A jsme v háji: Konan stávkuje 16

„Dneska jste byli hodní, tak vám dám tři hodiny volna,“ oznámil Kakuzu jednoho dne.
„Jo. Konečně,“ hlesl Hidan.
„Tak půjdem za Ayumi, ne?“ navrhl Deidara.
„Jo, to je dobrej nápad. A víte někdo, kde bydlí?“ zeptal se Itachi.
„Ne, ale zjistíme to,“ nelámal si s tím hlavu Deidara.
„Kde bydlí Ayumi?“ uhodil Itachi na postarší dámu venčící psa zabijáka- čivavu.
Pes se dal do zuřivého štěkotu a hnal se zaútočit na tři ninji. Dáma pro změnu popadla kabelku a přetáhla jí Itachiho po hlavě.
„Au,“ poznamenal ten a vrhl se, ne z okna ne, na strom.
„Co to děláte, ženská,“ vyprskl Hidan, když se dáma ohnala i po něm.
„Úchyláci, takhle obtěžovat mou dcerunku. Co jí chcete?“ oháněla se dáma dál kabelkou.
„Myslíte toho psa? Toho neobtěžujeme,“ namítl Deidara.
„Myslím svou drahou Ayumi,“ řekla dáma.
„Jen jsme ji chtěli navštívit,“ pípl Uchiha a vyděšeně se tiskl k větvi, ze které visel hlavou dolů.
„To vám nevěřím. Neřeknu vám, kde bydlí. Vůbec vám neprozradím, že bydlí v ulici U Kanárků v domě číslo 55,“ řvala dáma.
„Tak to je nám moc líto,“ řekl rádoby s lítostí Hidan a začal couvat.
„To se vzdáme tak snadno?“ ozval se Deidara nevěřícně.
„Vždyť už to víme, demente,“ zahučel Hidan. „Dyť nám to řekla.“
„Co kecáš? Vždyť jsem řekla, že vám to neprozradím,“ ohradila se dáma.
„Vážně to říkala,“ pípl Deidara.
„Ty jsi blbej jak Sasuke, jdeme,“ ukončil to Hidan, stáhl Itachiho ze stromu a odrázoval ke Kanárkům.
„Tak zazvoň,“ vybídl Itachiho Hidan.
„Udělej to ty,“ zkňoural Itachi.
Hidan tedy odvážně zmáčkl tlačítko zvonku.
„Už jdu!“ houkl na ně povědomý hlas.
Dveře se otevřely a v nich se objevila Ayumi. Itachi se jí vrhl do náručí.
„Tolik jsi mi chyběla!“ vykřikl nadmíru dojat.
„Vážně?“ pochybovala Ayumi a nervózně ho poplácávala po zádech.
„Ehm.. mně jsi chyběla víc,“ ozval se Deidara.
„Ne, ne. Mě nejvíc,“ ohradil se Hidan a nacpal se do bytu.
„No.. mně jste taky chyběli,“ odvětila Ayumi zdvořile. „Chcete jít dál?“ pípla po chvíli.
„Jistě,“ prohlásil Deidara a nacpal se do obývacího pokoje. Usadili se.
„Tak jak se máte?“ zeptala se Ayumi nesměla.
„Miluju tě,“ vyhrkl Hidan.
„Co prosím?“ nepochopila Ayumi.
„Miluju tě.. ,“ klekl si Hidan na koleno. „Miluju tě. Prosím, buď mou.“
„Ale já.. ,“ snažila se Ayumi něco říct, ale do řečí jí skočil Deidara.
„Ne! Nedělej to! Byla by to životní chyba! My dva jsme si souzeni!“
„A já jsem co? Ocet?“ hrál si na uraženého Itachi.
„Jo,“ odstrčil ho Deidara.
„Ale já jí taky miluju. Hezčí, hodnější, milejší, laskavější holku s větším výstřihem jsem ještě nepotkal,“ namítl Itachi.
„Ale já už.. já.. ,“ snažila se Ayumi. Když v tom se ozvalo otvírání dveří. Všichni čtyři v místnosti zmlkli a vyčkávavě naslouchali zvuku kroků, který se k nim blížil. Dovnitř vešla mužská postava, přistoupila k Ayumi a objala ji kolem pasu. „Ahoj miláčku. To jsou tvoji přátelé?“ zeptal se Kakashi. „Půjdou nám na svatbu?“
„Nevím, ještě jsem se jich nestihla zeptat,“ pípla Ayumi a otočila se k maskovanému ninjovi. Hidan, Deidara a Itachi na ně šokovaně koukali. Až o chvíli později se Hidan zmohl na pár slov: „A já ji tolik miloval.. .“