Nečekaný příchod... část 2.1

Dojdeme na učebnu matematiky, která se nachází v nejvyšším patře školy. Dojdu ke své lavici ve které sedím s Lukášem a hodím k ní svou aktovku, stejně tak Lucka a obě se svými čtyřmi objevy vyrazíme k řediteli.
„Proč je ředitelna tak daleko od naší učebny?“ zabrblám a unaveně se protáhnu.
Dojdeme k ředitelně. Lucka zaklepe na dveře a ozve se dále. My všichni vstoupíme dovnitř. Náš pan ředitel zvedne hlavu a udiveně si nás prohlíží.
„Dobrý den.“ Pozdravíme ho. „Potřebujeme si promluvit.“ Kývnu hlavou.
„To jsem pochopil.“ Usměje se a pokyne nám ať se posadíme. Všichni se posadíme a Lucka se chopí iniciativy.
„Pane řediteli. Tady naši přátelé… By chtěli studovat u nás na škole.“ Zakončí to.
„A my bychom byli rády kdyby mohli být ve třídě s námi.“ Doplním ji. Lucka kývne hlavou.
„Nejste vy výběrová třída?“ zeptá se nás. Souhlasně kývneme hlavou. „Vás je ale třicet.“ Namítne.
„To nevadí pane ředitele. To se nějak udělá.“ Usměji se na něj.
„Co s vámi mám udělat.“ Pokrčí rameny a podá nám nějaké papíry. „Nechte to vyplnit doma, hoši.“ Všichni čtyři se na něj vražedně podívají, Lucka po nich hodí svůj vražedný pohled a oni nic nenamítají. Usmějeme se a rozloučíme se s panem ředitelem. Kouknu na hodiny a zjistím, že za dvě minuty zvoní.
„Pohněte!“ pobídnu je. Nerada chodím pozdě.

„Taková potupa...“ nadává cestou z ředitelny Orochimaru.
„Nekecej a dělej!“ strčím do něj.
„Nemám úkol, velké Zed mě zabije...“ povzdychnu si.
„To přežiješ.“ usměje se na mě Blanka a my se zvoněním vpadneme do třídy. Zraky všech se upřou na Sasoriho, Itachiho, Deidaru a Orochimara.
„Takže, třído...Kdo jste vy?“ vleze do třídy velké Zed a zadívá se na již zmíněnou čtveřici. „Pančelko, to jsou ... noví žáci.“ odpovím rychle.
„Kolik vám je, pane?“ postoupí velké Zed směrem k Orochimarovi.
„Zajímá vás to hodně?“ ušklíbne se Orochimaru a sykne směrem ke mě: „Fakt nesmím vyvolat žádného hada? Ani malinkého? A nemůžu jí aspoň malinko pomučit?“
„NE! Jinak mě nechá propadnout.“ zašeptám.
„No dobře, sedněte si zatím k mému stolu...“ vyzve je Velké Zed a oni poodejdou směrem k jejímu stolu.
„Máte aspoň sešity?“
„Ne.“ odpoví za všechny Deidara a usměje se na ni.
„Schovej ty ruce, Dei!“ stihne ještě šeptnout Blanka. Deidara okamžitě strčí ruce pod stůl.
„Já jim půjčím papíry, pančelko!“ přihlásím se ochotně.
Seberu pár papírů a donesu jim je. „Hlavně klid, kluci, a chovejte se k ní s respektem, ano?“ poučím je šeptem.
„Než něco řeknete, přihlaste se a mezi sebou se bavte co nejméně.“ Všichni souhlasně kývnou. Odejdu ke své lavici, kde se na mě zadívá Martin.
„Ty je znáš?“
„No...jo.“
„A proč jsou tak divně oblečený? A co to má ta blonďatá holka s okem?“
„NEJSOU divně oblečený! A není to holka, je to kluk, kruci. A nemá s ním nic, tak buď ticho!“ usadím ho a otočím se na Blánu.
„Tohle bude masakr, děvče.“
„To teda jo.“ šeptne.

„Hej!“ syknu na Lucku. Ona se na mě otočí. „Podívej se co dělají.“ Ona se na ní podívá a užasne. Všichni čtyři sedí jako přibitý na židli a dívají se na Velké Zed.
„To je něco.“ Šeptne mi a dál počítá příklady, které nám učitelka zadala. Píšu a dopadne na mě papír. Rozbalím ho a tam na mě čeká dopis o těch čtyř. Přečtu si ho a ovládne mě menší výbuch smíchu. Učitelka se vrací z kabinetu a kontrolujeme si příklady. Tiše doufám, že ani jednoho z naší čtveřice nevyvolá. Štěstí mi tentokrát přálo.
„Hej Bláno.“ Šťouchne do mě Lukáš. Otočím se na něj.
„Co chceš?“ zeptám se ho otráveně.
„Ty znáš ty nováčky?“ zeptá se mě.
„Jo. Vadí ti to?“ podívám se na něj zamračeně.
„Ne, jen mě to zajímalo. Podívej jak na ně všichni koukají.“ Šeptne. Rozhlédnu se po třídě a měl pravdu všichni je tam zkoumavě pozorovali. Měla jsem toho dost. Vztek ve mně pěnil. Konečně zazvonilo a já se zabalila. Okamžitě jsem přifrčela k nim spolu s Luckou.
„Vážně jim nemůžu nic udělat?“ zkoušel to Orochimaru. Lucka protočila oči v sloup, ale radši nic neříkala. Kolem Itachiho se udělal okruh holek. My s Luckou jsme se na ně vražedně dívali.
„Nechceš někam zajít?“ zeptala se ho Daniela.
„Nechce! Nemá čas.“ Přišla k nim Lucka a odtáhla Itachiho od nich.
„Hej proč jste mi psali? Mohli jste mi to říct až teď.“ Zakřenila jsem se na ně.
„Co ti psali?“ zeptala se Lucka.
„No prý co je to mocnina. Já jsem chytila výbuch smíchu a pak tam nadávali na O! Velkou Zed.“ Zašklebila jsem se.
„Aha..“ odvětila Lucka. „Tak a teď jdeme na…zemák.“ Kývla hlavou. A všichni společně jsme se vydali k učebně Zeměpisu.

„Já tu Danielu zmlátím!!“ nadávám celou cestu k zeměpisu. „Jak se OPOVAŽUJE se na něj jen podívat?!“
„A vypadá jak pako!“ přidá se ke mně Deidara.
„To teda.“ mrkne na mě Itachi. Jakmile se na zemáku usadíme, kolem naší čtveřice se usadí většina třídy.
„Jak se jmenuješ ty?“ ukáže Škapa na Sasoriho.
„Sasori.“ odpoví prostě a hodí na Škapu zlý pohled. Já se na Sasoriho obdivně zadívám, jelikož je asi první, komu se podařilo Škapu umlčet. Navíc jen pohledem.
„A co máš za barvu?“ začne se zajímat Šárka.
„Jakou barvu?“ nechápe Sasori.
„No na hlavu, ne, vo*e.“
„Vo*e? Já nejsem vůl, jsem loutka!“ opáčí Sasori. „A navíc – je to přírodní.“
„Loutka, jo?“ zařve na celou třídu Adam a začne se smát. Celá třída samozřejmě taky. Všechny je sjedu vražedným pohledem. Kolem Itachiho se mezitím znova začne ochomejtat Daniela.
„Ty si taky emo?“ zamrká na něj očima orámovanýma tlustou černou linkou.
„...Co je to emo?“ podiví se upřímně Itachi.
„Danielo, VY-PAD-NI!“ zavrčím tiše, ale velmi výhružně a Daniela se radši stáhne.
Popadnu Deidaru, jehož dalekohled začal velmi zajímat Jessicu a Orochimara, který má v očích velmi vražedný výraz. Zřejmě mu ten humbuk kolem jeho obličeje začal lézt na nervy. Vytáhnu je ze třídy, následována Itachim, který je absolutně rozkošný s jeho vyděšeným výrazem a Blankou, která táhne Sasoriho za ruku. Zatáhnu je k záchodům, které jsou aspoň částečně krytý. Naším velkým příchodem vyděsíme partu šesťaček, které s pištěním utečou.
„Kluci, potěšili jste mě, nikoho jste nezabili.“ usměju se na ně. Všichni se usadíme na zem a já se co nejvíc namáčknu k Itachimu, který malinko zčervená. Vyděšeně pípne:
„Co to máte za lidi, v té vaší třídě? Ta holka, co se kolem mě pořád motala vypadala hůř než Kakuzu po ránu.“ Vybuchnu smíchy, následována Deidarou a Blankou. Orochimaru má stále vražedný výraz ve tváři a Sasori se zálibně dívá na jakousi blond deváťačku
„Mistře, kam to koukáš?“ optá se Deidara s úsměvem Sasoriho, který zrudne a zamumlá něco o blbu.
„Orochimaru, prosím tě, vykouzli nějaký laskavější pohled, takhle se tě každý lekne...“ požádám ho. Usměje se na mě.
„Já za to nemůžu, všichni mě tak štvou... Koukají na mě jak na blázna.“
„Neboj, takhle oni koukají na všechny.“ uklidním ho a mrknu na Blanku, která se lísá k Deidarovi.
„Ehm, Lucko, nemohla bys...no...trošičku...se odsunout?“ požádá mě absolutně zrudlý Itachi. Vypadá v té chvíli tak neskutečně kawaii, že bych ho nejradši umačkala. Odpovědět bohudík nestihnu, jelikož zazvoní a my se musíme vrátit do třídy. Blanka se pověsí na Deidarovu ruku a já vykračuju s Itachim držíce se za ruce. Orochimaru a Sasori na nás pochybně koukají, a řeší spolu, co to asi je ten zeměpis.

„No, Blanko? Co je to ten zeměpis?“ zeptá se mě Orochimaru. Udiveně se na něj otočím, protože to vypadalo, že mě celou dobu ignoruje.
„To je něco o řekách a horách.“ Mávnu rukou. „A je to nuda.“ Dodám s úsměvem ve tváři a zamilovaně se dívám na Deidaru a on na mě. Vejdeme do třídy, učitelka tam zatím není. Ještě, že tak. Oddechnu si. Posadím se vedle Gábiny a rozloučím se s Deidarou.
„Ty s ním chodíš?“ zeptala se mě Gábina a probodávala mě pohledem.
„Ne.“ Zavrtím hlavou. „Proč?“ zeptám se. Gábina jen zavrtí hlavou a dál si mě nevšímá. Přijde do třídy učitelka paní C.
„Slyšela jsem, že tu máme nové žáky. Prosila bych je, aby se nám představili.“ Kývla učitelka hlavou a pokynula nám, ať se posadíme. Vykuleně se podívám na Lucku. Obě se udiveně podíváme na ty čtyři.
„Tak začneme…tady od vás.“ Kývne na Sasoriho. Zkroušeně se na něj podívám a kývnu hlavou.
„Jsem Sasori.“ odvětil.
„Jsem Itachi a nejsem emo…“ hodil vražedný pohled po Daniele a mrkl na Lucku.
„Jmenuje se Deidara.“ Kývne hlavou.
„Říkejte mi Orochimaru.“ Kývl hlavou. Zhluboka jsem vydechla a usmála jsem se na ně.
„No měla jsem vás v plánu vyzkoušet…“ nadechla se učitelka. „Ale jelikož jste se ještě nerozkoukali, nechám vás bez zkoušení.“ Kývla hlavou. Všichni čtyři si oddechli a posadili se. Potom začala vykládat novou látku. Znuděně jsem si ji opisovala z tabule. Učitelka nám podala papíry abychom se naučili na příští test. Už vím co budu dělat o víkendu. Učit Deidaru a Sasoriho. Skončila hodina a my se vydali na angličtinu. Zase jsme je zatáhli k záchodům. Tentokrát se Lucka posadila naproti Itachimu, aby se na něj náhodou netlačila.
„Budou potřebovat doučování.“ Promluvím po chvíly. „Jestli chtějí zvládnout ten test.“
„Jo to je pravda…Já budu doučovat Itachiho a Orochimara a ty budeš mít Sasoriho a Deidaru.“ Mrkne na mě. Kývnu hlavou a opřu se o stěnu. Právě teď je velká přestávka, takže je času. Unaveně jsem zavřela oči. Přitáhla jsem si kolena k bradě.
„Takže, jak to bude s jejich bydlením.“ Zeptám se.
„No tak každá si vezmeme dva. No dala bych to tak jak se u nás objevili.“ Pokrčila Lucka rameny.
„Jasně…“ kývla jsem hlavou. „Chápu…“ Protřela jsem si spánky a unaveně jsem si zívla.