Teď tu velím já! 05-Sasuke a imaginární přítelkyně

O další den pozdě probíhalo všechno ve stejným kolejích jako i tenkrát, co jsem tu byl s brejlovcem uvězněný. Před tím to nebylo zas tak zlé, byl tu brejlovec, který tu svou pusu nezavřel. Tentokrát veškerá konverzace zůstala na mě. Začal jsem mluvil do temného rohu místnosti, který asi po dvou hodinách začal dostávat pomyslný tvar a překvapivě začal i odpovídat. Asi se ten hlas s počátku podobal tomu mému, ale časem se změnil. Zanedlouho ani nechtěl jít pryč, když ho bílá ruka vytáhla ven. Přitiskl se ke dveřím a nehodlal jsem se vzdálit od své kamarádky. Moc hezké kamarádky.
Chlápek, kterému ta bílá ruka patřila ne nedal jen tak odbít a proto mě pro případ zfackoval. Volnou rukou jsem si přidržel bolavé místo. Nebylo moc poznat jak jestli je jedna moje tvář rudější než ta druhá. Tvář mě stále pálila, potom co jsem na jedné v chodbě setřel zem dočista. Právě tuhle, kdy jsme se vzpamatovával on využil a chytit mě za ruku. Začal jsem se pomalu vzdalovat od své kamarádky, pomalu jsem si začal uvědomovat, že ji vidím naposledy. Začal jsme sebou házet, ale výsledkem bylo jen to, že jsme se přetočil na břicho a začal jsem podlahu stíhat obličejem místo zad. Konečně se objevili dveře mého pokoji. Vykašlal jsem veškerý prach z úst a radostně jsme se usmál. Konečně. Teď bude sami. Nad touhle myšlenkou jsem se musel usmát. Ale smích mě přešel jakmile jsem vzlétl do vzduchu a pomalu ale jistě jsem dopadal na tvrdou zem. To byla rána, hned potom jsme si zkontroloval, jestli mi náhodou nechyb nějaké zuby. Třicet, dobrý všechny jsou na svém místě. Dál jsme zkontroloval, jestli mi nechybí nějaká končetina. Taky byli všechny na tom stejném místě. A tak jsme hupsl do vyhřáté peřinky. Potřeboval jsem spát, protože jsem si celou dobu povídal s tou novou kamarádkou. Byla hrozně zajímavá, plná skvělých zážitků. Shodil jsem ze sebe oblečení, nebylo potřeba nosit tu spodní prádlo, stejně tu žádné ženy nebyli, jen ta moje kamarádka. Zakryl jsem až po krk a nechal jsem se unášet říší snů.

„Tebe jsem ještě neviděla,‘‘ ozvalo se z kouta, přitiskl jsem se víc ke dveřím a když jsem uslyšel kroky mířící ke mně začal jsem bušit na dveře. Ale pak jsem najednou přestal, protože ta osůbka byla ta stejná dívka jako na samotce.
Otočil jsem se a čekal jsem odkud se t vynoří. Byla tu docela tma, ale pak někdo rožnul svíčku. Celý pokoj rozjasnil. U jediného zdroje světla stála ty dívka v průsvitném župánku, přes který bylo vidět až…můj bože
Dobře jsem věděl, co se bude dít, ale měl jsem značné námitky Znali jsme se jen pár hodin a už abychom dělali tohle. To jen a mě trochu rychlý.. Ale ona měla jiné plány, popadla mě za ruku a hodila mě do postele. Usmál jsem se, tihle zacházení se mi líbilo, ale nesměl jsem se ji nechat ovlivňovat.
Postel byla měkoučká..ježiš na co to myslím. Než jsem se ale vzpamatoval, ta dívka nechala spadnout ten župánek. Chvíli jsem byl v ohromení, chvilku jsme přemýšlel, zda mám křičet nebo o ní skočit. Ano ale po čtyřech vlezla do postele a pomalu ze mě začala stahovat oblečení. Ta potvůrka využila okamžiku, když sem přeměřoval její okouzlující hrudník.
„Hmmm..rozhodně se máš čím chlubit,‘‘ ozval ose někde zezdola a já dobře věděl o čem mluví. To snad všichni. Než jsem ji to stačil zarazit, musel jsem zaklonit hlavu. Po deseti minutách, co jsem sotva pobíral dech se objevila pár centimetrů ode mě. Trochu jsem se lekl, chtěl jsem ji od sebe odstrčit, ale na to už bylo pozdě.
Co se dělo dál, už jsem si moc nepamatoval, jediné co mi stále znělo v uších byl ten příjemný zvuk, vrzající postele.

Zničehonic jsem se celý zpocený probudil, posadil jsem se. Uh.. to byl sen, nedokázal jsme ho zařadit. Byla to noční můra nebo jen ten nejhezčí sen, co jsem kdy měl. Zařadil jsem ho do té druhé kategorie. Položil jsem se zpátky do postele, ale něco mě zneklidnila. Postel pode mou byla trochu vlhká, jako kdybych se počůral. Shrnul jsme ze sebe peřinu. Byl jsem docela blízko, ale byl bych raději kdybych se počůral, tohle bylo trošku trapné. Trošku víc. V zničehonic se prudce otevřeli dveře, nastrčil jsem se zakrýt také tne nově příchozí uviděl tu z skvrnu na posteli. Málem jsme se propadl. Teď jsem se zesměšnil na další dvě století.
„Co to je?‘‘ poukázal oslizlí chlápek na skvrnu. Rychle jsme přes sebe překryl peřinu, aby pohledem nesklouzl nahoru. To se ani nestalo, stále hypnotizoval tu skvrnu, kterou byla dokonce i na mé peřině. A pak jsem zahlédl zase moji kamarádku. Musel jsme si s ní popovídat, promluvit si o tom snu, protože mě to jako sen přestalo připadat. Bylo to v téhle místnost a v téhle posteli a k tomu ještě nasvědčoval i ten flek. Ona byla trochu proti, jí se to líbilo a vůbec ji nezneklidňovalo. Trochu jsem zvýšil hlas, protože ona se začala smát. Šťouchl jsem do ní, ona tím jsme ji shodil z postele. Křikl jsem a naklonil jsem se z postele, abych mohl ji mohl nahoru, ale neležela tam. Křikl jsem.
„Bože, zabil jsme ji!‘‘ vykřikl jsem. Vyletěl jsme z postele, ale nikde v pokoji nebyla. Dál jsem křičel, ale neodpovídala. Vyběhl jsem ven a dál jsem na ni volal, ale neozývala se. Jediné, co se ozývalo byl smích. Zastavil jsem se a pomalu jsme se otočil. Za mnou stáli nějaké ženy a dívali se do místa někde uprostřed mého těla. Pohlédl jsem na to stejné místo. Bože, v tu chvíli jsme i vzpamatoval. Na sobě jsem nic neměl.
„Někdo tu měl divoké sny,‘‘ poznamenala jedna s úsměvem. Já jsem si přiložil ruce na příslušné místo. Uháněl jsem do pokoje, co mi nohy stačili. Jakmile jsme vběhl dovnitř, zamknul jsem za sebou a schoval jsme se pod peřinu. Říkám vám, že ode dneška už není moje kamarádka, jestli ještě někdy uvidím, tak ji dám přes hubu.