Cestovatelka 03 Nádherná rána

Takže další (3.) díl vychází s mým novým spoluautorem, Matushem(modrá). Shodli jsme se na vyprávění příběhu celkem dobře, ale to už posuďte sami:
Ariadnin dúm kolem 9:00:
Itachi se vzbudil, koukl na budík a zdesil se. „To už je tolik hodin?“ zeptal se sám sebe.
„To sem si moc nepospal.“
„Snídaně,”ozval se z kuchyně ženský hlas .
Ariadna udělala vajíčka na měko a když Itachi konečne vyšel z pokoje všechno bylo připraveno. Itachi jedl rychle stejně rychle jako Ariadna a když dojedli mohlo se jít na hřiště.
Na hřišti starého kostelníka:
„KATON: GOUKAKYUU NO JUTSU!!!“zařval Itachi.
„Pěkný,“ řekla Ariadna po vyfouknutí ohnivé koule.
„Tohle se musíš naučit,“ řekl Itachi.
„Jdeme na to...“
Po tříhodinovém tréninku:
„No jo už mi to celkem jde,“ řekla Ariadna
Taková síla... ona neví o tom Houkou co je v ní? zeptal se v duchu Itachi
„Základy bychom měli a teď se přesuneme k té hlavní části,“ řekl Itachi.
„Katon: Goukakyuu no jutsu…“
V Ariadniném domě kolem púl osmé po večeři:
Itachi zalezl do skříně a chvíli si z Ariadne povídal, pak přemýšlel jak by mohl pokračovat trénink. Napadlo ho že by ji mohl naučit pokročileji ovládat čakru ale pak si to rozmyslel protože mu napadlo že by se možná předvádela před davem a to by bylo moc nebezpečné. Pak pomalu usínal.
Bylo další povedené ráno, Ariadne už přestávala být z Uchihovi přítomnosti tak podrážděná a Itachi už konečně přestal vyjídat ledničku, ale co se nezměnilo, to byla Itachiho zvyklost na místo, kde spal. Jak si každý určitě dokáže představit, každé ráno vylízal ze skříně celý zlámaný, zmačkaný a nevyspalý. Ani dnes tomu nebylo jinak a možná ještě horší.
„Bože můj, až tohle všechno zkončí, přísahám, že se Konan omluvím za to, že jsem ji tak seřval, když se jí srazily madrace a pak byly tvrdé. Ty madrace jsou proti té skříni to nejměkčí na světě,“ zasténal Itachi a mnul si zničeně záda. Rozhlídl se po kuchyni... nikde nikdo.
„Kde se pro všechno na světě to stvoření zase toulá?“ zavolal na ni, žádná odezva.
„To si ze mě....“ pak se ohlédne za sebe, na stole je papírek a na něm něco napsáno:
Šla jsem nakoupit, za chvíli jsem zpátky.
Ariadne
„Pf... ani se neobtěžuje mě vzbudit, když jde pryč... no co nadělám.... asi bych měl spíš přemýšlet o tom, jestli mám vyjít na povrch s tím, že má v sobě Houkoua....“ Itachimu se začaly honit hlavou celkem živé obrázky toho, co se asi stane, když jí to řekne. Už jen při pomyšlení na to mu přebíhal mráz po zádech.