Legenda jménem Uzumaki Naruto 04

„Udělal to, protože věřil, že ji ovládneš. Když jsme se potkali, prozkoumal jsem stavbu té pečetě a zjistil jsem, že ji udělal tak, aby si mohl lišku ovládnout. Minato věřil, že ji ovládneš a použiješ pro ochranu vesnice. Víš, Naruto, Minato vesnici miloval natolik, že se pro ni obětoval a obětoval i tvoje šťastné dětství, abys mohl pokračovat v jeho ohnivé vůli, a to chránit všechny lidi z Konohagakure no sato.“ odpověděl Jiraiya a podíval se na svého žáka.

„Chránit vesnici a přátele za cenu vlastního života. To je jedna z mých povinností jako budoucího Hokage,“ oznámil Naruto a usmál se, „nebojte se, mistře, já svého otce nezklamu a ovládnu lišku.“

„Ale dvě otázky mi vrtají hlavou a to, kdo jsem?“ zeptal se Naruto a podíval se na svého senseie.
Jiraiya ale tu otázku nepochopil: „Jak to myslíš, kdo jsi?“ otázal se.
„No jestli jsem Uzumaki, nebo Namikaze?“ odpověděl žák.

„Aha, no ty jsi určitě Namikaze, protože jsi vzhledem jako otec. Ale jiný důkaz zatím není.“ oznámil mu sensei.
„Jak to myslíte, zatím není?“ nechápal Naruto.

„Jenom člen klanu Namikaze může používat Hiraishin no Jutsu (technika Létajícího boha hromu). Když se ho naučíš, jsi Namikaze a to znamená, že jsi pravý syn svého otce. Aby ses ho mohl naučit, musíš do Konohy pro dědictví po otci, jsem si jistý, že ti to tam nechal a vše vysvětlil,“ odpověděl Jiraiya a nalil mu další kalíšek saké.

„Tak co, vrátíš se do Konohy pro dědictví?“ zeptal se ho sensei.
Naruto přikývnul a vypil saké jedním douškem.
„Dobře Jiraiya – senseii, půjdu do Konohy pro dědictví po rodičích, pak přivedu Sasukeho a odejdu ovládnout Kyuubiho.“ oznámil Naruto, zvedl se a odcházel, ale mezi dveřmi do šaten se podíval na mistra a zeptal se: „Jiraiya - senseii, vyrazíme zítra do Konohy?“

Jiraiya se na něj podíval a kývnul hlavou ve znamení souhlasu.
„Dobře, zatím senseii,“ rozloučil se Naruto a odešel do pokoje, kde usnul s úsměvem ve tváři.

V noci se mu zdálo o rodičích, jak se mu věnují a hrají si s ním. Tento sen se mu zdával hodně často, ale vždy rodičům nebylo vidět do tváře, teď, po tolika letech, konečně viděl ve snu tváře svých rodičů, jak se usmívají, jak se radují, když se mu povedlo Bushin no jutsu, jak ho matka v noci utěšovala, když se mu zdál hrozný sen, jak ho otec doprovází do akademie, kde není nejhorší žák a nikdo se s ním nekamarádí, všichni si s ním povídají a skotačí s ním. Pak ale Kyuubi zaútočil na Konohu a masakroval shinobi, kteří se ji snažili bránit. Jeho rodiče zemřeli, když se Devítiocasý démon dostal k hlavám Hokagů, kde byly schováni obyvatelé vesnice a oni je chtěli zachránit.

Najednou se z hrůzy probudil a zjistil, že je v hotelovém pokoji. Posadil se, dal hlavu do dlaní a pomyslel si - Uf byl to jen sen, jen sen. - Uklidňoval se Naruto. Lehnul si opět na postel a zkoušel usnout, ale nešlo to. Pokaždé když, zavřel oči tak viděl smrt svých rodičů ze snu. Chvíli jen tak ležel na posteli, potom vstal, ustrojil se a vyskočil oknem ven.

Po městě bloudil několik hodin, a když vzhlédl k obloze, spatřil, že začíná svítat, vydal se na nejvyšší místo ve městě, odkud mohl pozorovat východ slunce. Vyšel po stěně zvonice až navrchol, kde se posadil a pozoroval objevující se uklidňující záři.

Takhle seděl nějakou dobu a užíval si ten báječný pohled. Když se chystal k odchodu, vše kolem něj se začalo točit a on se ocitl v nějaké místnosti, kterou neznal. Naruto se rozhlédl kolem sebe, ale nikoho neviděl, proto zavolal:

„Halooooo, je tu někdo?“
„Ano, já jsem tady,“ odpověděl někdo za ním. Naruto se otočil za tím hlasem a ztuhnul na místě, proti němu stál Uchiha Itachi.
„Já ti lišku dobrovolně nevydám!!!“ zařval a postavil se do bojového postoje.
„Uklidni se, já tady nejsem kvůli lišce,“ odpověděl Itachi a posadil se do křesla, které se tam najednou objevilo. Pokynul rukou směrem ke křeslu, aby se taky posadil. Když se Naruto posadil, Itachi se zeptal:
„Pamatuješ se na ten den, co jsme se poprvé potkali?“ on jen pokývnul hlavou.
„V ten den jsem do tebe vložil pomocí Sharinganu pečeť, která se aktivuje jen v případě, že mě Sasuke našel a dokázal zabít.“
„Počkat, tím mi chceš říct, že tě zabil?“ zeptal se Naruto a Itachi jen pokývnul hlavou, „proč si se mnou chtěl mluvit, vždyť jsem tvůj nepřítel?“
„Naruto, řeknu ti pravdu o klanu Uchiha, z toho příběhu vše pochopíš,“ odpověděl temným hlasem.

„Důvod, proč jsem klan vyvraždil, je ten, že jsem to dostal jako misi, když jsem byl v ANBU. Klan chtěl vyvolat vzpouru a ovládnout Konohu. Kdybych klan nezničil a povedla se mu vzpoura tak by polovina obyvatel vesnice byla mrtvá a vesnice by byla celkově oslabena, což by vyvolalo válku a Konoha by byla zničena, protože by neměla dost shinobi na obranu. Proto jsem přijal tu misi, měl jsem jen jednu podmínku a to, aby můj bratr byl ze všeho vynechán. Tuto misi mi zadal Danzo a rádci hokageho.“ (Utatane Koharu a Mitokado Homura)

„Proč mi to, ale říkáš?“ chtěl vědět Naruto.

„Sasukeho po bitvě našel a odvedl Uchiha Madara, ten mu řekne, proč jsem vyvraždil klan, ale neřekne mu celou pravdu, poví mu to tak, aby se pomstil i Konoze. A já tě žádám, abys Sasukemu řekl to, co jsem ti vyložil já. Když se i přesto rozhodne Konohu zničit, zastav ho, i kdybys ho měl zabít. Vím, že ho zastavíš, když budeš muset, protože jsi zdědil ohnivou vůli po otci. Slib mi, že mu řekneš to, co jsem ti teď řekl,“ odpověděl Itachi a klek si na koleno.

„Dobře, slibuju, že mu to řeknu, a když bude stále chtít zničit Konohu, zastavím ho,“ slíbil Naruto a dodal s pohledem upřeným na Itachiho, „nedělám to kvůli tobě, ale kvůli Sasukemu.“
„Moc ti děkuji, opravdu máš v sobě to nejlepší z obou rodičů, byli by na tebe hrdí,“ pronesl Uchiha a zmizel v krákorajícím hejnu vran. Naruto se ocitnul zase na věži. Chvíli tam seděl a zkoumal, jestli to nebyl sen, ale pak ve větru zaznělo: „Naruto, nezapomeň.“

To ho ujistilo, že se mu to nezdálo a přísahal: „Neboj, nezapomenu.“
Poté seskočil na ulici a pomalu odkráčel do hotelu. Dorazil do pokoje zrovna ve chvíli, kdy Jiraiya vstával.
„Hej, vstávejte Zvrhlý poustevníku, musíme do Konohy!!!“ zaburácel Naruto, aby ho popohnal.
O tom „setkání“ s Itachim mlčel, usoudil, že tohle se senseie netýká.

Když se konečně Jiraiya sbalil, zaplatili a vyšli na ulici, kde se ho zeptal: „Co tak najednou spěcháš?“
„Mám tušení, že se něco zlého semele ve vesnici,“ vyhrkl a rozběhl se po cestě směrem na Konohu.
Jiraiya jen zakroutil hlavou a vydal se za ním. K večeru se zastavili u jezera, kde přenocují.

„Senseii, teď mě tak napadá, jak to, že jste znal mé rodiče tak dobře?“ otázal se Naruto.
„No, nejspíš proto, že jsem byl mistrem tvého otce, a když našel tvou matku, byl jsem tam s ním,“ odpověděl klidně Jiraiya.
-Já si to myslel.- Naruto postavil stan a šel si lehnout.
Ráno vyrazili s východem slunce, po několika hodinách běhu se dostali do hustého lesa. Každý člověk by se bál, že se ztratí, ale oni ne, oni tenhle les znali moc dobře.

„Proto jste se rozhodl vydat do lázní v zemi Ohně!“ vyjekl Naruto, když vběhli do lesa, „vy jste věděl, že se vydám pro dědictví po rodičích.“
„No, máš pravdu, ale ze začátku jsem se bál, že nepůjdeš.“ přiznal senseii.

Naruto se usmál a pohlédl do dáli, kde viděl křižovatku čtyř hlavních cest v zemi Ohně. Tam přešli z rychlého běhu do chůze a vydali se cestou, kterou měli napravo. Po chvíli uviděli známou bránu. Blonďák se těšil, že zase uvidí přátele, ale pak ho napadlo, že až bude zase odcházet, Sakura ho nepustí, aby nedopadl jako Sasuke.
„Senseii, potřebuju, abychom se dostali k Tsunade nepozorovaně,“ prosil a čekal, co mu odpoví.
„Proč?“ zeptal se ho nechápavě Jiraiya.
„Kvůli Sakuře a ostatním. Až se naučím to, co mi tu rodiče zanechali, chci odejít ovládnout Kyuubiho a zjistit, kdo poslal ho na Konohu a zabít ho,“ odpověděl mu a v jeho hlase bylo znát, že nesleví a nezmění svůj názor.
„Dobře,“ souhlasil Jiraiya. Pak si oba vytáhli černé pláště s kapucí a oblékli si je.

U brány, se zastavili a podívali se k hlídačům a ti jako obvykle spali.
-Aspoň to budeme mít jednodušší.- Pomyslel si Naruto a rozešel se k budově Hokage.
Když dorazili k budově, vyskočili pod okno a poslouchali, co se děje v kanceláři. Zaslechli, jak Tsunade někomu říká:

„Ne, o Jiraiyovi a Narutovi nemáme zatím žádné zprávy.“
„Děkuji, mistře,“ odpověděla osoba a Narutovi se málem zastavilo srdce. Vybavily se mu vzpomínky na jednu jedinou dívku, na Sakuru. Ten hlas mu pořád zněl v uších.
-Je ještě líbeznější než si ho pamatuju.- Pomyslel si Naruto. Opřel se zády o stěnu a ponořil se do vzpomínek na ni.

Seděl tak, aniž by vnímal čas. Jiraiya se mezitím rozhlížel z vrcholu budovy po „exemplářích“ ke zkoumání a upíjel saké. Po notně dlouhé chvíli, když už uvnitř Godaiminy kanceláře dlouho nikdo nebyl. Vstal, otevřel neslyšně okno, vyskočil na něj a hlasitě pronesl:

„Dlouho jsme se neviděli bábi,“ usmál se. Tsunade se s cuknutím probudila. Utřela sliny vytékající z jejích úst na hlášení o misích a tupě pohlédla na syna smrti.
„Mi.. Minato, jsi to… Ne to není možné, Naruto!!!“ vykřikla radostně Tsunade a objala ho.
„Taky tě rád vidím bábi, ale mohla bys mě už pustit nebo mě uškrtíš,“ řekl přidušeně a snažil se popadnout dech.
„Si nám v tom světě nějak zcitlivěl ne?“ optala se ho se smíchem Godaime.

„To si nemyslím, když si na něj nedáš pozor, v boji tě rozmázne jako mouchu,“ odpověděl Jiraiya a sedl si do okna. Tsunade se na něj podívala a v jeho tváři bylo vidět, že si to myslí vážně.
„Dobře, dobře, teď je čas slavit, tak jdeme do Ichiraku a oslavíme to, jen chvíli počkej, zavolám tvé přátele,“ řekla radostně Godaime, ale Naruto jí zastavil se slovy:

„Ne, stejně se tady moc dlouho nezdržím, tak nechci, aby věděli, že jsem tu, zvláště nechci, aby to věděla ona,“ pronesl tónem, který u něj nikdy neslyšela.
„Do.. dobře, jak chceš, ale proč jsi teda přišel?“ snažila se zjistit Hokage.

„Přišel jsem si pro to, co mi právem náleží,“ pronesl, sedl si vedle Jiraiyai a sledoval reakci Tsunade. Ta tam chvilku stála a pak řekla hlasem, ve kterém byla slyšet lítost:
„Naruto, promiň. Já ti to nes…“
„To je v pořádku Tsunade,“ přerušil ji Naruto, „Jiraiya-sensei mi řekl, že se o tom nesmělo mluvit a já nikomu nic nezazlívám.“
„Dobře, jsi mu moc podobný, až na ten úsměv,“ odpověděla Godaime.
„Já vím, ten mám po matce.“

„Tak jdeme pro ty věci,“ oznámila a zavedla je do sklepa. Když otevřela dveře, Naruto uviděl spoustu věcí a polic s knihami a svitky. Jeho pozornost ale upoutala okovaná bedna uprostřed místnosti. Když si toho Tsunade všimla, řekla:

„Naruto, ta bedna je tvoje. Nevím, co v ní je. Podle seznamu věcí je na ní pečeť, která reaguje na chakru, takže ji nikdo neotevřel,“ pronesla Hokage a postrčila ho do dveří. Blonďák vešel do místnosti, a když vzal do rukou tu bednu, ozvalo se Cvak!, okolo bedny se rozvířil prach a lehce se nadzvedlo víko.

„Je vidět, že je to pro tebe, Naruto,“ pronesl hrdě Jiraiya a usmál se.Tsunade byla zvědavá, co je uvnitř, ale k jejímu zklamání ji neotevřel, místo toho z batohu vytáhl nějakou látku a zabalil tím bednu.
„Naruto, mám ještě pár otázek,“ řekla Godaime, když zamykala sklep a odešla směrem ke kanceláři.
„A jaký?“ zeptal se, když tam dorazili.
„Proč nechceš, aby tví přátelé věděli, že ses vrátil?“ začala Tsunade.
„Musím odejít a to z důvodu podobnému, co měl Sasuke,“ odpověděl prostě, „doufám, že budeš respektovat moje rozhodnutí, moc dlouho se tu nezdržím, tak by mě neměli poznat.“ Dodal a to hlasem, který značil, že na toto téma debata skončila, ale Hokage se nedala tak lehce.

„A řekneš mi, v čem se ten důvod liší?“ zeptala se a doufala přinejmenším v náznak něčeho, ale to, co jí řekl, ji překvapilo.
„Chci, ovládnout Kyuubiho,“ řekl jen tak. Tsunade se na něj dívala, jako by viděla ducha.
„To myslíš vážně? Ty chceš, ovládnou lišku?“ ujišťovala se Godaime.
„Ano, otec věřil, že ji ovládnu a já ho nezklamu,“ odpověděl Naruto, otočil se ke dveřím a odešel.
„Kdyby si mě hledala, budu u sebe v bytě,“ dodal a odešel, než mohla cokoli namítnout.
Když dorazil domů, uviděl, že tam má uklizeno.
-Musím zjistit, kdo mi tu uklízel.- Pomyslel si a sedl na postel. Bednu dal před sebe a sledoval ji. Po nějaké době se rozhodl ji otevřít, když to udělal, byl úplně mimo.

Mladá kunoichi s růžovými vlasy seděla na balkoně a pozorovala cestu. Byla ponořena do svých myšlenek.
-Doufám, že se brzo vrátíš a že jsi v pořádku Naruto.-
Ještě chvíli tam seděla, pak šla do bytu spát. Zdál se jí sen, který ji sužuje už několik dní.
V tom snu Naruto zabije Sasukeho a sám při tom zemře, protože není dost silná, aby ho zachránila.