Spoluautorská
Setkali se díky velké náhodě po tolika letech a nevěděli, kde začít vyprávět. Uzumaki a Mizuki jenom mlčky stáli naproti sobě a snad se dívali, jak moc se kdo za tu dobu změnil. Byli teď úplně jinými lidmi? Jim, ale nezáleželo na tom, jak moc se kdo změnil, teď už se nechtěli rozdělit a ani nemohli, vázal je k tomu jejich slib.
„Mizuki... Já... Já jsem tak rád, že jsi v pořádku,“ řekl s úlevou Uzumaki.
Akatsuki práve podriemkavali vo svojej skrýši, tak ako vždy. Ale ani jeden z nich netušil, že dnes sa im obohatia rady.
Ráno sa im začalo až vtedy, keď počuli Tobiho krik z Deidarovej a Sasoriho izby. Tak ako každé ráno Tobi budil Deidaru a ten mu ako každé ráno strčil pod nos holubičku, a tak to aj vyzeralo. Po výbuchu každé ráno Konan prišla za Tobim a vlepila mu za ucho. Sasori spal ako drevo, Itachi a Kisame vstávali a Pein sa zase vyparil do svojej pracovne. Všetko ako vždy. Až na jednu vec.
„Jseš si jistý Sasuke?“ Zeptal se ho Jiraiya.
„Ano sensei. Naučte mě prosím Rasengan,“ požádal Sasuke svého mistra.
„Ale vlastně proč ne? Umění poustevníků si již ovládl, tak proč tě nenaučit i Rasengan, ale to nebude tak jednoduché,“ řekl Jiraiya svému studentovi.
„To je fakt hrozný, člověk se o ně bojí a oni hned, že jim nevěří a kdesi cosi...“ stěžoval si venku Kiba, když nesl z dílny kladivo a hřebíky.
Mezitím Sai a Naruto:
„Hele, tak co bylo s tím pe*isem? Tos jí ho jako fakt ukazoval, jo?“ ptal se Naruto zvědavě Saie.
„Eh… e… Ne, dělal jsem si srandu“ odpověděl s (falešným) úsměvem.
„Naniii? A já se tak těšil, co mi tu povyprávíš…“ řekl zklamaně Naruto a podíval se na Saie tak smutným pohledem, až se mu začaly lesknout oči. To Saie dostalo.
„No, nechtěně mi na něj sáhla.“ Řekl alespoň.
„Vážně?“ nadchl se Naruto. „Jaké to bylo?“
„J-já nevím. Tu ruku tam měla sotva pár vteřin,“ řekl Sai.
Za několik málo týdnů po vypálení její rodné vesnice se Mizuki nechala zapsat do ninja akademie v Listové. Nevěděla, co jí může v jejím novém životě čekat a i přes všechno zlé, co ji v poslední době potkalo, mohla být šťastná. Šťastná, protože se jí ujala milá žena. Nakonec nezůstala úplně sama, ani jedna z nich.
„Co se to stalo? CO SE TO STALO? Neji!!! Prosím, vzbuď se, vzbuď se!!“ Neji vyděšeně otevřel oči do kořán a spatřil Leeho rýsujícího se ve světle, které pronikalo škvírami mezi prkny dovnitř.
„Lee, uklidni se, proboha!“ vyjekl Neji, kterému se nelíbilo, že s ním takhle brzo po ránu třepe jako s králíkem. Lee tedy přestal, ale nepřestal se tvářit vyjeveně.
„Proč jsou všichni tak zřízení? Vzbudím se a první, co vidím, je, že Hinata má krvavé šrámy na obličeji! Co se to v noci dělo?“
Posledních pět bylo pro některé požehnáním a radostí, pro jiné zármutkem a utrpením. Bylo to pět let, od doby, kdy si manželský pár přinesl domů svůj poklad. Poklad, který oni pokládali za ztracený ve válce. A jak rádi se těšili z dítěte, které jim změnilo svět.
„Podívej se Yasuo, jaké je Uzumaki živé dítě,“ říkala Uzumakiho adoptivní máma svému muži.
„To máš pravdu Rino, ale jestli pořádně nenaroste a nenechá si ostříhat vlasy, tak si ho lidé budou plést s dívkou,“ řekl mírně starostlivě jeho adoptivní otec.
Neobyčejných téměř devět měsíců si Minato pořádně užil. Jednak mu padly na hlavu všechny starosti Hokageho, jednak byla Kushina těhotná a někdy dosti náladová, takže Minato nevěděl, kde mu hlava stojí.
„Za týden má Kushina termín, bude ze mě tatík,“ říkal si pro sebe šťastný Minato, téměř každou chvíli a odváděl se tím od papírování.
„Konečně jsem tě našel. Kyuubi no Youko!“ Zařval na spícího démona Uchiha Madara.
„Kdo si myslíš, že jsi?! Že mě rušíš z mého spánku,“ zahřímal Kyuubi.
K večeru se dostali do Sunagakure no sato.
„Skvělé, že jste již tady! Nemocnice je po páté odbočce doprava,“ řekli shinobi hlídající vchod do vesnice, jakmile poznali znak na jejich čelenkách. Ino jim bleskurychle poděkovala a běželi dál. Na nemocniční chodbě skoro srazili Kazekageho.
„Gaaro!“
„Naruto!“ objali se přátelsky.
„Konečně jste tady. Doufám, že to stihneme vyrobit včas!“
„Jo, měli bychom. Kolik ještě zbývá dní?“ ptal se Shikamaru.
„Jen čtyři.“
„K čertu s celou Listovou! Ať si shoří! Jak lehce se mi to říká a přitom jsem jenom stínem svého původního já, ale ne bezmocným stínem! Kde jsi Kyuubi no Youko!“ Rozčiloval se sám pro sebe jeden starý, ale mocný muž.
„Mňá!“ ozvalo se z venku. Všechny oči se upřely na vrata. Teda, všechny... Káťa a Shikamaru už byli dávno v limbu. Lee taky, jelikož už bylo dávno po večerníčku. Spinkal v hnízdečku sena jako andílek, na tom se všichni shodli.
„Mňá!!“ ozvalo se naléhavěji.
„Nepouštěj tu strašnou bestii dovnitř, Báro!“ děsil se varovným hlasem Kiba, který si kočičku moc neoblíbil. „Nebo...“
Pozdě.
„Káťo Káťo Káťo Káťo uááááááá!“ vlítla Bára do kuchyně.
„Co je? Co tady děláš, já jsem všechny poslala za tebou na pole...“ otočila se Káťa od nádivky do kachny, kterou se maminka rozhodla upéct.
„Jo ty kokos, to je taky nápad, takhle bez varování!“
„Tak já myslela, že ti to udělá radost...“
„Šmarjá já nemůžu to je takový kořen!“ sedla si Bára na židli a začala mlátit hlavou do stolu.
„Kdo, Lee?“
„Ááá!“ vykřikli oba naráz.
„Co to děláš, Naruto? Zbláznil ses?“ křičel na něj Shikamaru, zatímco si otíral svoji ruku do Narutovy deky.
„Co je to tu za povyk?!“ Ozvalo se z vedlejšího spacáku, kde spala Ino.
„Naruto mi tu chtěl olizovat ruku, nebo co!“ odpověděl Shikamaru a podíval se na vzteky rudého Naruta.
„No fuj, že se nestydíš!“ vyděšeně vyhrkla Ino.
„To-to není pravda! To byla nehoda!“ Snažil se hájit Naruto.
„Tak nehoda, jo?!“
„Jo! Zdál se mi sen, že vysvobozuju princeznu ze zakletí!“
Prosím, přečtěte si nejdříve poznámku, děkuji :-)
V Suně:
Gaara šel zadumaně nemocniční chodbou k pokoji, kde ležela jeho sestra Temari. Doktor, u kterého zrovna byl, mu neřekl nic povzbudivého. Otevřel dveře a vešel do pokoje.
„Gaaro,“ zašeptala Temari.
„Potřebuješ něco? Chceš přinést čaj?“ ptal se Kazekage starostlivě. Temari zavrtěla hlavou. Byla vyčerpaná.
„Je…něco nového?“
„Ne, bohužel nic.“
Temari usnula a Gaara si ji znepokojeně prohlížel. Byla úplně bledá a hubená. Vypadala tak křehce.
„Tak jsem ho našel!“ ozval se najednou Naruto a Sai s Ino sebou trhli, odvrátili se od sebe a Ino zčervenala.
„Tak co budeme mít na jídlo?“ zeptala se.
„Shikamaru nic nenašel.“ odpověděl Naruto.
„Hm. Je to otravné, ale budeme muset sníst ty konzervy. Doufám, že příště bude lepší místo k táboření.“ řekl Shikamaru.
Narutovi opět zakručelo v břiše, tak se rozběhl ke konzervám. „Aspoň budeme mít lehčí batohy a budeme rychlejší,“ oznámil, než se vrhl na jídlo.
[left]KAPITOLA DRUHÁ
"Dostanete misi třídy S, vaším úkolem bude zkusit najít úkryt Akatsuki, ne s nimi bojovat."
S těmito slovy se podívala na Naruta. Blonďák jen přikývl a legračně se ušklíbl.
"Pokud na ně narazíte stáhněte se, jestli najdete úkryt, ihned se vraťte do vesnice. Optimálně byste měli vyrazit za půl hodiny pokud se nevrátíte do 2 týdnu pošlu záchranný tým."
"Velitel mise bude Akari. S tebou půjde Naruto, Seiko a Naomi. Vyřiďte jim to."
Akari se zarazila a bez přílišného přemýšlení vyhrkla: "Musí jít Naomi s námi?!"
Takže další (3.) díl vychází s mým novým spoluautorem, Matushem(modrá). Shodli jsme se na vyprávění příběhu celkem dobře, ale to už posuďte sami:
[color=blue]Ariadnin dúm kolem 9:00:
Itachi se vzbudil, koukl na budík a zdesil se. „To už je tolik hodin?“ zeptal se sám sebe.
„To sem si moc nepospal.“
„Snídaně,”ozval se z kuchyně ženský hlas .
Ariadna udělala vajíčka na měko a když Itachi konečne vyšel z pokoje všechno bylo připraveno. Itachi jedl rychle stejně rychle jako Ariadna a když dojedli mohlo se jít na hřiště.
