Začátek nekonečného příběhu nenávisti a lásky

Vrátíme se v čase do doby, kdy byli ninjové ještě v plenkách. Jutsu se vyvíjeli do stále silnějších forem a lidé mezi sebou válčili o území.
Byla noc jako každá jiná. Saiga šel sám lesem, ale to netušil, že mu tato noc změní celý život. A nejen jeho, spousta další životů se změní, tak jako nikdy. Byl pověřen zabít vůdce klanu Hatai, který ovládal celou větrnou zemi. Netušil proč, jeho otec mu to prostě nařídil. Saiga ale nechtěl tak bezdůvodně zabíjet. Ovšem musel svému otci dokázat, že je hodný nastoupit na jeho místo. Musel dokázat, že dokáže řídit tak mocný klan. Klan Kikate.
Když tak šel, přemýšlel o moci. Proč jsou někteří lidé tak bezbranní a někteří naopak tak silní?
„ To už jsem tady? “ zamumlal protože stál na hranici větrné a ohnivé země. Najednou uslyšel křik. Ten křik který dobře znal, ten křik patřil lidem kteří byli bez rozmyslu vražděni. Nenáviděl to. Proč se mu v hlavě najednou ukazují obrazy jeho obětí? Svědomí mu nedalo a rozběhl se směrem kde slyšel výkřiky. Kupodivu to bylo stejným směrem kde leželo město ve kterém měl splnit svůj úkol.
„ Ne, to nemůže být pravda..... to není možné!“ s pohledem plným strachu se díval na město. Tak zdevastované místo ještě neviděl, ale to nebylo všechno..... kousek dál viděl ninji jak se snažili odehnat to co tuhle zkázu způsobilo.
Saiga nevěřil svým očím. Ty povídky o ocasích zrůdách byli pravdivé. Nechtěl věřit tomu co vidí a doufal že je to jen sen. Jako kluk toužil po síle co mají ocasí démoni, ale v dospělosti mu to přišlo ohavné. Ze všech deseti démonů obdivoval jen tři: Kyuubiho, Houkoa a Juubiho. Juubi byl ze všech nejsilnější a nejkrutější. Desetiocasí démon a devítiocasí démon byli bratři zrozeni z touhy po moci a nenávisti lidstva. Takhle to Saigamu vyprávěl jeho dědeček který se jednou setkal s devítiocasím.
Tuhle spoušť mohl způsobit jen jeden démon a to Juubi. To co se před ním odehrávalo bylo kruté a nádherné zároveň. Juubi byl krásný démon v podobě velkého bílého tygra. Byl obklopen světle fialovou chakrou, která pohlcovala všechny ninji kteří proti němu bojovali.
„ Přece se na tohle nemůžu jen tak dívat“ prohodil Saiga a vydal se napříč jisté záhubě. Byl si jistý, že dělá dobrou věc.
Několik hodin pomáhal ninjům z města odlákat démona, ale nedařilo se. Postupně odpadávali všichni stateční co s ním bojovali bok po boku. Byli mrtví nebo totálně vyčerpaní. Vypadalo to že Juubi je stále plný síly, která mu vydrží ještě hodně dlouhou dobu. Saiga se ale nechtěl za žádnou cenu vzdát. Byl to velmi silný ninja s úžasným odhodláním a touhou se nikdy nevzdat. Chtěl za každou cenu pomoci těmto lidem, aby odčinil alespoň něco z toho hrozného co v životě spáchal a tak se vrhl s plným odhodláním na démona.
„ Hahahaha kdo jsi že se mi dokážeš podívat do očí aniž bys na sobě dal znát sebemenší náznak strachu? Ty se mě nebojíš? “řekl překvapeně démon, který se díval přímo na Shisua. Mladík nevěděl co má říct.
„ Ne nebojím! “ a nastavil ruce do pečetící polohy. „Chci v životě udělat něco dobrého, to co chci udělat já a ne můj otec.“
Démon zbystřel, tyto pečetě už dlouho neviděl.
„ To ne ty pečetě! Ty jsi člen klanu Kikate! Chceš požít to jutsu, ale to se ti nepodaří! “
Juubi se chystal na jeho finální úder, ale najednou se nemohl hýbat. Ano stalo se padl do pečetícího jutsu. Saiga se bál tohoto jutsu, ale povedlo se mu. Naučil ho jeho děda.
„ Dokončíme to tu!“ a sundal si řetízek co měl na krku. Toto jutsu mu umožňovalo zapečetit velké množství chakry do malé věci a tenhle řetízek byl ten pravý.
„ Udělám to pro sebe a pro svůj klan...a také pro lidi, kteří jsou slabší něž ty a nedokážou se ti bránit “a udělal konečnou fázi.
Obrovská vlna tlaku otřásla půdou. Juubi byl v přívěšku a Saiga na pokraji smrti. Tato technika ho za chvíli bude stát život. Poprosil měšťany ať ho odnesou na panství jeho klanu.
„Saiga! Co se ti stalo! “ všichni se kolem jeho bezvládného těla shromáždili. Všechny které miloval měl na blízku.
„ Otče, tady je přívěšek...“ a mezitím povyprávěl vše co se stalo minulé noci.
„ Toto patří nám, naší rodině, odpusť otče, ale vím že v našem klanu je uvězněná nenávist a touha po krvi. Chtěl jsem alespoň někdy udělat něco dobrého. Odpusť. “ s těmito slovy opustil Saiga ninja svět.