykonat potřebu!‘‘ Nadával nějaký muž a bušil na nějaké dveře asi od koupelny.
„Cože je jich tu víc?‘‘ Zachvěla se strachy, při pomyšlení na to co s ní má ta banda v plánu se jí naježili vlasy.
„Co teď?‘‘ Zazoufala a zakryla se celá peřinou.
„Tak dělej ty jedna blondýnko.‘‘ Pokračoval rozhovor ze dveřmi.
Rain už rozhovor poslouchala dlouho, vypadalo to jako by na úplně zapomněl, trochu se jí ulevilo. I když se k ní choval hezky nemůže mu věřit.
„Kdo je u tebe blondýnka ty jedna šachovnice.‘‘ Odpověděl někdo šišlavým hlasem.
„Musím se ještě učesat.‘‘ Dodal. Ozvali se kroky přišel další, teď už byly dva plus ten v koupelně.
„Slyšeli jste, že Itachi má prý v pokoji nějakou malou couru.‘‘ Řekl ten nově příchozí, Rain naběhl mráz po zádech.
„Jo ,ale mohl by se s námi alespoň poděli.‘‘ Poznamenal ten co byl v koupelně, Rain si přála aby jich tu nebylo ještě víc než oni.
„No jo Itachi si teď poslední dobou hodně často užívá.‘‘ Pokračoval, ale to už Rain nemohla dál poslouchat. Začala se znovu třást strachy. Co s ni hodlají provádět nechtělo už myslet, schovala se pod peřinu a začala tiše plakat. Vyčerpáním usnula.

Naruto otevřel dveře a pomalu vešel dovnitř, byla tam tma a ticho, jedině co ticho narušovala tiché oddychování. Pomalu zamířil k posteli, kde někdo nerušeně spal. Když ji odešel zůstal stát jako přimražený.
Byla to Sakura. Kakashi se rozhodl, že je nebude rušit a zavřel dveře. Udělala však větší hluk než předtím, Sakura se leknutím probrala. Rozhlédla se zmateně po pokoji, svůj zrak upřela na osobu, která stála u její postele. Neváhala, vytasila kunai a skočila po něm. Dopadli na zem a Sakura mu pořád přidržovala u krku kunai.
Naruto byl trochu v šoku, udivilo ho je Sakura tak rychlá ani to nečekal.
„Klid, to jsem já.‘‘ Řekl. Sakura zpozorněla, ten hlas znala, byl to Naruto. Upustila kunai a chvíli bezmyšlenkovitě hleděla do jeho tváře, nebyla moc vidět v pokoji byla tma. Věděla, že je to on, vrátil se. Zaváhala, ale nakonec mu skočila do náruče, spíž jen si na něj lehla a objala ho rukama. Naruto udělal to samé. Tiše se mu rozbrečela na rameno, a on ji pohladil po vlasech.
„Promiň.‘' Zašeptal, byl tak šťastný, že se i rozplakal. Sakura se pomalu zvedla, aby ho nechala vstát, tahle poloha ji nebyla zrovna příjemná. Naruto měl trochu strach z její reakce, ale jen se posadila na postel a položila si obličej do dlaní.
Všimnul si, jak ji z dlaní na koberec padají slzy. Cítil se provinile, Sakura musela trpět víc než kdyby tam zůstal. Chtěl jí vše vysvětlit, ale nevěděl jak nebo jestli to pochopí.
„Sakuro…hmm…. já….'' Začal, ale nedokončil, Sakura ho umlčela polibkem. Trochu udiveně ji polibek opětoval, tolik mu chyběla tolik bezesných nocí na ni myslel a teď ji má konečně v náruči. Sakura se od něj odtrhla, ne že by jí to nelíbilo, ale musela se trochu nadechnout. Pohlédla mu do jeho modrých očí a skočila mu do náruče a zatulila se mu do oblečení.
Naruto to nečekal a svalil se na záda. Oba se rozesmáli a Naruto ji pohladil po tvářích. Připadalo jim to jako kdysi dávno, ale teď už byly dospělí a zodpovědní.
„Jsi krásna.‘‘ Zašeptal a ona se mírně začervenala. Naklonila se a políbila ho.
„Miluju tě.‘‘ Zašeptala a znovu ho políbila a on ji polibek opětoval. Znovu se odtrhla, a usmála se něj.
„Nebude jak předtím, takovou chybu už nechci udělat.‘‘ Zašeptala a lehla si vedle, podivilo ho to ani na nic takového nemyslel. Ale co teď byl rád, že je s ní, to mu stačila. Zatulil se k ní a začal ji hladit po vlasech.
Tohle Sakuře chybělo, teď ho už nikam nepustí. Pak zanedlouho usnuly v těsném objetí.

Daisa utíkali pryč, pryč od něj, pryč z vesnice. Netušila kam půjde nebo co bude dělat, ale nezastavila se. Skákala v jedné větve na druhou, začala být tma už nic před sebou neviděla, to jí však nezastavilo.
Začala být unavená, ale nechtěla odpočívat. Avšak neprůstupnější les ji v tom zabránil, nezbývalo jí nic jiného než si odpočinout. Našla si malou jeskyňku, kde přenocovala.
Byla ji zima, její oblečení nebylo zrovna v hodné na pobit v jeskyni. Ale co teď, nic jiného už neměla, musela se s tím smířit.

Ranní paprsky začaly ozařovat zem, všichni obyvatelé lesa se začaly probouzet do nového dne, až na mladou dívenku, která se už několik minut koupala a malém jezírku. Voda byla sice studená, ale noci strávené v chladné jeskyni jí to ani tak nepřipadalo. Dávala si pozor, aby jí nikdo nezahlídl, nejen proto že byla úplně nahá. Voda byla příjemná, pomalu polevovala v ostražitosti a začala radostně dovádět v jezírku, netušila však, že už jí pěknou chvilku někdo pozoruje, nebyl dokonce sám.

Sakura se slastně protáhla a dala ještě spícímu Narutovi pusu na tvář. Na první pohled vypadal jako spící, ale jakmile se Sakura chystala vstát, chytil ji a stáhnul ji zpět k sobě. Pousmála se čekala, co má asi v plánu.
„Tomuhle říkáš pořádná pusa.‘‘ Zahrozil ji falešně Naruto a Sakura nasadila tvář neviňátka. Přitáhl si jí k sobě a dal, jak nazval pořádnou pusu. Chvíli tam ještě spolu leželi a mazlili se. No museli si ty roky vynahradit. Sakura se rozhodla, že tu novinku musí sdělit i Rain a vymanila se z Narutova sevření a pelášila do jejího pokoje.
Zaklepala a čekala na odpověď, tohle dobou už bývala dávno vzhůru ona a budila ji, něco bylo špatně.
Pomalu otevřela dveře, pomalu nahlédla do vnitř, ale bylo prázdno. Začala se rozhlížet po pokoji.
„Rain.‘‘ Zavolala do pokoje, ale odpověď nepřicházela, začala se strachovat. Uviděla na stole malý dopis, doufala, že je od ní. Vzala ho ruku a šla zpět k Narutovi. Posadila se na roh postele a začala otevírat dopis.
Naruto dal svou hlavu na její rameno, aby si dopis číst s ní. Při otevření jí málem vypadl s rukou, tohle nebyl její rukopis, ale koho byl….