Nováčci
Sasuke se prohlížel v zrcadle.... Byl se sebou opravdu spokojený.... Ha! Určitě je nejstylovější človek v Konoze... Kam se na něj hrabe jeho bratr...
Usmál se a začal bojovým výkřikem, udělal několik bojových výpadů, vykopl ale příliš vysoko a nohou si vyrazil několik zubů.
Zavrávoral a spadl na polici. Z police se na něj vysypala kompletní diskografie Tokio Hotel a měsíc starý shnilý rámen.
Ták další dílek rozhodla sem se, že budu psát dál, ale ještě pořád jsem se do toho nevžila .... psaní mě baví, a chtěla bych se jednou psát spisovatelko nač mohu zapomenout .... 
ale psaní je skvělá věc a pak když si čtete krásné komentáře, těší to ještě víc .... 
Cesta do Písečné s pár malými přestávkami uběhla rychle a ke všemu štěstí nenarazili na žádného nepřítele. Zanedlouho už procházeli ulicemi z písku. Zastavili před budovou, která výrazně převyšovala ty ostatní.
Štvrtá časť: Prebudenie
Kakashi spal dlho, predlho, aspoň jemu sa to tak zdalo, keď ho slnko zobudilo z náručia spánku. Chvíľu musel žmúriť, až dokiaľ si oči pozerajúce tak dlho do tmy neprivykli na svetlo. O chvíľu sa už rozhliadal po veľkej miestnosti, ktorá bola zároveň obývačkou, kuchyňou i spálňou. Všetko bolo z dreva: steny, strop, zariadenie i náradie. Pripomínalo mu to jeden z domčekov, na odpočívadlách, aké sa využívajú pri dlhších cestách.
Tretia časť: Návrat
Kakashi uvidel starca tak starého, že jeho vráskavá tvár mu pripomínala kôru storočného stromu, na ktorý v detstve rád liezol. Starec bol oblečený rovnako ako hokage. Farba starcových šiat bola šedá, rovnako ako jeho brada a vlasy. Jeho koža mala tiež šedastý nádych. Vyvolával dojem ducha, ktorý si na chvíľu odskočil z jedného z príbehov, ktoré Kakashimu rozprávala matka v mladosti. Miloval jej príbehy. Dokázala ich rozprávať tak nádherne, až veril, že sa skutočne stali.
Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...
„LANTIA-SAMA!!!“ ozývalo se chodbami redakce už dobrou hodinku a půl. Dotyčná osoba však byla bezpečně zalezlá v archivu, kde stohy starých novin poskytují skvělý úkryt. Nedělala nic jiného, než sledovala na přenosné mini televizi další díl svého oblíbeného seriálu. To je konec konců v pracovní době její oblíbená činnost.
„LANTIA-SAMA!!!“
Nejsem doma.
Tým 7 a tým 8 kráčeli pouští a rozhlíželi se. Nikde nic? Možná.
„Nejdeme už nějak dlouho?“
Broukl Naruto a unuděně si natáhl ruce za hlavu.
„Co bys čekal od toho,když půjdeme pouští? Tady máš jen písek,písek,kaktusy,písek…“
Ušklíbla se Sakura a sesadila tak naštvaného Naruta.
„Fajn,ale nemohlo by se něco stát? Třeba nějaká akce? Tohle je hrozná nuda!“
Vzdychl opět Naruto.
„Ale no tak,Naruto-san! Něco se určitě stane!“
Řekl Lee a udělal své typické gesto.
„Nevšimla sis něčeho?“
Bylo jedno krásné odpoledne a v Konoze vládl klid. Sasuke, Sakura a Naruto seděli v parku trochu znuděni, protože už dlouho nedostali žádnou misi. Naruto usilovně přemýšlel, jak ještě zlepšit svůj Rasengan, ale stále na nic nemohl přijít…(dokážete si představit jaký blbý výraz při tom měl) Sasuke si na prstu točil kunajem a Sakura ho přitom nenápadně pozorovala. Od jejich činnosti je nevytrhl ani Kohonamaru, který kolem nich proběhl s hlasitým lamentováním, proč už zase musí chytat tu pitomou kočku…
Mezitím u Tsunade v kanceláři…
Tým 7 proběhl poušť a dopospíchal před bránu Skryté Písečné vesnice. Trochu zadýchaně a s nějakým tím monoklem (Naruto, po Sakuřině chvilce nudy). Šli ulicemi (čti pískovišti) a stanuli před hlavní budovou Písečné. Kakashi šel za Kazekagem, aby ho informoval o soutěži a vyžádal si povolení na rozvěšování plakátů a tým zatím měl čekat. Během chvíle tudy proběhla jedna z Kankurových loutek. Chvíli na to se objevila Kankuro, Temari a Gaara a začalo vítání.
„Gaaro, ahoj, tak rád tě vidím datterbayo.“
Takže Vám přináším další díl příběhu Hatakeho Sakumy. Po slušném
(pro mě )ohlasu proto přináším pokračování.
V minulém díle : Jste si mohli přečíst první díl o zrození geniálního ninji z Listové, Hatake Sakuma. Nyní tu máte další díl této série.
Kapitola 02 - Sakumova první mise
Shikamaru kráčel s jeho typicky znuděným pohledem po Konoze, když v tom zahlédl skupinku přátel: Naruta, Sakuru, Ino, Choujiho, Hinatu, Kibu a samozřejmě velikého hafíka Akamaru. Neměl chuť se s nikým vybavovat, a tak chtěl nepozorovaně zabočit do postraní uličky.
,,Héééééééj, Shikamaru!! Kam jdeš??“
*Ach bože ten Naruto je ale otravnej...Proč zrovna dneska* pomyslel si Shikamaru.
,,Pojď sem. Chtěli jsme se tě na něco zeptat.“
*No skvělé, ještě od tebe, Ino, jsem zrovna dneska potřeboval tvoje poznámky*
,,No tak, neboj se.“
Byl jarní podvečer a Naruto jako vždy seděl na houpačce před akademií budoucích geninů a vzpomínal na staré časy kdy i on tuto budovu navštěvoval. Sasuke…odešel jsi a nenechal jsi mi na tebe ani vzpomínku… Alespoň prachobyčejnou vzpomínku. Jen ten nápis… Přemýšlel a vtom mu slza stekla po tváři.
„Vidíš to za co můžeš?! Rozbrečel jsi mě! Budoucího Hokageho!“ zařval z plných plic a utekl k hlavám Hokágů.
Nešťastný život:
Chlapec sa chcel stať shinobi...
Chlapec ako každý iní... len pár odlišností ho delilo od spokojného života ako ninja.
Krásny, malý, milý
žil pri svojich rodičoch,
spoločne si užívali.
Stala sa kríza,
- chlapec je chorý!
on to dlho nevydrží, -
chudák malý.
Na srdci mal bolesť,
rástla rýchlo,
ako keby mu život spriadal lesť.
Nevedel o jeho nešťastí,
ktoré mu plány zhatili.
On sa chcel stať shinobi,
veľkým ninjom byť
a svoju dedinu od nepriateľov oslobodiť.
Tma... tma... a jen a jen tma, to bylo jediné co teď Yuriko cítila a najednou, najednou sen:
-----------------------------------------------------------------------------
Mluvila k ní nějaká stařena, vzpomněla si, byla to její babička, víc nevěděla.
" Víš Yuriko, život s sebou nese různé překážky, a ať jsou jakkoli velké človek se jim musí ubránit, někteří to ale neunesou a zabijou se, jako ten mladý shinobi co spáchal nedávno sebevraždu, ale Yuriko človek by se měl s životními úděly vyrovnat a né utéct, pamatuj si to."
Tým 9 bol na misii tipu C. Všetci kráčali pomalím krokom po rozhorúčavenej zemy Konohy v lete. Doprevádzali istú osobu do zeme vodopádov. Keď konečne prišli do zeme vodopádov, prvé čo urobili bolo, že si dali poriadny oddych.
Zastavili sa v najbližšiej reštaurácií a objednali si, čo bolo v ponuke.Po oddychu sa konečne vybrali do Konohy. Všetci prišli vyčerpaný a zmordovaný po misii a usalašili sa v posteliach a onedlho zaspali. Ráno príde Neji do Ichiraku ramen, kde už sedí Lee a Gai.
Byl krááásný jarní podvečer. Nebe se měnilo do romatických růžových červánků. Na lavičce u mostu seděla parta kamarádek. byly to tři kunoichi...jedna měla blond vlasy a černé oči, byla oblečena do černého kimona, byla to Temari. Druhá měla hnědé vlasy sepnuté do drdolů, hnědé oči a bílé oblečení, jaké nosí jen a jen TenTen. A třetí, Yuriko, která se pyšnila velkýma hnědýma očima, které jí dodávaly plachý pohled, díky hustým řasám, které je lemovaly. Vlasy, sahající až po zadek byly světle-hnědé.
NESPLNĚNÁ MISE
Všichni šli společně dát hlášení Hokagemu s Narutem v čele.
Vypadá teď jako dřív, pomyslela si Sakura hledící na Narutova záda, vypadá opravdu šťastně, ale co když to vypadá tak jenom navenek a uvnitř je stále smutný a nešťastný, zamyslela se a úsměv jí poklesl.
„Už se těším až uvidím bábi Tsunade,“ řekl Naruto, aby rozrušil to ticho a ohlédl se na Sakuru. Všiml si, že je zamyšlená, na tváři už nemá ten úsměv a její oči hledící do země byli plné obav.
„Miláčku,“ přistoupila krásná mladá žena ke stolu svého manžela, „myslíš, že je to dobrý nápad?“
„Čeho se bojíš, už jsou ve věku, ve kterém jsme my nebezpečí vyhledávali … pamatuješ zlato?“ pousmál se na ní.
„Ano? Vážně si myslíš, že oni budou stejní? Je jiná doba, probuď se!“ upozornila ho malým pohlavkem a on ji na oplátku povalil na stůl. Provokovali se ještě pár minut a pak se jejich rty spojili v dlouhý kouzelný polibek.
„Ty víš, čím mě přesvědčit Naruto.“
Hm... tak dúfam, že sa vám to bude páčiť.
Tento príbeh sa odohráva v časoch, keď už Hinata pred Narutom neomdlievala a nemala problém dať Narutovi pohlavok, predsa len bola najlepšia kamarátka so Sakurou a mlao to na ňu vplyv. Na avengera Uchihu už všetci zabudli a nikto na ňho ani len nepomyslel.
Tak k príbehu:
"Shizune!" ozýval sa krik Godaime Hokage celou Konohou.
Do kancelárie vpadla mladá žena v kimone s tmavohnedými vlasmi dlhými asi po bradu.
"Volali ste ma, Hokage-sama??"
Byla zcela normální letní sobota odpoledne. Slunce venku hřálo a Pein si seděl v kanceláři a dělal takové ty leaderské práce – kontrolování chodu organizace, vymýšlení nových strategií na lov Bijuu a jejich Jinchuuriki a tak dále. Jeho poklidné sezení však narušilo silné třísknutí dveří a osoba v černém oblečení, na hlavě s oranžovou maskou, zuřivě mávající nějakým letákem.
Promiňte,že mi to dlouho trvalo přidat další díl,ale potřeboval jsem si odpočinout,aby se mi vrátila inspirace.
12.kapitola-Boj z Kyuubisuky,aneb Gajovy strašidelné podoby
Když Tsunade a ostatní vstoupily dovnitř,tak byly v obrovské temné místnosti.Tsunade a ostatní chvíli pozorovali místnost ve které byly a spatřily před sebou trůn,ve kterém seděl muž,který měl na sobě černý plášť s kápí a za nim stálo pět postav,které měli na sobě černé pláště s červenými podobiznami lišky.
