Spoluautorská

Naruto a Hinata stáli před hradbami Sunagakury, kde bylo naprosté ticho a mír. Popravdě, nečekali takový klid. Ale kdo ano, kdyby věděl, že hlavu země ovládá zákeřná skupina vrahů.
No, prostě si mysleli, že když jejich Kazekageho ovládá Akatsuki, bude tu alespoň trochu rušno, ale nic se nedělo. Na hradbách stál obvyklý počet stráží a průchod byl volný. Potichu tedy vešli a stráže ani nezvedli hlavu. Rozhlédli se a chtěli se zeptat, kde mají hledat sídlo Kageho. Jenže Gaaru však nemuseli hledat. Vyšel jim naproti.

Kapitola 3.

„Ty jsi Kisame že?“ Zeptala ses modré osoby vedle tebe. Vypadal jako žralok. Ale ti tě nikdy nějak hrozně neděsili.
„Jo maličká.“ Usmál se, při tom mu šly vidět špičaté zuby. Měl dokonce i žábry které se mu při úsměvu rozšířily. V téhle organizaci je fakt moc milých lidí. “Máš dost chakry na léčení? Kluci na tom nejsou moc dobře.“ Vydala jsi co nejvíc energie na to aby ses rychle posadila. Pocítila jsi obrovskou únavu.

Naruto právě seděl na svém oblíbeném místě a vychutnával si svojí obvyklou dávku ramenu (asi 50 misek XD), když v tom uslyšel za sebou tiché:
„Naruto-kun.“
Ohlédl se a uviděl tam koho jiného než Hyuuga Hinatu, která opět zavedla svojí tradiční barvu.
„Co potřebuješ Hinato?“ optal se blonďák.
„No, ehm, my, no, máme jít za Tsunade-sama.“
„Ava, ho has potfebuje?“ ptal se s plnou pusou naruta a nudlí Naruto.
„Nevím,“ řekla.
Naruto tedy zaplatil a spolu s Hinatou se vydal k sídlu Hokageho.

Každý drží kousek...ze mě

2.kapitola

Když ses ráno probudila Itachi už tam nebyl. Trochu ses bála jestli to nebylo moc nebo jestli si ho neurazila nebo tak. Pokoušela jsi se vstát. Pohyb ti způsobil křečovitou bolest v svalech. Zatemnělo se ti před očima ale nechtěla ses vzdát. Snažila jsi sebou prudce hodit aby ses dostala dál. Snažila ses nevnímat tu hroznou štiplavou bolest. Povedlo se ale padala si z postele. Čekala jsi tvrdý náraz ale nepřišel.

1.kapitola-Velmi povznášející uvedení do příběhu

Ležíš na nepříliš měkké podložce. Je ti zima. Na sobě máš své ninjovské oblečení. Jouninskou uniformu.V obličej ti pokrývá pár škrábanců, bláto a trochu krve. Vdechneš vzduch nasáklý pachem zatuchlé krve. Ztěžka si vzpomínáš co se včera stalo. Už si vzpomínáš.

V boji

V pokoji neznámé dívky
Byla temná noc, hvězdy svítily a v pokoji mladé dívky se děly prapodivné věci.Po pokoji se rozlilo bílé světlo a v malé místnosti se objevila tajuplná postava v dlouhém černém plášti a lehce cvrnkla do ležící osoby.Zajiskřilo to a osobě spadla do náruče jakoby vylepšená silueta ležící dívky.Znovu se objevilo bílé světlo a dvě postavy zmizely a pokoj se opět propadl do bezedné tmy.
Kdesi pod velkým stromem

Jen co se celá banda vzpamatovala z počátečního šoku, začala se pomalu ubytovávat v sídle hrůzy. Sasori kvůli své váze byl nakonec nerad odstěhován do přízemí. Deidara a Tobi, Hidan a Kakuzu, Itachi a Kisame, každý po dvou si zabrali jeden pokoj. Pein a Konan se nakonec dohodli spát v nejvyšším patře kvůli soukromí. Jediní Orochimaru, Zetsu a Sasuke měli vlastní pokoj, přičemž Orochimaru vysloveně histerčil, aby mohl spát sám, dokud mu otrávený Pein nakonec nevyhověl.

Když se Kakuzu s Hidanem vrátili do sídla, uvítal je nadšený jekot z pod Tobiho masky a mrňous se hned Hidana chytal, že si půjdou hrát. Hidan ho jen s odporem odstrčil a zabouchl se ve svém pokoji.
Na Kakuza čekala nepříjemnější činnost, soudě podle naštvané Konan.
„Co je tohle?!“ strčila mu pod nos štos posledních upomínek.
„Eh? Tvoje budoucí origami?“ snažil se z toho vyvlíknout.
„Vždyť je to všechno na obrovský částky! Já myslela, že to s penězmi umíš.“

minulý díl
„Kdyby si mě hledala, budu u sebe v bytě,“ dodal a odešel, než mohla cokoli namítnout.
Když dorazil domů, uviděl, že tam má uklizeno.
-Musím zjistit, kdo mi tu uklízel.- Pomyslel si a sedl na postel. Bednu dal před sebe a sledoval ji. Po nějaké době se rozhodl ji otevřít, když to udělal, byl úplně mimo.

Mezitím někde v Konoze.

Mladá kunoichi s růžovými vlasy seděla na balkoně a pozorovala cestu. Byla ponořena do svých myšlenek.
-Doufám, že se brzo vrátíš a že jsi v pořádku Naruto.-

„Hidane? Kolik jsi za měsíc zabil ninjů?“ zjišťoval si skóre Pein.
„Dostal jsem jednoho bubáka ve skříni,“ ukázal Hid na nábytek a dál cucal lízátko.
„Cože?!?“
„Chtěl mi v noci krást hračky, tak jsem ho zneškodnil,“ pyšně se pochlubil.
„Tak to teda ne. Od toho setkání se Shikamarem se chováš jak děcko!“ rozčiloval se vůdce.
„He? Zvedl k němu jashinista pohled od hraček.
„Tady je to hrozný,“ brblal si vůdce. „Kakuzu!“
„Ano šéfe?“ držel v ruce ještě vařečku od sunaru, jak rychle přispěchal.

Nano se ponořila do mysli, v níž se jí zjevil záblesk.
Stála v tmavé chodbě. Jít kupředu jí bránila klec před sebou. Najednou se ale rozevřela. Cestu měla volnou a v dáli spatřila jí již dobře známou postavu.
Mám jít dál? Nezavře se brána? Nebude to chyba? Ptala se dívka sama sebe.
Opět se vrátila myslí do lázní. Se stále zakloněnou hlavou již pozorovala nebe.
Ani si to neuvědomila a uplynulo něco přes deset minut. Stále tam seděla. Tentokrát zvedla hlavu a zadívala se nepřítomně na hladinu vody.

„Udělal to, protože věřil, že ji ovládneš. Když jsme se potkali, prozkoumal jsem stavbu té pečetě a zjistil jsem, že ji udělal tak, aby si mohl lišku ovládnout. Minato věřil, že ji ovládneš a použiješ pro ochranu vesnice. Víš, Naruto, Minato vesnici miloval natolik, že se pro ni obětoval a obětoval i tvoje šťastné dětství, abys mohl pokračovat v jeho ohnivé vůli, a to chránit všechny lidi z Konohagakure no sato.“ odpověděl Jiraiya a podíval se na svého žáka.

Když dorazili zpět do sídla, začínalo zase svítat a Naruto se pomalu probouzel z mdlob.
„Udělej mi snídani mami,“ zamumlal ještě ze snu a až pak otevřel oči. „He?“
„Nazdar Narutó,“ zazubil se na něj Kisame a v úsměvu ukázal snad všechny své špičaté zuby.
„Fuj, smrdíš rybinou,“ zacpal si Naru nos.
„Díky,“ zas se rybák strašidelně usmál.
„Kisame uhni než ho vyděsíš,“ odstrčila ho Konan a dostala se do blonďáčkova zorného pole.

„Dneska jste byli hodní, tak vám dám tři hodiny volna,“ oznámil Kakuzu jednoho dne.
„Jo. Konečně,“ hlesl Hidan.
„Tak půjdem za Ayumi, ne?“ navrhl Deidara.
„Jo, to je dobrej nápad. A víte někdo, kde bydlí?“ zeptal se Itachi.
„Ne, ale zjistíme to,“ nelámal si s tím hlavu Deidara.
„Kde bydlí Ayumi?“ uhodil Itachi na postarší dámu venčící psa zabijáka- čivavu.
Pes se dal do zuřivého štěkotu a hnal se zaútočit na tři ninji. Dáma pro změnu popadla kabelku a přetáhla jí Itachiho po hlavě.

„Mám z té cesty nějaký divný pocit,“ oznámil Naruto a jeho tvář svědčila o tom, že ten pocit nemůže nijak popsat. Jiraiya si jeho obličeje všiml a zeptal se: „ A poznáš aspoň, jestli je ten dojem dobrý nebo špatný?“
„No, myslím, že dobrý,“ odpověděl Naruto a přemítal nad tím pocitem.

Jiraiya se na něj podíval, když uviděl Narutův zamyšlený výraz začal se smát.

Když se konečně dostali ke konoze, začalo se už stmívat. Pein hned začal svým ostřížím zrakem kontrolovat okolí a zbytek Akatsuki byl až podezřele tichý. Itachi s Hidanem stavěli stan a občas se od nich ozvala nadávka za další ránu kladívkem. Konan s Deidarou se věnovali večerní hygieně, Tobi už spokojeně klimbal, Kisame s Kakuzuem se vydali hledat něco k večeři a Zetsu kroužil kolem Orochimara.
„Co chceš kaktusáku?“ zeptal se naštvaně Orouš.

„Tamtadadá, ty debile,“ zařval Hidan Itachimu do ucha.
„Ááá,“ zaječela Ayumi s Itachim sehraně.
„Co tu děláš?“ zeptal se Hidan Ayumi.
„Celou noc jsem dávala pozor, aby se Itachimu nezvedla teplota,“ odpověděla Ayumi. To, že to vyznělo trochu divně, si neuvědomila.
„A to ses o to pokoušela tím, že jsi byla pořád u něj?“ divil se Hidan.
„Tak jestli ptáček nevyletěl, tak jsi dobrá,“ začlenil se Deidara do hovoru.
Ayumi zrudla a jednu Deidarovi vrazila.
„Kreténe, já nejsem takovej úchylák jako ty,“ mračil se Itachi z postele.

Jaden šel s Nami vepředu.
Něco si povídali a Nami se zrovna rozesmála.
Feudální pán je sledoval skrze záclony na svém nosítku.
„Ti dva si nějak rozumí…“ rozhrnul záclonku a naklonil se k Nano.
„Ano to víte … mají se ´hodně rádi´, jestli víte, co tím myslím…“ odvětila dívka.
Pán se pousmál a narovnal se.
„Možná by se ale měli alespoň soustředit. Nevypadají moc ostražitě.“ Řekl a sklesle se pousmál.
„Proč myslíte? Oni i přes to dávají dobrý pozor,“ usmála se na něj Nano.

„Mě bolí nohý,“ fňukal Tobi a unaveně si sedl na pařez.
„Tobi? Ušli jsme sotva deset metrů, tak zvedni tel línej zadek, než tě do něj nakopu!“ seřval ho Sasori.
„Áááá, Konan-sama pomooc,“ vyskočil hned maskovaný a běžel se k modrovlásce schovat.
„Sasori, nestraš malého Tobiho, bude z tebe mít trauma,“ uklidňovala přerostlé dítě a strčila mu do rukou obří lízátko.
„Peiní? Nemůžeš vzít Tobiho na záda?“ zeptala se zkusmo.
„Cože?“ zděsil se vůdce, když zahlídl spokojený záblesk v Madarově oku.