Kyuubi, Naruto a záhadné náhody 01. Mise

Naruto právě seděl na svém oblíbeném místě a vychutnával si svojí obvyklou dávku ramenu (asi 50 misek XD), když v tom uslyšel za sebou tiché:
„Naruto-kun.“
Ohlédl se a uviděl tam koho jiného než Hyuuga Hinatu, která opět zavedla svojí tradiční barvu.
„Co potřebuješ Hinato?“ optal se blonďák.
„No, ehm, my, no, máme jít za Tsunade-sama.“
„Ava, ho has potfebuje?“ ptal se s plnou pusou naruta a nudlí Naruto.
„Nevím,“ řekla.
Naruto tedy zaplatil a spolu s Hinatou se vydal k sídlu Hokageho.
Když tam přišli, Naruto ani nečekal na vyzvání a prostě tam vrazil (Koneckonců, jako obvykle).
„Co je, bábi?“
Tsunade ale chvíli trvalo, než si jich všimla. Upíjela si z lahvičky (nebo spíš z pořádné lahve) saké a měla hlavu úplně zabořenou !!!!PŘEKVAPIVĚ!!!! v papírech.
„ÁÁÁ, už jste dorazili. To je dobře. Mám pro vás misi.“ Naruto jen pozvedl obočí.
„No, doufám, že si mě od jídla nevolala kvůli takové kravině jako minule,“ řekl a varovně se na ní podíval. Tsunade se zakřenila a Hin jen nechápavě dívala z jednoho na druhého. Naruto její pohled zpozoroval a řekl na vysvětlenou:
„Minule, když jsem sem přišel, volala mě jen proto, abych jí došel pro nákup a saké, že?“ promluvil a naštvaně se podíval ke stolu, kde se za hromadami papírů mírně červenal náš Hokage.
„No co, na nákup mi někdo jít musel a Shizune ani Sakura by mi saké nekoupily a Jiayra by mi tam určitě přihodil jeden z jeho románů.“ Na to se Naruto i Hinata rozesmáli (tedy smáli se spíš tomu, co by se Zvrhlýmu poustevníkovi stalo, potom, jak by Tsunade našla tu knížečku a jejímu výrazu, ne té větě, ale to je jedno =D)
Tsunade to pěkně štvalo a tak zařvala, až se dvojice lekla:
„NECHTE TOHO!!!!“
Naruto i Hinata okamžitě zmlkli, i když Naruto si ještě neodpustil poznámku o Tsunadině tom, jak se tváří a Hin se uchechtla.
„Takže, vaše mise je….“
„Jestli je to cokoliv kromě nakupování a hlídání dětí, tak to beru,“ řekl Naruto a Hin zašeptala:
„Pokud to bere Naruto- kun, tak já také.“ Ovšem oba to řekli až příliš brzy.
„To jsem ráda, že přijímáte. Myslela jsem si, že odmítnete. Nebyl chytrý krok, říct ano, dřív než jste se dozvěděli, co je za misi, ale dobrá. Vzhledem k tomu, že mezi vámi není žádný vztah,“ Hin a překvapivě i Naruto chytli barvu, „to bude mise typu S a jejím úkolem je hrát před Gaarou, že jste snoubenci nebo alespoň spolu chodíte…“ dál to ale nedopověděla, protože ji přerušil Naruto:
„COOOŽŽŽŽŽEEEEE!!!!!!“ zakřičel, a Hinata s neméně překvapeným výrazem zvedla hlavu a zašeptala:
„Cože?????“
„Slyšeli jste dobře,“ řekla Tsunade a zakřenila se. Naruto se zamyslel a pak řekl jeden vhodný postřeh:
„Ale proč zrovna před Gaarou? Já mu věřím, tak proč předstírat, že mezi námi,“ podíval se na Hin, „je nějaký vztah?“
Hinata se nad tím také zamyslela, ale žádná odpověď ji nenapadala. Podívala se tedy na Hokage s pohledem, který žádal vysvětlení. Tsunade si odfrkla:
„Dneska si až příliš při smyslech Naruto. Doufala jsem, že vám to nebudu muset říct, ale dobrá tedy. Máme totiž podezření, že ho ovládá někdo z Akatsuki, a to přesněji Uchiha Madara nebo Sasuke. Víme, že Kazekage-dono je silný, ale když Akatsuki dostala i čtvrtého Mizukageho, opatrnosti není nikdy dost.“
„Chápu,“ řekl blonďák, „ale proč zrovna MY?“
Na to chtěla Hin taky odpověď.
„Dobře tedy. Ty proto, že si Gaarovo nejlepší přítel a Hinata proto, že má byakugan. Původně si měl jít s Nejim, ale ten naneštěstí dostal důležitější misi… (nebo naštěstí, říkal si Naruto)… a tak musíš jít s Hinatou. Chápeš to už konečně? A aby bylo jasno, kdyby si šel s Nejim, byla by mise jiná“
Oba přikývli.
„Tak, máš ještě nějaké stupidní otázky, nebo už můžete jít?“ zeptala se nevrle Tsunade a Naruto i Hinata se vypařili jak pára nad hrncem, protože z jejího pohledu bylo poznat, že ještě chvíli ji budou dráždit a „projde“ zdí.
Když byli venku, Naruto se podíval do podrobností o misi. Pozastavil se nad něčím a pak pokračoval v cestě. Když došli na náměstí, kde se jejich společná cesta rozdělovala, blonďák pronesl: „Hinato, co máš v plánu, protože jestli nic, tak do 20 minut u brány a vyrazíme. Souhlasíš?“
„No, ano,“ odpověděla mu Hin.
„Tak tedy dobře, zatím,“ řekl, otočil se a zamával jí.

O 20 MINUT POZDĚJI

Naruto konečně přišel (Hinata tam byla minutu po tom, co se rozloučila s Narutem ) a mohlo se vyrazit. Cestu začali v rychlém tempu a ani jeden z nich nepromluvil. Asi na to nebyl čas. Ne kvůli něčemu nechutnému, samozřejmě. Naruto se držel za Hinatou a oba udržovali docela rychlé tempo, když tu náhle zafoukal vítr ze spodu a čistě náhodou!!! se Hinatě trochu nadzvedla sukně…. S Narutem to málem praštilo. Ztuhnul, což ale nebyl nejlepší nápad, když skákal rychlostí dvacet pět kilometrů za hodinu po větvích stromů… a tak se stalo, že Naruto se pořádně praštil do hlavy o jednu nižší větev. Slítnul na zem a Hinata okamžitě byla u něho .
„Naruto-kun, není ti nic?“ zeptala se Hinata, ale odpovědi se jí nedostalo. Zkusila to tedy znovu:
„Je ti něco?“
Blonďák zamumlal něco, co se s trochou fantazie mohlo blížit větě: „Miluji Hinatu.“
Z toho ale dotyčná, k níž byla věta směřována, usoudila, že patrně utrpěl těžký otřes mozku a začala ho léčit.
Po šesti minutách se Naruto konečně probral. Otevřel oči a uviděl Hin, která byla u něj tak blízko, že kdyby chtěl… , no, to je jedno. Prostě byla hhhhoooodddddnnnněěěě blízko a blonďák mírně nadskočil. Hinata si okamžitě uvědomila trapnost této situace a stáhla se (svojí barvou mezitím vyděsila všechno v okolí 20 km).
Dále jí Naruto jen poděkoval a Hinata kývnutím naznačila, že příjmá. Potom se opět vydali na cestu a Naruto si celou dobu povídal s Kyuubim.

„Ehm, Naruto,“ ptal se Kyuubi, „co se ti zdálo?“
Naruto se mírně začervenal a pak řekl: „Kyuubi, nemusíš vědět všechno, co se mi míhá hlavou. Mimochodem, proč se ptáš?“
[i]„No, ptám se, co se ti zdálo, protože, jsi právě tak před 10 minutami vyznal Hinatě lásku…,“ dál to ale nedořekl, protože s Narutem to seklo – doslova.

Opět spadnul a odřel si pořádně ruku o strom, a Hinata opět byla u něho a řekla stejnou větu jako před chvílí a to: „ Není ti nic?“
Tentokrát byl Naruto ale při vědomí, i když mu chvíli trvalo, než se vzpamatoval (Hin s ním mezitím pořádně zatřásla) a přikývl. Hinata mu ale odporovala.
„Naruto, jestli ti nic není, tak se vrátíme do Konohy a já řeknu Sakuře, aby se ti na tu ruku podívala. A ty moc dobře víš, co ti Sakura udělá, jestli i jí budeš lhát….“
„Dobře, dobře,“ řekl blonďák a dovolil Hinatě, aby se mu na tu ruku podívala. Hinata neváhala a vyndala si lékárničku. Poté, co Narutovi ruku vydezinfikovala, mu jí jemně začala omotávat obvazem a Naruto si v duchu říkal, že by měl být zraněný častěji, protože oproti tomu, jak ho léčí občas Sakura (když mu naposledy léčila zlomenou ruku „omylem“ mu jí zlomila ještě jednou) a začal si plánovat, kde všude se může zranit:

Támhle o ten strom bych si mohl zlomit ruku a támhle uklouznout na vlhkém kořenu a tamta větev vypadá, že brzo spadne a tam…

Hinata se na něj podívala a zašeptala: „Naruto-kun, neplánuj si schválně zranění. Nemám tolik čakry jako ty.“ Naruto nasadil rázem výraz pětiletého kluka, co byl přistižen při něčem, co rozhodně neměl dělat a začervenal se. I když navenek se tvářil naprosto klidně, uvnitř se ptal: jak to, že to odhadla?
Rázem se mu od Kyuubiho dostalo odpovědi: Hinata už není taková, jako dřív. Je na úrovni jako Tsunade. Tedy pokud se jedná o léčení.
Ale jak to, že jsem o tom nevěděl?
No, prostě to drželi v tajnosti. A teď mě omluv. Jdu si lehnout.
Naruto jen mlčky přikývl a vrátil se ze svého podvědomí zpět do přítomnosti.
Zbytek cesty až do písečné uběhl bez dalších problémů, a tak se za 5 dní dostali k hranicím.

Poslední den, těsně před vstupem na území Gaarovo země se vyskytl menší problém, který opět Hinatu donutil se mírně (tedy mírně v rámci možností) začervenat, což Narutovi připomnělo:
„Hinato, když teď máme hrát, že spolu chodíme a musíme být přesvědčiví, tak ty se budeš muset odnaučit se červenat v mé přítomnosti.“
Hinata zvedla hlavu od rozdělané práce. „Ale jak to chceš udělat Naruto-kun?“
„No,“ Naruto znejistěl, „mám takový jeden plán, ale nevím, jestli vyjde…“
Hin mu věnovala veškerou svou možnou pozornost.
„No, víš, já se teď občas schválně, občas náhodou, budu připlétat do takových, no, řekněme podivných situací, a ty se nesmíš ani jednou začervenat, dobře?“
„Dobře,“ odpověděla mu. A musela uznat, že si vedla docela dobře. Dokonce i Naruto to uznával, i když jen v mysli, aby tím náhodou všechno nezkazil.

Přes noc se ochladilo a Naruto nemohl dlouho usnout. Přemýšlel a Sakuře, Hinatě, Kyuubimu a v neposlední řadě i o Sasukem, se kterým se zítra setká tváří v tvář. Když pak konečně zamhouřil oka, zdálo se mu o válce a o tom, jak všechny ztratil. Je vám jasné, že to nebyl hezký sen.

Následující ráno byl Naruto brzy vzhůru, ještě před východem slunce se umyl v nedaleké řece a teď si připravoval zbraně na nadcházející boj a čekal, až se Hinata probudí. Mezitím přemýšlel o snu a o Sasukem. Měl z toho špatný pocit. Hodně špatný, a i Kyuubi byl překvapivě tichý, na to, kolik toho namluví normálně. Oba byli nervózní. Věděli to a měli pocit, že je tojejich poslední boj. Naruto jenom doufal, že Sasukeho dokáže přesvědčit, aby se vrátil do Konohy.

„Myslíš, že se nám to povede?“ ptal se Kyuubi v jeho podvědomí.
Naruto chvíli mlčel: „Musí Kyuubi. Musí.“
Na Kyuubiho ale začaly dopadat pochybnosti: „Co když to ale nezvládneme, Naruto?“
„Tak dáme v sázku celý svět. Proto je téhle chvíli nepřípustné prohrát, Kyuubi.“
„Vím, ale musíme uvažovat i nad možností neúspěchu,“Naruto jen přikývl. „Mám z toho špatný pocit.“
„Já taky, devítko. Sasuke bude hodně silnej,“ Kyuubi se najednou zamyslel:
„Ty, Naruto, kdyby sme tam umřeli, čeho by si nejvíc litoval?“
„Já nevím, asi toho, že jsem nedokázal splnit svoje sliby a nezvládl jsem ochránit ty nevinné lidi tam venku a jinak asi nic. Proč?“
„Já jen, že kdyby sme umřeli, chtěl bych, abys věděl, že jsem v tobě byl rád a děkuju ti.“
„Za co?“
„Za to, že si mě zbavil mojí nenávisti. Teď vidím svět úplně jinak. Za to jsem ti velmi vděčný.“
„Nemusíš, rádo se stalo.“
„Ne stejně ti děkuju.“
„Dobře, v tom případě já ti děkuju za to, že si to se mnou vydržel a nepokusil si mě zabít
(no, i když XD…)
a že si mi dával svojí čakru. Několikrát mi zachránila život.“
„Přijímám. A co nějaká holka?“
„Co, co s holkou?“
„No, nebude ti líto nějaké holky, že si ji tu nechal? Atd.?“
„Hmmm, když tak o tom přemýšlím, hm, tak asi Sakury.“
„Aha,“ řekl trochu zklamaně Kyuubi.
„Co je?“
„Nic, já jen… a co Hinata?“
„Já, já, já nevím. Je to fajn holka, ale Sakura je prostě Sakura. Miluju jí.“
„No, když myslíš, a teď mě omluv, už musím jít. Chci se chvilku prospat a připravit se na Sasukeho,“ Naruto přikývl, „a ještě něco,“ řekl Kyuubi a otočil se na něho, těsně před tím než zalezl do svého světa, který mu Naruto speciálně vytvořil, „přemýšlej, jestli opravdu miluješ Sakuru a jestli si tvou lásku vůbec zaslouží.“ Pak zmizel a Naruto osaměl. V uších mu ještě pořád zněla Kyuubiho slova. Nechápal je. Ale chtěl je chápat.
Hm, co tím asi myslel. Zaslouží, jak zaslouží? Chm, no uvidíme, třeba na to časem přídu. Stejně to teď nevymyslim. Ale já přece opravdu Sakuru miluju… ALE CO HINATA????
Ozvalo se nějaké jeho druhé já.
Já fakt nevim. Koho vlastně miluju? Koho? Chci znát odpověď, ale…

Najedou Narutem někdo zatřásl a probral ho tím z jeho myšlenkové rozmluvy. Byla to Hinata.
„HÁLÓ!!! Země volá Naruta. Opakuji, Země volá Naruta. Prober se!!!“ Hinata jím pořádně zatřásla. Naruto se konečně rozkoukal a zmohl se jenom na: „Hinato, mohla bys prosím přestat, už vnímám. Co se děje?“
„Naruto-kun, měli bychom vyrazit. Slunce už vyšlo. Je čas.“
Naruto přikývl, zvedl se a zamířili směr písečná vesnice.

SASUKE, KONEČNĚ SE ZASE SETKÁVÁME, ALE TENTOKRÁT TI OTEVŘU OČI. TO MI VĚŘ!