Banda tupců 12

„Nekňuč štěňátko. Za chvíli už bude líp,“ šišlal Zetsu přes vodopády slin a začal si brousit příbor. Mezitím listoval jakousi knihou co ležela na kuchyňském stole. Skupinka dobrodruhů ho sledovala s nevěřícným výrazem ze tmy. V jasném světle od všudypřítomných pochodní viděli, že v celé místnosti byly na policích poskládány veškeré zásoby co si kdy Aka uloupila a v rohu visel nad ohništěm veliký kotel ve kterém cosi přidušeně bublalo.
„Deidaro, co tam vidíš?,“ zašeptal s obavami Pein.
„Hm,“ zpozorněl Dei a začal zaostřovat dalekohledem „Šéfe, to vypadá zle. Má nalistovanou stránku jak připravit ptáka na řecký způsob...“
„Nee, Pepíku!“
„... s chili omáčkou,“ dokončil Deidara.
„Tohle si žádá nouzové řešení,“ řekl šéf „Za mnou, za naše drahé mazlíčky!“
„A Sunar,“ zapištěl bojovně Tobi.
Celá banda vyrazila ze dveří právě ve chvíli, kdy se Zetsu napřahoval po štěněti obřím kuchyňským sekáčkem. Obě strany pak na sebe chvíli překvapeně zírali než se Pein ujal slova.
„Zetsu, co to má znamenat?“
„No já, já...“
„Krááchhrrggg! Šéf je nejblbší!“ zakrchlal papoušek z chili omáčky, když uslyšel svého majitele.
„Tiše!“ zaskřehotal Zetsu a potopil ho prstem zpátky do kotle.
„Itachi! Vem si ho!“
„Vrr, nech mýho Kulíška být!“ vyjel Uchiha na Aloe a začal se zuřivě ohánět slepeckou holí ve snaze zasáhnout neviděného nepřítele, přičemž se mu podařilo udeřit Zetsusáka do okvětních listů.
„Au, no počkej! Budeš další chod.“
„Zetsu! Okamžitě přestaň žužlat Itachiho ruku. To je rozkaz!“
„Sorry šéfe,“ utřel si chodící kaktus sliny.
„Babičko Makrelo!“ rozběhl se Kisame k akvárku a snažil se vytáhnout malou modrou rybu s podivně povědomou tváří.
„Žereš nám naše mazlíčky?“ vzal vůdce do ruky ze země nebezpečnou mačetu.
„Ale šéfe, já mám hlad…“ Vykrucoval se Zetsu.
„Pokud vím, dokážeš se živit i slimákama.“
„Ty už tu všechny sežral Kisame!“
„To není pravda!“ urazil se rybák.
„Ale Pepíka mi prostě žrát nebudeš. Za trest tě Itachi zamkne do kadibudky!“
„Ne! Šéfe tam mě nedostanete. Hrozně to tam páchne,“ snažil se kaktusák vykroutit z Itachiho sevření.
„A kvůli komu asi, co?“
„Já tam ty chcíplý krysy nenaházel, bylo by jich škoda,“ zaslintal „A kromě toho ještě jste mě nechytili.“
V tu chvíli se Zetsu doslova rozpůlil, a zatímco bílá půlka se dala na úprk, černá se zakousla Itachimu do ruky.
„Jauuu,“ zaskučel nevidomý a bušil do přerostlého plevelu pěstí. „Tumáš! A ještě jednu! Ksakru to není fér, ty seš jak žužu, tě ani nemůžu pořádně praštit,“ postěžoval si nad gumovitostí svého protivníka.
„Počkejtéééé Itachi-san. Jdu vám na pomoc!!!“ chopil se Kisame jakési vázy.
„Heyyyya-houuu!“ ohnal se po Aloe.
Zetsuovi se podařilo sklonit před ránou, zato Itachi to schytal naplno, který následně "pomoc" ocenil jen nadávkami, ve smyslu, že to bylo do jeho luxusních cool brýlí a že za to z tý tupý ryby udělá rybí prsty. To Kisameho vyděsilo natolik, že se schoval do jakési odpadní šachty co byla v koutě místnosti. Peina už očividně nebavilo dívat se na tu taškařici a zvedl Itachiho na nohy.
„V pohodě?“ zeptal se, ale v odpověď se mu dostalo akorát zpěněné nadávky a mávání rozbitých brýlí před nosem.
„Koupíme ti nový,“ a otočil se k Zetsuovi „A teď ty, kde je tvá druhá ... ALOE!!! Kam zmizel?“
„Co je šéfe?“ zeptal se Sasori.
„Zmizel!“
„Kterej?“
„OBA!!!“
„Pein-senpaiiii! Tobi viděl Žužu-senpaie utíkat tudy,“ prásknul maskovaný mrňous a ukázal na dveře za odsunutou kuchyňskou linkou.
„Díky Tobi.“
„Tobi je good boy, Tobi udělá všechno aby na něj byli kamarádi hodní.“
„Jo jasně, a teď padej ty vřede!“ naštval se zrzek.
„On tu má tajný dveře?“ všiml si Deidara.
„Na blonďáka nějakej chytrej, ne?“ strčil do dveří Sasori a oklepal se. „Fuj, lýkožrouti.“
„Je tam tma,“ pípl blonďáček.
„Ta je tu všude,“ ozval se Ita a vkročil jako první do uzké chodby za dveřmi.
„Kisame, polez ven,“ snažil se vůdce rozšířit sledovací četu a nahlédl do odpadní trubice. „Kisa..., proboha kam ten blázen zase sletěl,“ prohlížel zrzek úzký otvor vedoucí dál do tmy. Po zjištění, že se asi rybák někam propadl, pokrčil rameny a šel ke svým soukmenovcům.
„Lidi máme problém,“ stoupl si dramaticky na kuchyňský stůl, přičemž šlápl do rozlitého mléka „Někde se nám tu potuluje šílený plevel a našim posláním je ho zastavit a zneškodnit než zničí celý svě... pardon než nám vyžere veškeré zásoby. Konan!“
„Ano Peiný?“
„Osvoboď Pepíka a Ramba z jejich mučitelských pout.“
„No joo, jak si přeješ,“ vzdychla modrovláska a začala se rukama brodit v kotli chili omáčky.
„A vy ostatní následujte můj prapor!!!“ zavelel a zmizel ve tmě. Zbytek bandy otráveně následoval vůdce do tajné chodby za dveřmi.
„Co mu zas k***a přelítlo přes ten jeho děravej nos?“ zamrmlal Hidan.
„Co já vím, asi ty zdejší výpary,“ začichal Kakuzu.
***
„Peine? To jsi ty?“ ozývalo se ze tmy.
„Ne, tady Sasori.“ Hlas vycházel z druhého konce chodby a nesl se strašidelnou ozvěnou.
„Danna, já mám strach,“ přiznal Deidara.
„Simtě, jediný, co tě tu může sežrat je červotoč…,“ oklepal se loutkař „Uááááááá!“
„Deidara-senpai, Sasori-senpai?“ ozvalo se jim zničeho nic za zády „Tobi je tak rád, že vás našel. Tobi se tu sám už začínal bát. Ale teď když vás tu Tobi má, tak už se bubáků bát nemusí.“
„Deidaro?“
„Ano, Danna?“
„Zabij mě, prosím.“
***
„Ksakru, kde tu jako k***a máme najít toho zabedněnýho zelenýho zmetka,“ nadával Hid „Nevidím si ani špičku nosu.“
„Kdo hledá najde. Podívej se třeba dnes na mě jak sem v pěkným balíku,“ poradil Kak.
„Hele Kakuzu, s tímhle na mě nechoď jo. Tys hledal, našel a UKRAD kdes mohl, takže teď se válíš v cizím balíku.“
„To sem ti už jednou vysvětloval Hidane. Co si nakradeš, to ti ... ksakru co je to za divnej zvuk?“
Kdesi nad jejich hlavami se cosi s rachotem blížilo.
„Taky ti to připomíná...“
„Jo. Jako když se splachuje záchod.“
Najednou se před nima propadl strop a z něj vypadlo cosi velkého a obaleného ve splašcích.
„OMJ (:v překladu "Oh my Jashin":) co je to za úmornej puch...!“
„Čauuu klucíí, jak je?“ zazubil se rybák.
„Bože, Kisame co ty tu děláš,“ vykulil oči Kakuzu.
„Dal sem si menší klouzačku a to byste nevěřili co sem při cestě všechno viděl.“
„Jo to je k***a cejtit.“
***
„Amaterasu!“ pokusil se Itachi prozářit věčnou temnotu a skutečně se mu podařilo něco zapálit.
„Au! Pálí! Pálí!“ lítal sem a tam Orochimaru.
„Bože to jsem nechtěl! Hned se svleč, než uhoříš!“
„Ani nevíš, jak dlouho jsem na tyhle slova čekal, Itachi-san.“ zasvítil Orouš štěstím, když si sundával plášť.
„Sakra slizák! AMATERASU!!!“
„ÁÁÁÁ! ITACHI-SAN!!!“
***
V další části temného bludiště chodeb pátral po svém okolí Pein. „K-k-kdo je tam?“
„Klid Peine, to jsem já.“
„Konan? Kde ty se tu bereš?“
„No řekněme, že potom co sem si rozežrala v té zatracené chili omáčce své pečlivě nalakované nehty, sem se vydala za tebou abych ti mohla za to dát pár facek, ale vzhledem k tomu že na tebe ani nevidím, tak nejprve najdeme cestu ven a tam ti dám teprv pár facek.“
„Jaj, takže asi netušíš, kudy ven, co?“ usoudil Pein s nadějí.
„To záleží na motivaci…“ zaznělo chladně z modrovlásky „Ale protože mě už dost svrbí prsty, tak se vynasnažím najít východ.“
„Maminko zachraň mě,“ zafňukal šéfík a nasledoval rozhodnou ženu před sebou.
***
Po hodině.
„Jé, světlo!“ vybloudil se konečně Sasori ven, na jehož zádech visel Deidara, následován závojem pavučin a Tobiho zvědavým okem. Akorát se jim právě naskytl pohled na Peina, přivazujícího Zetsuovy obě neposedné půlky ke stromu. Ve tváři byl přitom značně opuchlý.
„Zdravíčko šéfe,“ usmál se Sasori „Co se vám stalo?“
„Neptej se,“ odvětil zrzek a vrhl letmý pohled na Konan, která právě pomáhala Kakuzovi, Hidanovi a Kisamemu ze dveří skrýše.
„Proboha co je to za strašnej smrad,“ zacpával si nos Deidara, když kolem něj prošel Kisame.
„Ty seš ale slečinka, trocha smrádku ještě nikoho nezabila,“ urazil se rybák.
„Tobiho asi jo,“ ukázal Sasori prstem na nehybnou maskovanou postavu v trávě s přidušeným okem.
„Žádna škoda,“ zašklebil se škodolibě Dei.
„Itachi, konečně si tu. Už jsme se o tebe začínali bát,“ usmála se Konan a pomohla mu ze dveří „Dík žes sebou vzal i Kisameho prarodiče, Pepíka a Ramba.“
„Za málo, to nestálo za řeč,“ usmál se Ita a objal nedaleký strom „Dík Konan.“
„Tak lidi, úkol splněn a my se můžeme vrátit domů,“ ohlásil radostně Pein „A teď zpátky tudy!“ ukázal na ostnaté bludiště z živého plotu.
„TUDY???“ zastávkoval Hidan a ostatní hromadně přikyvovali „Ani mě nehne. Tudy už znovu nepudu.“
„Stejnak ještě nemůžeme odejít,“ řekla Konan „Nejsme tu všichni.“
„Cože, kdo chybí?“ otočil se překvapeně Pein.
„Sasuke.“
„On šel s námi?“
„Za námi, šmíroval nás cestou.“
„Kde je teď?“
„Nejspíš ještě dole v podzemí,“ zapřemýšlela Konan.
„To je toho je to Uchiha," dmul se pýchou Itachi „Toho nic neskolí. Najde cestu ven.“
„Počkat ještě někdo chybí!“ všimla si Konan.
„Proboha kdo?“
„Orochimaru. Musel taky ještě zůstat dole.“
„Sbohem bratře.“