Kyuubi, Naruto a záhadné náhody 02. Síla nového sharinganu

Naruto a Hinata stáli před hradbami Sunagakury, kde bylo naprosté ticho a mír. Popravdě, nečekali takový klid. Ale kdo ano, kdyby věděl, že hlavu země ovládá zákeřná skupina vrahů.
No, prostě si mysleli, že když jejich Kazekageho ovládá Akatsuki, bude tu alespoň trochu rušno, ale nic se nedělo. Na hradbách stál obvyklý počet stráží a průchod byl volný. Potichu tedy vešli a stráže ani nezvedli hlavu. Rozhlédli se a chtěli se zeptat, kde mají hledat sídlo Kageho. Jenže Gaaru však nemuseli hledat. Vyšel jim naproti.
„Vítej, příteli,“ řekl svým obvyklým hlasem a Naruto měl pocit, že se dívá do tváře opravdovému Gaarovi. Měl chuť se s ním přivítat jako obvykle a pokecat si o starých časech atd. Vždycky to bylo fajn a on se nad tím zamyslel. Hinata si toho ale naštěstí všimla, a tak do něj mírně strčila. Když se na ní podíval věnovala mu jeden pohled, který znamenal: Nezapomeň, zdání může klamat.
Naruto potom lehce přikývl a vykročil ke Gaarovi - Sasukemu. Podali si ruce a Naruto konečně, možná, na něj až po moc dlouhé době, promluvil:
„Taky tě rád vidím, Gaaro.“ Usmál se.
„Jaká byla cesta?“
„Šlo to,“ odpověděl zase blonďák a pak dodal: „Nemohli bychom si na chvíli promluvit?“
„Jistě. Půjdeme do mé kanceláře?...“
Když budeme bojovat tady, tak ohrozíme písečnou a lidi. To by nám asi ten pravý Gaara moc nepoděkoval, říkal si Naruto.
„No, Radši bych šel někam mimo Písečnou. Cestou sem jsme potkali pár podezřelých stop, chtěl bych, aby ses na ně šel podívat. Myslím, že jde o Akatsuki. Souhlasíš?“
Gaara se zarazil a začali se mu ruce svírat v pěst. Naruto se jeden okamžik lekl, aby je neodhalil. Nechtěl znovu prožít noční můru. A navíc taky nechtěl ublížit vesnici a nevinným lidem. I Hinata se značně zděsila, naštěstí si Sasuke asi myslel, že se asi jen spletl, a tak se po chvíli jeho ruce uvolnily.
„Samozřejmě,“ řekl nakonec a falešně se usmál.
Vyrazili.
Sotva byli v dostatečné vzdálenosti od vesnice Naruto zastavil a Gaara, který šel pár metrů před ním, se otočil s tázavým pohledem.
„Děje s něco Naruto?“ zeptal se. „To už jsme tady? Já tu nic nevidím…“
„ Nech toho, vím, že jsi to ty, Sasuke. Tak se přestaň přetvařovat. Poznám tě.“
Gaara se zakřenil pro něj naprosto necharakteristickým způsobem, a pak promluvil hlasem úplně jiným, ale přesto známým:
„ Tak si mě objevil. Říkal jsem si, jak dlouho ti to ještě bude trvat…“
„ Sasuke, nepřišel jsem si s tebou popovídat o starých časech. A TY to VÍŠ! To bychom mohli dělat, kdybys zatraceně nepropadl svojí pomstě.“
„Tak co tady tedy chceš?“ zeptal se ironicky.
„Přišel jsem tě přivést zpět do Konohy. A tentokrát už neselžu. Dattebayo!“
Gaara se začal měnit a najednou před nimi nestál Kazekage, ale Uchiha Sasuke. Narutův starý přítel. Vypadal sice pořád stejně, ale přeci jen na něm něco bylo jiné. Jenom Narutovi nedocházelo co.
Sasuke se ošklivě zakřenil a řekl: „ Vážně si to myslíš Naruto? Neznáš mojí sílu. Nemáš o ní ani potuchy. Nevíš, jak moc je silná, jestli teď se mnou budeš bojovat, zemřeš.“
Tentokrát se ale usmál Naruto. „Ale, ty jsi si tím taky nějak jistý.“
„Řekl sis o to, Naruto,“ odpověděl chladně a vrhli se na sebe. Naruto s Rasenganem a Sasuke se svým obvyklým Chidorim. Oba jen testovali sílu toho druhého a taky, o kolik se zlepšil. Až po jejich prvním střetu začal opravdový boj, ze kterého lítaly blesky, vážně.

Hinata se mezitím schovala za jediné křoví, které v širokém okolí vůbec rostlo a pozorovala Sasukeho i Naruta a jejich boj. Radši si ještě neaktivovala byakugan, koneckonců, co kdyby Naruto potřeboval ošetřit? A její oční techniky hodně ubírali čakru. Hinata věděla, že kdyby jí Sasuke odhalil, byla by pro něj snadným terčem. Naštěstí pro ni byl Sasuke, tedy v té době ještě vypadal jako Gaara, plně zabrán Narutem, a tak ji ani nezaregistroval.
No, alespoň něco pro Naruta-kun můžu udělat. Víc než v boji se mu teď budu hodit jako záloha. Přece bych mu ale nějak měla pomoci i nějak jinak. Hm, mám to. Zjistím, co myslel Sasuke tím úžasným uchihovským tajným zázrakem a objevím jeho sílu, říkala si, když viděla, že schopnosti a techniky Naruta i Sasukeho jsou plně vyrovnané. A tak si zapla byakugan a ponořila se do pozorování Sasukeho čakrového oběhu. To, co našla, ji ale vyděsilo a opravdu to nečekala.
C- co to je? Jak to, že na to medici nepřišli. No jistě! Může to odhlalit jen medik s byakuganem, a protože zatím ještě nikoho nenapadlo vycvičit medika s mým kekkei genkai (tedy až na Tsunade-sensei), tak na to nikdy nikdo neměl přijít. Sakra, Naruto, nebojuj! To nemůžeš vyhrát, ani kdybys chtěl! Zatracenej Orochimaru!!!
Myšlenky jí v hlavě běhaly jako splašené. Chtěla vyběhnout a varovat Naruta, ať přestane, že to nemá smysl, jenže Sasuke ji předběhl.

„To je všechno, co umíš?“ smál se Uchiha a naoko hravě uhýbal Narutovo útokům. Jeho strategie byla jasná. Co nejvíc Naruta vysílit, a pak zaútočit. Jenže Naruto mu tak trochu zkazil plány. Byl silnější, než předpokládal; ale nebyl by to přece ten slavný chladný Uchiha Sasuke, kdyby to dal nějak najevo.
Naruto na jeho narážky nereagoval. Měl moc práce s vymýšlením strategie.

„Naruto, cítím z něj podivnou čakru. Je opravdu silná…“
„Vím, Kyuubi. Nemám tušení, jak ho porazit.“
„Já taky ne. Budeme se muset prostě snažit, co nejvíc to půjde.“
„Máš pravdu. Selhání se nepřipouští! Devítko, dej mi prosím ještě nějakou čakru.“
„Dobře Naruto, ale je to poslední, co ti můžu dát,“ odpověděl a předal Narutovi svojí sílu. Čímž skončil jejich rozhovor.

Boj se táhnul ještě dlouho. Slunce už bylo na západě a Sasuke používal všechny možné nechutné pasti, ale jeho tradiční genjutsu mu moc nevycházelo, a tak začala přetahována v ninjutsu a pak v taijutsu. I přesto, že oba už nemohli a jejich síly byly vyrovnané, se zdálo, že Sasuke má navrch. Narutovi postupně docházelo, že za to může ta zákeřná čakra, kterou před nedávnem (nebo dávnem?) identifikoval Kyuubi.
Sasuke viděl v jeho očích, jak mu to pomalu dochází, a tak po chvilce řekl:
„Naruto, jsi tak naivní pořád, nebo jen teď? Nemůžeš mě porazit. Oproti mojí síle si slabý. Uvědom si to už konečně!!!“
„To říkáš ty, ale kde je důkaz?“ promluvil udýchaný Naruto.
„Jak chceš. Dost už hraní. Teď ti předvedu, jakou silou vlastně vládnu. Nějaké poslední přání, než zemřeš jako ten nejubožejší ubožák a slaboch?“ Hrůzostrašně se zasmál, až z toho běhal mráz po zádech.
Naruto se už připravoval na odpověď, když v tom se odněkud z čista jasna objevila Hinata.
„Naruto-kun není slabý, jen ty a tvoje temné oči nevidí jeho sílu!“
Z Hinatina hlasu plálo odhodlání, ale na Sasukeho to moc velký vliv nemělo. Černovlasý Uchiha se začal zuřivě smát, až se za břicho popadal a skácel se v křeči na zem. Oba členové na misi se lekli.
„Hahaha, to je ten nejlepší vtip, co jsem kdy slyšel. Hahaha…“ Naruto a Hinata na něj udiveně zírali. Nevěděli, co si o tom mají myslet. Mezitím, co se jim hlavou honily všelijaké myšlenky, se šílenec s kekkei genkai konečně přestal smát a promluvil klidným hlasem, i když koutky mu pořád cukaly. Jeho hlas byl chladný a plný něčeho, co nešlo identifikovat. Snad vzrušení z boje? Nebo snad touha po jejich krvi? Těžko říct, každopádně je jisté, že to co řekl, měl opravdu v plánu.

„Á, ahoj Hinato, ty chceš taky umřít tak mladá jako tenhle pošetilec? Jak chceš. Ukážu vám svojí pravou sílu,“ ale oba se z toho jeho záchvatu ještě úplně nevzpamatovali, takže ty slova ani moc nevnímali.

To si je Sasuke tak jistý svojí výhrou, že ani nedává pozor?, míhalo se Hinatě hlavou, nebo nás jen podceňuje. Upřímně doufám v to druhé.
CO TO SAKRA VYVÁDÍ!?, říkal si naopak Naruto a Kyuubi jen souhlasně mručel.

Na tuhle otázku se chtěli zeptat Hinaty. Neznali odpověď. Otočil se tedy na ni a ptal se na její teorii. Jenže ona už neodpovídala. Jen strnule stála vedle se zapnutým byakuganem, prázným výrazem plným bolesti a otevřenou pusou. Naruto se zděsil, co se jí to děje, a tak jí před očima zamával rukou. Nereagovala. Vypadala jako v transu.
„Hej Hin, mluvím na tebe, Hin!“
Najednou omdlela. Naruto ji jen tak tak stačil zachytit.
„Hinato, co se děje?“
Hinata zamumlala něco jako: „Tak silná… monstrózní… co to je?...“
a se zavřenýma očima se tiskla k Narutovi. Držela se ho pevně, skoro až křečovitě, jako by se ho bála pustit. Blonďák to nechápal.
„Hin, co je to s tebou? Co je monstrózní…?“ ptal se pořád dokolečka, a když už si myslel, že se reakce nedočká, Hinata náhle otevřela oči. Byl v nich strach. Obrovský strach. Trhaně ukázala směrem, kde ještě před chvílí stál Sasuke.
Naruto a Kyuubi se podívali na to místo, kam ukazovala a dokonce i démon se zděsil. Nebyl tam už Sasuke ve své normální podobě. Byl tam jiný člověk, nebo přesněji se to člověku jen blížilo. Už tam nestál mladý Uchiha, bratr Itachiho, teď tam stálo monstrum. Monstrum jménem Nenávist.

„Co to je?“ ptal se Kyuubi a začal zjišťovat, že se tahle otázka během pár hodin stala jednou z nejpoužívanějších. Odpověď čekal od Naruta, jenže ten se chtěl zeptat na to samé, a tak místo něj odpověděla Hinata, dřív než se Naruto vůbec stačil nadechnout, aby to oznámil Kyuubimu.
„To je třetí stupeň sharinganu. Může ho probudit jen ten, kdo žije nenávistí a uctívá jenom pomstu. Nezná bolest, strach, ani slitování. Vnímá jenom tři věci, které naplňují jeho život: pomstu, bolest a strach. Nevím sice, jak se jmenuje, ale mám takové tušení, že zabíjí svého majitele. Snažila jsem se ti to říct, ale uvědomila jsem si to až příliš pozdě.“
„Hinato, jak ti je, jsi v pořádku?“ ptal se Naruto, když si uvědomil, kdo opět promluvil za něj a Kyuubi postřehl v jeho hlase nádech strachu.
„Jsem OK. Nemusíš si dělat starosti Naruto-kun.“
„To jsem rád. A teď zůstávají dvě otázky. Zaprvé, chceš tím říct, že zemře? A Zadruhé, jak ho porazíme?“
„No, je skoro jisté, že zemře.“
„Aha,“ řekl zklamaně Naruto a sklonil hlavu, „v tom případě nám mizí otázka číslo dva.“
„Moment,“ řekla najednou Hinata, „ je tu ještě šance, že přežije a zároveň je to jediná naše naděje, jak ho porazit, i když je hodně malá, dalo by se říct, mizivá.“
Naruto se na ní ale podíval a čekal, až mu toho řekne víc.
„Víš, jak utekl k Orochimarovi,“ promluvila po chvíli.
„Jistě,“ řekl smutně.
„Orochimaru v něm chtěl tenhle sharingan také probudit, takže vymyslel temnou pečeť podobnou té prokleté a zamaskoval mu jí do ní, tak, aby se neodstranila s hlavní pečetí a tělo dál naváděla k nenávisti. Což znamená, že ta temná pečeť v něm ještě pořád je, protože Itachi přece odstranil jen tu vrchní a tahle je na ní docela nezávislá a není vidět, jelikož byla v kůži pod tou Prokletou. Tedy celkem jasně řečeno to znamená, že jeho tělo ji dokáže probudit jen díky té pečeti. Vlastně by se dalo říct, že její síla je v té průhledné pečeti. V tom případě, jestli-že naráz vyvoláme opačnou sílu nenávisti = vlnu lásky, zničíme jí a Saukeho tím ochráníme. Ale musíme si pospíšit. Pokud to chceme provést, musí to být dřív, než sharingan začne jeho tělo pohlcovat, což znamená, prostě, co nejdřív“
Naruto na ní nechápavě zíral: jak to, že tohle ví? Je toho tolik, asi jsem jí dost podceňoval, myslel si a pak po chvíli promluvil:
„Ale jak to chceš udělat? Vlna lásky… nechápu.“
„No, jeden nápad bych měla, jak jí zničit, ale nevím, jestli se ti bude líbit.“
„Jestli to zachrání Sasukeho, tak ven s tím.“
„Polib mě,“ řekla jen Hinata a Naruto na ní jen zíral s otevřenou pusou.
„Slyšel si dobře, polib mě,“ opakovala a naklonila se k němu.Nruto tam jen nerozhodně stál. Nevěděl, jestli to má udělat. Ale mezitím se Monstrum-Sasuke pořádně naštval a připravoval na smrtelný útok pro oba dva.
„Chidori!“ křikl a vrhl se na nerozhodnou dvojici.

Ozvala se ohlušující rána a později i zvuky nového boje. ale kdo proti komu?