Banda tupců 13

"Tak a jsme doma!" oznámil s radostí Pein poté, co svedl menší bitvu se starým zrezivělým zámkem vchodu sídla. Za ním se dovnitř vyplazila celá potrhaná, ušpiněná a značně naštvaná skupina nedobrovolných dobrodruhů v černorudé. Když konečně našel vchod a vstoupil i Itachi, Pein zavřel a zamykal dveře, přičemž i tento jednoduchý úkon se ukázal nepřekonatelným problémem.
"Ksakru, proč ... to nejde! nadával a kroutil klíčem v zámku "Hni se ty jeden mrňavej rezavej..."
Klíč zřejmě ale neměl v úmyslu uposlechnout Peinovým rozkazům, a na protest se zlomil.
"Zatraceně. Kakuzu máme problém zlomil se klíč od dveří."
"Sám? Šefe vy nás jednou tou vaší nemotorností zabijete, a já rozhodně nehodlám doplácet na svůj pohřeb."
"Nezájem, jestli nepořídíme novej zámek, tak tu asi stvrdnem celej rok."
"Já ho nerozbil, a teď nemám na něj jaksi finanční prostředky. Až nějaké budou tak ho koupím."
"To nás tu chceš nechat po zbytek života!" zaklel šéf, když si vzpoměl jak posledně čekal, kdy maskovaný hamoun zaplatí účty za elektřinu "Fajn, jak chceš!" Nato zrzek došel ke dveřím, mávl rukou a dveře vylétli z pantů.
"Kakuzuu, teď sem můžou volně vymahači dluhů. Takže jestli chceš mít své prasátko v bezpečí radím koupit nový zámek," mrkl škodolibě vůdce.
"Dobře, dobře koupím ho ještě tento týden," oklepal se Kak.
"A nový dveře."
"To je vydírání!"
"Kakuzu, tvoje prasátko!"
"No dobře, ty otrokáři," vzdychl Kakuzu a už se chystal odejít do svého pokoje, nebýt vyrušen malou postavičkou co mu tahala za plášť.
"Tobi, teď neotravuj!"
"Ale Tobi má hlad, Kakuzu-sama!"
"Tobi hele," ukázal na kredenc "Tamhle máš Sunar, takže neotravuj!"
"Ale Tobi si ho neumí připravit, a Konan-sama mi ho nechce uvařit," spustil obří slzu Tobík.
"Já se snad picnu, Konan!"
"Co je, řekla sem vám snad jasně, že vám vařit nebudu. Tak se starejte."
"Konan! Jde se nakupovat!" hlásil Kakuzu. V odpověď mu nejprv přišla slušná část Hidanova slovníku a pak i konečné rozhodnutí z úst modrovlásky.
"A ani se nebudu tahat s žrádlem pro ostatní!" zakončila.
"Skrblíku..?" zeptal se Hidan po prvotním šoku z dívčinýho výkonu. "Můžeš mi říct, jak můžeš jít nakupovat, když nemáš peníze?"
"Tebe v tý škole ale vážně NIC nenaučili. Co si ukradneš, to je TVOJE, chápeš? Měl bys zajít za svým starým ředitelem, ať ti vrátí peníze za lekce."
"My účetnictví neměli,"bránil se jashinista "Nás učili jen lidskou anatomii."
"Banda nevzdělanejch tupců," mumlal si Kak, když vycházel ze dveří.
"Kakuzu-samáá!" škubal mu stále silněji za plášť "Tobi chce lízátko."
"Tak ať si ho Tobi koupí! A přestaň mě tahat!!!"
"A může jít Tobi s vámi?" škubal tak silně že to vypadalo že Kakuzu skončí v roztrhaném prostěradle.
Když Kakuzu ucítil šanci zachránit svůj plášť a zároveň možnost vychovat si svého nástupce, svolil. "Dobře Tobi, sbal si věci a vyrážíme," poručil Kak. "Hm, trouba co odpoutá pozornost se mi hodí," pomyslel si a šel si také balit.

***
Asi v půli cesty k supermarketu si Tobi něčeho všiml.
"Ehm Kakuzu-sama?"
"Co chceš?"
"Kde máte peněženku?"
"Kdo řekl, že potřebuju peněženku," zablýsklo se zlověstně Skrblíkovi v oku "Já nakupuju po svém způsobu. Chceš-li, dám ti menší lekci Kakuzovy příručky nakupování pro duševně nezpůsobilé jedince," načež se mu dostalo souhlasného kývnutí okem.
Hrabivý mudrc Tobiho celou cestu zahrnoval různými poučkami, jak nakoupit vše za nic.
"... takže když si vezmeš fakt volný kalhoty, koupíš toho mnohem víc," zakončil další lekci a zastavil před vstupem do supermarketu. "A teď názorná ukázka," vešel s blaženým výrazem a začal se rozhlížet, co že to v doupěti hrůzy potřebují.

***

"Tobi nech ty banány a přestaň se tak divně vrtět! Jestli chceš ovoce, natrhej si ty bobule před sídlem."
"Ale Konan říkala, že jsou jedovatý..."
"Když po nich umřeš, akorát dobře. Krom toho, banány se špatně pašujou."
"Ale mě příjde docela přirozenej," ukazoval na příhodně umístěné ovoce v kalhotech. Kak jen zavrtěl hlavou a strčil si do rukávu pytlík rýže "Deidara měl pravdu. Je zvrhlejší než sám Pedomaru." S touto myšlenkou zanechal Tobiho samotného u regálu se sušenkama.
Poté co obešel celý supermarket vypadal Skrblík jako chodící hranatá koule v plášti. Už mu zbývalo "nakoupit" jen pár drobností.
"Tak se podíváme co nám ještě zbývá," a vytáhl z kapsy seznam "Rybí filé pro Itachiho, sváteční kachna pro šéfa a krvavý biftek pro Zetsua." Následně se Kakuzu vydal směrem k oddílu s masem "Ksakru, kde je zase ten Tobi ...?"

***
Když už se Tobimu zdálo, že si napakoval dost čokoládových sušenek, rozhodl si koupit i něco ovocného. Zamířil tedy k oddělení s cukrovinkami a sladkostmi.
"Tak copak si Tobi vezme," uvažoval nahlas jednooký trouba, že se celé okolí otáčelo "Tobi měl vždycky rád ovoce. Ale co si Tobi koupí?" a začal hledat v nabídce. Pak mu pohled padl na několik ovocných lízátek.
"LÍZÁTKA!" zapištěl vesele Tobík, když našel svou modlu "Tobi miluje lízátka, ale neví kterou příchuť si má vzít." Postupně začal vybírat mezi příchutěmi, až se rozhodoval mezi banánovou a pomerančovou.
"Banány mi strašně připomínají účes Deidary-senpaie a ten se naštve až zjistí, že sem si našel jeho napodobeninu. Tobi nemá rád boom boom," odhodil banánové lízátko "Tobi si vezme pomerančové - pomeranč je barva Tobiho. A tohle mi strašně připomíná Žužu-senpaie," vzal balíček žvýkaček.
Otočil se a už se chtěl vydat hledat Kakuza, když tu zblýskl mrazák se zmrzlinami.
"U všech božských lízátek!" přitiskl Tobi oko ke sklu a nakukoval dovnitř "Pomerančová!!!"

***
Mezitím se Kakuzu snažil nepozorovaně projít kolem pokladny, přestože mu v botách chřestil tic-tac.
"Pane počkejte!" Kakuzu chtěl vzít nohy na ramena, ale volání pokračovalo. "Váš přítel spadnul do mrazáku!" ukázala prodavačka na uvězněného Tobiho.
"He-he. Moc se omlouvám, on je mentálně úplně mimo," vytáhl maskovaného muže ven a s nadávkami ho zbavoval námrazy. "Přísahám, že jestli ještě něco provedeš, hodím tě Zetsuovi k obědu. Fakt že jo!"
"Ale Tobi tam našel velkou pomer.."
"To je mi jedno! I kdybys tam našel třeba ošklivé oranžové kačátko, nebýt tvé hlouposti mohl sem si už venku vychutnávat triumf kvalitního nákupu."
Tobi něco zakňučel, ale nebylo to slyšet, protože se z něj začly sypat láhve s kečupem.
"Hej! ZLODĚJI!" zakřičela pokladní a vzápětí se objevila ochranka i s napřaženými obušky.
"Zabiju tě! Opravdu!" zavrčel Kakuzu a dal se na útěk. Ochranka je ale zřejmě neměla v úmyslu projít východem ven.
"Zatr. tudy to nepůjde, za mnou Tobi!" a zamířil k ovoci a zelenině "TOBI!"
Pan Lízátko si to namířil kvapem k sekci s pečivem s křikem "Pomoooc jsou tu zlodějí, zachraňte se Kakuzu-sama!"
"Bože za co mě trestáš, žes stvořil takové boží hovado," a uháněl za ním. Jeden ze strážníků si jich všiml a začal je pronásledovat.
"Ksakru ten má výdrž," pomyslel Kak "ale schválně co řekneš na tohle." Vytahoval z regálů flašky s vínem a začal je metat po pronásledovateli. Ten se úspěšně vyhýbal až nakonec jednu schytal přímo do obličeje.
"Taková škoda, zrovna Moravské dobře vyzrálé," držel Skrblík smutek, ale v tom se na něj vyřítili další tři strážníci.
"Tak fajn hoši, teď poznáte sílu strašlivého učetního organizace Akatsuki," a vyhrnoval si rukávy přičemž mu vypadli dva pytle rýže.

***
Zatímco ochranka procházela kolem, Tobi se ukrýval za výdejkou chleba. Jeden ze stráže si ho ale všiml.
"Nevíš kam ten zloděj zmizel?"
"Ne, ostatní ho chytěj. Hele podívej, viděl si už někdy takhle divnej chleba?"
"Ne, ale koukám má nějak nezdravou barvu."
"Zřejmě už i do něj přidávaj barviva, ale že to chytlo zrovna tuhle barvu."
"Snad je propečený."
"Počkej vyzkouším," a poťukal na Tobiho masku.
"Tak jak?"
"Silně dutý," shrnul kvalitu obsahu a vrazil prst do očního otvoru masky "Ale zevnitř měkký."
"AUUUUU!!!"
"A křičí!!!"
To už Tobi vystřelil ven, přičemž převrhl celý regál na oba překvapené strážníky a utíkal co mu nohy stačili. Když to bral kolem sekce s alkoholem vrazil do Kakuza.
"Tobi, tady si!"
"Kakuzu-sama," vybrečel se mu na plášť "Oni mě dloubali v očičku. Tobi je teď slepý."
"Máš ještě to druhé. A teď padáme!"
Když se objevili další strážníci z ochranky, začal po nich házet vše, co měl po ruce. Když špagety nikomu neublížily, rozhodl se Kakuzu k drastickému řešení.
"Sorry šéfe, ale dnes žádnou pečenou kachnu k večeři mít nebudete," a vrazil jí celou jednomu ze strážců na hlavu, čímž si vydobyl dostatečný respekt, aby mohl i s Tobim uniknout východem ven.

***

Naneštěstí pro celou naši slavnou organizaci celou taškařici v supermarketu zachytily průmyslové kamery a Kakuzu se stal hledaným v celém nejbližším okolí.

V sídle.
"KAKUZU JÁ TĚ ZABIJU!!!" přilítl Pein do obýváku a začal zmiňovaného mlátit po hlavě štosem papírů. "Můžeš mi říct, co má tohle jako znamenat?!?"
"Všechny účty jsem zaplatil, přísahám!" bránil se muž a až pak si všiml, že na všech těch papírech je vyobrazen on, jak nasazuje veliteli ochranky klobouk z kachny.
"Kdes to vzal?" hrabal se v tom Kak.
"Je to VŠUDE po městě! Vidíš, jaká je na tebe vypsaná odměna?"
"No jo, kdyby jste mě vydali, nemuseli by jste do konce života pracovat... Ale vy mě neprodáte, že ... že ne? A Tobi tam byl taky!" ukázal na maskovaného, co si zrovna cucal pomerančovou zmrzlinu.
"To jo, ale Tobi si může vyměnit masku, ale ty jak si vyměníš svůj ksicht?" upozornil šéf "Hlavně se nesmíš nechat chytit, jinak bude celá organizace prozrazena! A o tebe se postará Konan..."
"Konan? Ona se s námi už normálně baví?"
"Říkala, že tohle jí prý bude bavit," ušklíbl se zlověstně zrzek.
Než se Skrblík stačil zeptat o co jde, byl už táhnut pryč do jediného dívčího pokoje. Půl hodiny se tam pak ozývalo jen samé "Prosím ne!" a "To u vážně přeháníš!" "Prosím radši mě už zabij!" a tak dále. Když bylo povoleno zbytku bandy vejít, nevěřili vlastním očím.