Nakila 4.díl-Večerní útes a měsíc

v minulém díle:
V tom ale před ně skočil Kakashi. „Aha, tak takhle to je.“
A podíval se na oba dva, jako by je chtěl zabít.
__________________________________________________________

____Nakila se rozklepala, podívala se na Kakashiho a povídá: „O...o čem to mluvíš.?“
„Hmm, mě to bylo divný, že vy jste jediný, co nejsou počmárání. A víte co je mi ještě divný, jeden den jste se snažili zjistit mou tvář a teď, ne? To vás to konečně omrzelo?“
Naruto ze sebe jen vydal „Ehm…“
A tak se do toho vložila Nakila. „Vypadá to, že musíme říct pravdu…“
„Nooo…?“ protáhl Kakashi.
„My…jak jsme v noci udělali žertík, tak…Naruto mě přemluvil, abych ti sundala masku…Takže, jsme…viděli tvou tvář.“
„Cožéééé?!“ Zařval, jak když ho na nože berou.
Naruto aby v tom nebyl sám tak aspoň trošku namočil Nakilu.
„Ale Nakila byla z té tvé tváře tak vedle, že na ní civěla dobrých 10 minut. A pak mi venku dokolečka mlela, jak jsi nádherný, úžasný, atd.…“
„Co to meleš?! To není pravda, Naruto.“
Celá rudá a zahanbená. – ale je pravda, že jsem si to myslela-
„Ale je!“
„Ne!“
„Jo!“
„A dost oba dva. Tak se to vyřešilo. Ale nemyslete si, že z toho vyváznete bez trestu, no možná…“
Nakila úplně napnutá „M..možná…, co?“
„No možná ty vyvázneš bez trestu.“
„Fáákt? Děkuju mnohokrát Kakashi.“ A skočila mu kolem krku.
Naruto rozčíleně „Cožééé?! Vždyť ten žertík vymyslela ona! “
„A co on Kakashi?“ zeptala se a pořád mu vysela kolem krku.
„Já vím, ale když jsi mluvil o tom, jak pak celou dobu ti říkala o mě, tak se Nakila pěkně červenala. Což znamená, že i když to neřekla nahlas tak si to myslela. A to jí asi zachránilo před trestem.“ Řekl k Narutovi.
„Cožéééé?! Tss“ Urazil se Naruto.
_____ „Nešla bys se mnou večer na Ramen?“ zašeptal jí do ouška.
„Jasně, moc ráda. Děkuju.“ A celá zrudla.
–nejraději bych mu vlepila pusu-
„A ty Naruto, poběžíš 50 koleček kolem vesnice. Ahoj Nakilo, jdu hlídat Naruta aby nepodváděl.“
„Ee, Ahoj Kakashi.“
Nakila celá šťastná a rozzářená doskákala na louku, kde byla včera. Sedla pod strom. „On, on mě pozval na Ramen jen my dva. Huráááá.“ Zajásala a začala tančit.
Večer:
____U Teuchiho si Nakila a Kakashi pochutnávali na Ramenu.
„Mňam, to je suprovej Ramen.“
„Taky si myslím. Ale chci se na něco zeptat.“
„He?“
„No, když jsem dohlížel na Narutův trest. Tak mi něco pověděl. Prý když jste vešli do mého domu, tak jsi prý okamžitě věděla kde je moje ložnice. Jak jsi to věděla, vždyť jsi u mě nikdy nebyla nebo jsi špehovala?“
Nakila se vyděsila vůbec jí nenapadlo, že se jí na to zeptá.
„Ani jedno ani druhý. Já…já…to nemůžu říct.“
„Proč ne, vždyť ti hlavu neukousnu…“ usmál se povzbudivě.
„Já,…no tak jo. Mně se zdál sen a z toho jsem věděla kde co je. A když jsem v hale viděla, že je to stejný jako v tom snu, tak jsem tipla, že ložnice bude tam kde ve snu, víš.“
____„Aha, to je zajímavý. A nechceš mi o tom snu povědět?“ zeptal se šibalsky.
„Cheche, to jsi uhodl, nechci. Možná jindy.“ A zasmála se.
„No ták.“ A udělal smutný *očíčko.
„Chjo, že se vždycky od tebe nechám přemluvit.“ Usmála se a začala vyprávět ten sen.
Po chvíli:
„Jůůů, to byl romantický sen.“ A zrozpačitěl.
Nakila na to nic neříkala jen se červenala.
______Lehce do ní šťouchl, zaplatil a se vydali na cestu.
„Ten sen musel být nádherný.“ Usmál se a něžně ji objal.
Byli si tak blízko že Nakila cítila jeho klidný dech. Sklonil hlavu a do ouška jí pošeptal.
„Něco ti ukážu.“ Řekl a něžně jí políbil na tvář.
Nakila se nebála, věřila mu. Věděla, že když je s ní nemůže se jí nic stát. A oba se přenesli, na tentýž útes kde se kdysi dívala na západ slunce a brečela.
„Tady jsi už byla, že?“ a stále jí nepouštěl z náručí.
Nakila jen kývla, protože byla zasněná, co bude dál. Společně došli až k okraji útesu, to už se Nakila vrátila do reality.
______„Koukej, tady je to nádhera nejen při západu. A navíc je dneska úplněk.“ Ukazoval na oblohu.
Nakila vzhlédla k měsíci. -Měl pravdu, měsíc je v úplňku. -
„Je tak nádherný…mohly bychom tu chvíli zůstat?“ Usmála se nevině.
„Já věděl, že se ti to bude líbit.“ Pousmál se a dal jí další polibek na tvář.
Nalila, byla úplně vedle. –je to snad sen?- ptala se sama sebe.
______Kakashi vyšel na kopec a sedl si pod strom a Nakila si sedla vedle. Aniž by se ptala tak si opřela hlavu o jeho rameno, a dál pozorovali měsíc… Najednou se zvedl studený vítr a Nakila se oklepala zimou.
„Tobě je zima?“ zeptal se.
„Trochu je…ale to vydržím.“ Dodala hned, nechtěla přece, aby šli domu.
Kakashi se odlepil od stromu a mlčky si začal sundávat chuuninskou vestu.
Beze slova jí Nakile navlíkl. „Už je ti líp?“ zeptal se milým hláskem.
„Ano, děkuji.“ Řekla hláskem tichým jak myš.
Pootočila se tak že když si pak lehla,měla hlavu v Kakashiho klíně.(V povzdálí hrála Eyes On Me)
Kakashi se usmál a začal jí hladit po vlasech. Už se nedívala na měsíc, zahlédla něco zajímavějšího, jeho oříškové oko.
Zakoukala se do něj, přímo se v něm topila. Kakashi to zaregistroval a podíval se na ní. –ale ne, zjistil to-. Najednou jí vzal něžně do rukou a posadil jí. Nakila čekala, co bude dál. Zvedl ruce a sundal si masku**.
_____Jemně si jí k sobě přitáhl, přibližoval se…až jí políbil. Nakila mu polibky opětovala. Nakonec se vášnivě líbali, on jí hladil ve vlasech ona jeho po holém hrudníku. Líbali se tak vášnivě, že se začali kutálet z kopce dolů k útesu, neřvali jen se chechtali. Zastavili se kousek před okrajem, Nakila ležela na Kakashim a oba se řechtali na celé kolo.
„Hehe, myslím, že je to varování. Abychom šli domů.“ A chechtal se dál.
„Mno, taky si myslím.“
„To se ale nejdřív musíš ze mě zvednout, hehe.“ Pochichtával se dál.
„Jé, promiň. Ty jsi měkký jak deka, víš. Proto se mě z tebe nechce dolů.“ Usmála se omluvně a zvedla se, pomohla na nohy i Kakashimu.
Podívala se na kopec ze kterého se skutáleli a v půlce kopce zahlédla něco oranžového.
„Kakashi není to tvoje knížka?“ ukazovala do půlky kopce.
Kakashi zašmátral v kapse a tam měl prázdno.
„Jo, je děkuju.“ A utíkal za svojí milovanou knížkou.
Nakila ho doběhla. Vzal jí za ruku a PUF…přemístili se do ulice kde bydlí Nakila.
Šli po schodech nahoru, byla to chvilka ale těm dvěma to připadalo jako hodiny.
_____Došli až k bytu Nakili.
„Tak jsme tady, Kakashi.“ Řekla bezvýznamně. „Byl to nádherný večer.“
„Jo, to opravdu byl, asi na to nezapomenu.“ A výmluvně se usmál. „Hele já vím, že pak nebudeš moc spát…“ usmíval se šibalsky.
„Copak?“ Udiveně koukala na něho.
„Jsi super, mám tě rád.“ Usmál se a políbil jí.
Nakila se rozzářila jak žárovka „Děkuju. Vždyť já tebe taky .“ a polibek mu opětovala.
„No, už bych měl jít. Tak dobrou Nakilo.“ Poslední polibek a odcházel.
„Jo, jasně. Dobrou Kakashi.“
_______Kakashi se otočil a odcházel, Nakila se za ním koukala dokaď nezmizel. Vešla do bytu, zavřela za sebou dveře a sjela po dveřích na podlahu. „Ach, jak já ho tak miluju.“
Vstala a odešla do koupelny. Tentokrát se z koupelny neozýval zpěv ale šťastné skřeky typu „I love you.“ „Kakashi forever“ a podobně
Vyběhla z koupelny celá rozjančená a padla na postel. Ani se nenamáhala zatáhnout závěsy. „To byl nádherný den. To se jen tak nestává.“
A usnula tvrdým spánkem.