Na první pohled a na první střetnutí 4.díl

Bylo deset hodin večer. Aiko si sedla na parapet okna a koukala se z něj ven. Měla ráda chlad, který utíkal zpoza dírek v těsnění. Pořád nemohla uvěřit že už je to měsíc, měsíc se Sasukem, s Narutem, měsíc na Ninja akademii, a že už je měsíc pryč ze svojí rodné vesnice Náhle něco Aiko vytrhlo z myšlení.

,,Jé Sasuke děkuji za tu růži." řekla ve spánku Yami.
Aiko se jen pousmála.
,,Já bych taky měla jít spát." řekla si pro sebe Aiko.
Tak si lehla do postele a zanedlouho usnula.

Brzo ráno
Yamiko vstala nezvykle brzo. Bylo tak kolem pěti možná šesti hodin ráno.
Yami se ještě rozhodla lehnout zavřela oči a...
„Yamiko, Yamiko. Já ti nikdy nechtěl ublížit. Musel jsem to udělat. Nařídil mi to." řekl Akirův tajemný hlas.
„Kdo ti to nařídil?" zeptala se Yami (jen abyste věděli je to sen).
„To ti nemůžu říct i tak jsem toho až příliš řekl." opověděl Akiro a zmizel.
Yamiko náhle prudce otevřela oči. Vyskočila na nohy přiskočila k Aičině posteli. A začala sní tak třást jak by Aiko dostala záchvat.
„Co je Yami!" vyjela na ni Aiko.
„Neuhádneš co se mi teď stalo." řekla Yamiko která už seděla v tureckém sedu.
Aiko nic jiného nezbývalo a taky už byla v tureckém sedě. A čekala až Yami spustí svůj román.
„No, zbudila jsem se kolem páté, šesté. A chtělo se mi ještě spát, tak sem si lehla. Zavřela oči. A najednou jsem slyšela Akirův hlas. Řekl mi, že mi nechtěl ublížit. Ale, že mu to někdo nařídil." řekla Yami.
Aiko si jen těžce oddechla.
„Co je Aiko?" zeptala se Yami se strachem v hlase.
„Takže už je čas, aby jsem ti to řekla." řekla smutně Aiko.
„Co-co říct?" zeptala se vystrašeně Yami.
„To ti řeknu až odpoledne jak budeme tady s klukama." řekla Aiko a zalehla zpátky pod deku.
Yami si taky vlezla pod deku a s úsměvem na rtech usnula.

Něco málo před jedenáctou hodinou dopoledne.
„Není tam nějaké ticho?" zeptat se Naruto.
„Možná se pohádali a teď spolu nemluví." řekl přemýšlivě Sasuke.
„Tak se podíváme." řekl Naruto a už byl ve vnitř.
„Ona ještě spí?" zeptal se potichu Sasuke.
„Vypadaj jako mimino." řekl Naruto.
„To není pravda Aiko-cháán vypadá roztomile." řekl Sasuke a trochu se začervenal.
„Počkéj! Jak víš, že to je Aiko?" zeptal se Naruto.
„No tamhle ji čouhaj pramínky tmavě modrých vlasů." řekl Sasuke a ukázal prstem na pramínky vlasů.
„Ahojky kluci! Jak se máte?" zeptala se Yami která si právě čistila zuby.
Naruto se tak lek, že skočil třicet metrů vysoko a jak padal dolů, tak ho omylem chytil Sasuke. Naruto mu tak děkoval, že mu dal pusu na tvář. Sasuke mu takou vrazil, že mu vypadly skoro všechny zuby v puse.
„Sákriš, buďte potichu, jinak vzbudíte Aiko. Takhle naposled spala, jak ji bylo snad tři roky." řekla potichu Yami.
„Dobré ráno." řekla Aiko, která se pravě protahovala.
„Ty nezuříš, že jsme tě zbudili?" zeptala se opatrně Yami.
Aiko už se nadechovala a všichni už se obavali nejhoršího. Otevřela pusu a řekla....
„Já už byla vzhůru nějakou tu dobu, tak jsem byla potichu. A byla jsem zvědavá, co uděláte." řekla Aiko mile.
Nastalo trapné ticho. Nikdo nevěřil, že by si z nich dělala srandu.
První se vzpamatovala Yami.
„Aiko nechtěla jsi nám říct něco říct?" zeptala se Yami zvědavě.
Kluci se pořád nevzpamatovali z toho prvního úsměvu od Aiko.
„No, takže už to před vámi nemůžu zatajovat." řekla sklesle Aiko.
„Tak povídej." povzbudil ji Naruto.
Aiko se jen pousmála a začala povídat.
„Okey. Takže pár dní po své oslavě třináctých narozenin sem našla v knihovně tajnou chodbu. Která vedla do tajemné knihovny. A tam byla strašná horda knížek o našem klanu.
A asi nejvíc o naších tajemstvích. První tajemství bylo o znaku našeho klanu.
Prvně jsem to nechápala. Ale když jsem tu básničku přečetla desetkrát, tak mi to došlo.
A ta básnička zněla takhle: Když se spojí dítě tepla
a dítě chladu tak vznikne
neporazitelné království.

Teplo znázorňuje Slunce a chlad znázorňuje Měsíc. A tak vznikl znak našeho klanu. A taky celý svět.
Druhé tajemství je o vrozených elementů. Každý kdo má Kekkei genkai, tak by měl ovládat element vody, ale jednou za sto let se objeví v klanu takoví, kteří element vody neovládají. Ale za to ovládají takzvaně vrozené elementy. A před třinácti lety to bylo sto let od posledního výskytu vrozených elementů. A ty vrozené schopnosti jsou jen dvě a to vždycky ve dvou osobách.
Ty osoby jsou příbuzné. Takže jsem zjistila, že před třinácti lety ty vrozené elementy zdědily. No spíš jsme zdědily my. Ty Yami máš sluneční element a já měsíční element.
Další teda třetí tajemství je takové, že kdo využívá vrozené elementy, může využívat zneviditelnění.
Čtvrté tajemství je telepatie. Yami ty už ses přesvědčila, že to dokážeš.
Potom. Potom. Co sakra je ještě tak důležitý…Jo už vím! Aura. Aura je druh, který hravě zvládne, ovládnout i dítě. Tím pádem i vy. Sasuke a Naruto.
Takže vám povím teďka názvy charakteru, které můžete i vy využívat.
Tak tu auru. Potom Babyas. To je druh chakry která vypadá jako od ninja mediků. Ale neumí léčit, ale za to umí chránit toho kdo jí využívá a taky kdo ten kdo používá se drží někoho jiného, tak ho tím pádem taky ochrání.
Potom je taky Adianská chakra. Ta zas umí posílit jakoukoli chakru kterou umíte ovládat. Jen si vyberete chakru soustředíte se a je to.“ řekla po nějaké chvíli Aiko.

„Fíha!“ řekli všichni najednou.
„Holky nešly byste s námi za našema kamarádama. Abychom vás seznámili?“ zeptal se Naruto.
Obě jen kývli na souhlas.
„Počkat! Však já sem ještě v pyžamu. Počkejte deset minut.“ řekla Aiko která zapadla do koupelny.

Za deset minut

Po deseti minutách Aiko vylezla z koupelny. A všichni čtyři šli společně.

„Naruto. T-Tybys mohl jít na konkurz na Superstár." řekla Yami která se válela po zemi smíchy.
„To radši né." vložil se do rozhovoru Sasuke.
„Yami. Řeknu ti to upřímně. Kdy bys ty šla na ten konkurz tak se ta budova zhroutí." řekla Aiko
„Tak už jsme tu." řekl naráz Naruto.
„Sasuke-kun!" řvali už z dálky na Sasukeho Ino a Sakura.
„Čus." řekli ostatní.
„Tak chceme vám tady představit Aiko a Yamiko." řekl Naruto.
„Ahoj." řekli všichni naráz.
„Tak to je Hinata, Shikamaru, Kiba, Shino, Chouji, Ino a Sakura." řekl Sasuke.
„Ahoj! Nezahrajeme si fotbal." zeptala se Aiko která už držela v ruce míč.
„Jo. Ale nevíme, jak se to hraje." řekla Sakura.
„To je jednoduchý. Hraje se ve skupinách a ti členové týmu si přihrávají mezi sebou. A střílejí na branku od protivníka." vysvětlila Yami.
Tak to začali všichni hrát. Sama branka tam a sem. Samá boule na hlavně. Lítal míč tam a zpátky.

Mezi tím někde v lesích

„Už někdo ví o tvých různých chakrách. Jak to!?" zeptal se někdo přísným hlasem.
„ -Můj pane! Nemám tušení kde to ta holka z klanu Yumichiki mohla vzít." řekl někdo tajemným hlasem.
„Dobře. Tvůj úkol bude. Najít tu holku. A přinést mi ji sem. Já z ní dostanu kdo to vzala." řekl a začal se ďábelsky smát.
„Jak si přejete můj pane." řekl a už byl pryč.

Zpátky u našich dětí
„Tak čau. V pondělí na Akademii! Řvala Yami k ostatním kteří už šli domů.
„Jasně!" ozvalo se odpovědi Yami ode všech.
„To byl ale krásný den." řekla Yami která si dávala právě ruce za hlavu.
„Jo to byl." řekli všichni ostatní.

A naši čtyři hrdinové kráčeli do západu slunce.