Naruto Icha Icha special 20

Sai si opatrně lehl na jednu z postelí a Shikamaru si prohlédl jeho ránu na stehně. Hinata se rozhodla mu pomoct a málem omdlela, když museli Saiovi vyvléct kalhoty kvůli jeho zranění. Mezitím vzal Kankurou Ino do náručí a nesl ji do druhé postele, kde ji uložil. Shino se poohlédl po lékárničce. V místnosti, ve které se bojovalo, nebyla, a tak šel prozkoumat jiné neznámé části domu. Kiba se k němu pro případ, že by tam byli ukryti nepřátele, přidal. Když zahnuli za roh, všimli si dalších dveří. Připravili si kunaie a vtrhli dovnitř. Místnost se podobala té, ve které teď odpočívali zranění. Uprostřed nehybně ležel Akamaru. Z Kibova hrdla se ozval bolestný výkřik. Okamžitě se ke psu přiřítil. Ohmatával svého čtyřnohého přítele a hledal příčinu toho, proč se nehýbá. Po chvíli nahmatal jeho puls, což ho trochu uklidnilo, ale nepřestával zjišťovat, co mu je.
V tom se nad jeho hlavou něco zalesklo. Kdyby se otočil, viděl by záblesk druhého kunaie letícího na něj. Ještě než nepřátelský kunai zasáhl Kibu, zařval neznámý ninja bolestí. To mu hruď prorazily tři Shinovy shurikeny. Ozval se zvuk doprovázející odražení nepřítelovy zbraně shurikenem. Shinobi se svalil na zem s posledními záškuby života. Kiba vděčně pohlédl na Shina, ale ten už prohledával pokoj, jestli tu nenajde dalšího nepřítele, a když zjistil, že je pokoj až na ně prázdný, pokračoval ve hledání lékárničky. Akamaru se lehce pohnul. Kiba ho přátelsky objal a vydechl úlevou. Když Shino konečně našel, co hledal, Kiba už skončil s celkovou prohlídkou Akamara. Zjistil, že jeho bílý kamarád padl vyčerpáním.
Až poté, co se rozhlédl po pokoji, si uvědomil, že se skládá ze dvou místností. Nepřítel byl schován za stěnou té druhé. Kiba se tam obezřetně vydal. Na zemi leželi v kalužích krve další dva shinobi. Na těle měli otisky po kousnutí od Akamara a na první pohled vypadali mrtví. To potvrdil Shino změřením tepu. Rozhodli se neprohlížet další místnosti v chodbě, ale vydat se rovnou za ostatními. Kiba vzal do náruče svého psa a vydali se nazpět. Málem se psímu pánovi podlomila kolena pod tou tíhou. Už téměř zapomněl, že jeho parťák není to malé štěně, které nosil kdysi na hlavě.
Když přišli za přáteli, Hinata ani Hanabi tam nebyly.
„He, co se stalo Akamarovi?“ zeptal se Naruto, jakmile se objevila polovina týmu osm ve dveřích.
„Je jen vyčerpaný,“ řekl Shino. Naruto se zkoumavě podíval na Kibu a zjistil, že je nějaký mokrý a bledý.
„Co se ti stalo?“ ptal se opět nechápavě.
„Co…si…myslíš?“ funěl Kiba: „Že…nesu…princeznu?“ zakoulel očima a předal Akamara Narutovi, který se pod jeho tíhou a momentem překvapení svalil na zem jako pytel brambor.
„Jsi v pořádku?“ ptal se Kiba a něžně pohladil svého psa po krku. „Ještě, že jsi spadl do měkkého!“ dodal a zašklebil se na sotva dýchajícího Naruta pod psem. Akamaru vesele zaštěkal. Byl sice šíleně unavený, ale tohle se mu líbilo.
„Kde jsou Hanabi a Hinata?“ zeptal se starostlivě Kiba.
„Šly si odskočit a pak půjdou dávat pasti okolo, pro případ, že by se v noci objevila návštěva. Mohl bys jim pomoct a dát na ně pozor,“ odpověděl Shikamaru, ale dřív než Kiba odešel splnit rozkaz, stihl se ještě zeptat, co objevili.
„Za rohem je další pokoj, který je rozdělen na dvě místnosti. Našli jsme tam vyčerpaného Akamara, který porazil nějaké shinobi. Skrýval se tam ještě jeden živý, ale toho jsem zabil, když zaútočil na Kibu,“ odpověděl mu Shino.
„Takže jsou tam tři mrtví?“
„Přesně tak.“
„Aha. Takže já a Naruto prohledáme zbytek a postaráme se o ty shinobi, co jste našli. Vidím, že jsi našel lékárničku, takže se můžeš postarat o Saie. Kankurou, ty si vem prosím na starost Ino.“ Oba přikývli. Kiba zvedl Akamara, čímž propustil Naruta, aby mohl spolu se Shikamarem odejít do dalších částí budovy. Poté psa položil na jednu z volných postelí a šel se podívat, kde jsou holky.
Kankurou zůstal v pokoji s Ino, Shinem a Saiem. Konožští ninjové se bavili ohledně poraněné Saiovy nohy a tak mohl Kankurou nenápadně pozorovat Ino. Vypadala tak pěkně a nevinně, když spala. Měl chuť ji svléknout a celou tu krásu si prohlédnout do úplného detailu. Jak se tak na ni díval, začal být vzrušený z představ, které se mu honily hlavou. Popoháněný chtíčem se rozhodl ji alespoň letmo políbit. Otočil se na ty dva, jestli se náhodou nedívají. Naštěstí se oba plně věnovali obvazování. Lehce se dotkl jejích rtů, které byly měkké, ale studené. Když se od ní odtáhl, tichounce promluvila.
„Sai?“ zašeptala blouznivě. Kankurou se zarazil.
‚Že by s tím podivínem něco měla?‘ přemýšlel. ‚Ne, nejspíš to je kvůli tomu, jak skočil do rány, aby ji zachránil… Ale proč ji takhle zachraňoval? Normálně by ninja kunai odrazil nějakou zbraní. Hmm. Třeba na tom něco bude. Taková roštěnka, bylo by škoda, kdyby se zahazovala s ním,‘ prolétlo mu hlavou a usmál se. ‚Se mnou by mohla prožít pořádně vášnivou noc.‘

U Hinaty a Hanabi
„Kolik pastí ještě nachystáme?“ ptala se mladší ze sester.
„Ještě nám zbývá dát jich pár na jih,“ odpověděla Hinata.
„Chcete pomoct?“ zeptal se přicházející Kiba.
„Jo, to by bylo fajn,“ odpověděla hnědovláska. Společně umístili několik výbušných lístků na zem i na stromy a zamaskovali je. Kiba s Hanabi si vyměňovali laškovné pohledy.
„Nevadilo by vám, kdybych se šla podívat na Ino?“ ozvala se Hinata, která si s nimi začala připadat jako třetí kolo u vozu.
„V pohodě,“ odvětili jednohlasně, tak se Hinata s úsměvem na rtech vydala pryč.
„Co takhle rychle dodělat ty pasti a pak si užít volna?“ navrhl Kiba.
„Hmm, to zní dobře,“ souhlasila jeho přítelkyně a šla ho políbit.
„Takže my teď spolu oficiálně chodíme?“ zeptal se s úsměvem Kiba potom, co si ji k sobě přitáhl a toužebně oplatil polibek.
„Myslím, že oficiálně by to bylo, kdyby o tom věděli rodiče,“ zasmála se pobaveně Hanabi. Kiba se zarazil.
„Ehm… Nebudeš o nás říkat vašemu otci, že ne?“ vystrašil se.
„Možná bych měla…“
„Zbláznila ses? Vždyť mě nesnáší! Stačí jediný jeho pohled a bude mi jasné, že by mě nejradši zabil.“ Hanabi pochopila, že nemá smysl se o tom dohadovat, a tak se k němu přitiskla a opět ho políbila.
„Dělala jsem si srandu. Ale představ si, že bych mu řekla, co spolu vyvádíme…“ začala se smát.
„To bych fakt nepřežil,“ zasmál se taky. „No nic, měli bychom se vrátit k těm pastem,“ vlepil jí pusu a šel k místu, kde hodlal umístit neviditelná silná lanka. S pomocí Hanabi je rozprostřel a pak šli o kousek dál položit další past. Byla to jednoduchá síť, která se při došlápnutí zvedla a chytila do sebe nepřítele.
„Tohle je poslední, že?“ ujistil se Kiba, když síť nastražili.
„Jo, je. Takže teď je na řadě to užívání si volna, že?“ uchichtla se.
„Ano a toho je třeba ihned využít,“ řekl brunet. Hanabi se lehce odrazila od země, nohama se mu zachytila o boky a vášnivě ho políbila. Kiba ji pevně chytil za zadek, aby nesjela a opětoval jí polibky. Doufala, že ji drží dostatečně pevně a vysvlékla mu triko. Jednou rukou ho objímala okolo krku a druhou hladila po nahé hrudi. Kiba jí zajížděl rukou pod tričko. Chtěl jí ho svléct, ale věděl, že kdyby to udělal, tak by spadli. Hanabi si to uvědomila a tak se od přítele odtrhla, aby si ho sama sundala. Málem ztratila rovnováhu, ale naštěstí ji Kibovy silné paže nenechaly spadnout. Pak se k němu opět přitiskla. Ten ji začal jemně kousat na krku. Slastně vzdychla a zajela mu rukou do vlasů. Kiba se rukou přesunul na záda, kde se pokoušel rozepnout její podprsenku. Brunetka si to uvědomila, a tak se mu snažila pomoci, protože mu to moc nešlo. Zapomněla však, že ji dostatečně nedrží, a když dala obě ruce dozadu, začala padat k zemi i se svým milým. Hanabi, na rozdíl od Kiby, který spadl na ni, dopadla tvrdě na zem. Ovšem nezůstali tam dlouho. Něco je vytáhlo přibližně do dvoumetrové výšky.
„No, a jsme v pasti,“ zkonstatoval Kiba, když v duchu zhodnotil jejich nynější situaci.
„Jo, takže co teď?“ tázala se dívka.
„Teď bychom možná mohli volat o pomoc, co myslíš?“ povytáhl obočí.
„Bez trička?“ zaskuhrala mladší Hyuuga.
„Nemáme na výběr. Navíc se mi ty lana začínají všude možně zařezávat,“ vrtěl se.
„Takže teď začneme řvát ‚pomóc‘?“
„Ne, lepší by bylo, kdybys zavolala Shikamara nebo Shina,“ napadlo Kibu, protože ti jediní by z toho nedělali vědu.
„Proč já?“
„Protože máš výraznější hlas a půjde tě líp slyšet. Navíc jsi Hyuuga…“ Hanabi se nenadšeně zamračila, ale rozhodla se zavolat vedoucího týmu.
U Shikamara a Naruta:
Nara se rozhodl, že prohlédnou druhé patro budovy, protože první prošli jejich přátelé. Na patře bylo pouze pár pokojů. Už si začínali myslet, že nic neobjeví. Když však vešli do poslední místnosti, objevili různé přístroje.
‚Tak o tomhle mluvila Hanabi,‘ přemítal v hlavě Shikamaru. V rohu místnosti ležel na stole položený mikroskop s blokem na poznámky. V pokoji se nacházel i počítač, ale vypadalo to, že se moc nepoužíval. Uprostřed toho všeho stál přístroj, jaký ještě neviděli. Naruto jen vydechl své: „-ttebyo!“ Shikamaru přistoupil blíž, aby si aparát mohl pořádně prohlédnout. Skládal se ze dvou čoček a opěrátka na bradu, jinak byl celý bílý. Naruto stále pozoroval přístroj, zatímco Shikamaru pokračoval směrem ke stolku, kde ležely poznámky a zvědavě do nich nakoukl.
‚Inderpol, látku, kterou jsme jim podali na zastavení proudu chakry, se dostala do všech částí těla i do očí. Epicentrum byakuganu nenalezeno. Tajemství zatím stále neobjeveno.‘ Shikamaru si oddechl, smotal zápisky do rulky a dal je do kapsy.
„Naruto! Půjdeme,“ zavelel a vydal se pryč z místnosti.
„A… Ano“