Legenda jménem Uzumaki Naruto 02

„Mám z té cesty nějaký divný pocit,“ oznámil Naruto a jeho tvář svědčila o tom, že ten pocit nemůže nijak popsat. Jiraiya si jeho obličeje všiml a zeptal se: „ A poznáš aspoň, jestli je ten dojem dobrý nebo špatný?“
„No, myslím, že dobrý,“ odpověděl Naruto a přemítal nad tím pocitem.

Jiraiya se na něj podíval, když uviděl Narutův zamyšlený výraz začal se smát.

„Hej!!! Co je tady smíchu Zvrhlý poustevníku!?!“ zeptal se Naruto naštvaně, zastavil se a čekal na odpověď.

Ale Zvrhlý poustevník šel dál, pak na Naruta zavolal: „Hej, ty nejdeš?“

„Co hej, Zvrhlý poustevníku, počkej na mě, dattebayo!!!“ zakřičel Naruto a rozběhl se za ním.

Tak začala Narutova cesta za získáním síly, kterou potřebuje na splnění slibu a ochranu svých blízkých před organizací Akatsuki, která po něm jde, protože v sobě má zapečetěného Kyuubiho.

„Zvrhlý poustevníku, kam vlastně jdeme?“ zeptal se Naruto svého senseie a čekal, co mu odpoví.

„No,“ řekl Jiraiya a poškrábal se na hlavě. Ani on sám netušil, kam se vydají, proto se zeptal: „Kam by ses chtěl podívat?“

„Chtěl bych se podívat po skrytých vesnicích, zemích, kde jsem byl při misích. Taky bych chtěl navštívit místa, kde nikdo před námi nebyl.“ odpověděl Naruto. Podíval se na Zvrhlého poustevníka a čekal, co on na to.

„To není zase tak špatný nápad podívat se po skrytých vesnících!“ řekl Jiraiya.

„Dobře jdeme do nejbližší skryté vesnice a to je.....“ „Sunagakure no Sato!!“ vykřikl radostně Naruto.

Tak vyrazili na neznámou cestu, na které měl Naruto zesílit a splnit slib, který dal dívce, kterou tolik miluje.

Takhle cestovali dva roky. Prošli všechny známé i některé neznámé vesnice a země, dokonce byl i na posvátné žabí hoře Myobokum, kde se naučil SAGE MODE. Když se naučil SAGE MODE, myslel si, že je dost silný, aby splnil slib - přivést Sasukeho zpátky do vesnice. Proto se Zvrhlého poustevníka zeptal, jestli se vrátí domů.

„Jiraiya-sensei, (Naruto mu při učení SAGE MODU takhle začal říkat, protože mu byl vděčný, že ho chce naučit něco takhle silného) vrátíme se teď do vesnice?“ zeptal se Naruto během tréninku, kdy se snažil donutit Kyuubiho, aby nebránil spojení jeho a Fukasaku-sama.

„Naruto, jestli chceš, tak se můžeme vrátit, ale jestli chceš jít dál, tak půjdeme na další cestu kolem světa,“ odpověděl mu sensei. Doufám, že si vybereš správně - Pomyslel si Jiraiya.

Naruto se nad tím zamyslel. Půl hodiny nic neřekl, a to jeho senseie dělalo neklidného, protože Naruto byl vždy hyperaktivní, ale teď už příliš dlouho seděl a mlčel.

Po další hodině to Jiraiya už nevydržel a zeptal se ho: „ Nad čím tak dlouho přemýšlíš, Naruto?“

„Zvažuju následky rozhodnutí,“ odpověděl

„A jaký následky, prosím tě,“ zeptal se ho sensei.

„To, že jste mi dal na vybranou, znamená, že:
A) Nechcete cestovat sám, nebo za
B) ještě mě chcete něco naučit,“ oznámil s klidem Naruto.
„Takže nad návratem nepřemýšlíš?“ zeptal se ho Jiraiya a usmál se, protože tušil, že Naruto půjde s ním.

„Chvíli jsem přemýšlel, ale teď už ne, mám takový pocit, že když nepůjdu s vámi, budu toho až do smrti litovat!“ řekl rázně Naruto a podíval se na svého senseie.

„Takže ses rozhodl, že se mnou půjdeš na další cestu?“ zeptal se ho Jiraiya pro ujištění.

„Ano!“ vyjekl opět rázně.

„Dobře, kdy chceš vyrazit?“ zeptal se ho Jiraiya.

„Zítra, pokračovat v tom dnes nemá cenu,“ oznámil naštvaně Naruto. Zvednul se ze země a spolu se senseiem zamířili do žabího města na nákupy všeho potřebného, a aby oznámili, že zítra ráno odejdou.

Rozhodli se, že vyjdou za rozbřesku, což bylo neobvyklé, protože Jiraiya obvykle nevstával dříve než před polednem, ale Narutovi to nevadilo. Z hory Myobokum odešli v šest hodin ráno.

Po dvou hodinách cesty se ho Naruto zeptal:

„Kam to vlastně jdeme sensei?“

Jiraiya se zastavil a vytáhl mapu. Naruto ho pozoroval a čekal, co mu odpoví. Jiraiya zjistil, že mohou být kolem poledne ve městě. Když uklízel mapu tak Narutovi řekl:

„Naruto za čtyři hodiny budeme ve městě. Až tam dorazíme tak ti řeknu, kam jdeme a účel téhle cesty,“ odpověděl a zase dal do pohybu směrem k tomu městu.

Naruto jen pokývnul hlavou a vydal se za ním. I když to navenek vypadalo, že je s odpovědí spokojený, ve skutečnosti se mu to vůbec nelíbilo, ale za ty dva roky si na to zvyknul a věděl, že ze senseie nedostane nic násilím. Pak už bez řečí a problémů pokračovali k městu.

Oba dva šli a zaobírali se svými myšlenkami. Naruto přemýšlel nad vesnicí.

- Jak se asi mají ostatní a Sakura-chan? Stýská se jim nebo si ani nevšimli, že tam nejsem? - Takhle přemýšlel celou cestu, ale jeho sensei přemýšlel nad něčím úplně jiným (špehování žen to nebylo - mimořádně).

-Zajímá mě, jak to příjme, doufám, že se nenaštve. Příště bych už nemusel mít takový štěstí (Tady ta narážka s tím naštváním je vzpomínka na trénink, kdy se Naruto naštval a objevily se mu čtyři ocasy a málem zabil Jiraiyu-senseie.) Ale říct mu to musím, má na to plné právo a já musím splnit slib, co jsem dal jeho rodičům! - Pomyslel si Jiraiya, podíval se na Naruta a uviděl v něm jeho otce.

„Je úplně jako ty Minato,“ řekl Jiraiya, ale neuvědomil si, že to řekl nahlas, podíval se na Naruta a čekal, že ho začne bombardovat otázkami, ale Naruto to ani nezaregistroval a byl dál ponořen ve vlastních myšlenkách.

Chvíli před polednem dorazili do města. Jiraiya rozhodl, že se tu na noc ubytují, aby pak Naruto mohl v klidu zpracovat to, co se mu chystá říct.
Ve městě byly i horké prameny, tak Jiraiya řekl, že si dají oběd a pak půjdou do horkých pramenů a tam mu vše řekne a odpoví na všechny otázky. Naruto bez námitek souhlasil, protože měl obrovský hlad a tak zašli na rámen, tam byli asi tak hodinu. Pak se vydali do lázní, když tam dorazili, Jiraiya zaplatil soukromý bazén, což Naruta překvapilo.
Už se chystal zeptat se, když mu Jiraiya řekl: „Nechci, aby nás někdo rušil a aby se to nedozvěděl někdo jiný,“ odešel se převléknout. Naruto tam chvíli stál, potom odešel za ním. Když už byli v příjemně teplé vodě, Jiraiya se odhodlal:

„Naruto pozorně poslouchej, chci ti říct pravdu o tvém původu a o tvých rodičích,“ počkal až se Naruto uklidní z toho, že se dozví pravdu o tom, kdo byli jeho rodiče.

Relaxovali ve vodě asi patnáct minut, když se Naruto dychtivě zeptal: „Ty jsi znal mé rodiče?“
Jiraiya přikývnul a pověděl mu: „Znal, a moc dobře. Naruto toto vyprávění bude dlouhé, tak mě prosím nepřerušuj, až ti povím celý příběh, odpovím ti na tvé otázky,“ po těchto slovech se Jiraiya napil saké a začal vyprávět.