Spoluautorská

Pozerajú sa na mňa tými svojimi očami,
ja im doma v kúte odpovedám slzami.
Vymýšľal som iba blbosti ako sa im pomstiť,
no bola to iba zástierka ako na seba upozorniť.

Postupom času som si našiel priateľa,
Bol to sensei Iruka.
Neskôr priateľ on nebol samotný,
pre ostatných nie som nehmotný.

Akadémia veľký úlet nudy bola,
pre mňa jednoduchá nebola.
Veľká úloha bola učiteľmi zadaná,
postupne každým skladaná.
Zrazu „Puf“ dymu okolo,
rozhliadam sa naokolo.
Vedľa mňa to leží,
na kvalite záleží.
Toto že má byť prvotriedny klon?

"Tak a jsme doma!" oznámil s radostí Pein poté, co svedl menší bitvu se starým zrezivělým zámkem vchodu sídla. Za ním se dovnitř vyplazila celá potrhaná, ušpiněná a značně naštvaná skupina nedobrovolných dobrodruhů v černorudé. Když konečně našel vchod a vstoupil i Itachi, Pein zavřel a zamykal dveře, přičemž i tento jednoduchý úkon se ukázal nepřekonatelným problémem.
"Ksakru, proč ... to nejde! nadával a kroutil klíčem v zámku "Hni se ty jeden mrňavej rezavej..."

„Všimli jste si, že je tady vířivka?“ otázal se jich Jiraiya. „Ino, nechceš se tam jít podívat a pomoct mi s mým výzkumem pro knihu?“ zamrkal na ni laškovně. Ta vykřikla a uskočila od něj. Jenže na kluzkém dně ji podjela noha a tak padala přímo do Saiovy náruče. Ten ji chytil kolem pasu a přitáhl ji k sobě. V tu chvíli se jim na malý moment střetly oči. Romantickou chvilku jim přerušil Naruto tím, že skočil placáka do vody a tím pocákal celé okolí.

Lee vyskočil polekaně na nohy a díval se na bizarní věc, která z ničeho nic levitovala nad dvorkem. Byla to veliká hlava se svítícíma očima, nosem a pusou!
„Lee-kun! Co to je?“ vyjekla Hinata. Jakoby to snad nebyla ona, kdo má všeodhalující oči! Lee vykoktal něco jako „nemám tušení“ a třeštil na podivnou hlavu oči. Začala se ve vzduchu otáčet a létat v různých kruzích a osmičkách. Hinata si konečně uvědomila, že by to možná měla očíhnout sama.
„Byakugan!“
„Co vidíš, Hinato-san?“ zajímal se Lee, kterého to poměrně děsilo.

Neji ležel na bílém prostěradle. Z jeho ruky trubičkou pomalu unikala krev. Kapka po kapce s neslyšným šuměním opouštěla jeho tělo a kradla si s sebou vždy i kousek jeho síly. Měl silné nutkání zavřít oči, aby se zbavil nepříjemných mžitek, které se mu před nimi ze ztráty rudé tekutiny tvořily. Přesto ale víčka držel otevřená.

„Nekňuč štěňátko. Za chvíli už bude líp,“ šišlal Zetsu přes vodopády slin a začal si brousit příbor. Mezitím listoval jakousi knihou co ležela na kuchyňském stole. Skupinka dobrodruhů ho sledovala s nevěřícným výrazem ze tmy. V jasném světle od všudypřítomných pochodní viděli, že v celé místnosti byly na policích poskládány veškeré zásoby co si kdy Aka uloupila a v rohu visel nad ohništěm veliký kotel ve kterém cosi přidušeně bublalo.
„Deidaro, co tam vidíš?,“ zašeptal s obavami Pein.

Stejně jako toho rána ležela na bílém lůžku, v malém nemocničním pokojíčku. Stejně jako toho rána bylo otevřené okno, kterým do místnosti vanul osvěžující chladný vzduch. Stejně jako toho rána byly všechny stěny holé a strohé vybavení působilo odtažitě.
Přesto ale dnes bylo všechno jinak. Samota, která ji tehdy tolik tížila, byla vyhnána přítomností tmavovlasého muže, sedícího na kraji její postele. Ten, jakmile si všiml, že je vzhůru, ji pohladil po hlasech.

Kurzívou máme opět podstatné hovory v pozadí. Touhle barvou jsou poznámky autora (tedy mě).
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Ku**a! Kam se poděly ty poslední kuřata?,“ nadával Hidan a hrabal se v mrazáku „Někdo nám tu krade poslední zbytky jídla. Za chvíli tu pojdem hlady.“
„Já si myslím, že nasadily nožičky a utekly,“ tipoval se silně zamyšleným výrazem Kisame.
„Rybí ksichte, drž hubu! Na tvoje výmysly nejsem zvědavej!“
„Se podívej, že nekecám,“ ukázal Kis na nějakou věc, která se samovolně plazila po podlaze k díře ve zdi.
„To je polštář blbečku!“

[hide=!!DŮLEŽITÉ PŘEČÍST!!]Nápad na tuto povídku nás napadl při jednom filmu, takže jsme neváhali sedli k počítači a začali jsem psát. Doufám že se to aspoň‘ někomu bude líbit. Předtím než začtete číst vám jen stručně něco ‘‘řekneme‘‘. Sasuke se vrátil zpět do Konohy. Hinata v den svých osmnáctých narozenin zmizela, nebo možná i odešla, nikdo o ní nic neslyšel už pět let. Díky tomu si Naruto uvědomí, že k té dívce něco cítí. Záhy se vydává na misi a doufá že se mu podaří najít Hinatu.

„Dáte si ještě jeden?“
Zvedla hlavu a s kývnutím polkla poslední zbytky ramenu.
„Děkuji,“ odvětila s úsměvem a rukávem si otřela ústa. Po chvíli už před ní stála nová miska plná kouřící polévky.
S chutí si ji přisunula a pustila se do jídla.
„Kdypak se to narodí?“ zeptal se se zájmem stařík stojící za pultem.
Hinata si pousmála. Byla už na tuto otázku zvyklá.
„Ještě tak tři, čtyři týdny.“ Zněla odpověď. „Popravdě ale už teď nemůžu nedočkavostí spát.“

U Kazekageho:
„Ahoj, Gaaro, tak cos potřeboval?“ vřítil se do kanceláře Naruto. Stejně jako včera se zasekl, protože Matsuri seděla Gaarovi na klíně a ten ji rukama držel okolo pasu. Hnědovláska se lekla a vstala.
„Co to zase děláte-bayo?“ řekl zaskočeně blonďák.
„Proboha, Naruto! Kolikrát jsem ti říkala, že máš klepat?!“ rozkřikla se na něj Ino.
„Nech to být, on se nenapraví,“ povzdechl si Gaara. „Naruto… Prostě spolu chodíme. Musíš to řešit?“
„Ne, ale musíte to dělat zrovna v kanceláři?!“

„Wuáááá! Pomoc! Datel!“ lítal Sasori po domě.
„Kde by se tu prosim tě vzal datel?“ nechápal Itachi tupě zírající do zdi. Tedy alespoň on si myslel, že jde o zeď. Na jejím místě se totiž od nedávného incidentu nacházela díra o velikosti slona.
„S tou dírou se musí něco udělat,“ mumlala si Konan vymotávajíce zpěvného ptáka z loutkařových vlasů.
„Jakou díru?“ ozvalo se zpoza slepeckých brýlí.
„No jo, jenže co, když nám Kakuzu nedá ani korunu?“ položil červenovlasý zásadní otázku.

Probouzet se z dlouhého bezvědomí je prý hrozně zvláštní pocit. Probouzet se poté, co jste si sáhli na dno svých možností, je mnohem obyčejnější. Báru nic nebolelo. Nenamohla si žádné svaly, ale měla pocit, jako by celé její vědomí bylo jaksi rozmazané. Není divu. Však ona se také nedivila. Vstala, prokřupala si krční páteř a šla se podívat, jak se věci vyvíjejí venku. Cestou ven zavadila pohledem o svou mladší sestru, která nevěděla o světě. Sakra, vždyť v noci skoro nic neudělala! Bude muset domluvit Kibovi, aby na ni nebyl tak měkký.

Jednoho báječně temného odpoledne, kdy velikost kapek zakrývala samotný déšť, se sám mistr výslechu právě věnoval vývoji nové mučící techniky. Avšak tentokrát byl z potřeb ukojit svůj patologický sadismus vyrušen hlasitým bušením na dveře.
„Ibiki, honem otevři!“ vřískali Izumo s Kotetsu jako by jim šlo o život.
Než se Ibiki stihl probrat z rozkoše, již nebylo třeba otvírat. Ve dveřích zlověstně křuplo a rozlétly se. Chlapci nečekali na pozvání a celí udýchaní vpadli dovnitř.

Kushina omdlela. Bylo přílišným psychickým nátlakem. Prostě už nedokázala pobrat další věci. Bylo však lepší, že omdlela, protože nemusela poslouchat všechny ty špatné zprávy, které přinášeli bývalí Jiraiyiovi učedníci.
„Cože? Madara stál tehdy za tím útokem Lišky na Listovou?“ Divil se Jiraiya.
„Ano, ale v té době měl už v Listové spojence,“ odpověděl mu Yahiko.
„Spojence?!“ Zeptala se nevěřícně Tsunade.
„Nevíme, kdo to byl, ale pravděpodobně, je ten člověk stále součástí Listové,“ pokračoval Nagato.

„Shikamaru, jak dlouho se tu zdržíme?“ zeptala se Ino, když přišla do pokoje.
„Hm, nevím. Říkal jsem si, že až se úplně uzdraví Temari-san. Kdyby Hokage-sama něco potřebovala, tak by poslala vzkaz.“
„Souhlasím, doufám, že ten protijed co nejdříve dokončíme. Vypadá to, že už brzy bude.“
„Hej, to není normální, všeci kolem mě spolu chodí!“
Ino se Shikamarem pozvedli obočí a nechápavě na Naruta koukali.
„Co to tady blábolíš za nesmysly?“ zeptal se otráveně Shikamaru.

Turnaj chuuninshé zkoušky skončil a všichni, co potřebovali další ošetření, byli převezeni do nemocnice v Listové. Z arény, kde se tato zkouška konala, vynášeli zdravotníci i jediné dva účastníky, kteří byli v bezvědomí a to Uzumakiho a Sasukeho. Všichni viděli ten zázrak, který předvedli oba dva. Tento den byl pro Hokageho významný. Získal pro Listovou Kyuubi no Youko. Avšak získání Devítiocasé Lišky byla dvojsečná zbraň.

„Lásko?“ natiskl se Pein zezadu na Konan a políbil ji na ramínko.
„Nech mě.“
„Copak ty se na kluky pořád zlobíš?“
„Já se zlobím na vás na všechny! Funguju tu jako nějaká služka. Ale odteď, milý pane vůdče, nevařím, neperu, neuklízím.“
„Hehe,“ zasmál se Pein. „Miluju tvůj smysl pro humor.“
Konan ho obdařila tak vážným výrazem, že ho až zamrazilo.
„Pane bože, ty to myslíš vážně.“
„To si teda piš!“
***
Mezitím dole v kuchyni.
"Vidíte taky to co já" ozval se po pár minutách trapného ticha Itachi.

Tohoto dne ráno se konalo zahájení chuuninské zkoušky. Bylo zde spousta nováčků z různých vesnic. Mezi těmi všemi lidmi se tyčil Uchiha Sasuke s Mizuki a Haruno Sakurou. Byla to jejich první zkouška od doby, co se před třemi lety stali genniny, ale nyní se neměli čeho bát, protože všichni tři byli studenty legendárních Sanninů.
„Je to skvělé Sasuke, že jsi to z nemocnice stihl tak brzo,“ usmála se Mizuki.
„To ano, ale hlavně nesmíme zapomínat, kdo jej tam dostal!“ Rozčílila se uražená Sakura.