Spoluautorská

Hinata a Naruto se přenesli domů. Hinata si lehla na postel a jen koukala před sebe. Naruto si k ní sedl a ztěžka si oddechl.
„Hin, jestli chceš, můžeme tu svatbu přesunout. Mně to vadit nebude.“ Hinata mlčela. Naruto se zdvih, že jí půjde něco udělat najíst, když v tom ho zastavila její ruka.
„Nechoď, přič, prosím, zůstaň tu se mnou,“ Naruto ji zvedl do náruče a dal ji pusu na líce.
„Jsem tu s tebou, lásko a budu, navždy.“
Zbytek dne takhle přeseděli v posteli.

Zrození legendy I: 5. Nebuď jako oni, Naruto

Tým devět běžel lesem. Reibi jako první, Miako uprostřed a Naruto na konci. Běželi rychle. Zhruba po hodině běhu se zastavili. Nebo alespoň blonďák zavelel, aby zastavily.
„Tak jo. Je na čase probrat strategii. Včera večer jsem přemýšlel nad strategií a napadlo mě hodně možností, ale tato je nejrychlejší a nejbezpečnější.“ Jeho dva partneři pečlivě naslouchali. „Takže vy dva spolu s mým klonem, půjdete ke věži. Reibi doufám, že jsi už tu věž našel.“

Sai si opatrně lehl na jednu z postelí a Shikamaru si prohlédl jeho ránu na stehně. Hinata se rozhodla mu pomoct a málem omdlela, když museli Saiovi vyvléct kalhoty kvůli jeho zranění. Mezitím vzal Kankurou Ino do náručí a nesl ji do druhé postele, kde ji uložil. Shino se poohlédl po lékárničce. V místnosti, ve které se bojovalo, nebyla, a tak šel prozkoumat jiné neznámé části domu. Kiba se k němu pro případ, že by tam byli ukryti nepřátele, přidal. Když zahnuli za roh, všimli si dalších dveří. Připravili si kunaie a vtrhli dovnitř.

Mezitím, co se i v jiných částech světa pomalu dozvídali o blížící se zkáze, ať už odhodlaní tomu věřit, nebo nikoliv, i jinde se děly prapodivné věci, nad nimiž by jistě normálnímu člověku zůstal rozum stát a už se nepohnul.

V temné místnosti, při světle skomírající lampičky, se skláněla osoba nad štosem papírů, něco na ně psala, hned zase gumovala, zoufale se chytala za hlavu a chvílemi si rvala vlasy, kterých už náhle na nebohé lebce zbývalo jen několik, a z nebohého člověka se tak celkem nedobrovolně stával plešounek.

Yami zamžikala svými dlouhými řasami a pomalu pootevřela jedno víčko. Byla tma, i přes to, že byl den, to ona poznala. Milovala spánek a tak přesně věděla, kdy ho má povolený a kdy ne. Rychle víčko zavřela. Nesnášela, když bylo světlo, ale ještě víc nesnášela, když mělo být a místo něj byla tma. Nakonec se stejně odhodlala oči otevřít. Její zvědavost byla totiž moc velká, když si náhle uvědomila, že se cítí stále živá. A ano, opravdu. Necítila se JEN živá, živá skutečně byla.

Od Konohamaru si to rovnou namířili k sídlu Hyuuga.
„Naruto! Nech mluvit mně,“ navrhla liška.
„Co? Proč jako? Však ty jsi démon, nikdy si tohle nedělal. Nebo se snad mýlím?“
„Ach Naruto, k čemu máš ten rozum? Vždyť jsem byl zapečetěn do mnoha mužů, kteří žádali otce jejich snoubenek o ruku.“
„Ale tohle je Hiashi Hyuuga, nejobávanější otec ze všech.“

4. Chunninske skúšky začínajú

Zrazu Akimichi letel cez celé cvičisko a zastavil sa až o deviaty strom v lese. Všetci sa pozerali na Akimichiho a neveriace pohľady sa potom otočili na Naruta. Naruto sa uškrnul a dal si ruky do vreciek. Akimichi sa postavil a zaťal päste.
„Tak toto si vážne nemal robiť! Ako si vôbec dovoľuješ ma udrieť! Vieš vôbec kto si? Lepšie povedané čo si?“ kričal na neho Akimichi.

Epizoda 3: Setkání

Naruto a Obito sledovaly raikageho. Blonďák nabral kunaie a rozházel je po okolí, přičemž si nechal dva v ruce a jeden v kapse. Raikageho vlasy se naježily a bleskové brnění zesilnělo.

Minarin pohľad

„BOJ!“
Rýchlo som spravila jutsu, ktoré ma naučil otec. Vyzerá ako silové pole, ale na tom nezáleží...
„Hikari! Teraz ma dobre počúvaj! Nesmieš ma sklamať!“ rezla som sa do prstu a urobila som rovnú čiaru od jedného líca, cez nos, až k druhému.

„Konečně jste přišli! Kde je Akamaru?“ ptal se hned Kiba.
„Vlastně ani nevíme, kvůli Narutovi jsme sem museli vtrhnout bez jakéhokoliv plánu.“
„Sakra!“ zaklel Kiba. Měl o svého bílého přítele strach a neměl z toho vůbec dobrý pocit.

Byl pět minut po půlnoci. Aiko seděla na parapetu a brečela. Pořád si přehrávala, jak viděla Yamičinu krev, která kolem jejího těla značila veliký červený kruh. Nemohla si odpustit jak ztratila Akiru potom Raie a teď i ji. Když byla jedna hodina ráno tak se Aiko rozhodla jít radši spát, aby zapomněla alespoň na chvíli. Tak se teda zvedla a šla do postele. Lehla si a zavřela oči. Po pěti minutách pořád nemohla usnout. Zkoušela všechno. Počítala ovečky, ale když je počítala, tak napočítala asi do jednoho miliónu a pokračovalo by to i dále.

Hikarin pohľad

Odišli sme od nich a nastalo hrobové ticho. Kebyže okolo letí mucha, určite by ju bolo počuť. Ani jeden sme nevedeli čo povedať. Bolo to až trápne ticho. Proste sme išli do Ichiraku Rámen. Ani sme si neuvedomili, a boli sme pri Ichiraku. Sadli sme si a objednali dva rámeny.
Zrazu Neji povedal: „Ehmm... Ako sa máš?“
„Dobre,“ energicky som mu odpovedala a tým som mu zničila možnosť začať rozhovor. Doniesli nám rámen, popriali sme si dobrú chuť a pustili sa do jedla. Stále bolo ticho.

Minarin pohľad

,,Hokage prepáčte, ale čo myslíte tým , že nás chcete dať do tímu?“ Tsunade sa na mňa pozrela podráždeným pohľadom lebo som jej asi skočila do reči.
,,Myslím to tak že vás dve zaradím do tímu. Dúfam , že už chápete,“ Pozrela som na Hikari.
,,Ale-„ Tsunade nás zastavila.

Byla neděle, počasí nehodící se na obvyklý podzimní den, bylo teplo a to slunce ani nemuselo příliš svítit. Yami s Narutem se procházeli v parku. Napřed vedli vážnou debatu, pak se bavili o oblíbených skupinách a nejlepším jídle, až skončili u původu dinosaurů. Naruto ji shodil do hromady listí. Yami se začala smát a stáhla Naruta za sebou.

Sotva se ráno začalo rozednívat, sbalili se a vyrazili na cestu. Za pár hodin Akamaru zavětřil pach Kiby a ostatních. Zpomalili a dál se řídili Akamarovým čenichem. Brzy zahlédli mezi stromy jakousi budovu. Byla postavená ze dřeva a skládala se ze dvou pater. Z dálky vypadala, že ji dlouho nikdo nepoužíval. Chvíli čekali, co se bude dít a Shikamaru vymýšlel plán, jak tajně vniknout dovnitř. Naruto byl už z toho pozorování znuděný a tak vyšel z úkrytu.
„Naruto!“ vykřikli všichni jednohlasně.

Hikarin pohľad

„Ako prvé musíme ísť za Hokage a všetko jej povedať,“ povedala som a ihneď sme vyrazili. Keď sme došli pred dvere Hokage, počuli sme krik.
„Ako to myslíte, že musíte zrušiť môj tým?“
„Pochop to Kiogo. Chýbajú ti dvaja členovia týmu. To, že máš jedného žiaka nestačí!“ začínala sa rozčuľovať Hokage. Zaklopali sme na dvere a vstúpili bez vyzvania.
„Kto ste?“ opýtala sa a vyzerala dosť naštvane Hokage.

"Vy jste nesplnili misi?" zahřmel "pan 5 těl". Barbar Šmoula se mu za zády spokojeně usmívala.
"Ale vždyť to byla jen nějaká rodinná oslava," namítla jsem.
"Co to meleš? Měl tam být ten svitek, který jsme nutně potřebovali!" řval na mě dál.
"Nic takovýho tam nebylo!" připojila se ke mě BP.
"Moje zdroje se nemýlí," zahřměl Zrzek.
"Přesně šéfe," podlézala ČP. "Já bych tam zůstal, ale on mě odtáhl."
"Jo, za všechno může on!" obvinila mě Šmoulinka.

S kamarátkou sme sa rozhodli, že napíšeme sériovku. Keď budem písať ja, tak to bude Minarin pohľad, a keď zase ona, tak to bude Hikarin pohľad. Dúfame, že sa Vám naša poviedka bude páčiť.

Minarin pohľad

Bylo deset hodin večer. Aiko si sedla na parapet okna a koukala se z něj ven. Měla ráda chlad, který utíkal zpoza dírek v těsnění. Pořád nemohla uvěřit že už je to měsíc, měsíc se Sasukem, s Narutem, měsíc na Ninja akademii, a že už je měsíc pryč ze svojí rodné vesnice Náhle něco Aiko vytrhlo z myšlení.

,,Jé Sasuke děkuji za tu růži." řekla ve spánku Yami.
Aiko se jen pousmála.
,,Já bych taky měla jít spát." řekla si pro sebe Aiko.
Tak si lehla do postele a zanedlouho usnula.

Brzo ráno

„Pravdivá slova nebývají příjemná. Příjemná slova nebývají pravdivá.“
Lao-c´

„Mó, v téhle mlze nic nevidím! Je to tak nepříjemné až mě to píchá do nosu!“ stěžoval si klučina na hřbetě krásného, bílého psa.
„Dávej radši pozor na okolí!“ zakřičel na něj velitel jejich týmu. Pravda byla, že jeden na druhého už neviděli, jen slyšeli a to nebylo dobře. Bolo to otravné!
Tým nevěděl, že se k nim blíží pohroma. Jak by taky mohl, když byl zabrán do rozhovoru o velmi strašidelné mlze.