Pohroma na entou... aneb, když Missuri sedí

Kurzívou máme opět podstatné hovory v pozadí. Touhle barvou jsou poznámky autora (tedy mě).
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Celý shinobi svět právě pokryl bílý plášť. Ač se to zdá zcela nemožné, tak napadala kupa sněhu na všechna místa. Dokonce se zřídila i vlaková nádraží, protože nikomu už nic nehrozilo. Klaďasové totiž vyhráli Čtvrtou velkou válku a záporáci sice opět žili, ale přidali se na stranu dobra, takže všichni žili šťastně i v tuto zasněženou dobu. A na jedné vlakové zastávce se nacházela spousta našich hrdinů.
Protože mnoho lidí v shinobi světě vidí sníh prvně, tak se na náledí, které pokrývalo většinu onoho nástupiště, sklouzli. Blonďatý mladík v teplé oranžové kombinéze se mohl udusit smíchy pokaždé, když se někdo projel okolo něho. V případě, že ta osoba neudržela balanc a spadla, dostal málem infarkt. Ostatní jeho společníci se na něj, v takovéto situaci, tázavě podívali. Věděli, že je Naruto dočista smyslu zbavený, ale nepřestávalo je udivovat jeho počínání.
I když tušili, že nemá smysl se ho na něco ptát, tak přesto se jedna brunetka, která se držela za ruku s nějakým vysokým, tmavovlasým krasavcem, zeptala: „Co zas je, Naruto?!“ …Dobře, možná spíše zařvala.
Naruto se na svou kamarádku podíval a založil ruce v bok.
„Chm!“ odfrkl jeho stylem, „Nemůžu za to, že jsou to děsný idioti,“ ušklíbl se.
Brunetka si zamumlala pod nosem něco jako: „A co seš ty?“
„Sunai, nech ho. Nemá smysl se bavit s hrdinou Konohy i zachráncem celého světa, který se při konečným souboji totálně zbláznil,“ pronesla tmavovlasá dívka, která jako jediná seděla, směrem ke zmíněné brunetce.
„Ale když mě už leze na nervy, jak se tady pořád rozlejhá jenom ten poďobanej smích,“ odvětila naštvaně Sunai.
„Ale čumáčku!“ okřikl ji jemně vysoký kluk, se kterým se držela za ruku.
Dívka k němu otočila hlavu a při pohledu do těch krásných černých očí, vyměkla a usmála se na souhlas.
„Hahahaha…“ rozléhal se hlasitý smích po celém nástupišti.
Všichni se otočili na zdroj a zarazili se při zjištění, kdo jím je.
„Sasuke?“ ošili se všichni sborově.
„Prej… prej… hahaha… prej čumáčku!“ vyklouzlo ze Sasukeho, když se smíchy popadal za břicho.
I Naruto stál zaraženě a vůbec nechápal, o co se jedná. Ale to nechápala většina přítomných.
„Sasukéé!“ vykřikla sedící tmavovláska, „Co je na tom sakra k smíchu? Tak tvůj bratr řekl ‚čumáčku‘, a co má bejt? Mám tady před všema říct, jak oslovuješ ty mě?“ šibalsky se na něj podívala.
Sasuke při těchto slovech ztuhl, ani nedutal. Dívka se vítězně uchechtla a všechny ještě okřikla, ať si všímají sebe.
Itachi se vrátil k pošťuchování svého ‚čumáčka‘ a Sunai si to samozřejmě nechala líbit.

„Missuri, proč si to udělala?“ tázal se Sasuke.
„Neměl bys mít srandu z toho, co říká Itachi, když si ještě horší v pojmenovávání,“ ušklíbla se tmavovláska. Sasuke jen sklopil zrak.
„Héj, lidi!!“ křičel Deidara, který stál skoro na konci nástupiště.
„Co?“ ozvalo se sborově.
„Kdy to přijede?!“
„Nevíme! Takhle zkušení při slově ‚vlak‘ ještě nejsme!“
„To je vopruz,“ ozval se i Shikamaru, který se zády opíral o zelené zábradlí. V tu samou chvíli ho přetáhla blondýna po hlavě.
„Ty sám seš vopruz!“ křikla. Na to ji však strčila ještě další blondýna se slovy: „Nesahej na něj!“
Shikamaru se podrbal na hlavě a s ospalým výrazem se podíval na bitku, která se konala kvůli němu.
„Ino, Tokime… nechte toho. Je to otravný,… takhle se prát,“ řekl znuděně.
Obě zmíněné blondýnky se na něj podívaly a neochotně poslechly. Pustily tedy vlasy té druhé a navzájem se omluvily.

„Sasori no Danna?“ načal Deidara.
„Co je?“ dostal okamžitě odpověď v otázce.
„Kdy to přijede?“ tázal se.
„Jak to mám vědět?“ pronesl v klidu jeho ‚mistr‘.
„Vy víte všechno, ne?“
„Jo, ale vlakové nádraží je pro mě stále záhadou,“ opáčil a začal se raději ohlížet, aby nabral nějaké užitečné informace.
„Ach jo,“ povzdychl Deidý a posmutněle sklopil zrak. Začal přešlapovat a pak cosi žmoulal v ruce.
„Katsu!“ vykřikl, když hodil nějaký bílý žvatlanec do vzduchu.
„Ty idiote!“ ošil se Sasori.
Deidara se na něj zase smutně podíval. Děsně se nudil, tak co by měl dělat?
Sasori při pohledu do těch psích očí, ty své odtáhl a raději se mlčky zadíval na koleje před sebou. Deidara opět povzdychl.
„Senpáááái! Tobi vás zabaví!“ hlásal drobný mužík, připomínající svou oranžovou maskou lízátko.
Deidara se hned probral a dělal, že se vůbec nenudí. Absolutně netoužil po Tobiho společnosti.
„Tak co budeme dělát?“ ptalo se lízátko, když běželo směrem k blonďatému umělci. Ovšem se mu nepodařilo zastavit, takže se svalil po náledí na zadek a takhle projel okolo svého Senpaie.
„Nehe-he-hehéééé,“ šel slyšet pláč, kdesi za nástupištěm, „Tobi upadl!“ ozvalo se ještě odtamtud.
„Senpááái! Pomozte Tobimu nahoru! Tobi je hodný kluk, tohle si nezasloužil!“ křičelo lízátko, „Ta bílá věc na zemi nemá Tobiho ráda!“
‚Bílá věc?‘ začal Deidara rozjímat a podepřel si bradu rukou. V této pozici vypadal velmi chytře. Ve skutečnosti je to ale velkej blbec.
‚Bílá věc, bílá věc… Co mi to jenom připomíná?!‘ přemýšlel umělec a začal se ohlížet po svých společnících.
„Á, Zetsu!“ vykřikl, „Za všechno může on! To on je touhle bílou věcí!“ a ujal se ukazovat na bílý sníh všude kolem.
„Neřikej mi, že si taky přišel o rozum…“ zavrtěl Sasori hlavou.
Deidara se zarazil a okamžitě pohledem sjel na svého parťáka. A v tu chvíli mu došlo, co řekl za nesmysl. Však Zetsu, v plné své kráse, stojí celou dobu vedle něj a podezíravě si ho prohlíží.

Kotetsu právě panáčkoval na druhém konci nástupiště, a Izumo ho v tom stále povzbuzoval. Asuma na to zíral a začal kroutit hlavou nad těmahle dem**tama, načež se ho Kurenai ujala poplácávat po ramenou. Okolo běhali Konohamaru, Moegi a Udon, kteří několikrát hodili tlamu, protože jim uklouzla noha. Naruto se nad tím mohl smíchy potrhat a Hinata se ho starostlivě snažila uklidnit. Kiba sjížděl pohledem Tokime, později Hinatu a nakonec se zastavil na Sunai. Nevěděl, na kterou se má právě dívat. Všechny je chtěl, ale oni byly jaksi zamilované do někoho jiného.
Tobi se pomalu šmátral na nástupiště a volal pořád na Deidaru, který začal zrovna něco vyprávět Sasorimu. Ten ho však se zájmem poslouchal a sem tam také něco pronesl. Zetsu si povídal opět jen sám se sebou, zatímco pozoroval okolí, převážně sněhobílou věc všude kolem. Suigetsu klečel po straně a užíval si pohodlí a samotu. Především pak to, že se nemusel hýbat. Karin mlčky zírala na scénu před ní – Sasuke totiž laskal Missuriiny tváře a náramně si to užíval.
Itachi pevně držel Sunai v náručí, které byla očividně zima. Tobi se konečně vyškrábal na zastávku, ale jaksi uklouzl a opět zahučel do sněhu, mimo nástupiště. Toho si všiml Kankurou a začal se usmívat. V hlavě se mu honilo, jak je tohle lízátko deb*lní. Juugo klečel a sahal na sníh. V rukou si ho pak prohlížel a říkal si, jak se to krásně třpytí. Shikamaru se stále opíral o zábradlí a před sebou držel Tokime, která se zase opírala zády o něj a něžně hladila hřbet jeho rukou, které ji objímaly.
Až na tu zimu, byl tenhle čas pro všechny úžasný, aspoň tedy pro většinu – Hidan se totiž jazykem přilepil ke své kose a Kisame jaksi nevybral balanc a napálil to do koše, u kterého stála zdeprimovaná Sakura.

„Mám to!“ křikla Missuri a zvedla při tom ukazováček.
Všichni vyděšeně pohlédli na tmavovlásku. Ona si je přejela pohledem a odpověděla na nevyslovenou otázku: „Dáme si závod!“
Poté začala házet na všechny, s nadšením, šibalské pohledy. Všichni přítomní začali okamžitě přikyvovat a tvrdit, jak úžasný nápad vymyslela, ale v duchu se jim honily myšlenky typu: „Šplouchá jí na maják!“ … „Co jí zase šiblo?!“ … „Asi ji zmrznul mozek,“ a podobně.
Missuri se ušklíbla a ukázala na lampu, stojící opodál.
„Vidíte támhletu lampu?“ pronesla tajemně a ohlédla se po společnících, kteří na ní jen tupě zírali, „Myslím támhletu, tá-á-á-mhle-tu,“ řekla zdlouhavě, stále ukazujíc na onu lampu.
„Myslíš tu jedinou, která se tady nachází?“ řekl výsměšně Sora.
„Jo… vidíš tu snad ňákou jinou?“ opáčila Missuri s povýšeným hlasem, jashinví jak není inteligentní.
Když se tedy vše vyjasnilo, pohlédla na kolektiv a pronesla přespříliš rychle: „Tak to je cíl.“
Následně se postavila a v tentýž okamžik začala odpočítávat.
„Tři Surimi, dvě Surimi, poslední Surimi… Salát!!!“* Okamžitě poté vyběhla, ale za ní běžela pouze polovina našich hrdinů, neboť většina umřela smíchy hned před startem.

Zhruba v půli cesty se však Missuri zastavila a s přemýšlivým výrazem a prstem na rtu, se otočila. Všichni, kteří za ní běželi v těsné blízkosti, do ní napálili.
„Co děláš?!“ vyjel Deidara.
Missuri se na něj podívala s nevinným kukučem a pronesla: „Na něco sem zapomněla.“
„Na co?!“ odsekl Pein.
„A to je jako vtip?“ dodal ještě Shikamaru.
„Vůbec ne. Nemáme pro vítěze… tedy pro mě… žádnou cenu. A krom toho nevíte, že běhat po ledu v takovejhlech papučích, je nebezpečné?“
„Ale… to ty si to navrhla…“ opáčil Suigetsu.
„Nesváděj to na mě! Já se snažím dbát o vaše zdraví!“
„Zdraví? Především si to byla ty, kdo zastavil a nechal většinu spadnout na zem…“ odsekla Tokime.
„Psst, neměla bys to řikat, zraníš její city,“ šeptla ji Sunai do ucha.
„Já jsem jen upřímná!“
„Ale i tak si to mohla říct trochu mírněji,“ ošil se Sasuke.
„Sasuke! Neposlouchej cizí rozhovory!“ okřikla jej Sunai.
„Namyšlenče…“ dodala k tomu Tokime.
Itachi a Shikamaru se plácli do čela.
‚Co to zase provádí?‘ říkali si v duchu, myslíc každý svou milou.

Gai se postavil do středu a s nahým hrudníkem se chopil slova.
„Síla mládí nemá žádné omezení!! Tak hurá do závodu!“
„Přesně, Gai-sensei! …Jste nejlepší!“ chválil jej Lee.
„Nebóóó…“ protáhl Gai svou myšlenku, aby obecenstvo napnul.
„Už se vymáčkni, Gaii,“ pronesl do urputného ticha Kakashi.
„Ten závod uděláme daleko příjemnější a zajímavější!“
„He?“ ozvalo se sborově.
„Udělejte dvojice!“ rozkázal.
„Áááá, vy máte skvělé nápady, Gai-sensei!“ vykřikl opět jenom Lee.
Nakonec však všichni poslechli a dvojice byly takové: Gai – Kakashi, Lee – Neji, TenTen – Sakura, Sasuke – Missuri, Kiba – Shino, Itachi – Sunai, Sai – Ino, Shikamaru – Tokime, Deidara – Sasori, Pein – Zetsu, Kankurou – Temari, Gaara – Matsuri, Izumo – Genma, Suigetsu – Mangetsu, Juugo – Kimimaro, Ukon – Sakon, Ibiki – Killer Bee, Orochimaru – Jiraiya.
„Táák, jeden běží a toho druhýho ponese na zádech!“ oznámil Gai pravidla závodu.
„Cóóó?“ vyhrkli všichni najednou.
Evidentně v tuto chvíli záviděli Hidanovi, Yamatovi, Aobovi, Kurenai, Madarovi, Haně, Hinatě, Narutovi, Ebisovi, Kakuzovi, Kisamemu, Sorovi, Kabutovi, Tsunade, Tobimu, Utakatovi, Yagurovi, Shisuiovi, Sari, Asumovi, Bakimu, Irukovi, Moegi, Konohamarovi, Udonovi, Konan, Kotetsovi, Raidouovi, Hayatemu, Yashamarovi a dalším, že se tohohle závodu vůbec nezúčastnili, protože nerozdýchali Missuriino odpočítávání.
„To bude skvělý trénink, že… Gai-sensei?“
„No, podle mě to neni tak špatný… aspoň nebude nuda a budeme pak víc cool!“ křikla Missuri.
Všichni zakvíleli, ale začali určovat své role v tomto závodě. Nejlehčí to měly páry, které se skládaly z: holka - kluk, ale nakonec se dohodli i ostatní a závod mohl pokračovat.

Do cíle jako první doběhla Missuri, která na zádech nesla Sasukeho.
Jako další doběhl Gai, na kterém se vezl Kakashi a hned poté Lee s Nejim. Následně doběhl Itachi, který po cestě umíral smíchy, neboť musel pozorovat to, jak se jeho bráška nese na dívčích zádech. A proto při běhu málem několikrát zakopl nebo se sklouzl, ale fakt, že má na zádech svou přítelkyni, ho vždy zachránil před pádem.
Do cíle potom doběhly i zbylé páry, ale nějak je to nenadchlo a proto se všichni vrátili zpět k zastávce, kde se válela většina zbytku a ostatní zbylí je starostlivě obskakovali.
Missuri si opět sedla a nadávala, že nic nevyhrála. Itachi se musel pořád hlasitě smát a to dělalo velké starosti Sunai, protože ho takhle viděla prvně. Tokime utěšovala Shiku, kterého ten závod naštval,… protože musel běžet! Tobi se vyřítil hned naproti Deidarovi, který mu však nestihl utéct, neboť byl vysílený ze závodu.
„Tobi na vás čekal! Kde jste byl, Senpai?“
„Pryč od tebe!“ okřikl jej umělec.
„Tobi je hodný kluk! Čekal a vy ho ani nepochválíte?!“
„Měl bych snad?“
„Ano, Senpai!“
„Nechte toho…,“ skočila jim do toho Zetsuova černá půlka.
„A co dělali?“ dožadovala se odpovědi bílá polovina.
„Ničili atmosféru.“
„A co to znamená?“
„To, že jsou idioti a kazí ostatním náladu.“
„A to vadí?“
„Jo.“
„Aha,“ ukončila tedy debatu bílá půlka, neboť se dozvěděla opět vše, co chtěla.
Deidara měl tik v oku a zíral na zjev před ním s otevřenou pusou.
‚Jak můžou bejt tak rozdílní?‘ trápilo hlavičku mladého umělce.
„Co je?“ tázala se bílá půlka, když viděla Deidarův výraz.
„Nic…“ ohradil se.
„Přemýšlíš nad tímhle tupcem?“ řekla černá a ukázala na druhou polovinu své osoby.
„He… správně… ale… tohle mě udivuje ještě víc,“

„Lidi… už to jede!!“ rozkřičel se Kotetsu, který stál úplně na začátku nástupiště.
Všichni se postavili vedle sebe a napjatě čekali, až se vlak uráčí přijet a zastavit před jejich nosánkama. Jen Missuri seděla.
„Co je? Proč nevstáváš?“ ptal se Sasuke.
„Já… já nemůžu!“ křikla tmavovláska.
„Jakto?“
„Nevim jak!“
„Však při tom závodě si vstala.“
„Jenomže… to bylo bez rozmyslu!“
„Bože…“ zakroutil hlavou a napochodoval před ní. Podal jí ruku, aby jí pomohl, ale byla příliš silná.
Sice se mu povedlo ji zvednout, ale uklouzla mu noha na náledí, načež tedy spadl a chytil se Genmy, který to při pádu napálil do Hayateho, ten do Raidoua a takhle se pomalu skáceli úplně všichni. Missuri si nevšímala toho dominového padání, takže si to kráčela jako primadona přes všechny, přímo do vlaku.
Nastoupila a ohlédla se. Uviděla, jak si všichni dávají pauzu, takže okamžitě vyjekla: „Vstávejte, vy lenoši!“
Naši hrdinové se snažili, seč mohli, ale pokaždé někomu uklouzla noha a povalili tak ty, kterým se podařilo úspěšně vstát. Tenhle koloběh se pořád opakoval, ale naštěstí se všichni po chvilce zvedli bez pádu.
„Makejte!“ vyštěkla ještě Missuri.
Tobi poslechl a rychle pelášil do stejného vagónu, odkud slyšel dívčin hlas.
„Tobi bude první!“ křičel u toho a při běhu postrkal ostatní, kteří si to zase namířili k zemi.

„Do pí** už!“ dupala naštvaně nohou, když se pořád nikdo do vagónu nedostavil.
„Áh,“ ozvalo se za ní. Missuri se okamžitě otočila a spatřila dívku v černém, která skládala na prsou kříž.
„Vy se modlíte?“ tázala se, „Tak já se k vám přidám…“
„Svatá krabí tyčinko, ochraňuj nás… byť jen malinko. Před zlýma žroutama a nenažranýma zlounama! …Kámen,“ pronesla Missuri se zavřenýma očima.
Jeptiška, či kdo byla, měla po jejím malém proslovu dost, „Svatej ježku!“ vyřkla těsně před tím, než omdlela.
Missuri na ní nechápavě zírala a párkrát zamrkala, ale poté do vagónu vlítlo lízátko a to ji uvedlo do reality. Okamžitě vykoukla, aby zjistila, že se všichni zase válí na zemi.
„Proboha! Co tam zase děláte?!“
„S Bohem běž do pr*ele! Jashin-sama navždy!“ křičel Hidan a mával kosou, aby ukázal, kde se v té hromadě nachází, „Ty v**e, tak už ku*va hněte těma pr*elema! Já chci pryč z vašich smradlavých podpaží!“
Missuri zavrtěla hlavou, měla už dost téhle zpropadené bandy, kteří nedokážou ani vstát. No, má fakt co řikat.
Průvodčí už chtěl zapískat na odjezd, když si všiml toho, jak se většina pasažérů válí na ledě. Rozhodl se tedy, že jim raději pomůže.
Podal nějakému šedovlasému mladíkovi ruku. Sora ji přijal, ale neodpustil si urážky. A takhle se pomalu zvedli i ostatní, ale většina slušně poděkovala.

***
Sasuke si pořád při cestě ve vlaku cosi brblal. Byl zřejmě dost naštvaný, že mu jeho milá nepomohla, ale jenom nadávala na jeho adresu.
Hidan se pokoušel přimět k životu jeptišku, která zkolabovala po Missuriiným modlení a Sora mu asistoval. A to byla chyba, protože jakmile se jeptiška probrala, mohla se vydat rovnou na onen svět, neboť zažila kupu nadávek a urážek na její osobu, což její ‚božská‘ hlavička neunesla. Hidan ji také poslal do patřičných míst jen proto, že neuctívá Jashina, ale Boha. Tyto slova by se postaraly, aby jeptiška odkráčela do nebes, takže nadávky, které ji obviňovaly z prohřešku a prostitutství, nebyly vůbec třeba, ale Hidan si to samozřejmě neodpustil. A když se jeptiška podívala na šedovlasého mladíka, který by ji mohl aspoň trochu utěšit, tak začal nadávat ještě víc než bělovlasý a přidal ještě spousty urážek jenom proto, že si neoholila nohy.
„Co to tady provádíte, sss…?“ nakráčel ke sprosté dvojce Orochimaru.
„Nic. Co chceš, slizoune?“ odsekl Sora.
„Sss… Jenom hledám Sasukeho, sss…“ opáčil Oro-slizoun.
„Tady neni. Seš snad slepej, ku*va?!“ vložil se do toho i Hidan.
„Máš proti mně něco? Jashinovskej maniaku? Sss…“
„Cože?! Neřikej mi, že si právě vyslovil Jashinovo jméno s odporem…! Ty zamr*anej pedofile, to si vodse*eš!“ chopil se své kosy a už se připravoval k boji.
„Co se tady děje?“ ptal se Pein, který zrovna vycházel ze záchodu.
„Vim já…“ pronesl s klidem Sora.
„Cheche,“ zasmál se Oro-sliz, „Tohle pískle sss-si myslí, že mě porazí, sss…“
„Ku*va, nemyslim si to!… Já to totiž zatraceně dobře vim!“
„Ten Jashin je ale padavka, když dá sílu někomu takovýmu, sss…“
„Cože?! Ty vymr*anče, tohle už byla poslední kapka! Teď tě rozsekám a užiju si tvojí bolest!“
„Do toho, sss…“
„Už sme tady! Vystupujeme!“ zvolal kdosi ve vedlejším vagónu.
Hidan tedy s pohrdavým odfrknutím pustil svou kosu a vydal se k ostatním. Taktéž udělal i Sora, který nezapomněl zakopnout o bezmocné jeptiščino tělo. Pein je taktéž následoval a Orochimaru si to napochodoval s blaženým výrazem na záchod.
„To už zase nemůžeš vstát?“ slyšel Oro-slizoun Sasukeho.
„Ne!“
„Bože!“
„Nenadávej ku*va! Co si myslíš,… že tohle slovo můžeš řikat na veřejnosti?!“ poznal Hidanův hlas.
„Áááách, do háje! Co děláte?“
„Už zase?“
„Neválej se po mně!“
„Vstaň, ty pako!“
„Nestrkej do mě!“
„Padááááám…“
„Pomozte mi někdo na nohy!“
„Kdo za to může?“
„Missuri, kruci! To si mi musela podkopnout nohy, když sem ti pomáhal vstát?“
„Promiň, zlato… ale já za to nemůžu!“
„Itachiiii!“**
„Ku*va, slezte ze mě! Dusim se!“
„Takhle nestíháme vylízt!“
„To je osud…“
„Bože můůůj! To si děláte pr*el, ne?“
„Jakej de*il to zase řek? Až se vocaď dostanu, tak ho rozsekám na sra*ky!!“
„Nevrťte se aspoň! Takhle to děsně bolí!“
„Ach můj jashine…“
*Pííísk* „Odjééézd!“
„A… DO PR*ELE!!!!“

______________
* Surimi jsou krabí tyčinky, které má Missuri velice ráda, ostatně jako její autorka xD
** Opravdu jsem si nedokázala odpustit zvolání Itachiho jména xD

Sunai – Moje vymyšlená postava xD Její příběh píšu v sérii PSZNJ.
Tokime – Postava nejlepšího človíčka na světě… Kdo je Tokime se můžete dozvědět v úžasné FF Super Sestry.
Missuri – Je postava mé spolužačky, která mi pomáhala s touto povídkou, protože praštěné a nejlepší nápady, které Missuri má, nevymyslí nikdo jiný než ona x)
Ale jinak je to moje práce, takže Gomen…

Poznámky: 

Ehm, ehm.. Tahle povídka vznikla, když sme s kamarádkou seděly na vlakový zastávce... je to vidět, co? Původně jsme měly teorie takové, co by se stalo, kdyby se mé kamarádce nepovedlo vstát, protože by bylo pod ní náledí No, pak jsme nakonec do její role dosadily její postavu, takže z toho vzniklo tohle Většinu sem teda pak vymyslela ve škole, ale základ sme vymyslely my dvě - tudíž Spoluautorské
A povídku jsem poslala dnes, 25.2... proto, protože má NikyMiky narozeniny Takže přeju všechno nejlepší A vám se to doufám aspoň trochu líbilo... Snad jste se i někdy zasmáli,.. občas tam byla snaha o humor, ale většinu sem psala ve 'vážným' stavu, takže netuším, jestli je to vůbec vtipný xD

Za komenty a hvězdičky budu ráda x) A pokud mi dáte nízké hodnocení, tak mi prosím pak v komentech napište, co bylo špatně Děkuju :P