Šestý živel 23 - Zdroje síly

„Promiň to nedorozumění. Jsou u nás noví,“ omlouvala se Koyuki.
„To je dobrý, nic se nestalo,“ řekl Naruto.
„Pojď, popovídáme si u oběda. Máš určitě hlad,“ pozvala ho Koyuki.

K obědu byl, jako omluva za vězení, ramen.
„Tak jsem slyšela, že bitvu jste vyhráli,“ začala diskuzi Koyuki.
„Bitvu jo, ale válku ne,“ odpověděl Naruto sklesle.
„Jak tomu mám rozumět?“ ptala se Koyuki. A tak Naruto začal vyprávět, jak to bylo s Jashinem a tak dál.
„Takže teď to chce nějakou hodně velkou sílu,“ konstatovala Koyuki, která byla dost zdrcena tím co právě slyšela.
„Super mega hyper sílu a ani pak není nic zaručený. Kyuubiho v plné síle odhodil jak nic. Jediná možnost je najít Boha smrti. A když se to nepovede tak fakt nevím.“ poopravil ji Naruto.
„Povím ti jednu legendu,“ začala Koyuki.
„Legendu?“
„O čtyřech božských artefaktech. Mají z člověka udělat bytost, jejíž moc se žádné nevyrovná. Nejsilnější hrdinové se před ní obracejí v prach, světy se vyvracejí z kořenů a samo světlo mizí v temnotách.“
„To by bylo pěkný, jenže je to jen legenda.“
„Legendy občas bývají pravdivé. Kdyby se to s Bohem smrti nepovedlo, byla by to jediná možnost,“ podotkla Koyuki...
„I když je to asi velká síla, nevím jestli by to na něj stačilo,“ zapochyboval Naruto.
„To nikdo neví, ale je dost pravděpodobné, že by to bylo málo,“ přiznala Koyuki.

Hned po obědě se šli projít. Cesta je zavedla ke generátoru, který udržoval ve Sněžné zemi jaro.
„Tak koukám, že už jste ho doladili,“ řekl Naruto.
„Docela jo. Pojď se podívat blíž.“
Došli do středu mezi zrcadly, kde se pomocí šestihranného krystalu generátor spouštěl. Koyuki přišla blíž ke kamennému podstavci a dotkla se ho. Ze strany podstavce se objevila prasklina, ta se zvětšovala a nakonec se objevila díra do podstavce, který byl dutý. Koyuki dovnitř sáhla a vytáhla prsten z černého kovu.
„Tak na,“ natáhla Koyuki ruku k Narutovi.
„Co to je?“ ptal se Naruto.
„Božský artefakt. Má takovou sílu, že dokáže nepřetržitě dodávat energii do generátoru.“
„Ale... to tu bude zase zima,“ řekl Naruto. Už teď se začínalo ochlazovat.
„Bude, ale mi to nějak vyřešíme. Teď jsou důležitější věci,“ řekla Koyuki a Naruto si prsten konečně vzal.
„Díky... sakra... nevím co bych měl říct,“ došla Narutovi slova. Koyuki se k němu přiblížila, chytila ho za ramena a podívala se mu do očí.
„Osud světa je ve tvých rukou. Naruto, řekni že se nevzdáš. Slib mi to!“ řekla Koyuki a do očí se jí draly slzy.
„Slibuju. Když mi urve ruce tak ho ukopu, když mi urve nohy tak ho zakousnu, když mě rozseká na kousky tak ho prokleju, ale nikdy se nevzdám! To slibuju na svojí cestu ninji!“

Ještě ten den Naruto odplul první lodí, která odjížděla. Po dlouhých hodinách na moři konečně dopluli na pevninu. Naruto vystoupil a dal se na cestu směr Listová.
„Ty to myslíš vážně?“ ptal se Kyuubi.
„Co jako?“
„Takhle tam budeme za pěkně dlouho,“ řekl Kyuubi.
„Nějakej chytrej. Znáš lepší způsob?“ ptal se náš hrdina.
„Si piš,“ odpověděl lišák a vyskočil ven z Naruta, „Naskoč a jedem.“
Naruto naskočil na Kyuubiho a ten se rozběhl. Rychlost se s Narutem nedala srovnat.

„Konečně jí vidím,“ koukal Naruto na svou rodnou vesnici. Slezl z Kyuubiho a ten do něj skočil, že prej si musí odpočinout po cestě. Proběhl hlavní bránou a dál to bral hodně rychle po střechách, takže ho skoro nikdo nezahlédl a kdo ano, ten nevěděl, že je to Naruto. Narutovi přišlo divné, že je vesnice dost vylidněná, ale moc to neřešil. Cesta ho vedla k Tsunade, protože informace o Jashinovi mají nejvyšší prioritu.

„Musíme počkat. Nic jiného se dělat nedá,“ říkala Tsunade.
„Tak ho půjdu hledat taky!“ rozhodla se Hinata.
„To nemůžeš. Kdyby se něco stalo, nikdy by mi to neodpustil,“ zamítla bábi.
„A-ale co když se mu něco stalo....“ zakoktala se Hinata a začaly jí téct slzy po tvářích.
Naruto se akorát natahoval ke klice, ale když zaslechl pláč, zastavil se. Určitě to byla ona. Týden o něm nevěděla. Jestli žije, nebo je mrtvý. Určitě jí způsobil tolik bolesti. Teď i on cítil tu bolest u srdce. Konečně natáhl ruku ke klice a otevřel dveře. Tsunade stála před svým stolem a objímajíc Hinatu jí utěšovala. Když si Tsunade všimla, že někdo přišel, podívala se ke dveřím. Chvíli nevěděla jestli se jí to jen nezdá. Hinata se vzpamatovala a podívala se ke dveřím taky. Je to on? Nezdá se jí to?
„Promiň Hin,“ omluvil se Naruto. Je to opravdu on.
„Naruto!“ vykřikla Hinata a rozběhla se k němu. Naruto nějak nečekal, že to tak přežene a když mu padla do náručí tak ztratil rovnováhu a oba vypadli z kanceláře a svalili se na zem.
„Naruto, já se o tebe tak bála,“ brečela Hinata.
„Já vím, promiň,“ omlouval se Naruto. Po chvíli se oba zvedli a přišel čas na vysvětlení.

Naruto vysvětlil, že Jashin porazil Boha smrti a teď může Akatsuki oživit kolikrát se mu zachce a až udělají špinavou práci za něj, dokončí zničení světa.
„Když jsem odtamtud odcházel málem mě dostal, ale když zjistí, že jsem zase zpátky tady, nebude si chtít špinit ruce a prostě pošle Akatsuki. Takže tak velká hrozba by to nebyla.“
„Akatsuki sama o sobě stačí na zničení Listové,“ podotkla Tsunade.
„Dokud jsem tu já tak ne! A až tu nebudu, není důvod aby tu byla Akatsuki.“
„Snad máš pravdu,“ doufala Tsunade.
„Nejlepší by bylo najít Boha smrti a ten ať si to s Jashinem vyřeší po svém.“
„Ale když se to nepovede...“
„Málem bych zapomněl! Princezna Sněžné země mi řekla o legendě božských artefaktů,“ pokračoval Naruto a vytáhl prsten, který mu dala.
„To je...“ vyvalila oči bábi.
„To je jeden z nich,“ dokončil Naruto.
„Musíme najít i ty ostatní! Když se to s Bohem smrti nepovede, je tohle jediná šance!“ zahlásila Hokage.
„Přemýšlel jsem o tom. V té legendě se sice mluví o neuvěřitelných účincích artefaktů, ale to jen v porovnání se silou normálního ninji. Myslím, že na Jashina to tolik fungovat nebude.“ prohlásil Naruto.
„Když nic, tak ho jen zpomalíme,“ vydechla Tsunade. Naruto radši nelíčil jak dopadl Kyuubi při střetu s Jashinem, aby víc nepodlamoval už tak zdrcenou morálku.
„Další průser je, že jsem přišel o ty úžasné oči,“ pokračoval Naruto ve sdělování nových správ.
„Mluvila jsem s otcem. Předpokládal, že se to stane,“ svěřila se Hinata.
„Tak mě napadá, kde jsou všichni?“ zeptal se Naruto Páté.
„Všichni tě hledají. Jak jen to bude možné, vrátí se,“ odpověděla. Narutovi bylo divné kde všichni jsou, ale že ho všichni hledají ho vůbec nenapadlo.
„Jděte si odpočinout, já se pokusím něco o těch artefaktech zjistit,“ poslala je pryč Tsunade.

Hledání informací o artefaktech šlo pozoruhodně rychle. Druhý den ráno už se Naruto hlásil u Tsunade.
„Podle dostupných informací by se mohl další nacházet v Zemi Démonů,“ řekla Tsunade.
„Kdy mám vyrazit?“ ptal se Naruto.
„Nebuď tak nedočkavej. A nepůjdeš sám. To by mi Hinata dala,“ řekla Tsunade.
„Tak kdo se mnou půjde?“ ptal se Naruto a než to dořekl, vstoupil do kanceláře Jiraiya.
„Zdravím Naruto. Už jsme mysleli, že je s tebou konec. Celá vesnice tě hledala.“ řekl Jiraiya.
„Zvrhlý poustevník?“
„Přesně tak. Většina lidí se ještě nevrátila z tvého hledání a stejně je Jiraiya jeden z nejlepších lidí, které ti mohu dát,“ řekla Tsunade, „Myslím, že bude nejlepší, když půjdete hned.“
Naruto i Jiraiya opustili kancelář a šli se sbalit. Naruto se šel rozloučit s Hinatou.

Po dvaceti minutách se Naruto s Jiraiyou sešli u brány.
„Připraven na cestu?“ ptal se Jiraiya.
„Jasně že jo!“ odpověděl Naruto. Jiraiya přivolal Gamabuntu a stál na jeho hlavě.
„Tak pojď, jestli nechceš jít pěšky!“ volal Jiraiya.
„Mám lepší!“ zakřičel Naruto a vyskočil z něj Kyuubi, který se zvětšil do své normální velikosti. Kyuubi sebral Naruta jedním ocasem ze země a postavil ho na svou hlavu. Teď Naruto koukal na Jiraiyu i Gamabuntu pěkně z vrchu. Gamabunta a Kyuubi si hleděli do očí.
„Tak co? Kdo má lepší?“ zasmál se Naruto.
„Moc podceňuješ žáby,“ povzdechl si Jiraiya.
„Závod?“ ušklíbl se Naruto a Jiraiya jen kývl hlavou.
„Nemáš šanci,“ zavrčel Kyuubi.
„Cos to řekl?!“ oplatil mu Gamabunta.
„Takže tři, dva, jedna a start!“ odstartoval Naruto. Závod to byl zajímavý a padlo při něm za vlast hodně stromů, ale nakonec se do Země Démonů dostali. Jak se dalo čekat, vyhrál Kyuubi a Naruto. Gamabunta s Jiraiyou jim ale dávali pěkně do těla a tak to neměli úplně jednoduché.
„Hmm, Země Démonů. Tady by ses mohl cítit jako doma,“ řekl Naruto Kyuubimu.
„Taky že jo,“ zavrčel Kyuubi a skočil do Naruta, aby nepřitahovali příliš mnoho pozornosti. Gamabunta zmizel, protože jeho pomoci už nebyla potřeba. Po několika minutách našli sídlo kněžky Shion. Ta samozřejmě Naruta hned přijala. Jiraiya chtěl radši zůstat venku.
„Vitej Naruto! Jak to dopadlo? Povídej, přeháněj!“ přivítala ho Shion.
„Ahoj Shion. No, už jsi asi slyšela, že jsme vyhráli.“
„Slyšela. Jsem ráda že jsem mohla pomoci.“
„Jo a ta rolnička... no, byla zničena.“
„To nevadí. Takových můžu vytvořit plno. Stačí použít moc kněžky a trochu jí do rolničky zapečetit.“
„Tak to jsem rád, myslel jsem že se budeš zlobit,“ oddechl si Naruto.
„A co tě ke mně přivádí?“ zeptala se Shion a nenápadně se přiblížila k Narutovi. (Asi si myslela, že je tu kvůli ní.)
Naruto šel na věc a všechno o Jashinovi a božských artefaktech jí řekl. Shion se nestačila divit.

„To tě asi zklamu. Jeden tu prý opravdu byl, ale to už je hodně dávno. Teď tu už bohužel není.“
„Aha, tak to já zase půjdu,“ řekl znechuceně Naruto a chtěl odejít, jenže ho Shion chytila za ruku.
„Počkej. Když už jsi tady...“ řekla Shion a odtáhla ho pryč.
„Počkej! Co chceš dělat?!“ ozýval se Narutův hlas po chodbách Shionina sídla.

Po půl hodině se Naruto sešel s Jiraiyou.
„Tak co? Máš?“ zeptal se Jiraiya a Naruto jen zakroutil hlavou.
„Tak to mi řekni, co jste tam dělali tak dlouho?“ divil se Poustevník.
„No... to radši ani nechtěj vědět,“ odpověděl Naruto.