Namikaze Sora: 006. Sora-hime

Ráno vstala velmi brzo, musela udělat práci, pro kterou si měla jít včera. Oblékla se a hnala se ulicemi Konohy pro ty papíry. Vešla na základnu a tudy šla pomalu. Došla až na konec chodby. Otevřela je a nikde nikdo. Zavrtěla nad tím hlavou. Když to tu vedla ona, tu chvíli byla tu celé dny. Došla k archivu a vytáhla si několik složek, které by měla předělat. Zavrzali dveře a v nich stávající velitel.
„Ah, tušil jsem, že dnes sem přijdete,“ pousmál se. Sora kývla hlavou.
„Pomůžu vám dnes a ještě možná zítra, ale potom má služba tady končí.“
„Nechcete tu přeci jen zůstat?“ otázal se jí zdvořile. Zavrtěla hlavou.
„Neměla bych na to čas. Zařizuji dům po rodičích,“ pokrčila rameny.
„Aha,“ povzdechl si. „Tak dobře, vezměte si ty papíry. Mohly by tu být do zítřka?“
„Jistě, možná je stihnu donést ještě dnes.“ Pousmála se. Vzala papíry do náruče a vyšla ven z kanceláře. Procházela chodbami, které byli jednu chvíli jejím domovem. Vyšla ven na vzduch a šla zkratkou přes park rovnou domů. Dneska nemá čas se někde zdržovat.

Naruto, Sakura a Sasuke hledali, kde by mohla žít dcera Yondaime Hokage. Rozhodli se proto jít za Sandaime. Sakura zaklepala na dveře a vyčkala dokud se neozve tiché dále.
„Vítám vás tu, co potřebujete?“ usmál se na ně.
„No, my bychom potřebovali vědět, kde bydlí Namikaze Sora.“ Odvážila se zeptat Sakura. Sandaime si je se zájmem prohlížel a nejvíce Naruta, který byl až nějak moc ztichlý.
„Proč ji hledáte?“ otázal se.
„No, Kakashi sensei tu není a nemá nás kdo trénovat. A včera nás trénovala Sora-sama, tak nás napadlo jestli by neměla dneska čas.“ Vysvětlila mu Sakura.
„Je mi líto, ale nepřísluší mi vám říkat, kde Sora-hime přebývá.“ Zavrtěl hlavou.
„Aha,“ Naruto se zamračil. „Kde se nachází dům Čtvrtého?“ Všichni se na něj udiveně podívali.
„Kousek od nemocnice, proč?“ podivila se Sakura. Naruto se nadechl.
„Něco mi říká, že by tam mohla být.“ Sasuke kývl hlavou.
„No, mohla by to být pravda, ale řekl bych, že na nás nebude mít čas.“

Sora přešla z obýváku do kanceláře po jejím otci. Sedla si ke stolu a rozdělala si papíry po celém stole. Musela je uspořádat a upravit podle nového systému, který zavedla. Po chvilkách odcházela pryč, protože ještě k tomu vařila oběd. Zazvonil zvonek u dveří. Sora se mírně zamračila, netušila kdo by to mohl být. Pomalu sešla ze schodů a otevřela dveře. Za nimi stáli ti tři ze včerejška.
„Dobrý den,“ pozdravili jí slušně.
„Dobrý, co potřebujete?“ otázala se jich.
„No my jsme se vás chtěli zeptat jestli byste nás netrénovala.“ Zeptal se jí Naruto. Udiveně se na ně podívala.
„No, dneska nemám moc času. Kdybyste chvíli vydrželi.“ Pokrčila rameny. „Pojďte dál.“ Vešla do obýváku a ti tři za ní.
„Máte to tu hezké,“ usmála se Sakura.
„Děkuji, to je ještě po matce.“ Rozhlédla se Sora. „Nic jiného než uklízení tu nedělám. Nechám to tak, jak to bylo.“ Sasuke něco zamumlal, ale když se na něj Sora podívala radši ztichnul. „Můžete jít na zahradu, chvíli tam trénujte já tam za chvíli přijdu musím něco dodělat, a prosím vás, nezničte ji.“ Mrkla na ně a vyšla zpátky do pracovny. Naruto pokrčil rameny a vyšel ven na zahradu. Strnule se díval po celé zahradě, takovou v Konoze ještě neviděl. Přešel až doprostřed a rozhlédl se po okolí.

Sora seděla za stolem a úpěnlivě se snažila soustředit, ale nešlo to. Stále se dívala oknem ven. Jak se ti tři snažili jí donutilo k rozhodnutí pomáhat jim v tréninku. Po půl hodině konečně dopsala poslední papír. Protáhla se a sešla dolů do kuchyně, ze které se linul kouř. Otevřela okno a vytáhla něco, co mělo být jídlo z trouby.
„Sakra,“ zaklela a vyhodila svůj oběd do koše. Protřela si spánky a vyšla ven.
„Co, že netrénujete?“ podívala se na ty tři, kteří seděli na lavičce pod stromem.
„Nudíme se a nevíme co máme dělat.“ Pokrčil rameny Naruto. Je jen líný. Pomyslela si Sora.
„Tak jdeme na to, uvidíme co ve vás je…“