Uzumaki no monogatari – část 9 – Zrada? NE, jenom špatná dohoda, která pozbyla platnosti

Kushina omdlela. Bylo přílišným psychickým nátlakem. Prostě už nedokázala pobrat další věci. Bylo však lepší, že omdlela, protože nemusela poslouchat všechny ty špatné zprávy, které přinášeli bývalí Jiraiyiovi učedníci.
„Cože? Madara stál tehdy za tím útokem Lišky na Listovou?“ Divil se Jiraiya.
„Ano, ale v té době měl už v Listové spojence,“ odpověděl mu Yahiko.
„Spojence?!“ Zeptala se nevěřícně Tsunade.
„Nevíme, kdo to byl, ale pravděpodobně, je ten člověk stále součástí Listové,“ pokračoval Nagato.
„Myslím, že teď nezáleží na tom, kdo je zrádce. Musíme… Musíme informovat Orochimarua, aby okamžitě podnikl potřebné kroky,“ přemýšlel Jiraiya.
„Otázkou zůstává, jestli vám bude věřit,“ zapojil se do rozhovoru Naruto.
„Měl by nám věřit, protože po cestě do Listové jsme minuli několik stanovišť strážných ninjů a rozhodně jsme procházeli bariérou, která je v okolí Listové,“ řekl Yahiko.
„Procházet jste mohli, ale teď, když jsou chuuninské zkoušky, tak není tak moc kontrolovaná,“ řekl Jiraiya.
„Nepochybně, ale jenom stěží lze přehlédnout, téměř stotisícovou armádu!“ Řekl Nagato.
Nikdo nevěřil, jaké právě slyšeli číslo. Nechtěli tomu věřit, ale podle výrazů, jaký měli všichni tři Jiraiyiovi bývalá žáci, tak nakonec uvěřit museli. Ale i tak bylo jenom představit si tak početnou armádu, nemožné. Dostávali se zase do situace, kdy jim šlo o život.
„Jenom sto tisíc?“ Řekl náhle Naruto.
Zírali na něj, jako by se pomátl. Co si jenom o sobě vůbec mohl myslet? Netušili, ale z jeho pohledu bylo jasné, že si věří.
„Chápu,“ řekl Nagato.
A nyní zírali na Nagata jako na dalšího blázna.
„Opravdu, je to jenom sto tisíc a ani všechno to nejsou ninjové,“ dodal Nagato.
Ale nikdo těm dvěma stále nerozuměl. O čem se to tady jenom bavili. Ano bylo pravdou, že většinu Madarovy armády tvořily jakési bíle kreatury, ale i tak! Postavit se stotisícové přesile? To bylo naprosté šílenství. Nikdo pořád nechápal a proto se Naruto rozhodl, že jim vše vysvětlí.
„Tak velká armáda musí mít šíleně silného vůdce. Takový vůdce si musel podmanit vojáky svojí armády svojí neskutečnou silou. Ale, co se stane s ohromnou armádou, když její vůdce padne?“ Řekl Naruto.
Nyní konečně většině zúčastněných na dnešní „oslavě“ došlo, co Naruto myslel slovy „jenom sto tisíc“. Někteří stále nechápali a této šance nyní využil Nagato a snažil se osvětlit zbytek.
„Taková velká armáda, je složená z lidí, kteří mezi sebou mají spory, ale jelikož si je podrobil jeden člověk, tak jim nezbývá nic jiného, než jej poslechnout a odložit svoje spory stranou. Ale jakmile Madara zemře a mezi jeho vojáky se to roznese, nastane zmatek a znepřátelené klany, či jiná uskupení, které tvoří Madarovu armádu začnou bojovat mezi sebou,“ vysvětlil Nagato.
Situace byla konečně osvětlena všem zde přítomný, takže nezbývalo nic jiného, než informovat Hokageho. Museli to udělat, co nejdříve, protože nepřítel se blížil a času tím rychle ubývalo.
„Já tady zatím zůstanu s mámou, vy jděte k Hokagemu,“ řekl Naruto.
„Uzu… Chci říct Naruto. Nevadí, když tu zůstanu taky?“ Zeptala se jej Mizuki.
„Promiň, pozdě jsem si uvědomil, že jsi tady více doma než já,“ usmál se na ni Naruto.
Mizuki mu naznačila, že jí to nevadí a že je ráda, že tady Naruto od nynějška bude. Součastně se však bála, toho, co se zítra stane. Věděla, že bude muset bojovat, ale nedokázala si představit, že bude muset někoho zabít. To Naruto měl zcela jiné obavy. Netušil ani při nejmenším, jaké schopnosti má Madara, proti čemu bude stát, ale věděl, že jej musí porazit. Ano a on jej taky porazí. Dostane tolik síly od Kyuubiho, o kolik si řekne. Přece jenom to byl Kyuubi, kdo chtěl Madaru zabít.
„Zítra určitě vyhraju a pak se vrátím k mámě a Mizuki!“ Zatvrdil se Naruto.
V tu chvíli se někdo uvnitř Naruta neslyšně smál, smál tak strašně nahlas, ale Naruto jej neslyšel. Proč se smál? Proč se ten dotyčný tak radoval? Ani on sám snad nevěděl. Zítra, zítra konečně nadejde čas jeho pomsty, ale ne jenom jeho pomsty. Kyuubi si toho plánoval daleko více.

„Myslí, že bych měla jít informovat Raikageho,“ řekla Yugito.
„Raikage je zde také?“ Zeptal se Nagato.
„V rámci chuuninské zkoušky,“ odpověděla mu Tsunade.
Pokračovali dále k Hokagemu a Yugito se od nich za nedlouho oddělila. Netušila, co by měla Raikagemu říci. Nemohla však říci nic více, že zítra na Listovou zaútočí sto tisícová armáda a oni budou stále ještě v Listové.
„Raikage – sama,“ začala Yugito, když se konečně dostala k Raikagemu.
„Ano. Co potřebuješ Yugito?“ Zeptals e jí Raikage.
Yugito se mohla dát do vysvětlování situace. Nebyla to žádná legrace, ale přesto všechno jí Raikage nechtěl moc věřit. Stále znovu a znovu mu opakovala, že si nic nevymýšlí. Nevěděla, jak dále může ještě Raikageho přemlouvat o tom, že má pravdu. Co mohla Yugito dělat, ne co měla udělat.
„Raikage – sama, zítra na Listovou zaútočí Uchiha Madara, ten který před patnácti lety, ovládal Kyuubi no Youko a zaútočil na Listovou. Nevím, zdali mi věříte, či nikoli, ale prosím vás buďte zítra připraven bojovat,“ řekla nakonec Yugito a odešla.
Kam mohla nyní jít. Ano musela jít za dvojčaty, za zbytkem týmu, který měla na starosti. Nemohla si dovolit, aby se jakkoli zamíchali do zítřejší bitvy. Navíc vůbec netušila, jestli Hokage bude tak milostivý a poskytne úkryt i cizincům, co jsou zde v rámci chuuninské zkoušky. Ale ona byla rozhodnutá minimálně ty dva ochránit za cenu svého života.

Tsunade s Jiraiyou a jeho bývalými studenty se blížili k sídlu Hokageho. Doufali, že Orochimaru už o útoku ví a podniká nějaká opatření. Avšak vše se jim zdálo až příliš tiché. Příliš klidné, na to aby se dalo mluvit o nějaké evakuaci obyvatel a přípravě obrany Listové.
Když konečně došli k jeho kanceláři, tak ze vnitř zaslechli hlasy. Orochimaru tam nebyl sám.
„Pokračuje vše podle plánu?“ Zeptal se Orochimaru někoho, kdo tam byl s ním.
„Ano, ale říkám vám rovnou, nezkoušejte nijak zasahovat,“ řekl mu ten dotyčný.
„To ani nemám v plánu. Spíš by mě zajímalo, jestli dodrží svojí část naší dohody?“ Řekl Orochimaru.
„Myslím, že až skončí zítřek, tak se vám dostane vaší odměny,“ dostal Orochimaru odpověď.
Skupinka za dveřmi poslouchala, jak nejpozorněji dovedla. Byla to zvláštní situace sama o sobě, ale ten druhý hlas mluvil o zítřejším dni a oni dobře věděli, co se má zítra stát. Nedalo se déle čekat a vrhli k Orochimaruovi do kanceláře, ten z toho byl v šoku stejně jako ninja z Deštné, který s ním mluvil.
„Není pochyb!“ Řekl Nagato.
Jiraiya a Tsunade na něj jenom nechápavě pohlédli. Nad čím, se jenom nedalo pochybovat? Mělo to snad co dočinění s zítřejším útokem na Listovou? Nevěděli, ale doufali, že ani Orochimaru by nedopustil zničení Listové. Nebo snad ano?
„Není, pochyb, že Pátý Hokage – Orochimaru je tím Madarovým člověkem v Listové,“ doplnil se Nagato.
Jeho společníci mezitím zadrželi Orochimarua a ninju z Deštné. Nechtěli, aby jim utekli. Nemohli si to ani dovolit! Přece to byli jenom oni tři, kteří díky Madarovi přišli o domov, o svoji skrytou Deštnou. Bohužel až příliš pozdě zjistili, že někdo jiný tahá za nitky, že to, co celou dobu viděli, byla jenom iluze vytvořená starým šíleným člověkem, co hledá pouze svoji pomstu.
A co si nyní počít s Hokagem, který zradil svoji vesnici? Nemohli jednat neuváženě, ale museli jednat rychle, tak aby zachránili Listovou. Nechtěli, aby se další vesnice stala Madarovou hračkou, i když Madara chtěl Listovou zničit, zcela vyhladit, ale i tak to byl hrdější osud, než být jenom někým ovládán. A přece, Orochimaru byl stejný, taky jenom pouhá Madarova loutka v jeho děsivé hře. Hře, která měla být za nedlouho krvavá, tak jako ještě nic předtím.
„Orochimaru, řekni, že to není pravda! Že bys nezaprodal Listovou, za nevím ani co?!“ Děsila se Tsunade, která byla stále ještě mírně v šoku.
„Ne, já bych přece nikdy nevyměnil Listovou… To jsi chtěla slyšet, ne?“ Řekl Orochimaru.
Z jeho slov a stylu jakým to říkal, bylo naprosto jasné, že se jim vysmívá přímo do obličeje. Proč to tak bylo? Proč musel jejich dávný přítel zradit? Zradil všechny a všechno, čemu kdysi dávno věřili. Určitě pro své chování měl důvod a Tsunade jej stále více toužila znát.
„Proč?“ Zeptala se stále ještě rozrušená Tsunade.
„Proč? Je to prosté. Protože Uchiha Madara je člověk, který dosáhl opravdové nesmrtelnosti a já ji chci taky!“ Zle se usmál Orochimaru.
„A proto necháš zničit celou Listovou?! Sny tvých předchůdců na postu Hokageho?! Zmařit jejich oběti, pro tuto skrytou vesnici, jenom abys byl nesmrtelný?! Opravdu tohle chceš?!“ Křičel po něj Jiraiya.
„Máš pravdu… Co jsem to jenom za člověka, že jsem takhle uvažoval? Moc toho lituji…“ Užíval si svůj herecký výstup Orochimaru a zraňoval tím svoje bývalé přátele ještě více.
„Změnil ses Orochima, ale myslím, že ne v tuto dobu, ale už hodně dávno… Je to tak, že? Tak, kdy! Kdy jsi přestal být člověkem?! Ninjou z Listové?!“ Stále se rozčiloval Jiraiya.
Odpovědí mu byl Orochimarův smích. Pak následovalo lámání a praskání, tak otřesné zvuky málokdo mohl zaslechnout. Krev. Pak všude byla krev, byly jí litry, nebylo snad ani možné, že by jí člověk v sobě měl tolik. Orochimaru byl mrtvý? Musel být zaručeně mrtvý, ale přesto si téměř všichni byli jistí, že není.
Podívali se tázavě na Yahika, který Orochimarua ještě před okamžikem svíral, ale tan jim naznačoval, že on s tím nemá nic společného. Podívali se blíže na to, co zbylo z Orochimarua. Nezbylo skoro nic, jen kůže. Pouho pouhá kůže a spoustu krve, ale ta nemusela patřit jemu.
„Takže nakonec, to přece jenom byl had,“ konstatoval Jiraiya.
Tsunade vypadala, že mu rozumí, ale ani Nagato, Yahiko či Konan neměli nejmenší tušení, o co se jedná. Avšak stejně nebylo podstatné vědět, co se stalo, ale jak zachránit Listovou.
„Zavolejte radní a ANBU jednotky. Musíme se postarat, že se Listová evakuuje dříve, než bude pozdě!“ Řekl Jiraiya.
„Jak můžeš být, tak v klidu?“ Divila se mu Tsunade.
„Vůbec nejsem v klidu, ale neučil nás snad tohle mistr? Musíme si zachovat chladnou hlavu, jestli chceme ochránit to, proč položil život,“ řekl Jiraiya.
„Máš pravdu Jiraiyio… Ani já jej nehodlám zklamat,“ rozhodla se Tsunade.
„A co s ním?“ Zeptala se Konan, která ještě stále svírala ninju z Deštné.
„Možná z něj získáme nějaké informace, ANBU si ho odvedou,“ řekl Jiraiya.
„Takže, teď se musíme připravit na obranu Listové,“ řekl Jiraiya.
Byla to pro něj těžká chvíle, ale musel myslet, protože teď byl on zodpovědný za životy spousty lidí ve vesnici.
„Vztyčíme bariérovou techniku, kterou budou podporovat všichni ninjové,“ řekl Nagato.
„Takhle bychom se jenom uzavřeli a Madara by se svojí armádou dříve, či později tu bariéru prolomil,“ řekl Jiraiya.
„Naruto a já se postavíme Madarovi,“ řekl Nagato.
Všichni se na něj podívali jako na blázna. Co se mu asi jenom honilo v hlavě? Netušili, ale takový plán byl naprosto šílený. Chtěli jej zadržet, oni jej museli zadržet, ale Nagato byl již pevně rozhodnut.
„Mé techniky Rinneganu a Narutova síla Kyuubiho, jsou více než dost na celou armádu a jednoho Madaru. Navíc, pochybuji, že by Naruto dokázal vydržet ve vesnici, jako obránce. Vím, že není hloupý, ale Kyuubi jej bude nutit dodržet jejich dohodu. Nebude mít na vybranou,“ řekl Nagato.
„Opravdu, možná je to naše poslední naděje svěřit Listovou dvěma cizincům,“ usmál se Jiraiya.

Následujícího dne brzo ráno byli již Naruto a Nagato připraveni u brány Listové. Chystali se vyrazit. Kushina o tom, že Naruto jde bojovat proti Madarovi nevěděla. Včera večer se zhroutila a ještě se neprobrala.
„Myslím, že je to tak pro mámu lepší. Neboj mami, já se ti rozhodně vrátím domů a už budeme pořád spolu,“ rozhodl se Naruto.
Oba dva odhodlaně vyrazili čelit svému nepříteli. Chtěli Madarovu armádu zastavit ještě daleko před Listovou, proto vyrazili ještě před svítáním. Pomalu, ale jistě začínali slyšet hluky armády. I když se jednalo převážně o ninji, tak jich bylo takové velké množství, že prostě nedokázali všichni zamaskovat svoji přítomnost. Naskytl se jim ohromující pohled, na největší armádu ninjů. Možná předtím říkali jenom sto tisíc, ale nyní možná měli Naruto a Nagato mírné obavy. Museli to však zvládnout.
„Zajímavý pohled, nemyslíš?“ Zeptal se Nagato Naruta.
„Opravdu doufám, že mu všichni nejsou loajální, protože, pak by nastal masakr,“ řekl Naruto.
Bylo nemožné v celém tom zmatku nalézt přímo Madaru, takže mu museli ukázat svoji sílu. Ale ne tolik síly aby se lek a dal na útěk. Proto také doufali, že Madara bude dostatečně arogantní a bude je podceňovat.
Naruto a Nagato se vřítili do jeho armády jako rudá spoušť. Během opravdu velmi krátké chvíle dokázali zničit deset tisíc těch bílých kreatur, které rovněž tvořili Madarovu armádu. Z toho řádění byla celá Madarova armáda ohromena, nechápali, co se stalo. A samotný Madara se konečně objevil a také pořádně nerozuměl situaci.
„Zajímavé! Opravdu zajímavé… Ale kdo si myslíte, že jste?! A kdo si myslíte, že jsem já?!“ Zařval na ně Madara.
Naruto okamžitě odstrčil Nagata vší svojí silou a sám uskočil. Madara byl přímo u nich. Podíval se přímo na Naruta, tomu vlály jeho dlouhé rudé vlasy. Zakrývali slunce, ale jakmile se Naruto pohnul ještě kousek, sluneční záře na malý okamžik oslepila Madaru. Naruto využil šance, zaútočil, ale prošel skrze Madaru.
„Zajímavá schopnost,“ problesklo Narutovi hlavou.
„Nagato! Postarej se o armádu! Madara je můj!“ Křikl po něm Naruto.
Nagato nechápal, co tím Naruto myslel, ale jakmile spatřil, jaké rychlé tempo boje udává, tak mu nezbývalo nic jiného, než Naruta krýt, tím, že se postará o případné útočníky z řad armády.
„Nevím, co proti mně máš, ale takhle jsem se už dlouho nepobavil,“ smál se snad až šťastný Madara na Naruta.
„Co kdybych tě ještě nechal v nevědomosti a řekl, co proti tobě mám, až tě budu zabíjet?“ Usmál se na něj Naruto.
Madarovi stále ještě nedocházelo, proti komu stojí, s kým bojuje. Naruto mu to však nechtěl nijak dát najevo. S Kyuubim se dohodli plán a toho plánu se držel, prozatím Narutovi stačila jeho chakra, ale pomalu se dostával do kritického bodu, kdy bude muset použít Kyuubiho chakru. V ten moment by si Madara uvědomil, s kým vlastně bojuje a začal by to brát smrtelně vážně.
I Naruto používal časoprostorovou techniku, techniku svého otce – Čtvrtého Hokageho. Ale stále zaostával za Madarou o několik málo milisekund, tak krutý byl boj. Naruto se konečně zastavil a jeho dlouhé rudé vlasy pomalu dokončovaly svůj předchozí pohyb. Ztěžka oddychoval, ale i Madara se mírně zapotil.
„Myslím, že to skončíme,“ řekl na něj Madara.
„Skončit… Já se teprve zahřívám,“ ušklíbl se Naruto.
„Vy mladí nikdy nevíte, kdy to vzdát, co?“ Snažil se jej skoro poučovat Madara.
„Cha… Myslím, že se blíží čas, kdy se dozvíš, co proti tobě mám,“ usmál se Naruto.
„Hm??“ Podivil se Madara.
„Podívej se pořádně… Nepřipomínají ti ty značky na tvém těle něco?“ Zeptal se jej Naruto.
Madara si až nyní, kdy bylo téměř pozdě, uvědomil, že má po celém těle chakrové značky vytvořené tím rudovlasým děckem. Vyvalil své oči, protože mu došlo, kde tyto značky předtím viděl.
„Létající Bůh hromu! Kde se to děcko naučilo něco takového?“ Byly jeho splašené myšlenky.
„Ale stejně, i když umíš techniku Čtvrtého Hokageho, tak už na ni nemáš skoro chakru,“ řekl Narutovi Madara.
„Máš ty vůbec představu, kolik já mám chakry? Počkej, vlastně bys měl mít,“ řekl Naruto.
Madara nevěděl, co tím to děcko jenom může myslet. Naruto svoje slova myslel vážně, to Madara poznal z jeho výrazu, ale jak mohl být jenom tak moc sebejistý, když se sotva drží na nohách. Naruto nasadil Madarovi brouka do hlavy a ten se snažil přijít na co Naruto myslí, než to způsobí nějaký fatální zvrat. Stáli proti sobě a čekali, kdo jako první zaútočí. Uvnitř Naruta to vřelo. Kyuubi, tak strašně moc chtěl Madaru zabít, že se skoro nedokázal udržet. Konečně nadešla chvíle, kdy se do útoku zapojí i Kyuubi. Zapojil se, ale ne přímo. Jenom Narutovi předal veškerou svoji chakru a ten prudce zaútočil na Madaru. Nezměnil se do démonovy formy ani neměl plášť démona. Naruto byl asi velice zvláštní, ale jeho tělo dokázalo pracovat s démonovou chakrou stejně jako s jeho vlastní, dokázalo ji celou pojmout, proto nebylo vidět žádný plášť démona. Útočil takovou rychlostí, že ani Madarův Sharingan nestíhal všechny pohyby. Nyní však Madarovi bylo jasné, proti čemu stojí.
„Liška!“ Problesklo mu hlavou.
Madara rovněž prudce zaútočil. Naruto však uhnul a provedl protiútok. Zásah. Madara se proletěl. Nevěděl, s kým bojoval. Bylo to děcko nebo Kyuubi no Youko? A co to bylo vůbec zač ta šílená síla? Nenávist a zloba. Musel znovu zaútočit. Ne on nemohl prohrát! Měl oči jako nikdo jiný. Věčný Mangekyou Sharingan. Ty oči uviděly až hluboko dovnitř, ale nebylo mu to nic platné. Nedokázal chytit v genjutsu oba dva najednou. A v okamžiku, kdy byl jeden lapen, tak ten druhý mu z iluze pomohl pryč.
Možná si Madara začal i zoufat. Ale proč? On přece nemohl prohrát! Naruto zasadil další ránu a Madara se opět proletěl. Neprošel skrze strom, ale narazil do něj, tak že jej pokácel. Docházela mu síla, ze zranění, která utržil. Další útok. Byla to snad poslední rána, kterou obdrží? Amaterasu! Ale Naruto se Madarově technice vyhnul. Rána. Následovalo praskání a lámání kostí. Krev. Z madary vyprchával poslední život, který mu zbýval.
„Tak, co proti mně máš?“ Zeptal se Naruta z posledních sil.
„Já? Nic. Jenom jsem plnil svoji část dohody, kterou jsem uzavřel s Kyuubim,“ řekl Naruto.
Madara se strašně smál. Jeho smích byl o to horší, že byl již skoro mrtvý. Byl to rovněž smích v šílené bolesti. Náhle ten šílený zvuk ustal.
„Hlupáku…“ Vydechl naposledy Madara.
„Hlupáku?“ Ptal se sám sebe Naruto, protože tomu nerozuměl.
„Měl pravdu. Vážně jsi hlupák!“ Vysmíval se Narutovi Kyuubi.
„Cože?!“ Lekl se Naruto.
„Tady naše dohoda končí… Ale neboj, mám využití pro tvoje tělo!“ Smál se Kyuubi.
Temnota.