Zrození legendy I: 5. Nebuď jako oni, Naruto

Zrození legendy I: 5. Nebuď jako oni, Naruto

Tým devět běžel lesem. Reibi jako první, Miako uprostřed a Naruto na konci. Běželi rychle. Zhruba po hodině běhu se zastavili. Nebo alespoň blonďák zavelel, aby zastavily.
„Tak jo. Je na čase probrat strategii. Včera večer jsem přemýšlel nad strategií a napadlo mě hodně možností, ale tato je nejrychlejší a nejbezpečnější.“ Jeho dva partneři pečlivě naslouchali. „Takže vy dva spolu s mým klonem, půjdete ke věži. Reibi doufám, že jsi už tu věž našel.“

„To si piš, že jo. Je to zhruba padesát kilometrů odsud, směrem na severo-východ.“
„Výborně. No a já mezitím seženu nebeský svitek.“
„A kdo bude mít u sebe svitek země?“ Optala se černovláska.
„Vy. Počkáte mě u vstupu do věže. Jasné?“ Odpovědí mu bylo kývnutí hlavou.
„Kage bunshin no jutsu.“ Vedle blonďáka se vytvořil klon.
„Víte co máte dělat, jakmile se dostanete do problémů.“
„Ano. Použít tvůj kunai.“ Blonďáček se jen usmál.
„Výborně. Dávejte na sebe pozor.“ Dořekl vůdce týmu devět a zmizel v lese.
„Ty taky, Naruto.“ Řekla do prázdna Miako.

Blonďák běžel lesem. Chvíli přemýšlel nad tím, jestli nebyla chyba se rozdělit. Ovšem nebyl čas se zajímat o dokonalost jeho plánu. Protože uslyšel hlasy. Hlasy, které znal a zároveň nenáviděl.

„Ty, Neji. Kde seženeme nebeský svitek?“
„Buď ticho, Lee. Ještě nás někdo uslyší.“ Řekla hnědovlasý dívka a praštila jejího spolubojovníka po hlavě. Ten se jen ušklebil a nasadil uražený výraz. Jenže to dívku ještě víc naštvalo.
„Nechte toho vy dva. Někdo nás sleduje.“ Napomenul nejvyšší člen skupiny své přátele.
„Tak dělej, vylez. Vím, že jsi za tím stromem.“ Vyzval nepřítele Hyuuga. Jenže jakmile ho spatřil, začala se mu vařit krev v žilách.

Zpoza stromu vylezl blonďák.
„Ty parchante. Teď tě zabiju!“ Začal řvát.
„Nemám důvod s tebou bojovat, Hyuugo. Hledám nebeský svitek, stejně jako ty.“
„To je mi jedno co hledáš. Já tě zabiju tady a teď ty špíno.“ Usmál se hnědovlasý mladík a vrhnul se na Naruta.
„Byakugan.“ Zakřičel. Začal boj v taijutsu.

„Hm. Proti Nejimu nemá v taijustu šanci.“ Pomyslela si dívka. Jenže se zmýlila.
Neji se rozběhl na blonďáka. Trefil Naruta do břicha. Ten se jen rozplynul v obláčku kouře.
„Cože. Kage Bunshin no Justu? Ale kdy to stihl.“

Naruto objevil za Hyuugou. Ten stihnul uskočit. Blonďákovi to nestačilo. Vyskočil a kopem se ho snažil dorazit. Mířil na hlavu
„Kaiten.“ Zakřičel Neji a blonďák odletěl zhruba deset metrů.
„To víc neumíš?“ Začal se posmívat hnědovlasý mladík. Naruto vstal a mírně se pousmál.
„Řekl bych, že jsem vyhrál.“
„Děláš si země srandu, ty špíno?“
„Ani ne. Hiraishin no Jutsu.“ Řekl v klidu blonďák a v tom momentě Neji letěl dvacet metrů a po cestě pokácel pět stromů. Jeho dva parťáci se zděsili.
„Bože co to bylo. Vždyť ta špína byla od něj minimálně deset metrů. Vždyť jsem to ani nezaregistrovala.“ Přemýšlela překvapená TenTen.
„Vy proti mně nejste nic. Mohl bych vás zabít, tady a teď, ale neudělám to. Ne dnes.“ Prohlásil blonďák ledovým hlasem a rozběhl se do lesa.

Někde v lese

Skupinka tří ninjů šla lesem ke svému cíly. Byla to věž někde uprostřed. Byly to genníni. Měli oba svitky, tak si v poklidu šli. Nikdo z nich netušil, že to bude ještě dlouhá cesta. Dosud klidné a slunečné počasí, se začalo pomalu měnit. Na obloze přibyli mraky a slunce se schovalo. Lehce se začal zvedat vítr. Jakoby počasí vědělo, že se za chvíli proti sobě utkají dvě obrovsky silné čakry. Dva silní ninjové. Dva démoni. Jeden člen se zastavil a začal se rozhlížet kolem sebe. Cítil to. Cítil tu silnou čakru.
„Co se děje?“ Optala se jediná dívka v týmu. Jenže se jí nedostalo odpovědi.

***

Blonďák se řítil lesem. Ještě vytočený soubojem s Hyuugou.
„Měl jsi ho zabít.“
„To se ti lehko řekne.“
„Oni by tě zabili hned při první příležitosti.“
„Jenže já nejsem oni. Kuramo.“
„Jo to nejsi. Jsi něco víc.“ Ukončil debatu démon a začal dělat, že spí. Blonďáček se nad tím pousmál a pokračoval v cestě. Pochvíli se zastavil u jednoho stromu, slunce nemilosrdně pálilo. Sedl si a začal meditovat. Jenže mu to dlouho nevydrželo. Obloha se zatáhla a začal se zvedat vítr.
„Hm. Co to je? Taková divná čakra.“
„Naruto. Já tu čakru znám.“
„Jo. Je celkem silná.“
„Ta čakra je kousek odsud. Zaútočíme první. Někdo s takovou čakrou a jde ke věži. Určitě musí mít oba svitky.
„Jo. Jdeme.“

Po chvíli

„Támhle ten. Co jde vepředu to je on.“
„Sakra zastavil se, určitě nás zpozoroval. No nic jdeme na to parťáku.“ Blonďák vykročil zpoza stromu. Stál tváří v tvář nepřátelům. Upřel svůj zrak na rudovlasého ninju s tykví na zádech.
„Takže to je on.“ Pomyslel si blonďák.
„Ichibi.“ Prohlásil Naruto, přičemž se Kankurou a Temari postavili do bojových pozic, jenže je Gaara zastavil zdvihnutou rukou.
„Běžte ke věži.“
„Ale Gaaro.“
„Ne Temari, ten před námi není obyčejný ninja. Je to Kyuubi no Yoko.“ Blondýnka chtěla ještě něco namítnout, jenže ji její druhý bratr zastavil, chytl ji za ruku a táhl ke věži. Blonďák i rudovlásek se na sebe dívali. Jako první zaútočil Naruto.

***

Blonďák dorazil ke věži. Rozhlížel se kolem sebe. Hledal své přátele. Chtěl se rozběhnout a jít je hledat. Jenže ho vyrušil radostný výkřik.
„Naruto!“ Zakřičela černovláska a vrhla se blonďákovi kolem krku. Reibi jen pokynul hlavou, což mu blonďák opětoval.
„Co se ti to stalo?“ Optala se dívenka, když si všimla, ran na blonďákově těle.

„Ale to nic není. Potkal jsem celkem silného ninju. Ale důležitější je toto.“ Řekl a vytáhl z kapsy nebeský svitek. Jeho dva parťáci se zaradovali. Teď se sjednocený tým devět vydal ke vstupu do věže. Pomalu otevřely dveře. A rozložily svitky přes sebe. Objevil se obláček kouře a na zdi naproti se objevil nápis „Výborně. Prošli jste.“ A otevřely se dveře na boku místnosti. Vstoupily do haly. Bylo zde ještě dalších 5 týmů. Všichni ninjové z Listové si začali mezi sebou šeptat. Tým devět se zařadil k ostatním týmům. Členové týmů stáli v řadě za sebou. Byli zde týmy Kurama, tým Kakashi, tým Gay, tým Kurenai, tým Asuma a tým Gaary.

„Všem vám gratuluji ke zdolání Lesu Smrti. Všichni teď doufáte, že postupujete do dalšího kola, jenže je vás moc. Takže vás čeká vyřazovací kolo, které proběhne tady a teď. Utkáte se v soubojích jeden na jednoho. Zápas končí ve chvíli, kdy ho ukončí rozhodčí, nebo když jeden se soupeřů odpadne.“ Hokage pronesl svou řeč, jenže ta vyvolala mezi studenty vlnu šepotu.

„Já jsem Gekkou Hayate. Budu zkoušející ve vyřazovacích bojích. Teď se prosím všichni přemístěte nahoru na balkóny. Obrazovka nad místem bojů se rozsvítila a začali tam poblikávat jména.
„Jako první se k boji přichystají TenTen a Miako. Obě dotyčné se dostavili ke zkoušejícímu.

„Pravidla znáte. Připravte se. Tři, dva, jedna. Boj může začít.“ Prohlásil Gekkou Hayate.
„Jsi, moje holčičko.“ Prohlásila hnědovláska a začala po Miako házet zbraně. Ta s lehkostí uhýbala. Jenže TenTen po ní hodila pět shurikenů, těm se v pohodě Miako vyhnula, jenže to byly stínové shurikeny. Jeden, se jí zabodl do stehna. Rychle si ho vytáhl a začala si poraněné místo léčit.
„Cože. Ona ovládá lékařské ninjustu?“ Divili se všichni dotyční.
„Uvidíme, jak se vyhneš tomu to. Kuchiyose: Tobidougu." Hnědovláska si přivolala se svitku další zbraně. A poslala je na Miako. Ta položila ruce na zem.
„Doton: Doroku Gaeshi.“ Hliněný štít Miako ochránil.
„To nebylo špatný, ale na něco jsi přehlédla. Kai.“ Na některých zbraních byly výbušné lístky. Ozvala se ohlušující rána. Hliněná stěna nevydržela tak silný výbuch a rozpadla se na kousky a zároveň odhodila Miako nějakých deset metrů dál. Černovláska měla stále poraněné stehno, takže nebyla schopná pohybu. Znovu položila ruce na zem.
„Doton: Doryuudan.“ TenTen se jen o vlásek vyhnula střele hliněného draka.

„Je na čase to ukončit.“ Řekla TenTen a vyhodila dva svitky do vzduchu. „Souryuu Tensakai.“ Dva svitky se změnily na draky a zaútočily na Miako.
„Doton: Doroku Gaeshi.“ Z posledních sil vyvolala hliněnou stěnu. Nastal výbuch. Celá hala byla zahalená v kouři. Dým pomalu ustoupil. Ovšem co uviděli, když kouř ustoupil, nečekali. Konožané byly rádi kromě Naruta a Reibiho. TenTen držela černovlásku pod krkem a v ruce dřímala kunai.

„Dneska jsi skončila.“ Prohlásila a usmála se.
„Sakra. Nevidíte, že je v bezvědomí. Ukončete ten zápas!!!“ Křičel Reibi jenže ho ignorovali, vyděšeně se podíval vedle sebe na Naruta, který měl v obličeji smrtící výraz.
„Já se o to postarám.“ Pošeptal a začal dělat pečetě, toho si všimli i ostatní a samozřejmě i TenTen. Rychlým pohybem ruky, zamířila na srdce černovlásky. Byla jen pár milimetrů od cíle, když v tom se halou ozval blonďákův výkřik.
„Hiraishin no Jutsu!“ V tom momentě TenTen promáchla do prázdna. Všichni se zděsili. Ta rychlost. Blonďák stál zhruba dvacet metrů od TenTen s Miako v náručí.

„Věděla jsem, že se jí pokusíš zachránit. Sbohem vy špíno. Kai.“ Prohlásila hnědovláska. A blonďáčkovy ruce v sekundě obalili výbušné lístky, které byly i na mikině Miako. Nastal obrovský výbuch. Po chvíli když dým trochu ustoupil, se začali konožané smát. Z balkónů gratulovali TenTen.

„Výborně holka, tak se mi to líbí.“ Křičeli jeden přes druhého.
„To je alespoň pořádné jutsu.“

„Mně se líbí něco jiného.“ Ozvalo se z haly. Všichni ztichli. Podívali se na hlavu sochy. Stál tam blonďák s černovláskou hozenou přes pravé rameno.
„Chcete vidět pořádné jutsu?“ Optal se blonďák ledovým hlasem. V jeho levé ruce se začala objevovat čakra. Pomalu se začala roztáčet a změnila se v modrou kouli.
„Pane bože to je rasengan. Kde se to ksakru naučil.“ Přemýšlel Kakashi. Jenže to nebylo vše modrá koule se zmenšila zhruba o polovinu a zároveň začala měnit barvu. Z modré na černou. Socha pod Narutem začala praskat, byla to neuvěřitelná síla. Už chtěl zaútočit na hnědovlásku, jenže ho zastavil slabý hlásek.

„Nebuď jako oni, Naruto.“