Bezejmenný -1.díl- Setkání

Zvedl sem hlavu a podíval se před sebe. Otočil se, a naposledy se podíval na město. Určitý čas ho neuvidím a bylo mi to líto kvůli klidu který v něm panuje narozdíl od některých. Nechal sem tu myšlenku odplout a zhluboka se nadechl. Nyní musím pokračovat dál svojí cestou. S úsměvem sem vykročil směrem vpřed po cestě a nechal čas plynout.

„Naruto, ty idiote!“
„Ale Sakuro já za to nemůžu ta větev praskla sama.“ Řekl Naruto a mnul si ránu na hlavě.
„Kdybys tak nepospíchal tak se to nestane.“
„Au, to strašně pálí to mi nedělej.“
„To si říkáš ninja? Tohle je jen desinfekce ty troubo, tak mi tu nebreč jako malá holka.“
„Vždyť se to nedá vydržet, Sai řekni jí něco.“
Sai jen vyndal další ze sbírky svých knih a dodal „V těchto situacích by jsi měl poslouchat ošetřujícího kterým je v tomhle případě Sakura.“ Chudák Naruto, asi ho to musí bolet.
„Tak a je to hotovo. Nebylo to tak hrozné ne?“
„Vůbec ne, dalo se to vydržet, dělal sem si srandu.“ Ještě chvíli a umřel bych bolestí a nechal si hlavu radši rozraženou . Řekl Naruto a vážným pohledem se podíval na Sakuru.
„No vidíš, co bys bezemně dělal.“ Bezemně by pravděpodobně umřel. Ne určitě by umřel pomyslela si Sakura a opětovala Narutovi pohled.
Atmosféra začala být napnutá a ti dva na sebe hleděli jako kdyby se chtěli sežrat.
Sai se začal cítit nervózně. Tak přesně tyhle situace nesnáším, nevím co by se mělo očekávat že udělám . „Strana 168 odstavec číslo 5. Jo to bude ono.“
„Sai co to říkáš? Jaký odstavec?“ Bože ať to není něco z jeho knížek
„Ano Naruto máš pravdu a stojí tam že …“
„Sai ještě jednou řekneš úryvek ze svojí knížky a všechny ti je roztrhám a rozkoušu abys věděl! Kolikrát sem ti říkala ať se rozhoduješ podle vlastního srdce.“
Naruto se raději kousek oddálil. Bože tak je pěkně děsivá.
„Podle vlastního srdce. Hmm. Jo to bude na straně číslo 241 odstavec čís…“
„Sai!“
„Hlavně klid Sakuro.“ Vmísil se rychle Naruto. „Co bys řekla tomu, až se vrátíme z téhle mise tak tě pozvu na rámen a celý ho zaplatím?“
„Celý zaplatil? Domluveno. A teď se věnujme naší misi.“ Řekla Sakura s úsměvem.
„Máš štěstí že sem tu byl a že tě nezabila a jako poděkování můžeš ten můžeš zaplatit.“
„Opravdu by mi roztrhala všechny knížky?“
„To by byl jenom začátek, nevíš jak umí být drsná.“
Asi sem měl opravdu štěstí že zasáhl, nejspíše bych mu měl ten rámen zaplatit.
„Co tam vy dva děláte? Musíme se přece vrátit a donést tuhle zprávu páté ještě dnes. Jo a Naruto hlavě už nepadej ze stromů.“

Šel sem několik dnů v kuse bez odpočinku pomalou chůzí jako obvykle. Obloha byla krásně modrá jen s pár obláčky a slunce svítilo tak akorát. Jak já miluji tyhle letní dny úplně nejlepší na cestování. Jelikož mi už docházela voda rozhodl jsem se doplnit zásoby a najít pro to vhodné místo. Čistě náhodou sem uviděl dál po cestě dům s nápisem restaurace. Vstoupil sem dovnitř a rozhlédl se co se to tu děje. Byla to normální hospoda s možností se ubytovat v horním patře. Dále zde bylo jen pár stolků u kterých seděli lidé a některý z nich hráli karty.
„Přejete si něco pane?“
To bude zdejší hostinský.
„Ehm ano. Doplňte mi tuhle nádobu vodou a mezitím si dám něco k jídlu, nechám se překvapit.“
„Zajisté pane hned to bude, mezitím se pohodlně u nás posaďte.“
Byl zde volný pouze jediný stůl, posadil sem se a čekal než mi donesou jídlo.
Mezitím se porozhlédnu co dělají ostatní.
Bylo zde pouze pár lidí ale vzhledem k velikosti budovy zde bylo plno.
Normální lidé. Jen odpočívají po práci a popíjejí s přáteli. Tihle nejspíše budou zdejší zaměstnanci. A tihle, no to snad ne!
Vstal jsem a přistoupil k lidem kteří hráli karty.
„Promiňte pane ale tady jste skončil, prosím odejděte než vám něco udělám.“
„C-cože? Co si to o sobě myslíš? Mi tu jen hrajeme karty tak odprejskni než se naseru a zmaluju ti ksicht.“
„Pánové tento pán vás okrádá o peníze při hrání karet a podvádí tak, že vás klame pomocí genjutsu, je to ninja.“
„Cože?“
„To není možné hraje čistě, je to nejlepší hráč.“
„Ty jeden! Nechápu jak si to mohl prokouknout ale za tohle zaplatíš.“
Konečně po delší době trocha zábavy.
Zhluboka jsem se nadechl a sundal svůj velký skoro dvoumetrový meč ze svých zad.
„Pane hostinský. Tu škodu vám zaplatí tady tento pán z peněz o které okradl ostatní.“
„Šmejde za tohle tě zabiju.“ Řekl a rozeběhl se směrem ke mně s kunaiem v ruce.

„Už začíná být pozdě. Možná bychom mohli zastavit a utábořit se.“
„Máš pravdu Sai. Sakuro co ty na to?“
„Hmm co si říkal?“
„Že se tady utáboříme.“ Bože nad čím zase přemýšlela.
„Jo promiň já sem akorát myslela … ehm Sasuke a … no, to je jedno. Cítíte tu vůni masa? Někde poblíž bude dům, snad nás tam nechají přespat, nebo se přinejhorším utáboříme tady.“
Asi po pěti minutách jsme dorazili k domu s nápisem restaurace.
„Co je to za hluk?“
„Zní to jako nějaká zábava.“
„Jdeme se tam podívat.“ Řekl Naruto a vběhl dovnitř.
„Naruto počkej přece …“ Já ho jednou uškrtím to přísahám. Pomyslela si Sakura.
Sai a Sakura se vydali za Narutem dovnitř.
Když vešli, uviděli člověka s velkým mečem v ruce a druhého s kunaiem kousek dál.

„Šmejde za tohle tě zabiju.“
„Já tě naučím podvádět v kartách takovým hnusným způsobem jako je genjutsu.“
Jen jsem se pousmál a on se na mě vrhl. On se fakt chce asi prát. Asi ho trošku zmlátím ať se uklidní.
Muž se proti mně rozeběhl. Jednou rukou sem ho chytl pod krkem a rozbil s ním nejbližší stůl, pak ho kopl kolenem do břicha a on vyplivl krev. Podíval sem se do jeho očí a on vypadal na to, že má dost.
„Hej ty!“
To bude asi na mě.
U vchodu stáli tři lidé. Dva hoši a jedna dívka. Ninjové, usoudil sem podle čelenek, které měli na sobě. Ale znak mi byl neznámý.
„Přejete si?“
„Ano, ihned ho pusť a řekni nám o co tu jde.“
Zahodil sem chlápka o zeď a on se jen svalil k zemi jak pytel brambor.
„Neděje se nic, jen trochu podváděl v kartách tady ostatní a já mu dal výprask.“
„A co ten tvůj meč? S ním si mu chtěl taky dát výprask?“
„Ne. Ten byl jen kvůli strachu a věrohodnosti. Neměl sem v úmyslu ho použít.“
Když tak uvažuju tak je to nějáký čas co jsem ho použil, doopravdy použil.
„Co jsi zač? Vyjdi na světlo.“
Na tohle nemám náladu abych se tady hádal, asi se půjdu vyspat. Pár dní sem nespal tak bych si rád lehl.

Co si sakra myslí že je? Takovýhle chlápky nesnáším. Pomyslel si Naruto
„Naruto, tenhle chlap vypadá nebezpečně a je pěkně velkej.“ Šeptla Sakura.
Když muž vyšel blíže k nám na světlo tak jsme uviděli jeho tvář.
Naruto : Sakura měla pravdu vypadá nebezpečně a je pěkně velkej ale já se ho nebojím.
Sakura : Páni to je ale fešák. Skoro tak hezkej jako Sasuke. Jak se vůbec opavažuju tak myslet? Ne, Sasuke je stokrát hezčí a je to.
Sai : Ten jeho meč je parádní kousek, takový se často nevidí. A navíc bude pěkně silnej, když takhle hází s lidmi. A navíc je to fešák. Trochu mi připomíná Sasukeho.

„Promiňte děcka ale já jsem unavenej a půjdu si teď nahoru lehnout.“
„Děcka? Co si o sobě sakra ten náfuka myslí?“
„Klid Naruto.“ Uklidňovala ho Sakura.
Měl bych zaplatit hostinskému za problémy a za nocleh.
„Hostinský! Tady máte za nocleh a za problémy, které sem způsobil a omlouvám se.“
Hodil sem mu zlatou minci.
„Tyhle peníze tady asi neberete, ale nebojte je to čisté zlato a to má cenu všude. Klidně si za to koupíte nové vybavení do vaší restaurace.“
Zandal sem si meč na záda a otočil se na ty tři ninji co stáli ve dveřích.
„Promiňte že vás opouštím ale jdu spát.“
„Počkejte! Jak se jmenujete.“
„Moje jméno … . Moje jméno není důležité.“
Vyšel jsem po schodech.