Banda tupců 07

Když se Kakuzu s Hidanem vrátili do sídla, uvítal je nadšený jekot z pod Tobiho masky a mrňous se hned Hidana chytal, že si půjdou hrát. Hidan ho jen s odporem odstrčil a zabouchl se ve svém pokoji.
Na Kakuza čekala nepříjemnější činnost, soudě podle naštvané Konan.
„Co je tohle?!“ strčila mu pod nos štos posledních upomínek.
„Eh? Tvoje budoucí origami?“ snažil se z toho vyvlíknout.
„Vždyť je to všechno na obrovský částky! Já myslela, že to s penězmi umíš.“
„S penězma bych to uměl, kdyby nějaký byly,“ vzal si od ní upomínky. „Tohle by jsme zaplatili možná kdyby se prodalo sídlo.
„To je mi jedno. Nějak to vyřiď, než na to přijde Pein, ano? Jen by mu to víc přitížilo. Chudák, ještě se nevzpamatoval z toho jak Zetsu sežral Naruta. Náš dlouholetý plán, a šel do kopru kvůli pitomému chodícímu plevelu. Ale to mu nedaruji, jestli to udělá ještě jednou, postříkám ho něčím po čem pomalu a bolestně uhnije. Tak jsme domluveni, jasný? “ „Rozkaz šéfová,“ Kak se vypařil i s účty.
Hned druhý den se začalo něco dít. Kakuzu začal hromadit věci před domem a odmítal komukoliv něco říct. Pak ale nastoupil šéf.
„Děláš jarní úklid nebo chceš rozprodat můj majetek?“
„Jediný, co jsem prodal bylo sídlo, na zaplacení dluhů.“
„Cože jsi?“ zděsil se vůdce.
„Šéfe klid. Koupil jsem hned jiný. Skoro stejně hezký, jenom levnější.“
***

„Tomuhle ty říkáš stejně hezký?!?“ vyjela Konan na účtaře, když uviděla jejich nový domov. Před nimi stála ohavně vypadající polorozpadlá barabizna bez viditelné střechy, která vypadala, jako kdyby jí nějaký šílený architekt uplácal z hlíny.
„Za tu cenu je to hotový zámek,“ bránil se maskovaný.
„Kakuzůů? Kde je tady záchod?“ snažil se zjistit Kisame.
„Támhle,“ ukázal tázaný směrem ke kadibudce.
„COŽE?!?“ zeptali se všichni najednou.
„Víc si nemůžeme dovolit. Buďte rádi, že to má aspoň něco jako koupelnu.“
„Co myslíš tím něco jako?“ bál se zeptat DeiDei.
„Za barákem v takovým přístřešku je vana,“ pokrčil Kakuzu nevině rameny,“ ale teď je teplo, můžeme se koupat v nedalekým rybníku.“
„On tu je rybník?“ vyskočil nadšeně Kisame a běžel ho honem najít.
„Šťastnej to člověk,“ ušklíbla se Konan.
„Kolik tě tahle barabizna stála?“ zeptal se Pein.
„No něco kolem pěti milionů.“
„Vždyť se to rozpadá!“
„No právě, byla ve slevě.“
„Ty jsi vůl,“ neodpustil se poznámku Hidan a jako první vešel do domu. Hned se ale vrátil.
„Ááááá, je tam obří pavouk!“ schoval se za Konan.
„Lásko, mohla bys..? zeptal se Pein a jen stěží maskoval, že i on se oblůdky bojí.
„Můj bože, to jste chlapi?“ napochodovala dovnitř a chvíli zápasila s veškerou havětí v přízemí. Pak všechny brouky a pavouky vymetla ven na jednu obří hromadu.
„Líp už to vypadat nemůže,“ utrousila kousavě.
„Je tam už bezpečno?“ ujišťoval se Sasori.
„Relativně.“
„V tom případě zabírám nejvrchnější pokoj!“ hrnul se do dveří, ale pod loutkařovou vahou se prolomila už podlaha v síni.
„Eh.. Mohl by mi někdo pomoct?“